Sikorsky SH-3 Sea King
SH-3 Sea King | |
---|---|
![]() SH-3H Sea King amerického námořnictva | |
Určení | protiponorkový vrtulník záchranný vrtulník víceúčelový vrtulník |
Původ | Spojené státy americké |
Výrobce | Sikorsky Aircraft Corporation |
První let | 11. března 1959 |
Zařazeno | 1961 |
Charakter | ve službě |
Uživatel | US Navy Italské námořnictvo Brazilské námořnictvo Japonské námořní síly sebeobrany |
Výroba | 1959–1980 |
Vyrobeno kusů | 1473 |
Varianty | Sikorsky S-61 Sikorsky S-61R Sikorsky CH-124 Sea King Westland Sea King |
Další vývoj | Sikorsky S-67 Blackhawk |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Sikorsky SH-3 Sea King je rodina amerických dvoumotorových víceúčelových vrtulníků, určených k plnění různých úkolů na moři, zejména v boji proti nepřátelským ponorkám, nebo při misích SAR. Vznikla i specializovaná verze pro přepravu prezidenta Spojených států amerických (Marine One).[1] SH-3 byl první vrtulník, který dokázal pojmout veškerou senzorovou výbavu i zbraně potřebné k nasazení proti ponorkám.[2] Vrtulník SH-3 dosáhl několika rekordů.[3][4]
První let vrtulník absolvoval roku 1959. První dodávky stroje pro americké námořnictvo se uskutečnily roku 1961. Vrtulník byl vyráběn v řadě verzí. Kromě USA byl vrtulník licenčně vyráběn v Itálii, Japonsku, Kanadě a Spojeném království. Do ukončení výroby v roce 1980 společnost Sikorsky vyrobila 794 vrtulníků tohoto typu. Dalších 679 bylo licenčně vyrobeno v dalších zemích. Celkem tak bylo vyrobeno 1473 vrtulníků rodiny SH-3 Sea King všech verzí.[1] Civilní verze vrtulníku nesla označení Sikorsky S-61.
Historie
[editovat | editovat zdroj]

První prototyp Sikorsky XHSS-2 Sea King (sériové číslo 147137) poprvé vzlétl 11. března 1959 ve Stratfordu ve státě Connecticut. Řídil jej zkušební pilot Robert Stewart Decker. Roku 1962 bylo označení vrtulníku změněno z HSS-2 na SH-3A Sea King.[1]
Vrtulníky rodiny SH-3 byly licenčně vyráběny v Itálii, Japonsku, Kanadě a Spojeném království. Italská společnost Agusta je vyráběla pod označením AS-61 a ASH-3. V Japonsku výrobu zajistila společnost Mitsubishi, přičemž vrtulníky si zachovaly označení HSS-2. Největším zahraničním výrobcem vrtulníku byla anglická společnost Westland Helicopters. Zároveň je exportovala do řady zemí. Britské vrtulníky poháněly turbohřídelové motory Rolls-Royce a využívaly množství domácího vybavení. Prototyp poprvé vzlétl 7. května 1969.[2]
Americké námořnictvo v roce 2003 provozovalo ještě padesát vrtulníků SH-3H a po jednom SH-3D a SH-3G.[2]
Popis
[editovat | editovat zdroj]
Vrtulník má obojživelný trup, umožňující jeho přistání na mořské hladině. Je vybaven zatahovacím podvozkem. Pohánějí jej dva turbohřídelové motory, umístěné nad kabinou. Základní verzi SH-3A poháněly motory General Electric T58-GE-8B. Posádku protiponorkové verze tvořily dva piloti a dva operátoři obsluhující sonar. Verze SH-3D unesla až 381 kg výzbroj. Obvykle to byla dvě protiponorková torpéda Mark 46 na vnějších podvěsech.[2] Vrtulník však mohl nést i jadernou hlubinnou pumu B57.[5]
Uživatelé
[editovat | editovat zdroj]Argentina, Austrálie, Belgie, Brazílie, Dánsko, Egypt, Indie, Írán, Irák, Irsko, Itálie, Japonsko, Kanada, Malajsie, Německo, Norsko, Pákistán, Peru, Katar, Saúdská Arábie, Španělsko, Thajsko, USA, Ukrajina, Velká Británie (v licenci jako Westland Sea King), Venezuela
Varianty
[editovat | editovat zdroj]
- HSS-2 – Původní označení vrtulníku.
- XHSS-2 – První prototyp HSS-2.
- YHSS-2 – Sedm předsériových strojů HSS-2.
- SH-3A Sea King – Označení zavedené roku 1962. Protiponorkový vrtulník.[2]
- HH-3A – Úprava SH-3A pro plnění vojenských misí SAR.
- CH-3A – Transportní úprava SH-3A.
- RH-3A – Minolovná úprava SH-3A.[2]
- VH-3A – Přeprava amerického prezidenta (Marine One).[2]
- NH-3A – Experimentální rychlostní vrtulník.
- CH-3B – Transportní verze.
- SH-3D – Protiponorkový vrtulník.[2]
- VH-3D Sea King – Přeprava amerického prezidenta (Marine One).[2]
- SH-3G – Protiponorkový vrtulník.[2]
- SH-3H – Protiponorkový vrtulník.[2]
- CH-124 Sea King – Kanadské licenční verze.
- WS-61 Sea King – Britská licenční verze.
- Sikorsky S-61 – Civilní verze SH-3 Sea King.
- Sikorsky S-67 Blackhawk – Prototyp bitevního vrtulníku odvozeného od SH-3 Sea King.
Specifikace (SH-3D Sea King)
[editovat | editovat zdroj]
Citováno dle[2]
Technické údaje
[editovat | editovat zdroj]- Osádka: 4
- Délka: 16,69 m
- Výška: 5,13 m
- Průměr rotoru: 18,9 m
- Hmotnost prázdného stroje: 5382 kg
- Max. vzletová hmotnost: 9752 kg
- Pohonné jednotky: 2 × turbohřídelový motor General Electric T58-GE-10
- Výkon pohonné jednotky: 1044 kW
Výkony
[editovat | editovat zdroj]- Maximální rychlost: 267 km/h
- Počáteční stoupavost: 670 m/min
- Dostup: 4480 m
- Dolet: 1005 km
Výzbroj
[editovat | editovat zdroj]Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c SWOPES, Brayn. 11 March 1959 [online]. This Day in Aviation, rev. 2025-03-11 [cit. 2025-03-11]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c d e f g h i j k l CHANT, Chris. Válečné lodě současnosti. Praha: Deus, 2006. ISBN 80-86215-81-4. S. 222.
- ↑ SWOPES, Brayn. 5 February 1962 [online]. This Day in Aviation, rev. 2025-02-05 [cit. 2025-03-11]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ SWOPES, Brayn. 6 March 1965 [online]. This Day in Aviation, rev. 2025-03-06 [cit. 2025-03-11]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ POLMAR, Norman. The U.S. Navy: Tactical Nuclear Weapons [online]. U. S. Naval Institute, rev. 1983 [cit. 2025-03-11]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]Obrázky, zvuky či videa k tématu Sikorsky SH-3 Sea King na Wikimedia Commons
Galerie Sikorsky SH-3 Sea King na Wikimedia Commons
- Sikorski SH-3 Sea King