Kategorický imperativ
Kategorický imperativ je základem přirozené morálky, kterou rozebírá ve svých knihách Immanuel Kant. Jeho hodnocení mravnosti vychází z motivů jednání, ne z jejich důsledků.
Znění imperativu (jeden z možných překladů jedné z formulací):
Jednej jen podle té maximy (zásady), od níž můžeš zároveň chtít, aby se stala obecným zákonem.[1]
Neboli: „Jednej podle zásady, o které bys chtěl, aby se stala obecným zákonem.“ V principu to znamená chovat se tak, jak bychom si představovali chování ostatních lidí.
Jiná formulace zní:
Jednej tak, abys používal lidství jak ve své osobě, tak i v osobě každého druhého vždy zároveň jako účel a nikdy pouze jako prostředek[2]
Znamená to, že lidé jako svobodné racionální bytosti mají právo být zodpovědní za své vlastní činy. Pokud bychom druhého člověka použili jako prostředku k nějakému cíli, upřeli bychom mu toto výsadní právo a neumožnili mu jednat jako svobodná bytost.
Kantův kategorický imperativ je základem mnoha morálních systémů a filosofických argumentací. Jeho obdobu v sobě obsahují i všechna velká náboženství[zdroj?] v podobně "zlatého pravidla", které ovšem sám Kant kritizuje, protože neobsahuje povinnost k sobě samému, ani povinnost lásky k bližnímu.[3]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ I. Kant, Základy metafyziky mravů. Praha 1990, str. 83
- ↑ I. Kant, Základy metafyziky mravů. Praha 1990, str. 91
- ↑ I. Kant, Základy metafyziky mravů. Praha 1974, str. 35
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Téma Kategorický imperativ ve Wikicitátech
