Kyberšikana

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

"Kyberšikana (též kybernetická šikana, počítačová šikana či cyberbullying) je kolektivní označení forem šikany prostřednictvím elektronických médií, jako je internet a mobilní telefony, které slouží k agresivnímu a záměrnému poškození uživatele těchto médií. Stejně jako tradiční šikana zahrnuje i kyberšikana opakované chování a nepoměr sil mezi agresorem a obětí.“[1] Mezi další kritéria, která identifikují kyberšikanu, patří fakt, že oběť vnímá to, co se děje, jako nepříjemné a ubližující. [2]

Druhy kyberšikany[editovat | editovat zdroj]

Kyberstalking[editovat | editovat zdroj]

V překladu jde o pronásledování v kyberprostoru nejčastěji pomocí SMS, chatu, emailu, telefonu, sociálních sítí, Skypu apod. Oběti většinou pronásledovatele (stalkera) znají, často jde o bývalého milence/milenku, kamaráda, zrazeného přítele nebo milovníka. Stalker může být ale i neznámý, a to v případě, že si oběť vyhlédl náhodně na internetu. Pronásledované oběti hrozí naprostá ztráta soukromí, osobních údajů a pocitu bezpečí. Stalking je od 1.1.2010 trestný čin.[3]

Kyberharašení[editovat | editovat zdroj]

Za kyberharašení lze označit opakované zprávy zasílané agresorem, které jsou oběti nepříjemné. Tato situace může vzniknout i ze vzájemné konverzace, ta se stane nepříjemnou a oběť není schopná ji ukončit. Agresor většinou oběť začne bombardovat zprávami ihned po připojení na internet anebo zasílá nežádoucí SMS. [2]

Vyloučení a ostrakizace[editovat | editovat zdroj]

V této formě kyberšikany je oběť vyloučena z nějaké skupiny, do které by chtěla či měla patřit. Ostrakizace je pro oběť velmi bolestná, i když postrádá přímý prvek agrese. Oběť trpí frustrací z nenaplnění potřeby někam patřit. Na internetu je to často horší než v reálném životě, jelikož tam je patrné, kdo je in a kdo out. Např. je oběť vyloučena z facebookové skupiny, kde to většinou vidí větší množství lidí než v realitě. [2]

Kybergrooming[editovat | editovat zdroj]

V překladu jde o manipulacikyberprostoru. Útočník, který se většinou vydává za někoho jiného, si vyhledá vhodnou osobu, ve které postupem času vzbudí důvěru a přinutí ji k osobní schůzce, kde pak nějakým způsobem oběť zneužije či využije. V této oblasti jsou často nejvíce ohroženy děti, které jsou závislé na technologiích, tráví na internetu většinu času a většinu přátel mají pouze ve virtuálním světě.[3]

Flaming[editovat | editovat zdroj]

Jde o nepřátelské chování útočníka vůči oběti ve virtuálním světě.[3] Je to výrazně vyhrocená a agresivní diskuze až hádka na internetu. Někteří uživatelé úmyslně podobné diskuze provokují vkládáním různých kontroverzních příspěvků, urážením účastníků diskuzí apod.[2] Výzkumy ukazují, že slovní napadání je ve virtuálním prostředí až čtyřikrát častější než v reálném životě.[3] 

Sexting[editovat | editovat zdroj]

Jde o zasílání textů, fotografií a videí se sexuální tématikou prostřednictvím elektronických médií. Tyto materiály pak často končí na internetu a můžou mít pro oběť fatální důsledky, jelikož jsou často použity jako prostředek k vydírání. Některé případy mohou skončit až smrtí oběti. Útočník se v případě, že je oběť mladší 18 let, dopouští trestné činnosti v oblasti šíření dětské pornografie.[3]

Happy Slapping[editovat | editovat zdroj]

Jedná se o celkem novou „zábavu“ mladých lidí, která vznikla v Británii. Spočívá v tom, že agresor si vybere oběť a následně ji fyzicky napadne (zfackuje) a celé se to nahrává na mobilní telefon. Poté je nahrávka zveřejněna na internetu. V této době happy slapping neobsahuje jen fackování, ale už i závažnější útoky za hranicí zákona a i svlékání oběti. Zveřejnění a šíření těchto videí vedlo v některých případech až k sebevraždě oběti.[2]

Charakteristika aktérů kyberšikany[editovat | editovat zdroj]

Role „oběť-agresor-přihlížející“ jsou v kyberprostoru rozloženy jinak než u tradiční šikany. Zdánlivě jasný případ může být ve skutečnosti mnohem složitější.[4]

Oběť[editovat | editovat zdroj]

Mezi nejčastější oběti kyberšikany patří děti, které jsou odmítány kolektivem z důvodu osobnostní charakteristiky, jako je plachost, stydlivost, nejistota a fyzické atributy (barva vlasů, pleti, styl oblékání…). Existují i případy, ve kterých se sám agresor stane obětí, a to v případech, kdy se takto jeho oběť mstí nebo se proti jeho chování zvedne nepřiměřený odpor na internetu ze strany dalších lidí. [5]

Agresor[editovat | editovat zdroj]

Agresorům kyberšikany je společná nižší míra empatie v porovnání s ostatními dětmi, jelikož se neumějí vcítit do oběti a chápat, jaké zranění způsobují. Agresor svou oběť nevidí a nezná její reakce, tudíž nedokáže odhadnout, jak velkou újmu by ji mohl způsobit.[5]

Přihlížející[editovat | editovat zdroj]

Existuje několik druhů přihlížejících. Někteří jsou následovníci agresora, někteří jsou nezúčastnění a někteří jsou na straně oběti. Role těchto přihlížejících je velmi důležitá, pokud proti kyberšikaně otevřeně vystoupí, to se ale ve většině případů bohužel nestává.[5]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. PRICE, Megan; DALGLEISH, John. Cyberbullying: Experiences, Impacts and Coping Strategies as Described by Australian Young People. [s.l.] : Youth Studies Australia, 2010. S. 51.  
  2. a b c d e ČERNÁ, Alena. Kyberšikana: Průvodce novým fenoménem. Praha : Grada Publishing, 2013.  
  3. a b c d e BURDOVÁ, Eva; TRAXLER, Jan. Bezpečně na internetu. Praha : Středočeský kraj ve spolupráci se Vzdělávacím institutem Středočeského kraje (VISK), 2014.  
  4. ECKERTOVÁ, Lenka; DOČEKAL, Daniel. Bezpečnost dětí na internetu: Rádce zodpovědného rodiče. Brno : Computer Press, 2013.  
  5. a b c ŠEVČÍKOVÁ, Anna. Děti a dospívající online: Vybraná rizika používání internetu. Praha : Grada Publishing, 2014.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Instituce zaměřené na prevenci kyberšikany a dalších nebezpečných jevů[editovat | editovat zdroj]