Domácí vězení

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Domácí vězení je v historii jedním z nejdéle známých druhů trestu, který spočívá v omezení svobody pohybu a pobytu pachatele. Je alternativním trestem vůči trestu odnětí svobody, neboť odsouzený nepobývá ve vězení, ale má povinnost se zdržovat v určeném obydlí. Zároveň může být alternativou vůči jiným alternativním trestům (trest obecně prospěšných prací, peněžitý trest apod.) při jejich nevykonávání. V České republice jej zavedl od 1. ledna 2010 nový trestní zákoník, kde je upraven převážně v § 60 a 61; jeho výkon pak reguluje v § 334a–334h trestní řád a vyhláška č. 456/2009 Sb., o kontrole výkonu trestu domácího vězení. Je určen osobám, u kterých je sice třeba zasáhnout omezením svobody, ale s přihlédnutím k povaze a závažnosti trestného činu, povaze pachatele a možnostem jeho resocializace postačí menší intenzita zásahu. Kladně lze hodnotit také ekonomická hlediska výkonu tohoto trestu. Při uložení trestu domácího vězení může být pachatel i nadále ekonomicky aktivní, zabezpečovat tak sebe, svou rodinu, získávat finance na uhrazení způsobené škody, podílet se na financování svého trestu a zároveň také určitým způsobem přispívat do státního rozpočtu. Nezanedbatelná je také částka, kterou stát ušetří oproti uložení trestu odnětí svobody, a to i při zohlednění nákladů na zavedení domácího vězení a obstarání potřebného technického vybavení ke kontrole výkonu tohoto trestu.[1]

Nařízení trestu domácího vězení v České republice[editovat | editovat zdroj]

Trest domácího vězení může být pachateli uložen, pokud

  • vzhledem k povaze a závažnosti spáchaného přečinu a osobě a poměrům pachatele, lze mít důvodně za to, že postačí uložení tohoto trestu, a
  • pachatel dá písemný slib, že se ve stanovené době bude zdržovat v obydlí na určené adrese a při výkonu kontroly poskytne veškerou potřebnou součinnost.[2]

Trest lze uložit až na 2 roky (§ 60 trestního zákoníku), což je ve srovnání s jinými státy spíše výjimka, ale ponechává se tak soudům dostatečný prostor k individuálnímu zvážení vhodné délky trestu.[3]
Stejně tak jako například v Anglii (Curfew requirement), ale na rozdíl např. od Slovenska, lze v ČR stanovit trest domácího vězení také u osob ve věku blízkém věku mladistvých. Toto označení nemá přesné věkové vymezení, ale přesto naznačuje, že by odsouzený neměl být o mnoho starší než 18 let. Ve výjimečných případech, které se odůvodňují rozumovou a mravní vyspělostí, může označovat mladé lidi až do jejich dovršení 21 let. U této věkové skupiny se trest domácího vězení obvykle kombinuje s dalšími výchovnými opatřeními, což vyjadřuje snahu zajistit účinnější výkon tohoto trestu a působení na pachatele, aby vedl řádný život. V případě maření uložených výchovných opatření pak může být pachatel posuzován stejně jako při maření výkonu trestu domácího vězení.[4]

Výkon trestu domácího vězení[editovat | editovat zdroj]

Výkon trestu spočívá v nutnosti odsouzeného zdržovat se v obydlí ve dnech pracovního klidu a pracovního volna po celý den a v ostatních dnech v době stanovené soudem tak, aby výkon povinnosti nebránil zaměstnání odsouzeného, potřebné lékařské péči či účasti na bohoslužbách i ve dnech pracovního klidu a pracovního volna. Soud také může odsouzenému uložit další přiměřené omezení nebo přiměřené povinnosti směřující k tomu, aby vedl řádný život (péči o nezletilé děti a vyřizování jiných rodinných záležitostí) či podle svých sil nahradil škodu, kterou trestným činem způsobil, tak, aby při zajištění všech nezbytných potřeb odsouzeného a jeho rodiny ho přiměřeně postihl na svobodě (§ 60 odst. 4 tr. zákoníku). Před účinností novely č. 330/2011 Sb. trestní zákoník v § 60 odst. 3 upravoval dobu v níž se odsouzený musel vyskytovat v určeném obydlí ve dnech pracovního klidu a pracovního volna po celý den a v ostatních v době od 20:00 do 05:00, pokud mu v tom nebránily vážné důvody. Ke změně dle důvodové zprávy k zákonu došlo proto, že doba byla příliš návodnou a soudy mají nyní větší prostor k individualizaci trestu. Jsou však snahy vrátit znění do původní podoby.[5]

