Královna Kristýna
| Královna Kristýna | |
|---|---|
.png) Marie Hübnerová jako Marie Eleonora (Národní divadlo, 1922) | |
| Základní informace | |
| Autor | August Strindberg |
| Žánr | historické drama |
| Země |  Švédsko |
| Jazyk | švédština |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Královna Kristýna, překládána také jako Kristina, je historickým dramatem o čtyřech dějstvích od dramatika Augusta Strindberga z roku 1901. Hlavní hrdinkou je královna Kristina I. Švédská (1626–1689). Inspirací pro vznik postavy královny Kristiny byla Strindbergovi jeho třetí manželka herečka Harriet Bosse.[1] Roli Kristiny psal Strindberg přímo pro Harriet a doufal tím v jejich usmíření, protože manželství v té době procházelo krizí.[1] Poprvé byla hra na jevišti uvedena 27. března 1908 v Intima teatren; premiérovému uvedení hry předcházelo označení hry za fraškoidní a odmítnutí uvedení v Královském dramatickém divadle (1902). Vydání tiskem následovalo až v roce 1904.[1] Harriet Bosse hrála Kristinu až v roce 1926, tedy čtrnáct let pod Strindbergově úmrtí.[1]
Historické hry A. Strindberga
[editovat | editovat zdroj]Strindbergova dramata s historickou tematikou, která sepsal zejména v letech 1899–1903, se věnují slavným osobnostem švédských dějin.[1] Veřejností byla kladně přijata trilogie nazvaná Sága o Vasovcích (Mistr Olof, Gustav Vasa, Erik XIV.).[2] Dohromady napsal Strindberg třináct historických her; díky tomu se mu podařilo obsáhle zmapovat značnou část švédské historie.[2] Historicky jsou však hry, stejně jako tomu je v případě Kristiny, často faktograficky nevěrohodné.[3] Velkou inspirací v tvorbě některých historických her byl Strindbergovi William Shakespeare.[3] Velké rozdíly jsou však v tom, jak Shakespeare a Strindberg nahlíží na historické reálie. Zatímco Shakespeare vycházel z kronik a snažil se historii ctít, Strindberg historii často upravoval. Tím se mu však několikrát podařilo vystavět dramaticky zajímavou zápletku a herecky vděčné postavy.[1] Co však mají oba autoři společné je to, že například prezentují zkorumpované vlády.
I dnes jsou ve Švédsku Strindbergova historická dramata velmi divácky oblíbena; a i dříve odmítané hry, jako třeba Kristina, jsou zpětně doceněny.[2] Obecně však u těchto Strindbergových her platí, že kvůli vazbě na švédskou historii, jsou pro cizí divadelní publikum vzdálené a tak originální, že se často nedají na jevišti ztvárnit.[4] Uvádění Strindbergových historických her nemá ani v České republice příliš velkou tradici (kromě Královny Kristýny) – většina her byla sice přeložena, ale nikdy nebyly uvedeny na jevišti – a to ani nejvyzdvihovanější hry jako je Mistr Olof.[2]
Obsah hry
[editovat | editovat zdroj]Drama Královna Kristina se odehrává v období po třicetileté válce. Je rozčleněno do čtyř dějství, z nichž každé z nich se odehrává v jiném prostředí. První dějství je zasazeno do Riddarholmského kostela, kde probíhá pietní vzpomínka na krále Gustava Adolfa, Kristinina otce. Již v prvním dějství se Strindberg pokouší Kristinu vykreslit jako ženu, která se povyšuje nad svými poddanými, nad majestát a láska s city jsou pro ni zpočátku podřadné. Druhé dějství, kde je poprvé zmíněna královnina abdikace, situoval Strindberg do královské účtárny. Ve třetím dějství, kde jsou probírány královniny slabiny, její finanční negramotnost a špatné vztahy vůči poddaným, se postavy nacházejí v krejčovské dílně. Ve čtvrtém dějství, jež se odehrává v zahradním pavilonu, ukazuje královnu jako citově zlomenou ženu, které se i přes její rozhodnutí abdikovat vrací její minulý krutý život a zasazuje jí jednu ránu za druhou. Je odmítána těmi, kteří ji dříve milovali, poddaní se radují z její plánované abdikace a jsou jí vyčteny všechny špatnosti, kterých se dopustila vůči zemi a lidu. V závěru zůstává Kristina opuštěná a s nejistým výhledem do budoucnosti, kdy se dá předpokládat její konvertita ke křesťanství.
