Peněžitý trest
Dle trestního zákoníku[1] patří peněžitý trest do kategorie alternativních trestů. Je považován za efektivnější a levnější formu trestu a také jako za jednu z alternativ ke krátkodobému trestu odnětí svobody. Peněžitý trest může soud uložit pachateli za jakýkoli trestný čin; zejména zváží jeho uložení, jestliže pachatel pro sebe nebo pro jiného úmyslným trestným činem získal nebo se snažil získat majetkový prospěch. Peněžitý trest soud neuloží, je-li zřejmé, že by byl nedobytný. Problematický aspekt tohoto trestu představuje silná závislost na majetkových poměrech pachatele, která je velmi individuální. Dalším okruhem trestných činů, při jejichž postihu může být peněžitý trest uplatňován jsou trestné činy, ke kterým by pachatel potřeboval určité finanční prostředky. V těchto případech by se měla projevit jeho zábranná funkce, jehož citelná výměra by měla odčerpat peněžní prostředky potřebné k dalšímu páchání trestné činnosti.[2]
Podmínky uložení trestu
[editovat | editovat zdroj]Soud může peněžitý trest uložit buďto samostatně, nebo jako další trest k jinému, a to jak fyzické tak právnické osobě. Samostatně může být trest uložen tehdy, kdy uložení dalšího trestu není třeba. Povahu a závažnost spáchaného trestného činu určí dle hledisek vyjmenovaných v ustanovení § 39 odst. 2 trestního zákoníku soud. Tato hlediska se následně uplatní a promítnou do počtu denních sazeb, jež mají charakterizovat trestný čin a okolnosti jeho spáchání. Peněžitý trest soud neukládá, je-li zřejmé, že by byl nedobytný, nebo pokud byl již uložen trest propadnutí majetku (§ 53 odst. 1 trestního zákoníku).[3]
Výměra peněžitého trestu
[editovat | editovat zdroj]Peněžitý trest se ukládá v denních sazbách a zaplacené částky peněžitého trestu připadají státu. Systém počtu denních sazeb je uplatněn tak, že čím závažnější bude shledána povaha a závažnost spáchaného trestného činu, tím bude vyšší jejich počet.[4] Základní pravidla ukládání trestu jsou následující:
- Peněžitý trest se ukládá v denních sazbách a činí nejméně 20 a nejvíce tolik denních sazeb, kolik odpovídá horní hranici trestní sazby trestu odnětí svobody stanovené na daný trestný čin.
- Denní sazba činí nejméňe 100 Kč a nejvíce 50 000 Kč, pro mladistvého od 100 Kč a nejvíce 5 000 Kč, pro právnické osoby 1 000 Kč až 2 000 000 Kč
- Celkový peněžitý trest je násobkem uloženého počtu denních sazeb a výše stanovené denní sazby.
- Počet denních sazeb soud určí s přihlédnutím k povaze a závažnosti spáchaného trestného činu.
- Výši jedné denní sazby peněžitého trestu stanoví soud s ohledem k osobním a majetkovým poměrům pachatele.
- Maximální výše peněžitého trestu se odvíjí od horní hranice trestní sazby za trestný čin, který pachatel spáchal (v podrobnostech viz níže).
- Soud v rozhodnutí uvede počet a výši denních sazeb.
Soud přitom vychází zpravidla z čistého příjmu, který pachatel má nebo by mohl mít průměrně za jeden den (příjmy pachatele, jeho majetek a výnosy z něj, jakož i jiné podklady pro určení výše denní sazby mohou být také stanoveny jen odhadem soudu).[4] Nelze-li od pachatele podle jeho osobních a majetkových poměrů očekávat, že peněžitý trest ihned vykoná, může soud stanovit, že peněžitý trest bude vykonán v přiměřených měsíčních splátkách; přitom může určit, že výhoda splátek peněžitého trestu odpadá, jestliže pachatel nezaplatí dílčí splátku včas.