Kontrola výkonu trestu domácího vězení[editovat | editovat zdroj]

Kontrolu výkonu trestu provádí úředník Probační a mediační služby formou namátkových kontrol v místě výkonu trestu, a to v době, kdy se má odsouzený podle podmínek trestu v určeném obydlí zdržovat. Za tímto účelem je odsouzený či propuštěný povinen na případné vyžádání probačnímu úředníkovi umožnit vstup do místa výkonu trestu. Po zavedení elektronického monitorovacího systému bude Probační a mediační služba spolupracovat s jeho provozovatelem. Namátkové kontroly mohou být doplňovány konzultacemi odsouzeného či propuštěného s probačním úředníkem na středisku Probační a mediační služby. Současně probační úředník odsouzenému či propuštěnému pomáhá při řešení jeho problémů formou poskytnutí odborné pomoci a poradenství s cílem vést odsouzeného ke spořádanému životu. Probační úředník je rovněž v kontaktu s rodinou odsouzeného či s osobami sdílející s klientem prostory obydlí, ve kterých odsouzený trest vykonává.[6]
Doposud je u nás tento typ trestu od svého zavedení velice málo využíván, a to především právě kvůli neefektivnímu způsobu kontroly. Jednak proto, že k tomu určení úředníci nemají dostatečnou časovou kapacitu, ale také proto, že charakter kontroly může být vnímán v rozporu s jejich úlohou v práci s odsouzeným (poskytování podpory v jeho potřebách). Dochází tak k obecnému konsenzu, že jediným skutečně účinným a efektivním způsobem je zavedení elektronického monitoringu.[7]

Postup v případě maření výkonu trestu[editovat | editovat zdroj]

Každé neplnění podmínek výkonu trestu, nedodržování uložených přiměřených omezení a povinností sděluje probační úředník soudu. Pokud odsouzený maří výkon tohoto trestu, soud rozhodne o přeměně zbytku nevykonaného trestu domácího vězení v trest odnětí svobody.[8]

Trest domácího vězení v Evropě[editovat | editovat zdroj]

V současné době je domácí vězení zavedeno ve většině západoevropských zemí, k nimž se postupně připojují země střední a jihovýchodní Evropy. V každé zemi je jiná právní úprava a způsob kontroly odsouzených. Zřetelný je trend sílícího významu probace a alternativních trestů a snaha dát do souladu předpisy upravující kromě jiného také domácí vězení a elektronický monitoring v celé EU. Z komparace současného právního stavu a realizace kontroly domácího vězení ve vybraných evropských zemích (Anglie a Wales, Belgie, Dánsko, Francie, Irsko, Nizozemsko, Norsko, Portugalsko, Rakousko, Švédsko) jsou zřejmé tyto shodné prvky:

  • dostavil se efekt snížení vězeňské populace a obsazenosti věznic,
  • domácí vězení je kombinováno s prvky dohledu, s povinnou účastí odsouzeného v programech psychosociálního výcviku, s kontrolou dalších uložených povinností a omezení směřujících k jeho nápravě (např. zákaz užívání alkoholu),
  • zavedení podmínky souhlasu odsouzeného s tímto trestem, popř. i členů jeho domácnosti,
  • průměrná délka domácího vězení je tři a půl měsíce,
  • úspěšnost domácího vězení je ovlivněna typem spáchaného deliktu, osobnosti pachatele a mírou jeho strachu z vězení,
  • osobami v domácím vězení jsou obvykle mladí muži s delší kriminální minulostí a nejčastějšími delikty jsou krádeže, přechovávání drog, řízení pod vlivem návykové látky a loupež,
  • závěry provedených výzkumů poukazují na to, že domácí vězení funguje především u osob, které žijí ve stabilním sociálním prostředí, mají domov, podporu rodiny a jsou ochotny spolupracovat s trestněprávním systémem,
  • od roku 2006 je zřejmý nárůst v ukládání trestu domácího vězení.[9]

Budoucnost trestu domácího vězení v Evropě[editovat | editovat zdroj]

Budoucnost domácího vězení na evropském kontinentu je neodmyslitelně spojena se zaváděním elektronického monitorování odsouzených osob. Jmenované evropské země jsou v různé fázi příprav, pilotování nebo ostrého provozu této moderní technologie kontroly odsouzených. Využívá se především radiofrekvenční technologie, sledování pomocí GPS, hlasové ověřování a dálkové ověřování alkoholu (Nizozemsko, Švédsko). Pilotně se ve Švédsku ověřuje využití elektronického monitoringu při ochraně obětí trestných činů, ten je používán v USA v případech domácího násilí.
Trest domácího vězení může být účinný ve snížení recidivy a omezení vězeňské populace pouze v kombinaci s prvky sociální převýchovy, nikoli jen jako způsob izolace společensky nebezpečné osoby. A jako takový má nepochybně své místo v systému alternativních trestů.[10]

