Fiat G.91Y

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
G.91Y
G.91Y 32° Stormo na letišti Caserta-Grazzanise
G.91Y 32° Stormo na letišti Caserta-Grazzanise
Určení stíhací bombardér
Výrobce Fiat Aviazione
Aeritalia
První let 27. prosince 1966[1]
Zařazeno 1970
Vyřazeno 1994
Charakter vyřazen ze služby
Uživatel Aeronautica Militare
Výroba 1966-1972
Vyrobeno kusů 2 prototypy + 65 sériových
Vyvinuto z typu Fiat G.91
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Fiat (později Aeritalia) G.91Y byl italský útočný, taktický průzkumný a stíhací-bombardovací letoun, který poprvé vzlétl v roce 1966. Podobal se svému předchůdci, Fiat G.91, jehož kompletním překonstruováním vznikl. Hlavní rozdíl představoval pohon dvěma proudovými motory, oproti jednomu u původního typu.

Vznik a vývoj[editovat | editovat zdroj]

G.91 byl výkonnější verzí Fiatu G.91, jejíž vznik financovala italská vláda. Byl založen na jeho dvoumístné cvičné verzi G.91T, jejíž pohonná jednotka, proudový motor Bristol Siddeley Orpheus, byla nahrazena dvěma motory General Electric J85 s přídavným spalováním, které poskytovaly o 60 % zvýšený tah v porovnání s jednomotorovou variantou.[2] Dalšího zvýšení výkonů bylo dosaženo strukturálními modifikacemi, které snížily hmotnost draku, a dodatečná palivová nádrž v místě původního zadního kokpitu verze G.91T vedla k prodloužení doletu. Manévrovací schopnosti byly vylepšeny instalací automatických slotů na náběžné hraně křídel.[2]

Avionické vybavení G.91 bylo podstatně modernizováno instalací řady systémů amerického, britského a kanadského původu, licenčně produkovaných v Itálii.[2]

Letové zkoušky tří předsériových kusů byly úspěšné, a jeden ze strojů při nich dosáhl maximální rychlosti M = 0,98. Bylo ale zjištěno třepetání, kterému bylo u sériových letounů zamezeno mírným zvednutím umístění vodorovné ocasní plochy.

Výroba[editovat | editovat zdroj]

G.91Y na základně Ramstein, 1986.

Po dvou prototypech následovala zakázka na dvacet předsériových kusů, a první předsériový „Yankee“, jak se letounu přezdívalo,[3] vzlétl v červenci 1968, ale vývoj trval ještě poněkud déle. Původní objednávka na 55 kusů byla výrobcem splněna v březnu 1971, v době kdy se již jeho název změnil na Aeritalia, po sloučení Fiatu se společností Aerfer v březnu 1969. Zakázka byla zvýšena na celkem 75 kusů, ale nakonec bylo dodáno jen 67 kusů.

Italské letectvo totiž rozdělilo objednávku sériových exemplářů na dvě výrobní série, nejprve 35 letounů, následovaných 20 dalšími, jejichž počet byl posléze snížen na 10. Poslední vyrobený kus byl předán okolo poloviny roku 1976, takže celková výroba zahrnovala 2 prototypy, 20 předsériových a 45 sériových kusů. Typ nebyl úspěšný na exportních trzích, a italské ozbrojené síly tak zůstaly jediným zákazníkem.

Typ byl u Aeronautica Militare zařazen do služby v roce 1970 nejprve u 101. gruppo 8. storma v Cervii-St.Giorgio, a později od roku 1974 u 13. gruppo 32. storma v Brindisi.[4] Tyto „gruppi“ (italský ekvivalent perutí, obvykle vybavené 18 letouny) zůstaly jako jediné útvary vybavené typem G.91Y, který užívaly v průzkumné i útočné roli, jak nad pevninou tak nad mořem, až do počátku 90. let 20. století, kdy jej u nich nahradily letouny AMX International AMX.

Varianty[editovat | editovat zdroj]

G.91Y
Prototyp a hlavní výrobní verze.
G.91YT
Plánovaná dvoumístná cvičná varianta.[5]
G.91YS
Prototyp s modernizovanou avionikou a dvěma dalšími závěsnými body pod křídlem pro řízené střely AIM-9 Sidewinder, který byl nabízen Švýcarským vzdušným silám. Poprvé vzlétl 16. října 1970,[5][6] a později byl přestavěn zpět do podoby sériového G.91Y.[3]

Uživatelé[editovat | editovat zdroj]

Vystavené exempláře[editovat | editovat zdroj]

Jeden Fiat G.91Y je vystaven v Muzeu italského letectva ve Vigna di Valle nedaleko Říma.[7]

Specifikace[editovat | editovat zdroj]

Třípohledový nákres G.91Y

Údaje podle The Observer's Book of Aircraft[5]

Technické údaje[editovat | editovat zdroj]

Výkony[editovat | editovat zdroj]

  • Maximální rychlost: 1 110 km/h
  • Maximální dolet: 3 400 km
  • Praktický dostup: 12 500 m
  • Stoupavost: 83,36 m/s
  • Zatížení křídel: 480 kg/m²
  • Poměr výkon/hmotnost: 0,47 při maximální hmotnosti

Výzbroj[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Fiat G.91Y na anglické Wikipedii.

  1. (italsky) Fiat G.91Y
  2. a b c Fiat G.91Y. Flight International. 20. 6. 1968, s. 931. Archiv Flightglobal. Dostupné online. (anglicky) 
  3. a b c ŠPAČEK, Jaroslav. Fiat G.91 „Gina“ (dokončení). Historie a plastikové modelářství. Červen 2004, roč. XIV., čís. 6, s. 7-15. ISSN 1210-1427. 
  4. Warplanes encyclopedia. [s.l.]: Aerospace Publishing, 1984. S. 16. 
  5. a b c Green 1972, s.8
  6. Italy's aircraft industry. Flight International. 29. 4. 1971, s. 578. Archiv Flightglobal. Dostupné online. (anglicky) 
  7. (italsky) Fiat G.91Y

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • GREEN, William. The Observer's Book of Aircraft. London: Frederick Warne & Co. Ltd, 1972. ISBN 0-7232-1507-3. (anglicky) 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Související vývoj
Letadla podobného určení a období

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]