Paranoia

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Tento článek je o duševní poruše. Další významy jsou uvedeny na stránce Paranoia (rozcestník).

Paranoia (řec. παράνοια, pošetilost, šílenství), zastar. stihomam, je duševní porucha, vyznačující se bludy, chorobnými představami o vlastním ohrožení. Přehnané a nedoložené obavy o vlastní bezpečnost, někdy spojené s konspiračními teoriemi, se nazývají paranoidní. Paranoidní představy mohou být neurotického nebo i psychotického původu.[zdroj?] Často je zaměňována s paranoidní schizofrenií.[1]

Paranoia v psychiatrii[editovat | editovat zdroj]

V psychiatrii byl termín poprvé užit v roce 1883 psychiatrem Emilem Kraepelinem pro chorobné iluze vůbec, při nichž se však nenarušily ostatní intelektuální schopnosti pacienta. Náplň tohoto pojmu se časem posunula spíše k popisu falešných představ a obav z pronásledování, protože obsah původního pojmu byl příliš široký. Vzhledem k tomuto posunu není pojem paranoia psychiatry používán zcela jednotně.

Podle Freemana a Garetyové charakterizují pacienta s paranoiu dvě bludná přesvědčení:

  1. že trpí nějakou újmu nebo že mu taková újma hrozí,
  2. že mu někdo chce ublížit, že ho pronásleduje.[2]

Mezinárodní klasifikace chorob ISD-10 řadí paranoidní poruchy do kapitoly “schizofrenie” pod tyto diagnózy:[3]

  • F 20.0 Paranoidní schizofrenie: bludné představy, často doprovázené halucinacemi
  • F 22.0 Bludné poruchy, paranoia: dlouhodobé nebo trvalé bludné představy bez halucinací
  • F 22.8 Ostatní bludy, stařecká paranoia
  • F 23.3 Paranoidní reakce – psychogenní psychóza
  • F 60.0 Paranoidní poruchy osobnosti

Příklady některých druhů paranoii v psychiatrii[editovat | editovat zdroj]

  • perzekuční paranoia = nemocný se bojí, že je pronásledován
  • kverulantská paranoia = nemocný se domnívá, že jej ostatní nemají rádi – obviňuje je, stěžuje si, chce se dohadovat
  • žárlivecká paranoia (emulační, žárlivecký blud) = chorobná žárlivost, vedoucí až k vraždě (estenická forma - agresivita je zaměřena na partnera) či sebevraždě (astenická forma - agresivita je zaměřena na vlastní osobu)
  • davová paranoia = posedlost tancem či rituálními obřady

Obecné chápání paranoie[editovat | editovat zdroj]

V obecném povědomí je paranoia doprovázena

  • pocitem, že člověk vládne zvláštními silami a plní důležitý úkol,
  • přesvědčením o pronásledování mimozemšťany, tajnými službami nebo démony,
  • konspiračními teoriemi a představou, že svět je řízen temnými silami v pozadí,
  • pocitem ovládání mozku z vnějšku,
  • pocitem, že je člověk postavou v právě přečteném románu (nebo filmu a PC hře[zdroj⁠?]).

Příznaky[editovat | editovat zdroj]

Paranoia se často prolíná s řadou dalších psychóz, proto má některé znaky společné a je dost obtížné paranoiu přesně diagnostikovat. Mezi příznaky paranoii patří:

  • přecitlivělost (často nepřirozená dlouhodobá urážlivost, pocit citového zranění, způsobený často malichernými příčinami (tón hlasu, gesto, slovo vyřčené v afektu apod.), většinou dokonce příčinami domnělými, které vznikají přikládáním nesprávného významu aktům jednání partnera
  • vztahovačnost (neutrální nebo kladné chování k jeho osobě si vykládá jako nepřátelské, neloajální, ohrožující, kritické nebo pohrdavé)
  • emocionálnost, hysterie
  • sklon k citovým úrazům
  • dlouhodobost citových zranění (neschopnost se rychle udobřit, odpustit, přejít to apod.)
  • záštiplnost
  • podezíravost
  • sebestřednost
  • hnusení si (potravin, osob s relativně či domněle horší hygienou aj.)
  • bludy (pronásledování a ovlivňování)
  • manipulace
  • kverulantství (nemocný soustavně deptá své okolí, útočí i kvůli hloupostem, všechno komentuje, jakoukoliv výtku těžce nese, své ublížení dává dotyčnému pořádně „sežrat“ (dusno = příklad potlačené agresivity), neustále omílá dokola jeden problém, dělá, že jej chce řešit, ale jen touží po hádce a deptá partnera, neustále popichuje)
  • tendence somatizovat (bolesti hlavy, břicha, bledost, ale při záchvatu může vzniknout i hysterická slepota, podlitiny pod očima, zvýšení krevního tlaku aj., v extrémních případech umí měnit i puls srdce, „regulovat“ činnost žláz s vnitřní sekrecí, většinou tak, aby výsledný dojem byl pokud možno odstrašující.)
  • snaha dokonale ovládat situaci (proto třeba averze ke zvířatům)
  • hyperkritičnost, intolerance
  • neschopnost řešit konstruktivně citové problémy
  • bojovné a úporné zdůrazňování osobních práv
  • vyhraněná stanoviska (buď krajně pozitivní nebo krajně negativní – odmítavé, buď citově silně angažované, nebo přehnaně chladné)
  • pasivní nebo aktivní agresivita
  • často strach z výšek, tmy a jiné fobie
  • sklony k sebevraždě

Bývá tu často i sklon k extrémní žárlivosti a podezíravosti (aspekt označovaný sám o sobě někdy jako paranoia).

Možné příčiny[editovat | editovat zdroj]

Příčinou paranoie mohou být raná rodičovská zavržení, zejména neschopnost matky uspokojit citové potřeby dítěte. Existují přesvědčivé náznaky, že základ může být položen již v prenatálním stádiu (matka hlasitě nebo v myšlenkách budoucí dítě odmítá, zatěžuje je drogami apod.), v průběhu zvlášť stresujícího porodu a v dalších momentech raného dětství, v dětství a v pubertě (obecně v klíčových emocionálních a vývojových etapách života).[zdroj?]

Škody způsobené v dětství mohou být tak velké, že se žádnou péčí (léčbou) v dospělosti nemusí podařit je napravit nebo uzpůsobit pacienta k jejich překonávání.

Na psychický stav může mít vliv nedostatek mnohých živin, např. vitamínů B-komplexu a hořčíku, speciálně nedostatek vitamínu B9 podporuje psychotické projevy, dále nedostatek pohybu, poruchy orgánů a metabolizmu (onemocnění jater, ledvin, slinivky, srdce, žaludku, žláz s vnitřní sekrecí, porucha cév, zásobování mozku kyslíkem).[zdroj?]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

Slovníkové heslo stihomam ve Wikislovníku

  1. a b HARTL, Pavel; HARTLOVÁ, Helena. Psychologický slovník. Praha: Portál, 2004. S. 397. 
  2. Freeman, D. & Garety, P.A. (2004) Paranoia: The Psychology of Persecutory Delusions. Hove: Psychology Press. ISBN 1-84169-522-X
  3. www.dimdi.de [online]. [cit. 01-04-2009]. Dostupné v archivu pořízeném dne 06-03-2010. 
  4. a b Slovník spisovného jazyka českého přes databázi debdict
  5. a b Příruční slovník jazyka českého, přístupné online: http://bara.ujc.cas.cz/psjc/search.php

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]