Od 1. ledna 2026 byl změněn trestní zákoník mj. stran horní hranice počtu denních sazeb, které jsou v rámci výměry peněžitého trestu stanoveny. Dolní hranice zůstává nezměněna, tj. činí nejméně 20 denních sazeb, nicméně horní hranice 730 sazeb je zrušena a nahrazena horní hranicí trestní sazby trestu odnětí svobody, která je stanovena na trestný čin, za který byl pachatel odsouzen. Pokud je horní hranice trestní sazby určena v měsících, bude počet měsíců vynásoben číslem 30. Pokud je horní hranice určena v letech, bude vynásobena číslem 365. Pokud je tedy obviněný uznán vinným např. trestným činem, na který zákon stanoví trestní sazbu 2 až 5 let, je horní limit počtu denních sazeb 5 let * 365 = 1825 denních sazeb. Při ukládání peněžitého trestu tedy soud trest uloží rozmezí 20 až 1825 denních sazeb.
V návaznosti na tuto změnu není již tak snadné stanovit maximální výši peněžitého trestu, která by mohla být teoreticky uložena. Do 31. 12. 2025 činil maximální počet denních sazeb 730, a tak výpočtem [maximální počet denních sazeb] * [maximální výše denní sazby ] bylo možné vyčíslit maximální výši peněžitého trestu, která činila 730 * 50 000 Kč = 36 500 000 Kč. Od 1. 1. 2026 však maximální počet sazeb odpovídá horní hranici trestní sazby (viz výše), maximální výměru peněžitého trestu tedy není snadné stanovit. Pokud bychom neuvažovaly výjimečný trest a vycházely z maximální délky trestu odnětí svobody ve výměře 20 let, dospěli bychom výpočtem 20 * 365 * 50 000 Kč k částce 365 mil. Kč. V praxi peněžitý trest v takové výši pravděpodobně ukládán nebude a to ze dvou důvodů. Prvním je, že za trestné činy, které jsou tak typově závažné, že horní hranice činí desítky let, zpravidla peněžitý trest nebude vůbec ukládán. Namísto toho bude zpravidla uložen nepodmíněný trest odnětí svobody. Druhým důvodem je fakt, že i po novele musí být peněžitý trest uložen ve výši, která bude dobytná. Soud tedy nemůže uložit peněžitý trest, který by přesahoval finanční možnosti pachatele, a částka 365 mil. Kč zpravidla nebude výše peněžitého trestu, který většina pachatelů bude schopna uhradit. Trest, který by byl zřejmě nedobytný, by byl i nadále trest nezákonný, který by bylo možné napadnout opravnými prostředky.
Zajištění plnění trestu
[editovat | editovat zdroj]Zároveň s uložením peněžitého trestu soud uloží i náhradní trest odnětí svobody až na čtyři roky. Tento trest soud ukládá pro případ, že by pachatel peněžitý trest ve stanovené lhůtě nevykonal. Pokud odsouzený peněžitý trest nevykoná, může soud rozhodnout o jeho přeměně na trest obecně prospěšných prací nebo na trest domácího vězení. Jestliže odsouzený bude mařit i výkon přeměněného trestu domácího vězení nebo obecně prospěšných prací, rozhodne soud o výkonu trestu již dříve stanoveného náhradního trestu ve věznici.[5]
Zahlazení trestu
[editovat | editovat zdroj]Na pachatele, kterému byl uložen peněžitý trest za jiný trestný čin než zvlášť závažný zločin, se hledí, jako by nebyl odsouzen, jakmile byl trest vykonán nebo bylo od výkonu trestu nebo jeho zbytku pravomocně upuštěno.
