Přeskočit na obsah

Sikorsky SH-3 Sea King

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
SH-3 Sea King
SH-3H Sea King amerického námořnictva
SH-3H Sea King amerického námořnictva
Určeníprotiponorkový vrtulník
záchranný vrtulník
víceúčelový vrtulník
PůvodSpojené státy americké
VýrobceSikorsky Aircraft Corporation
První let11. března 1959
Zařazeno1961
Charakterve službě
UživatelUS Navy
Italské námořnictvo
Brazilské námořnictvo
Japonské námořní síly sebeobrany
Výroba1959–1980
Vyrobeno kusů1473
VariantySikorsky S-61
Sikorsky S-61R
Sikorsky CH-124 Sea King
Westland Sea King
Další vývojSikorsky S-67 Blackhawk
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sikorsky SH-3 Sea King je rodina amerických dvoumotorových víceúčelových vrtulníků, určených k plnění různých úkolů na moři, zejména v boji proti nepřátelským ponorkám, nebo při misích SAR. Vznikla i specializovaná verze pro přepravu prezidenta Spojených států amerických (Marine One).[1] SH-3 byl první vrtulník, který dokázal pojmout veškerou senzorovou výbavu i zbraně potřebné k nasazení proti ponorkám.[2] Vrtulník SH-3 dosáhl několika rekordů.[3][4]

První let vrtulník absolvoval roku 1959. První dodávky stroje pro americké námořnictvo se uskutečnily roku 1961. Vrtulník byl vyráběn v řadě verzí. Kromě USA byl vrtulník licenčně vyráběn v Itálii, Japonsku, Kanadě a Spojeném království. Do ukončení výroby v roce 1980 společnost Sikorsky vyrobila 794 vrtulníků tohoto typu. Dalších 679 bylo licenčně vyrobeno v dalších zemích. Celkem tak bylo vyrobeno 1473 vrtulníků rodiny SH-3 Sea King všech verzí.[1] Civilní verze vrtulníku nesla označení Sikorsky S-61.

Historie

[editovat | editovat zdroj]
Prototyp XHSS-2 Sea King
SH-3H Sea King spouští ponorný sonar AQS-13

První prototyp Sikorsky XHSS-2 Sea King (sériové číslo 147137) poprvé vzlétl 11. března 1959 ve Stratfordu ve státě Connecticut. Řídil jej zkušební pilot Robert Stewart Decker. Roku 1962 bylo označení vrtulníku změněno z HSS-2 na SH-3A Sea King.[1]

Vrtulníky rodiny SH-3 byly licenčně vyráběny v Itálii, Japonsku, Kanadě a Spojeném království. Italská společnost Agusta je vyráběla pod označením AS-61 a ASH-3. V Japonsku výrobu zajistila společnost Mitsubishi, přičemž vrtulníky si zachovaly označení HSS-2. Největším zahraničním výrobcem vrtulníku byla anglická společnost Westland Helicopters. Zároveň je exportovala do řady zemí. Britské vrtulníky poháněly turbohřídelové motory Rolls-Royce a využívaly množství domácího vybavení. Prototyp poprvé vzlétl 7. května 1969.[2]

Americké námořnictvo v roce 2003 provozovalo ještě padesát vrtulníků SH-3H a po jednom SH-3D a SH-3G.[2]

Popis

[editovat | editovat zdroj]
SH-3G Sea King vyzvedává posádku letu Apollo 17. V pozadí je letadlová loď USS Ticonderoga (CVS-14)

Vrtulník má obojživelný trup, umožňující jeho přistání na mořské hladině. Je vybaven zatahovacím podvozkem. Pohánějí jej dva turbohřídelové motory, umístěné nad kabinou. Základní verzi SH-3A poháněly motory General Electric T58-GE-8B. Posádku protiponorkové verze tvořily dva piloti a dva operátoři obsluhující sonar. Verze SH-3D unesla až 381 kg výzbroj. Obvykle to byla dvě protiponorková torpéda Mark 46 na vnějších podvěsech.[2] Vrtulník však mohl nést i jadernou hlubinnou pumu B57.[5]

Uživatelé

[editovat | editovat zdroj]

