Kara Mustafa

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Kara Mustafa
Kara Mustafa Pasha.jpg
Narození1634
Merzifon
Úmrtí25. prosince 1683 (ve věku 48–49 let)
Bělehrad
Příčina úmrtípoprava stětím
Místo pohřbeníEdirne
Povolánívoják a politik
RodRodina Köprülü
Funkcekapudan paša (1666–1670)
velký vezír Osmanské říše (1676–1683)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kara Mustafa Paša (1634/1635, Merzifon25. prosinec 1683) byl osmanským generálem a velkovezírem. Byl ústřední postavou závěrečné fáze osmanského vojenského snažení ve střední Evropě. Jako mladík byl adoptovaný mocnou rodinou dědičných velkovezírů Köprülüovců. Svojí službou pro stát a oddaností k rodině Köprülüovců se vyznamenal a získal si náklonnost mocných mecenášů. Roku 1663 se stal vezírem a roku 1665 hlavním velitelem osmanské flotily.

Kariéra[editovat | editovat zdroj]

Narodil se albánským rodičům[1][2] v Merzifonu a výchovy se mu dostalo v rodině Mehmeda Köprülüye. Také se do této mocné rodiny přiženil.[3] V roce 1659 se stal místním vládcem v Silistře a následně zastával několik důležitých postů. Po deset let působil jako náměstek svému švagrovi, velkému vezírovi Köprülü Fazılovi Ahmedovi Pašovi, když byl u sultánského dvora nepřítomen.

Vojenská kariéra[editovat | editovat zdroj]

Ve válce s Polskem roku 1672 sloužil jako velitel pozemních vojsk. Byla to právě jeho zásluha, že během mírových jednání s Polskem, které po válce následovaly, si vynutil připojení oblasti Podolí k Osmanské říši. Když roku 1676 zemřel jeho předchůdce ve funkci velkovezíra, jeho nástupcem se stal Kara Mustafa jako hodnostář, který se osvědčil ve správě říše.

Bitva u Vídně[editovat | editovat zdroj]

Kara Mustafa během popravy úškrcením hedvábnou šňůrou 25. prosince 1683.

V roce 1683 byl sultánem Mehmedem IV. pověřený vést asi dvousettisícové vojsko[pozn. 1] s úmyslem dobýt Vídeň, zlomit moc Habsburků a ovládnout střední Evropu. S početnou armádou se Kara Mustafa dostal až k Vídni, oblehl město a připravoval se na jeho dobytí. Situace pro Vídeň vypadala beznadějně, dokud 12. září 1683 nepřišla Rakušanům na pomoc polská armáda v čele s Janem III. Sobieskim. V následující bitvě se obzvláště vyznamenala polská husarská jízda; osmanští Turci se dali na ústup a stáhli se do Uherska.[5]

Po porážce u Vídně už Osmané nebyli schopni obnovit svou vojenskou moc a v roce 1686 se po sérii porážek museli stáhnout z Uherska – jejich vojenská moc ve střední Evropě definitivně zanikla. Porážky na balkánské frontě vyvolaly v Istanbulu politickou krizi a sultán Mehmed IV. byl svržen. Ještě předtím byl však Kara Mustafa, jako hlavní viník potupné porážky, zbaven všech funkcí a hodností a na příkaz sultána slavnostně popraven.[pozn. 2]

Jeho ostatky jsou uloženy v Edirne.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Osmanské síly pozůstávaly ze šedesátitisícové armády janičářů a sipahíjů, osmdesátitisícových pomocných sborů z Balkánu a armády divokých Tatarů.[4]
  2. Podle starého osmanského zvyku byl uškrcen hedvábnou šňůrou.[6]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Kara Mustafa na slovenské Wikipedii.

  1. HAMILTON, Alastair; GROOT, Alexander Hendrik de; BOOGERT, Maurits H. Van Den. Friends and Rivals in the East: Studies in Anglo-Dutch Relations in the Levant from the Seventeenth to the Early Nineteenth Century. [s.l.]: BRILL, 2000-01-01. Dostupné online. ISBN 9004118543. (anglicky) 
  2. Evliya Çelebi (ed. by von Hammer-Purgstall). The Travels of Evliya Efendi. [s.l.]: [s.n.], 1834-01-01. Dostupné online. S. 156. (anglicky) 
  3. The Siege of Vienna, John Stoye, p. 18.
  4. FERGUSON, Niall. Civilizace: Západ a zbytek světa. Překlad Emanuel Geissler. Praha: Argo/Dokořán, 2014. (Zip; sv. 43). S. 68. 
  5. Ferguson, s. 68-72.
  6. Ferguson, s. 72.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • E. van Donzel, Islamic Desk Reference: Compiled from the Encyclopaedia of Islam, Brill Academic Publishers, p 219
  • Robert Bator, Daily Life in Ancient and Modern Istanbul, Runestone Press, p 42
  • Douglas Arthur Howard, The History of Turkey, Greenwood Press, p 195
  • John Freely - Inside the Seraglio, published 1999, Chapter 9: Three Mad Sultans

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]