Elektronický monitoring[editovat | editovat zdroj]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Původně jde o teoretický koncept ze začátku šedesátých let dvacátého století (autoři psycholog z Harvardské univerzity R. K. Schwitzgebel a jeho bratr R. Schwitzgebel (příjmení později zkracováno na Gable). Později se začal prakticky zpracovávat a patent na něj byl přidělen v roce 1964. Následně vývoj přerušen z důvodu přílišné technické náročnosti a etickému dilematu o velkému zásahu do života sledovaných. Poté v 80. letech 20. století se americký soudce J. Love nechal inspirovat komixem o Spidermanovi, kde bylo obdobného zařízení využito, načež mu M. T. Goss pro potřeby soudu zkonstruoval první monitorovací zařízení a v roce 1983 byla tato forma kontroly uložena prvním pěti odsouzeným. Obdoba tohoto zařízení v podobě náramku, vyrobená T. Moodym krátce poté začala fungovat na Floridě. Brzy se tento způsob začal hojně využívat a řešila se tak situace přeplněných věznic v Americe.[11]

Využívané technologie[editovat | editovat zdroj]

Tyto typy monitoringu jsou využívány v USA, jako v původní a zároveň nejhojněji využívající zemi, kde se elektronický monitoring objevuje:

  • Tzv. Aktivní technologie permanentní signalizace ((Continously singnaling equipment): Obvykle náramek na zápěstí či kotníku, který komunikuje s přijímačem a ten prostřednictvím telefonické či datové linky předává signály do monitorovacího centra. Toto sleduje podle individuálního časového plánu uloženého trestu shodu v jeho plnění. Tento systém lze využít i pro kontrolu zákazu vstupu do vymezených prostor.
  • Tzv. Pasivní technologie plánovaného kontaktu (Programmed contact equipment): Opakované náhodné kontrolování prostřednictvím pevné telefonní linky, aby bylo potvrzeno, že je doma. Pro ověřování totožnosti osoby se používá přibližování monitorovacího náramku k přijímači spojenému s telefonem a vysílání ověřovacího signálu. Taktéž hlasové ověření podle nahrávek dříve pořízených, kdy počítač hodnotí shodu nahrávky a aktuální řeči. Modernější zařízení využívají biometrické údaje – otisk palce či skenování sítnice oka.
  • Ověřování abstinence alkoholu: Součástí zařízení je alkohol tester, který umožňuje ověřit, zda kontrolovaný nepožil alkohol. O výsledcích je informováno monitorovací centrum.
  • GPS (Global positioning system): Vzhledem k nedostatkům předešlých technologií bylo využito dnes běžně známé technologie GPS, která osobu dokáže zaměřit kdekoli i mimo vymezené území (na rozdíl od předchozích). Pro potřebu elektronického monitoringu využíváno od roku 1996 v USA.[12]

Elektronický monitoring v Evropě[editovat | editovat zdroj]

V Evropě se tento způsob kontroly výkonu trestu domácího vězení začal používat v devadesátých letech, a to v různých podobách. V obecnosti se dá říci, že se zde využívají radiofrekvenční technologie a systém GPS, případně doplněné o hlasovou verifikaci.[13]

Elektronický monitoring v České republice[editovat | editovat zdroj]

Snahy Ministerstva spravedlnosti zatím stále nebyly dostatečné pro zavedení elektronického monitoringu ke sledování odsouzených k trestu domácího vězení. Po několika neúspěšných pokusech o jejich zavedení, o kterých průběžně informovala česká média,[14][15] se nyní Ministerstvu podařilo najít dodavatele, který má v první fázi za 15,5 milionů korun dodat 280 náramků a provoz systému. V následujících šesti letech by se pak mělo do systému investovat dalších 93 milionů, díky kterým by Ministerstvo spravedlnosti mohlo využívat až 2000 zařízení dle potřeby.[16]

Známé případy trestu domácího vězení v historii[editovat | editovat zdroj]

Kambodža[editovat | editovat zdroj]

Pol Pot - bývalý premiér Kambodži.

Římskokatolická církev[editovat | editovat zdroj]

Galileo Galilei byl v domácím vězení od roku 1634 do roku 1642, kdy zemřel. Byl takto potrestán za svoji obhajobu Koperníkova tvrzení, že Slunce je středem naší soustavy, kolem kterého se Země otáčí.

