AgustaWestland AW139

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
AgustaWestland AW139
Španělský AW139SAR
Španělský AW139SAR
Určení civilní a vojenský užitkový vrtulník
Výrobce AgustaWestland
První let 3. února 2001
Zařazeno 2003
Uživatel Irský vzdušný sbor
Italské letectvo
Vyrobeno kusů 770 (červenec 2014)
Další vývoj AgustaWestland AW149
AgustaWestland AW189
Některá data mohou pocházet z datové položky.

AgustaWestland AW139 (dříve Bell/Agusta AB139) je střední dvoumotorový víceúčelový vrtulník vyráběný italsko-britskou společností AgustaWestland. AgustaWestland AW139 je vrtulník klasické koncepce s pětilistým nosným rotorem a čtyřlistým vyrovnávacím rotorem. Je využíván jak pro civilní, tak pro vojenské účely. Výrobce nabízí řadu specializovaných verzí, například k přepravě osob (včetně VIP), vojenskému transportu, hašení požárů, misím SAR či k námořnímu hlídkování. K červenci 2015 výrobce prodal celkem 770 vrtulníků AW139 zákazníkům z 60 zemí.[1] Do srpna 2016 bylo objednáno celkem 960 strojů tohoto typu.[2]

Dalším vývojem vrtulníku vznikl zvětšený model nesoucí označení AgustaWestland AW149 ve vojenské a AgustaWestland AW189 v civilní verzi.

Vývoj[editovat | editovat zdroj]

Kokpit AW139
AW139 italského letectva

Studijní práce na nástupci vrtulníků Bell, vyráběných společností Agusta v licenci jako typy AB-204 a AB-205, byly zahájeny v letech 1993–1995. Přímý vývoj nového vrtulníku Agusta-Bell AB139 začal v roce 1997 pod hlavičkou joint venture Bell/Agusta Aerospace Company (BAAC). První let prototypu AB139 proběhl 3. února 2001. Evropské osvědčení o letové způsobilosti typ získal v roce 2003 a americké v prosinci 2004. V roce 2005 Bell z projektu odstoupil a typové označení nového vrtulníku se změnilo na definitivní AW139.[3] Vrtulník se výrazně prosadil v civilním sektoru, přičemž výborce vyvinul i jeho ozbrojenou verzi LBH (Light Battlefield Helicopter). Ozbrojená verze vrtulníku se například neúspěšně účastnila amerického programu LUH (Light Utility Helicopter), ve kterém zvítězil konkurenční typ EC 145 vyráběný jako UH-72 Lakota.[4]

Prvním vojenským uživatelem typu se stal Irský vzdušný sbor, který v roce 2004 objednal šest strojů. V Irsku vrtulníky AW139 slouží především pro mise SAR a přepravu VIP. V roce 2005 objednaly Spojené arabské emiráty 12 vrtulníků, opět ve verzi pro mise SAR. Stejnou specializaci přitom má rovněž 18 vrtulníků objednaných roku 2008 ozbrojenými silami Kataru, ke kterým byly později přiobjednány tři kusy v lékařské záchranné verzi.[5]

V roce 2011 byla představena nová vojenská verze AW139M (Military), která byla posléze nabídnuta USA do programu CVLSP (Common Vertical Lift Support Program). Prvním uživatelem verze AW139M se stalo italské letectvo, které objednalo 10 kusů označených HH-139A. Vrtulníky slouží primárně k misím SAR.[4]

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Irský AW139

Jedná se o vrtulník klasické koncepce s pětilistým nosným rotorem a čtyřlistým vyrovnávacím rotorem. Posádku vrtulníku tvoří dvě osoby. Tzv. skleněný kokpit je osazen čtveřicí digitálních obrazovek AMLCD. Prostorná kabina vrtulníku má objem 8 m3 a pojme až 15 osob, nebo osm vyzbrojených vojáků. Vrtulník pohánějí dva turbohřídelové motory Pratt & Whitney Canada PT6C-67C o výkonu 1252 kW. Motory jsou vybavené digitálním systémem řízení běhu FADEC.[3]

Uživatelé (vojenští, výběr)[editovat | editovat zdroj]

Britský AW139 ve verziSAR
BangladéšBangladéš Bangladéš
Spojené arabské emirátySpojené arabské emiráty Spojené arabské emiráty
EgyptEgypt Egypt
IrskoIrsko Irsko
KatarKatar Katar
ItálieItálie Itálie (K srpnu 2016 odebraly všechny italské státní složky 41 strojů AW139)

Specifikace (AW139)[editovat | editovat zdroj]

Technické údaje[editovat | editovat zdroj]

  • Posádka: 2 piloti, až 15 osob
  • Délka: 16,66 m (celková)
  • Průměr nosného rotoru: 13,8 m
  • Výška: 4,99 m (celková)
  • Užitečné zatížení: 2670 kg
  • Vletová hmotnost: 6400 kg
  • Pohonná jednotka: 2× turbohřídelový motor Pratt & Whitney Canada PT6C-67C
  • Výkon pohonných jednotek: 1252 kW

Výkony[editovat | editovat zdroj]

  • Cestovní rychlost: 306 km/h
  • Dolet: 1250 km
  • Statický dostup: 4682 m (s vlivem země)
  • Statický dostup: 2478 m (bez vlivu země)
  • Praktický dostup: 6096 m
  • Stoupavost: 10,9 m/s

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Bangladesh orders two AW139 helicopters from AgustaWestland [online]. Airforce-technology.com, rev. 2014-07-15 [cit. 2015-03-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b Italian Coast Guard orders two additional AW139 helicopters [online]. Navyrecognition.com, rev. 2016-08-18 [cit. 2016-08-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. a b ODEHNAL, Zdeněk. Vrtulníky AW139 a AW149. ATM. 2012, roč. 42, čís. 6, s. 38. ISSN 1802-4823. [Dále jen Odehnal (2012)]
  4. a b [Odehnal, 2012, s. 39.]
  5. a b Qatar Emiri Air Force Receives AW139 Aircraft [online]. Airforce-technology.com, rev. 2011-06-23 [cit. 2015-03-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. Egyptian Air Force receives two AW139 helicopters [online]. Airforce-technology.com, rev. 2012-04-12 [cit. 2015-03-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. Italian Air Force’s first HH-139A helicopter enters service [online]. Airforce-technology.com, rev. 2012-03-13 [cit. 2015-03-16]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ODEHNAL, Zdeněk. Vrtulníky AW139 a AW149. ATM. 2012, roč. 42, čís. 6, s. 38–40. ISSN 1802-4823. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]