Vydírání

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Vydírání spočívá v použití násilí, případně jen pohrůžky násilí či jiné těžké újmy tak, že oběť je donucena něco konat, opominout nebo strpět. Tím je omezena ve svém svobodném rozhodování, které je objektem trestného činu. V českém právu jde o trestný čin podle § 175 českého trestního zákoníku, který patří mezi trestné činy proti svobodě podobně jako omezování osobní svobody (§ 171 TrZ), loupež (§ 173 TrZ), porušování domovní svobody (§ 178 TrZ) aj.

Na rozdíl od loupeže stačí u vydírání pohrůžka násilí nikoli bezprostředního (např. dopisem) anebo pohrůžka jiné těžké újmy. Ustanovení o loupeži je tedy speciální vůči vydírání, neboť prostředky a cíl jsou užší.[1]

Skutková podstata[editovat | editovat zdroj]

Svobodné rozhodování je chráněným zájmem člověka. Objektivní stránka trestného činu spočívá v tom, že pachatel nutí jiného, aby něco konal, opominul nebo trpěl (například majitel obchodu je pod hrozbou zničení svého majetku donucen platit vyděračům tzv. „výpalné“, studenti jsou šikanováni svými staršími spolužáky apod.). Po subjektivní stránce se vyžaduje úmysl.[2]

Kromě přímého použití fyzické síly nebo i jen pohrůžky bezprostředního násilí může být vydíráním také hrozba způsobení závažné majetkové škody či újmy na osobních právech, cti nebo pověsti. Musí však jít o jednání neoprávněné, vydíráním není např. pohrůžka exekucí, pokud dlužník včas neuhradí svůj dluh.[3] Neoprávněná pohrůžka může směřovat k rozvratu manželství, k zahájení trestního stíhání a uplatnění zajišťovacích úkonů, a to bez ohledu na to, zda poškozený skutečně spáchal trestný čin, může také směřovat k tomu, že se pachatel bude domáhat v neprospěch poškozené změny výchovného prostředí jejich společného nezletilého dítěte, pokud poškozená nevezme zpět souhlas s trestním stíháním pachatele.[1]

I jen příprava na tento trestný čin je trestná.

Tresty za vydírání[editovat | editovat zdroj]

V případě naplnění základní skutkové podstaty trestného činu vydírání hrozí pachateli trest odnětí svobody na půl roku až na čtyři léta nebo peněžitý trest. Trestný čin vydírání též obsahuje relativně bohatý výčet okolností podmiňujících použití vyšší trestní sazby (tzv. kvalifikované skutkové podstaty):[4]

  • trest odnětí svobody na 2–8 let je za spáchání vydírání nejméně se dvěma dalšími osobami, se zbraní, způsobí-li tímto činem značnou škodu, jako člen organizované skupiny, spáchá-li takový čin na svědkovi, znalci či tlumočníkovi v souvislosti s výkonem jejich povinnosti nebo spáchá-li takový čin na jiném pro jeho skutečnou nebo domnělou rasu, příslušnost k etnické skupině, národnost, politické přesvědčení, vyznání nebo proto, že je skutečně nebo domněle bez vyznání;
  • odnětím svobody na 8–16 let bude pachatel potrestán tehdy, pokud je způsobena smrt.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b JELÍNEK, Jiří. Trestní právo hmotné : obecná část, zvláštní část. [s.l.] : Leges. Dostupné online. ISBN 9788087212240.  
  2. ŠÍMA, Alexander; SUK, Milan. Základy práva pro střední a vyšší odborné školy. 13., přeprac. a dopl. vyd. Praha: C. H. Beck, 2013. Beckovy učební texty. ISBN 978-80-7400-490-2.
  3. Šámal, Pavel a kol. Trestní zákoník. Komentář. 2. vyd., Praha: C. H. Beck, 2012, ISBN 978-80-7400-428-5. S. 1752, 1753.
  4. Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, § 175, [cit. 2017-01-12]. Dostupné online.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]