Důvěra

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Důvěra (ze stč. do-vierie) znamená vztah spoléhání na druhé lidi, instituce nebo věci. Lidské jednání se téměř vždy vztahuje k budoucnosti a musí se tedy opírat o věci, které nelze bezpečně vědět. Přesto se jednající člověk musí rozhodovat a i když se snaží svá rozhodnutí různě pojistit, musí se na určité lidi a věci spoléhat. Důvěra je proto nezbytným předpokladem života ve společnosti a lidské společnosti si vytvořily množství různých institutů, které důvěru podporují, pojišťují, případně nahrazují. Zároveň však důvěra vždy obsahuje jistou míru nejistoty a rizika zklamání nebo zneužití – jinak bychom o důvěře nehovořili.[1]

Důvěra k druhým lidem může být všeobecná, jak tomu bývá u přátel, ale může být i omezená jen na určité oblasti. Člověk běžně důvěřuje odborníkovi (lékaři, právníkovi, instalatérovi), i když o jeho charakterových vlastnostech nemusí mnoho vědět. Důvěra se získává poměrně obtížně, ale dá se velmi rychle ztratit nepoctivostí, lží a podobně. Takové jednání často označujeme jako podvod, většinou je za účelem vylákání peněz z důvěřivých lidí.

Společenská podpora[editovat | editovat zdroj]

Mezi nejdůležitější prostředky, jimiž společnosti důvěru podporují, patří slib a přísaha, společenský mrav, právo a peníze. Dodržování daného slova, slibu a přísahy se ve všech známých společnostech vysoce hodnotí a jejich porušení se někdy dokonce trestá. Zásada „sliby je třeba dodržovat“ (pacta sunt servanda) se od římských dob pokládá za základ práva. Právo sice nemůže zločinům úplně zabránit, jeho smysl je však podle německého sociologa N. Luhmanna v tom, že podporuje důvěru ve společnost a očekávání spravedlnosti. Moderní ekonomie objevila význam očekávání a důvěry pro hospodářství[2] a finanční krize jsou do značné míry krizemi důvěry v instituce a investice. Moderní peníze (fiduciární peníze, angl. fiat money) nemají žádnou materiální hodnotu a jsou založeny pouze na důvěře.[3]

Koncepty důvěry[editovat | editovat zdroj]

Důvěru lze chápat jako vztah, kdy vkládáme naději do jiné osoby, instituce nebo věci. Důvěra je široký pojem, proto si ji rozdělíme podle jednotlivých konceptů. Oblastí, kterých se důvěra přímo i nepřímo dotýká, je veliké množství. Mezi nejvýraznější lze řadit například oblasti hospodářství, politologických a sociologických studií.

Sociologický koncept[editovat | editovat zdroj]

Sociologický pohled dle Giddense důvěru pojímá jako „důvěřivost v, nebo spoléhání se na, určitou vlastnost nebo atribut osoby nebo věci, či pravdivost tvrzení“[4]. Velký sociologický slovník vymezuje důvěru jako „typ postoje a zároveň mezilidského vztahu, který vyvolává pocit jistoty plynoucí z přesvědčení, že partner komunikace (osoba, instituce) splní určitá očekávání“[5]. Různých výměrů pojmu je celá řada, všechny se ale shodují v tom, že se jedná o pocitový vztah k okolí, který se zakládá na předpokladu, že okolí dodrží námi očekávané modely chování a jednání ve vztahu k nám. Vložit důvěru v něco či někoho můžeme považovat za akt spjatý s budoucími rozhodnutími, která ovlivní náš vztah s okolím. Jedná se tedy o krok jednání, spojený s jistým rizikem, protože nelze zaručit, že důvěra nebude druhou stranou zklamána.

Důvěra v abstraktní systémy[editovat | editovat zdroj]

Kromě důvěry mezi jednotlivci, která předpokládá dlouhodobou známost a tím vzniklou odůvodněnou důvěrnou znalost, existuje důvěra v abstraktní systémy. Tato důvěra je nastolována mezi laickou veřejností a představiteli abstraktních systémů pomocí přístupových bodů, kde se setkávají beztvářné a tvářné závazky. V jistých případech se kontakt mezi jednotlivci a skupinami, představujícími tyto systémy, ani nepředpokládá. Tomuto procesu se říká vyvázání, kdy dochází k vytržení sociálního vztahu z místního kontextu.

Abstraktní systémy se dají rozdělit na symbolické znaky, jako jsou například peníze, a expertní systémy. Důvěra v expertní systémy je utvářena především v raném věku pomocí „skrytých učebních osnov“. Dítěti je předáván nejen obsah technických poznatků, ale i bezpodmínečná úcta k technickému vědění. Jedna z příčin důvěry ve vědu je její spolehlivá pověst vědění. Postoje důvěry jsou ovlivňovány zkušenostmi v přístupových bodech a aktualizovaným věděním například prostřednictvím médií.

Politologický koncept[editovat | editovat zdroj]

Z politologického pohledu je s důvěrou nejvýrazněji spojena demokracie, a to obojím směrem. Na rozdíl od diktatury nebo monarchie, kde se o vládě rozhoduje jinak, v demokracii rozhodují o oprávnění vládnout občané tím, že se sami rozhodují, komu tuto důvěru dají. Vládnout bude člověk nebo skupina, které dal důvěru největší počet voličů. Na druhé straně se demokratická vláda legitimuje právě a pouze tím, že získala důvěru voličů. Ani sebe dokonalejší volební procedura však nemůže zaručit, že volební kandidáti své voliče neoklamou falešnými sliby a podobně. Proto se i zde hovoří o důvěře, která nikdy není jistotou. .

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://plato.stanford.edu/entries/trust/
  2. F. Fukuyama, Trust. London 1995
  3. Sokol, Moc, peníze a právo. Str. 73-105 aj.
  4. GIDDENS, Anthony. Důsledky modernity. Praha : Sociologické nakladatelství, 1998. 181 s. S. 38.  
  5. Velký sociologický slovník. 1. vyd. Praha : Karolinum, 1996. 747 s. ISBN 80-7184-164-1. S. 231.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • F. Fukuyama, Trust: the social virtues and the creation of prosperity. London: Penguin books, 1995 - 457 s. ISBN 0-14-025943-0
  • F. Fukuyama, Velký rozvrat: lidská přirozenost a rekonstrukce společenského řádu. Praha: Academia, 2006 - 375 s. 19 cm ISBN 80-200-1438-1
  • J. Sokol, Moc, peníze a právo. Plzeň: Aleš Čeněk 2007. 288 s. ISBN 978-80-7380-066-6
  • A. Giddens, Důsledky modernity. Praha: Sociologické nakladatelství, 1998 - 181 s.
  • Velký sociologický slovník. Praha: Karolinum, 1996 - 747 s. ISBN 80-7184-164-1

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Anglicky[editovat | editovat zdroj]