Strindberg pro drama zvolil spisovný jazyk typický pro mocenskou vrstvu a důsledně propracoval scénické poznámky. Hra má celkem dvanáct hlavních a šest vedlejších postav.
Strindberg původně plánoval i páté dějství, ve kterém se měla odehrávat samotná abdikace královny. To však nakonec vypustil.[1]
České překlady
[editovat | editovat zdroj]- František Václav Krejčí (1922)[5]
- Jaroslav Poch (1935)[6]
- Magda Matušíková (1955)[6]
- Jan Rak (1966)[7]
- Josef Vohryzek (1966)[8]
- Ivo Železný (1995)[9]
Inscenace
[editovat | editovat zdroj]V České republice patří Královna Kristýna společně se Slečnou Julií a Tancem smrti k nejuváděnějším Strindbergovým hrám.[10] Mezi nejznámější uvedení Královny Kristiny patří nastudování z Divadla na Vinohradech; zejména pak uvedení z roku 1966 v hlavní roli s Jiřinou Jiráskovou.[11]
- Národní divadlo Praha, Praha, premiéra 22. června 1922, režie: Karel Hugo Hilar[5]
- Divadlo na Vinohradech, Praha, premiéra: 1942, Kristýna: Jiřina Štěpiničková
- Městská divadla pražská, Praha, premiéra: 1942
- Východočeské divadlo Pardubice, 1966, režie: Evžen Kubíček[12]
- Divadlo na Vinohradech, Praha, premiéra: 7. října 1966, režie: František Štěpánek[12]
- Těšínské divadlo Český Těšín, Český Těšín, premiéra 26. března 1972, režie: Jiří Holeček[12]
- Horácké divadlo Jihlava, Jihlava, premiéra 14. února 1976, režie: Jiří Holeček[12]
- Severomoravské divadlo Šumperk, Šumperk, premiéra 26. listopadu 1983[12]
- Divadlo pod Palmovkou, Praha, premiéra 19. března 1995, režie: Oto Ševčík[12]
- Divadlo na Vinohradech, Praha, premiéra 14. září 1995, režie: Petr Kracik[12]
- Těšínské divadlo Český Těšín, Český Těšín, premiéra 27. února 1999, režie: Michael Tarant[12]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c d e f g STRINDBERG, August. Hry. Praha: Divadelní ústav, 2000. Divadelní hry (Divadelní ústav). ISBN 80-7008-103-1. S. 736
- ↑ a b c d STRINDBERG, August. Hry. Praha: Divadelní ústav, 2000. Divadelní hry (Divadelní ústav). ISBN 80-7008-103-1. S. 495
- ↑ a b HUMPÁL, Martin, Helena KADEČKOVÁ a Viola PARENTE-ČAPKOVÁ. Moderní skandinávské literatury: 1870–2000. Praha: Karolinum, 2006. ISBN 80-246-1174-0. S. 80
- ↑ STRINDBERG, August. Hry. Praha: Divadelní ústav, 2000. Divadelní hry (Divadelní ústav). ISBN 80-7008-103-1. S. 750
- ↑ a b ROZENSKÝ, Radek Vincent. Národní divadlo. archiv.narodni-divadlo.cz [online]. [cit. 2017-07-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-06-24.
- ↑ a b S.R.O., Rebex ČR. Knihovna. vis.idu.cz [online]. [cit. 2017-07-05]. Dostupné online.
- ↑ Internetové stránky Divadelního ústavu [online]. Praha. [cit. 2017-05-24]. Dostupné online.
- ↑ NKC/Knihy - Úplné zobrazení záznamu. aleph.nkp.cz [online]. [cit. 2017-07-05]. Dostupné online.
- ↑ ŽELEZNÝ, Ivo. Královna Kristina. Praha: Večery pod lampou: Roč. 5. 1995. Čís. 9. Sv. 142). ISSN 0862-8858.
- ↑ Internetové stránky Divadelního ústavu [online]. Praha. [cit. 2017-05-24]. Dostupné online.
- ↑ Poslední rozloučení s Jiřinou Jiráskovou. www.ceskatelevize.cz [online]. [cit. 2017-07-05]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f g h S.R.O., Rebex ČR. Inscenace. vis.idu.cz [online]. [cit. 2017-07-05]. Dostupné online.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Královna Kristýna na Wikimedia Commons