Argentina, Austrálie, Belgie, Brazílie, Dánsko, Egypt, Indie, Írán, Irák, Irsko, Itálie, Japonsko, Kanada, Malajsie, Německo, Norsko, Pákistán, Peru, Katar, Saúdská Arábie, Španělsko, Thajsko, USA, Ukrajina, Velká Británie (v licenci jako Westland Sea King), Venezuela

Varianty

[editovat | editovat zdroj]
Vrtulník VH-3 Marine One přepravující v roce 2019 prezidenta Trumpa
  • HSS-2 – Původní označení vrtulníku.
  • XHSS-2 – První prototyp HSS-2.
  • YHSS-2 – Sedm předsériových strojů HSS-2.
  • SH-3A Sea King – Označení zavedené roku 1962. Protiponorkový vrtulník.[2]
  • HH-3A – Úprava SH-3A pro plnění vojenských misí SAR.
  • CH-3A – Transportní úprava SH-3A.
  • RH-3A – Minolovná úprava SH-3A.[2]
  • VH-3A – Přeprava amerického prezidenta (Marine One).[2]
  • NH-3A – Experimentální rychlostní vrtulník.
  • CH-3B – Transportní verze.
  • SH-3D – Protiponorkový vrtulník.[2]
  • VH-3D Sea King – Přeprava amerického prezidenta (Marine One).[2]
  • SH-3G – Protiponorkový vrtulník.[2]
  • SH-3H – Protiponorkový vrtulník.[2]
  • CH-124 Sea King – Kanadské licenční verze.
  • WS-61 Sea King – Britská licenční verze.
  • Sikorsky S-61 – Civilní verze SH-3 Sea King.
  • Sikorsky S-67 Blackhawk – Prototyp bitevního vrtulníku odvozeného od SH-3 Sea King.

Specifikace (SH-3D Sea King)

[editovat | editovat zdroj]
Nákres SH-3A Sea King

Citováno dle[2]

Technické údaje

[editovat | editovat zdroj]
  • Osádka: 4
  • Délka: 16,69 m
  • Výška: 5,13 m
  • Průměr rotoru: 18,9 m
  • Hmotnost prázdného stroje: 5382 kg
  • Max. vzletová hmotnost: 9752 kg
  • Pohonné jednotky: 2 × turbohřídelový motor General Electric T58-GE-10
  • Výkon pohonné jednotky: 1044 kW

Výkony

[editovat | editovat zdroj]
  • Maximální rychlost: 267 km/h
  • Počáteční stoupavost: 670 m/min
  • Dostup: 4480 m
  • Dolet: 1005 km

Výzbroj

[editovat | editovat zdroj]
  • 381 kg výzbroje
  • obvykle 2× protiponorkové torpédo Mark 46 na vnějších podvěsech

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b c SWOPES, Brayn. 11 March 1959 [online]. This Day in Aviation, rev. 2025-03-11 [cit. 2025-03-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ a b c d e f g h i j k l CHANT, Chris. Válečné lodě současnosti. Praha: Deus, 2006. ISBN 80-86215-81-4. S. 222. 
  3. ↑ SWOPES, Brayn. 5 February 1962 [online]. This Day in Aviation, rev. 2025-02-05 [cit. 2025-03-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ SWOPES, Brayn. 6 March 1965 [online]. This Day in Aviation, rev. 2025-03-06 [cit. 2025-03-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ POLMAR, Norman. The U.S. Navy: Tactical Nuclear Weapons [online]. U. S. Naval Institute, rev. 1983 [cit. 2025-03-11]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Vojenská označení amerických vrtulníků od r. 1941
Hlavní posloupnost
(1941–1962)
Prefix R (1941–1948)

XR-1 • XR-2 • XR-3 • R-4 • R-5 • R-6 • XR-7 • XR-8 • XR-9 • XR-10 • XR-11 • R-12 • R-13 • XR-14 • XR-15 • R-16

Prefix H (1948–1962)

