Veřejnoprávní smlouva

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Veřejnoprávní smlouva je dvoustranné nebo vícestranné právní jednání, kterým se zakládají, mění nebo ruší práva a povinnosti v oblasti veřejného práva. Veřejnoprávní smlouva (ani její uzavření) není správním aktem. Není rozhodující zda jednou ze stran uzavírající veřejnoprávní smlouvu je orgán veřejné správy, ale její veřejnoprávní obsah.[1]

Soudobá česká úprava[editovat | editovat zdroj]

V soudobém českém právu jsou veřejnoprávní smlouvy primárně v části páté správního řádu a v příslušných zvláštních zákonech. Pokud není věc ani v jednom upravena, použije se subsidiárně občanský zákoník (s taxativně vyjmenovanými výjimkami).

Veřejnoprávní smlouva musí být uzavřena písemně a projevy vůle všech smluvních stran musí být na téže listině. Jsou-li smluvní strany přítomny současně, je smlouva uzavřena okamžikem připojení podpisu poslední z nich. Nejsou-li přítomny současně, je smlouva uzavřena okamžikem, kdy návrh smlouvy opatřený podpisy ostatních osob, jimž byl určen, dojde navrhovateli smlouvy. Jestliže zákon stanoví, že k uzavření smlouvy je třeba souhlasu správního orgánu, je smlouva uzavřena dnem, kdy tento souhlas nabude právní moci. Správní orgán, který dal souhlas k uzavření smlouvy, ji zveřejní na své úřední desce.

Druhy[editovat | editovat zdroj]

Smlouvy koordinační[editovat | editovat zdroj]

Smlouvu koordinační[2] uzavírají vzájemně stát (i správní orgány jako jeho organizační složky), veřejnoprávní korporace, jiné právnické osoby zřízené zákonem a právnické a fyzické osoby, pokud vykonávají zákonem nebo na základě zákona svěřenou působnost v oblasti veřejné správy, za účelem plnění svých úkolů. Spory z této smlouvy řeší nejbližší nadřízený správní orgán, pokud není tak nadřízené ústřední správní úřady dohodou. Je-li předmětem smlouvy výkon státní správy, mohou osoby uzavírat, jen stanoví-li tak zvláštní zákon a jen se souhlasem nadřízeného správního orgánu. Územní samosprávné celky mohou smlouvu týkající se plnění úkolů vyplývajících z jejich samostatné působnosti při výkonu veřejné moci uzavírat, jen stanoví-li tak zvláštní zákon.

Příkladem koordinační smlouvy je smlouva mezi dvěma obcemi, jejichž orgány vykonávají přenesenou působnost ve stejném správním obvodu obce s rozšířenou působností, podle které budou orgány jedné z těchto obcí vykonávat přenesenou působnost (nebo její část) pro orgány druhé obce.[3] Dalším příkladem je veřejnoprávní smlouva o plnění úkolů obecní policie. Možnost uzavřít takovouto smlouvu má obec, která nezřídila obecní policii, s obcí, jež si obecní policii zřídila. Podmínkou je, že se obce nachází v témže vyšším územně samosprávném celku.[4] Třetím příkladem je smlouva správního orgánu, který není schopen zajistit zveřejnění obsahu úřední desky způsobem umožňujícím dálkový přístup, s obcí s rozšířenou působnosti, o zveřejňování obsahu desky způsobem umožňujícím dálkový přístup .[5]

Smlouvy subordinační[editovat | editovat zdroj]

Smlouvu subordinační[6] uzavírá správní orgán s fyzickou či právnickou osobou namísto vydání rozhodnutí ve správním řízení. Podmínkou účinnosti je souhlas ostatních osob, které by byly účastníky takového řízení. Spory z této smlouvy řeší nadřízený správní orgán správního orgánu, který je stranou smlouvy. Takovou smlouvu lze uzavřít i po zahájení správní řízení, které po jejím uzavření správní orgán zastaví.

Příkladem subordinační smluv jsou mnohé smlouvy podle stavebního zákona, například o umístění stavby.[7] Dalším příkladem je dohoda o zřízení společensky účelného pracovního místa či o zabezpečení pracovní rehabilitace podle zákona o zaměstnanosti.[8] Orgány ochrany přírody a krajiny mohou podle zákona o ochraně přírody a krajiny uzavřít smlouvu s vlastníkem dotčených pozemků o zřízení přírodní rezervace, o ochraně přírodní památky a památných stromů.[9]

Smlouvy mezi účastníky[editovat | editovat zdroj]

Účastníci správního řízení mohou mezi sebou uzavřít veřejnoprávní smlouvu týkající se převodu nebo způsobu výkonu jejich práv nebo povinností.[10] Takovou smlouvu lze uzavřít, nevylučuje-li to povaha věci nebo nestanoví-li zvláštní zákon jinak. K jejímu uzavření je třeba souhlasu správního orgánu; ten posuzuje veřejnoprávní smlouvu a její obsah z hlediska souladu s právními předpisy a veřejným zájmem. Tento orgán také řeší případné spory z takové smlouvy.

Příkladem by mohla být smlouva uzavřená podle horního zákona, na jejímž základě je možné převést po předchozím souhlasu obvodního báňského úřadu dobývací prostor.[11]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. SLÁDEČEK, Vladimír. Obecné správní právo. 2. vyd. Praha : Wolters Kluwer, 2009. s. 164.
  2. Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „SŘ“), § 160. [cit. 2014-08-08]. Dostupné online.
  3. Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích, § 63. [cit. 2014-08-08]. Dostupné online.
  4. Zákon č. 553/1991 Sb., o obecní policii, § 3a. [cit. 2014-08-08]. Dostupné online.
  5. § 26 odst. 3 SŘ
  6. § 161 SŘ
  7. Zákon č. 183/2006 Sb., stavební zákon, § 78a. [cit. 2014-08-08]. Dostupné online.
  8. Zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, § 113, § 69 odst. 1. [cit. 2014-08-08]. Dostupné online.
  9. Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, § 39. [cit. 2014-08-08]. Dostupné online.
  10. § 162 SŘ
  11. Zákon č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon), § 27 odst. 7. [cit. 2014-08-08]. Dostupné online.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Část pátá zákona č. 500/2004 Sb., správní řád
  • HENDRYCH, Dušan, a kol. Správní právo. Obecná část. 6. vyd. Praha: C. H. Beck, 2006. 861 s. ISBN 80-77179-442-2. Kapitola X. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]