USA[editovat | editovat zdroj]

Riddick Bowe - bývalý mistr v boxu. V domácím vězení poté, co byl propuštěn z výkonu trestu odnětí svobody.
Adrian Lamo - odsouzen k šesti měsícům domácího vězení za hackerství v The New York Times a Microsoftu.

Domácí vězení v populární kultuře[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. KURSOVÁ, Jana. Právní úprava domácího vězení v České republice a Anglii. Státní zastupitelství, Praha: Wolters Kluwer ČR a.s., 2015, roč. 13, č. 4, s. 28-36. ISSN 1214-3758.
  2. Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, § 60 odst. 1 , [cit. 2017-04-15]. Dostupné online.
  3. KURSOVÁ, Jana. Právní úprava domácího vězení v České republice a Anglii. Státní zastupitelství, Praha: Wolters Kluwer ČR a.s., 2015, roč. 13, č. 4, s. 28-36. ISSN 1214-3758.
  4. ŠÁMAL, Pavel. Trestní zákoník: komentář. V Praze: C.H. Beck, 2010. ISBN 9788074001789.
  5. KURSOVÁ, Jana. Právní úprava domácího vězení v České republice a Anglii. Státní zastupitelství, Praha: Wolters Kluwer ČR a.s., 2015, roč. 13, č. 4, s. 28-36. ISSN 1214-3758.
  6. Trest domácího vězení. Probační a mediační služba České republiky [online]. neznámé: IT STUDIO, 2017 [cit. 2017-03-12]. Dostupné z: https://www.pmscr.cz/trest-domaciho-vezeni/
  7. KURSOVÁ, Jana. Právní úprava domácího vězení v České republice a Anglii. Státní zastupitelství, Praha: Wolters Kluwer ČR a.s., 2015, roč. 13, č. 4, s. 28-36. ISSN 1214-3758.
  8. Trest domácího vězení. Probační a mediační služba České republiky [online]. neznámé: IT STUDIO, 2017 [cit. 2017-03-12]. Dostupné z: https://www.pmscr.cz/trest-domaciho-vezeni/
  9. ŠTERN, Pavel, OUŘEDNÍČKOVÁ, Lenka a Dagmar DOUBRAVOVÁ, ed. Probace a mediace: možnosti řešení trestných činů. Praha: Portál, 2010. ISBN 978-80-7367-757-2.
  10. ŠTERN, Pavel, OUŘEDNÍČKOVÁ, Lenka a Dagmar DOUBRAVOVÁ, ed. Probace a mediace: možnosti řešení trestných činů. Praha: Portál, 2010. ISBN 978-80-7367-757-2.
  11. Zahraniční zkušenosti s elektronickým monitoringem: Historie. Justice.cz: Ministerstvo spravedlnosti ČR [online]. Vyšehradská 16, 128 10 Praha 2, Česká republika: Ministerstvo spravedlnosti, neznámý [cit. 2017-04-01]. Dostupné z: http://portal.justice.cz/Justice2/ms/ms.aspx?o=23&j=33&k=6368&d=338780
  12. Zahraniční zkušenosti s elektronickým monitoringem: Historie. Justice.cz: Ministerstvo spravedlnosti ČR [online]. Vyšehradská 16, 128 10 Praha 2, Česká republika: Ministerstvo spravedlnosti, neznámý [cit. 2017-04-01]. Dostupné z: http://portal.justice.cz/Justice2/ms/ms.aspx?o=23&j=33&k=6368&d=338780
  13. Zahraniční zkušenosti s elektronickým monitoringem: Historie. Justice.cz: Ministerstvo spravedlnosti ČR [online]. Vyšehradská 16, 128 10 Praha 2, Česká republika: Ministerstvo spravedlnosti, neznámý [cit. 2017-04-01]. Dostupné z: http://portal.justice.cz/Justice2/ms/ms.aspx?o=23&j=33&k=6368&d=338780
  14. DOSTÁL, Dalibor; PLCHOVÁ, Zina. Domácí vězení: ušetřené miliony v nedohlednu. Euro.cz. 2011-10-05. Dostupné online.  
  15. Zakázka na elektronické náramky opět končí fiaskem. Nikdo se nepřihlásil. iDnes.cz [online]. ČTK, iDNES.cz, 2015-12-23 [cit. 2017-04-15]. Dostupné online.  
  16. Náramky pro domácí vězení na dohled: výběrové řízení má svého vítěze: Historie. Justice.cz: Ministerstvo spravedlnosti ČR [online]. Vyšehradská 16, 128 10 Praha 2, Česká republika: Ministerstvo spravedlnosti, 2017 [cit. 2017-04-01]. Dostupné z: http://portal.justice.cz/Justice2/MS/ms.aspx?o=23&j=33&k=2375&d=352981