Grumman F-9 Cougar

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
F9F/F-9 Cougar
Grumman F9F-6 Cougar, 1952
Grumman F9F-6 Cougar, 1952
Určení stíhací letoun
Výrobce Grumman
První let 20. září 1951
Vyřazeno 1974 (US Navy)
Charakter vyřazen
Uživatel US Navy
USMC
Argentinské námořnictvo
Vyrobeno kusů 1 392
Vyvinuto z typu Grumman F9F Panther
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Grumman F9F/F-9 Cougar byl jednomotorový proudový palubní stíhací letoun Námořnictva Spojených států objednaný v březnu 1951. Byl vyvinut z dřívějšího typu Grumman F9F Panther. Na rozdíl od rovného křídla Pantheru měl Cougar nosné plochy šípové. Také tah byl zvýšen.

Vývoj[editovat | editovat zdroj]

F9F-6 VF-73 USS Midway v roce 1954

Prototyp letounu Grumman XF9F-6 byl zalétán 20. září 1951. Tato velmi krátká doba od objednávky do zalétání prototypu byla dosažena využitím trupu a ocasních ploch z letounu Grumman Panther. Nově byla instalována výkonnější pohonná jednotka Pratt & Whitney J48-P-8 o tahu 32,26 kN a především nové křídlo s úhlem šípu 35° se sloty na náběžné hraně, účinnějšími vztlakovými klapkami a spoilery namísto křidélek. Po palubních zkouškách byly nové Cougary zařazeny v prosinci 1952 do výzbroje. První peruť strojů F9F Cougar, která byla skutečně nasazena, byla VF-24 z USS Yorktown v srpnu 1953, ale na korejské bojistě přišla příliš pozdě na to, aby zasáhla do leteckých bojů.[1]

Sériové letouny Grumman F6F-6 Cougar byly vyrobeny v počtu 706 kusů, po nichž následovala série 168 shodných strojů F9F-7 s motory Allison J33-A-16A. Varianty vybavené kamerami pro taktický průzkum nesly označení F9F-6P a F9F-7P. Později se z nich staly létající rádiem ovládané bezpilotní terče F9F-6K a F9F-6K2, naváděné z letounů F9F-6D.

V prosinci 1953 byly zahájeny dodávky zdokonalených F9F-8 s hloubkou křídla zvětšenou o 15 %, zdokonalenou elektronikou a nástavcem pro tankování paliva za letu. Celková produkce verze F9F-8 dosáhla počtu 712 exemplářů. 110 průzkumných strojů F9F-8P bylo vybaveno kamerami. Taktická útočná verze F9F-8B byla vyzbrojena raketami Bullpup, hlavňovou výzbroj Cougarů tvořila čtveřice kanónů M-12[zdroj?] ráže 20 mm, pod křídlo bylo možno zavěsit dvě pumy po 454 kg.

Výroba 399 dvoumístných cvičných F9F-8T dovršila v únoru 1960 produkci 1985 strojů. V roce 1962 byly zbylé letouny F9F-6 přeznačeny na F-9F a F9F-8 na F-9H.

Varianty[editovat | editovat zdroj]

Uživatelé[editovat | editovat zdroj]

Specifikace (F9F-6/F-9F)[editovat | editovat zdroj]

Třípohledový nákres

Technické údaje[editovat | editovat zdroj]

  • Osádka: 1
  • Délka: 12,47 m
  • Rozpětí: 10,52 m
  • Nosná plocha: 27,87 m²
  • Hmotnost prázdného letounu: 5 209 kg
  • Vzletová hmotnost: 7 368 kg
  • Maximální vzletová hmotnost: 9 525 kg
  • Pohonná jednotka: 1 × proudový motor Pratt & Whitney J48-P-8A o tahu 32,25 kN

Výkony[editovat | editovat zdroj]

  • Maximální rychlost: 1 051,9 km/h
  • Cestovní rychlost: 870,4 km/h
  • Dolet: 1 500 km bez přídavných nádrží
  • Dostup: 13 564 m
  • Počáteční stoupavost: 34,3 m/s
  • Plošné zatížení: 34,3 m/s

Výzbroj[editovat | editovat zdroj]

  • Kanony: 4 × 20 mm kanon AN/M3, 190 nábojů na zBraň
  • Pumy: 2 × 454 kg pumy na vnitřních závěsníkách plus 2 × 227 kg puma na vnějších pylonech
  • Střely: 4 × AIM-9 Sidewinder, 6 × raketa ráže 127 mm

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Grumman F-9 Cougar na anglické Wikipedii.

  1. Elward 2010, p. 114.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • NĚMEČEK, Václav. Vojenská letadla 5. Praha: Naše vojsko, 1982. 432 s. Kapitola Americké stíhací letouny, s. 62 a 63. (česky) 
  • GENF, S. A. Encyklopedie letadel. Ivanka pri Dunaji: SLOVO, 1998. 432 s. ISBN 80-85711-35-4. Kapitola Grumman F9F-6/8 (F-9) Cougar, s. 151. (česky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]