H-5 • H-6 • XH-9 • XH-10 • XH-11 • H-12 • H-13/J • XH-15 • H-16 • XH-17 • YH-18 • H-19 • XH-20 • H-21 • YH-22 • H-23 • YH-24 • H-25 • XH-26 • XH-27 • XH-28 • XH-29 • YH-30 • YH-31 • YH-32 • XH-33 • H-34 • XH-35 • H-36 • H-37 • H-38 • XH-39 • YH-40 • YH-41 • XH-42 • H-43 • H-44 • H-45

Hlavní společná
posloupnost (od 1962)
Přeznačení v r. 1962

OH-13/UH-13J • UH-19 • CH-21 • OH-23 • UH-25 • CH-34 • CH-37 • HH-43

Nové modely

CH-46/HH-46/UH-46 • CH-47 • UH-48 • XH-49 • QH-50 • XH-51 • HH-52 • CH-53/HH-53/MH-53/CH-53E/CH-53K • CH-54 • TH-55 • AH-56 • TH-57 • OH-58 • XH-59 • UH-60/SH-60/HH-60/HH-60J • YUH-61 • XCH-62 • YAH-63 • AH-64 • HH-65 • RAH-66 • TH-67 • MH-68 • H-69 • ARH-70 • VH-71 • UH-72 • TH-73 • H-74 až H-89 • MH-90 • H-91 • VH-92 • H-93 až H-138 • MH-139

Přeznačení v r. 1962
a opětovné užití čísel

UH-1/N/Y • AH-1/J/T/W/Z • SH-2/G • SH-3/CH-3/HH-3 • YOH-4 • YOH-5 • OH-6/MH-6/AH-6

Posloupnost užívaná v USAAC/USAAF/USAF od r. 1941 dosud, v US Army 1948–1956 a od r. 1962 dosud a v US Navy od r. 1962 dosud.
Vojenská letadla US Navy a USMC po roce 1945
Stíhací letouny

FH • F2H • F3H • F-4 • FR • FJ (FJ-1 • FJ-2/-3 • FJ-4) • F4D • F6U • F7U • F-8 • F8F • F9F • F-9 • F-10 • F-11 • F-14 • F/A-18 • F/A-18E/F • F-35

Bitevní letouny

AM • AU-1 • A-1 • A-2 • A-3 • A-4 • A-5 • A-6 • A-7

Hlídkové letouny

S-2 • S-3 • P-2 • P-3 • P-5 • P-8

Průzkumné letouny
a letouny pro radioelektronický boj

P4M • P4Y • AF • E-1 • E-2 • EC-121 • EP-3 • E-6 • EA-6 • EA-18 • OE/O-1 • OV-10

Bitevní letouny se svislým startem a přistáním

AV-8A • AV-8B

Transportní letouny

JRM • JR2F • RM • R3Y • R4Q • R4Y • R5D • R6D • R7V-1/-2 • UC • UO • C-1 • C-2 • C-4 • C-12 • C-20/F/G/H/J • C-21 • C-26 • C-28 • C-37A/B • C-130/J • C-880 • V-22

Cvičné letouny

T-2 • T-6 • T-28 • T-34 • T-38 • T-39 • T-44 • T-45 • T-54 • EC-24

Vrtulníky

HNS • HTL/HUL • HOK/HTK/HUK • HOS/HO2S • HO3S • HO4S • HO5S • HUS/HSS-1 • AH-1G • AH-1J/T/W • AH-1Z • UH-1 • UH-1N • UH-1Y • SH-2 • SH-2G • SH-3 • CH-37 • CH-46 • CH-53 • CH-53E • CH-53K • TH-57/67 • SH-60/MH-60/VH-60 • TH-73

Bezpilotní letadla

DSN • KDA • RQ-2 • MQ-4C • RQ-7 • MQ-8/C • RQ-11 • RQ-12 • RQ-14 • RQ-15 • RQ-20 • RQ-21 • CQ-24 • RQ-27

Prototypy

A2D • XFY • F2Y • XF2R • F5D • XF-8U • XF10F • F11F-1F • YF-17 • F-111B • L-39 • XP5Y • P6M • R6V • X-32 • X-35 • XHJH • XMQ-17 • YMQ-18 • MQ-25

Označení letadel ozbrojených sil Itálie po roce 2009
1–100
101–200
201–400
401–2000
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Sikorsky_SH-3_Sea_King&oldid=24738867“