Domovní svoboda

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Domovní svoboda je ústavně zaručené právo plynoucí z článku 12 Listiny základních práv a svobod. Svým významem spadá mezi základní lidská práva a svobody, neboť spolu se svobodou osobní a dalšími ústavně zaručenými základními právy dotváří osobnostní sféru jedince, jehož individuální integritu, jako zcela nezbytnou podmínku důstojné existence jedince a rozvoje lidského života vůbec, je nutno respektovat a důsledně chránit.[1]

Do obydlí není dovoleno vstupovat bez souhlasu toho, kdo v něm bydlí. Domovní prohlídka je přípustná jen pro účely trestního řízení, a to na písemný odůvodněný příkaz soudce. Způsob provedení domovní prohlídky stanoví zákon.[2]

Každý má svá práva včetně právo na respektování soukromého a rodinného života, obydlí a korespondence. Ani tehdy nemůže státní orgán zasahovat do tohoto práva. Ten může zasahovat u případů, kdy je to v souladu se zákonem a nezbytné v demokratické společnosti v zájmu národní bezpečnosti, veřejné bezpečnosti, hospodářského blahobytu země, ochrany pořádku a předcházení zločinnosti, ochrany.[3]

Pojem domovní svobody se nejčastěji vztahuje k trestnému činu proti svobodě, tedy porušování domovní svobody v § 178 Trestního zákoníku:

  • (1) Kdo neoprávněně vnikne do domu nebo do bytu jiného nebo tam neoprávněně setrvá, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo peněžitým trestem.
  • (2) Odnětím svobody na šest měsíců až tři léta bude pachatel potrestán, užije-li při činu uvedeném v odstavci 1 násilí nebo pohrůžky bezprostředního násilí nebo překoná-li překážku, jejímž účelem je zabránit vniknutí.
  • (3) Odnětím svobody na jeden rok až pět let bude pachatel potrestán, jestliže užije při činu uvedeném v odstavci 1 násilí nebo pohrůžky bezprostředního násilí a takový čin spáchá se zbraní nebo nejméně se dvěma osobami.[4]

Smyslem tohoto ustanovení trestního zákona je ochrana ústavou zaručené svobody občana na ochranu prostor, které jsou jím užívány k bydlení (viz Usnesení předsednictva ČNR č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod občana). Ochrana se vztahuje i na prostory užívané k bydlení krátkodobě, například hotelový pokoj, a také na všechny uzavřené nebo ohrazené prostory (příslušenství), které s užíváním obydlí přímo souvisí (například sklep, půda, garáž, zahrada). Zásahy do této svobody jsou možné jen na základě zákonného oprávnění.

Neoprávněným vniknutím je jak aktivní překonání nesouhlasu uživatele obydlí, tak i vstup do obydlí bez jeho vědomí. Ochrana se poskytuje uživateli obydlí proti vlastníkovi obydlí (například majiteli nájemního domu), pokud do bytu vnikne neoprávněně. O zákonný znak násilí s překonáním překážky se jedná ve všech případech, kdy je odstraněna jakákoli překážka bránící neoprávněnému vniknutí do obydlí. Například odstranění sítě, jejímž vlastním účelem je zabránit vnikání hmyzu, při současně otevřeném okně obydlí, nebo usmrcení hlídacího psa.

O trestný čin se nejedná, pokud dá ke vstupu do obydlí souhlas alespoň jedna osoba, která je k tomu oprávněna. O trestný čin porušování domovní svobody se jedná i v případě, že byt je dočasně neobydlen, například pro poruchu topení v zimním období, dlouhodobou zahraniční cestu uživatele. V případě rozvodu manželství se může o tento trestný čin jednat pouze tehdy, pokud před jeho spácháním došlo k úpravě režimu užívání jednotlivých prostor obydlí (například předběžným opatřením soudu, nebo smlouvou ve smyslu občanského práva) a pachatel jedná v rozporu s touto úpravou. V případě neoprávněného vniknutí do bytu za účelem jeho následného užívání se může jednat o jiný trestný čin, a to o Neoprávněný zásah do práva k domu, bytu nebo nebytovému prostoru podle § 208 tr. zákoníku. V případě krádeže provedené vloupáním do obydlí se pachatel vždy v jednočinném souběhu dopustí také trestného činu Porušování domovní svobody.

Nutná obrana proti tomuto trestnému činu je v mezích ustanovení § 29 tr. zákona okolností vylučující protiprávnost.[5]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. KLÍMA, Karel. Komentář k Ústavě a Listině. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2005. 1019 s. ISBN ISBN 80-86898-44-X. S. 699-700. 
  2. WÁGNEROVÁ, Eliška; ŠIMÍČEK, Vojtěch; LANGÁŠEK, Tomáš, POSPÍŠIL, Ivo a kolektiv. Listina základních práv a svobod. Komentář. první. vyd. Praha: Wolters Kluwer ČR, a.s., 2012. 931 s. ISBN 978-80-7357-750-6. S. 330. 
  3. INFO@AION.CZ, AION CS -. Zákony pro lidi [online]. Zákony pro lidi [cit. 2016-05-27]. Dostupné online. 
  4. Trestní zákoník č. 40/2009 Sb./2009 Sb. In: Sbírka zákonů. 2009. Sb./2009&typeLaw=zakon&what=Cislo_zakona_smlouvy Dostupné online. § 238. Ve znění pozdějších předpisů. Sb.#p238 Dostupné online.
  5. www.bkb.cz [online]. www.bkb.cz [cit. 2016-05-27]. Dostupné online.