Efektivita peněžitého trestu
[editovat | editovat zdroj]Efektivitě peněžitého trestu se v poslední době věnoval například Jakub Drápal. Při posuzovaní efektivity se především klade důraz na to, aby byly zodpovězeny otázky týkající se výše denních sazeb a jsou-li skutečně stanoveny s přihlédnutím k majetkovým a osobním poměrům pachatele. Dále pak tomu, stanovuje-li se počet denních sazeb skutečně podle závažnosti spáchaného trestného činu. Jde tedy o to, zdali výměra peněžitého trestu skutečně probíhá spravedlivě a s přihlédnutím ke skutečným finančním možnostem pachatelů. V praxi se ukazuje, že majetkové poměry pachatelů byly udávány dobrovolně pouze jimi samotnými a to zpravidla v rámci běžného dotazování Policie ČR, nebo soudů. Doklady pro kontrolu správnosti nebyly vyžadovány. To už samo o sobě může vzbudit pochybnosti, zdali byly údaje poskytnuty dle skutečnosti a trest byl spravedlivě vyměřen.[6]
Dle nedávného průzkumu uveřejněného v únoru 2016, který detailním způsobem zpracoval data o ukládaní peněžitého trestu v období let 2010 až 2013, údaje naznačují, že koncept denních pokut se v praxi (zatím) příliš neuchytil. Bohatším pachatelům jsou sice v absolutních číslech ukládány vyšší denní sazby než chudým, relativně jsou chudým ale ukládány výrazně vyšší denní sazby. Dle zmíněné analýzy může být důvodem, že (zatím) nebyla soudcům nabídnuta dostatečná závazná metodika, jak stanovovat peněžité tresty. Koncept je převzat ze zahraničí a jistým způsobem začleněn do právního řádu, což se zdá jako nedostačující. Zde by byl ještě další prostor pro hlubší integraci peněžitého trestu do českého právního systému.[6]
Využití prostředků získaných z peněžitých trestů
[editovat | editovat zdroj]Použití zaplacených peněžitých trestů určuje Zákon o použití peněžních prostředků z majetkových trestních sankcí uložených v trestním řízení a o změně některých zákonů 59/2017 Sb.:[7]
- Ministerstvo spravedlnosti České republiky zřizuje zvláštní účet, na němž se shromažďují prostředky ze všech zaplacených peněžitých trestů (§ 3 odst. 1)
- Soud, který zajišťuje výkon tohoto trestu, zašle získané prostředky neprodleně na tento účet (§ 4 odst. 1) s označením, o které trestní řízení se jedná (§ 3 odst. 3)
- Ze zvláštního účtu je možné poskytnout náhradu oprávněné osobě — oběti konkrétního trestného činu (§ 7 odst. 1 písm. a, § 2 odst. 3), pokud o to požádá do 60 dnů od právní moci rozsudku (§ 8). Jestliže ministerstvo majetkový nárok uspokojí, přecházejí nároky oprávněné osoby vůči pachateli na stát. Pokud oprávněná osoba mezitím přijala náhradu přímo od pachatele, musí tato osoba přeplatek vrátit ministerstvu (§ 11)
- 2 % ze zbylé částky po vyplacení náhrad oprávněným osobám převede ministerstvo 31. ledna následujícího roku souhrnně Probační a mediační službě pro poskytování pomoci obětem trestných činů. Zbytek tvoří příjem státního rozpočtu (§ 12).
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, § 67–69. [cit. 2016-11-22]. Dostupné online.
- ↑ VANTUCH, Pavel. Trestní zákoník s komentářem k 1. 8. 2011. Olomouc: Anag, 2011. ISBN 978-80-7263-677-8. S. 234.
- ↑ JELÍNEK, Jiří. Trestní právo hmotné: obecná část, zvláštní část. Praha: Leges, 2009. ISBN 978-80-87212-24-0. S. 383.
- 1 2 VANTUCH, Pavel. Trestní zákoník s komentářem. Olomouc: Anag, 2011. ISBN 978-80-7263-677-8. S. 237.
- ↑ VANTUCH, Pavel. Trestní zákoník s komentářem k 1. 8. 2011. Olomouc: Anag, 2011. ISBN 978-80-7263-677-8. S. 240.
- 1 2 DRÁPAL, Jakub. Analýza ukládání peněžitých trestů v podobě denních pokut v České republice. Česká kriminologie [online]. [cit. 2016-11-22]. Roč. 2016, čís. 2. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-11-04.
- ↑ Zákon č. 59/2017 Sb.