Alenia Aermacchi M-346 Master

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Alenia Aermacchi M-346 Master
Aermacchi M-346
Aermacchi M-346
Určení cvičný letoun
Výrobce Alenia Aermacchi
První let 15. července 2004
Uživatel Italské letectvo
Singapurské letectvo
Izraelské vojenské letectvo
Polské letectvo
Výroba 2010–

Alenia Aermacchi M-346 Master je podzvukový pokročilý cvičný a lehký bojový letoun páté generace, vyvinutý ruskou Yak Aircraft Corporation a italskou společností Alenia Aermacchi. Konstrukce letounu vychází z ruského typu Jakovlev Jak-130, který původně vznikal jako joint venture společností Aermacchi a Jakovlev.[1] Kromě Itálie jsou dalšími uživately typu Izrael, Polsko a Singapur. Do dubna 2014 bylo všemi uživately objednáno celkem 56 strojů M-346.[2]

Vývoj[editovat | editovat zdroj]

Druhý prototyp
Prototyp vystavený v muzeu

Letecký výrobce Aermacchi začal na přelomu 80. a 90. let pracovat na nástupci svého cvičného letounu Aermacchi MB-339. Firma přitom od roku 1993 spolupracovala s ruským výrobcem Jakovlev, se kterým postavily technologický demonstrátor Jak/AEM-130, který poprvé vzlétl v roce 1996.[1] Finanční problémy a odlišné vývojové priority ovšem v roce 2000 vedly k dohodě, že každá firma bude ve vývoji pokračovat samostatně. Oba jejich letouny ale z vnějšku vykazují nápadnou podobnost (Jak-130 je vyráběn pro ruské letectvo). Své vlastní řešení M-346 společnost poprvé představila v roce 2000 na aerosalonu ve Farnborough. K prvnímu letu prvního prototypu došlo 15. července 2004 a druhý prototyp byl zalétán 17. května 2005. Vývoj zdárně pokračoval a 8. července 2008 došlo k prvnímu letu nového prototypu v předsériové podobě.[1]

V roce 2009 firma Aermacchi získala kontrakt na šest kusů M-346 (italské označení je T-346A) s opcí na dalších devět kusů.[3] Dodány byly v roce 2011. Větší množství jich ale zatím nebylo objednáno, protože Italské letectvo disponuje dostatkem cvičných letounů MB-339. Prvním zahraničním uživatelem typu se stal Singapur, který v roce 2010 objednal 12 letounů, kterými chce nahradit letité stroje A-4SU Super Skyhawk.[3] Dne 18. listopadu 2011 byl ztracen první prototyp, který se zřítil při návratu z letecké přehlídky v Dubaji.[1]

V únoru 2012 letoun vyhrál v izraelském tenderu na nové cvičné letouny, které ve službě nahradí typ A/TA-4 Skyhawk. Izraelské vojenské letectvo tak získá 30 kusů M-346 Lavi.[4] Dne 20. března 2014 proběhl slavnostní roll-out prvního sériového stroje. Letouny budou dodány v letech 2014–2016.[2] Dalším zákazníkem je Polsko, které objednalo 8 strojů M-346, které ve službě nahradí domácí poslký typ PZL TS-11 Iskra.

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Prototyp v roce 2010 na letecké přehlídce ve Farnborough

Letoun je určen k pokročilému výcviku pilotů nadzvukových bojových letounů (pro základní výcvik je vyvíjen proudový typ Alenia Aermacchi M-311). Pohání ho dvojice dvouproudových motorů Honeywell F124-GA-200 o tahu 27,94 kN.[1] Výzbroj je nesena na devíti závěsnících, z nichž šest je pod křídly, dva na koncích křídel a jeden pod trupem. Nést mohou například 500librové pumy Mk 83, 1000librové pumy, raketomety, protiletadlové řízené střely AIM-9 Sidewinder, protizemní střely Raytheon AGM-65 Maverick či protilodní střely MBDA Marte MK-2A.[5]

Specifikace (M-346 Master)[editovat | editovat zdroj]

Technické údaje[editovat | editovat zdroj]

Nákres M-346
  • Posádka: 2 (instruktor a žák)
  • Délka: 11,49 m
  • Rozpětí: 9,72 m
  • Výška: 4,98 m
  • Nosná plocha:
  • Hmotnost prázdného stroje: 4610 kg
  • Maximální vzletová hmotnost : 9500 kg
  • Pohonná jednotka:dvouproudový motor Honeywell F124-GA-200
  • Tah pohonné jednotky: 27,94 kN

Výkony[editovat | editovat zdroj]

Výzbroj[editovat | editovat zdroj]

  • Devět závěsníků pro různé typy výzbroje

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e ODEHNAL, Zdeněk. M-346 Master – Boj o místo na slunci. ATM. 2012, roč. 48, čís. 1, s. 48–49. ISSN 1802-4823.  [Dále Odehnal (2012)]
  2. a b Roll-out izraelského M-346 Lavi. ATM. 2014, roč. 46, čís. 4, s. 52. ISSN 1802-4823.  
  3. a b [Odehnal 2012, s. 49.]
  4. KATZ, Yaakov. Italy wins IAF with combat trainer jet bid [online]. The Jerusalem Post, 2012-02-16, [cit. 2012-02-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. M-346 Master, Italy [online]. Airforce-technology.com, [cit. 2012-01-13]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ODEHNAL, Zdeněk. M-346 Master – Boj o místo na slunci. ATM. 2012, roč. 44, čís. 1, s. 48–49. ISSN 1802-4823.  
Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu