Sikorsky SH-60 Seahawk

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Sikorski SH-60 / HH-60 / MH-60 Seahawk
Vrtulník MH-60R Romeo amerického námořnictva
Vrtulník MH-60R Romeo amerického námořnictva
Určení víceúčelový námořní vrtulník
Výrobce Sikorsky Aircraft Corporation
První let 12. prosince 1979
Zařazeno 1983
Uživatel US Navy
Japonské námořní síly sebeobrany
Australské královské námořnictvo
Thajské královské námořnictvo
a další
Výroba 1983–dosud
Vyrobeno kusů 338 (SH-60B/S-70B Seahawk)
76 (SH-60F Oceanhawk)
42 (HH-60H Rescue Hawk)
154 (MH-60S Knighthawk)
332 (MH-60R Romeo)
Varianty Sikorsky HH-60 Jayhawk
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sikorsky SH-60 Seahawk je rodina amerických dvoumotorových středně těžkých vrtulníků, jejichž hlavním uživatelem je námořnictvo Spojených států amerických. Jedná se o pro námořní službu upravený derivát armádního vrtulníku UH-60 Black Hawk, patřící do širší rodiny vrtulníků Sikorsky S-70. Základní verze je primárně protiponorková a protilodní, další jsou využívány například pro letecké zásobování, záchranné operace nebo likvidaci min.

Základní variantou jsou roku 1984 zavedené protiponorkové vrtulníky SH-60B Seahawk (exportí verze je označena S-70B Seahawk), na základě kterých vznikly další specializované varianty: palubní protiponorkový vrtulník SH-60F Oceanhawk, bojový záchranný vrtulník HH-60H Rescue Hawk a záchranný vrtulník pro pobřežní stráž HH-60J Jayhawk. Po roce 2000 americké námořnictvo zahájilo přechod na novou generaci vrtulníků rodiny SH-60, kterou představuje víceúčelový vrtulník MH-60S Knighthawk a protiponorkový vrtulník MH-60R Romeo.[1] Nejnovější verze MH-60R je považována za vůbec nejvýkonnější protiponorkový vrtulník.[2] Vrtulníky rodiny SH-60 byly exportovány do 12 států. Jejich nejvýznamějším zahraničním uživatelem je Japonsko, které je staví licenčně.

Historie[editovat | editovat zdroj]

SH-60B Seahawk
HH-60H Rescue Hawk

Protiponorkové vrtulníky SH-60B Seahawk byly vyvinuty jako platformy pro vedení protiponorkového a protilodního boje. Byly součástí systému LAMPS Mk.III (Light Airborne Multi-Purpose System), který nahradil starší systém LAMPS Mk.I s vrtulníky SH-2 Seasprite. Vyvinuty byly na základě armádních vrtulníků UH-60 Blackhawk. Mezi hlavní změny patřily silnější motory, zvětšená zásoba paliva, schopnost doplňování paliva za letu, automatické sklápění hlavního rotoru a ocasního pylonu, rotorová brzda, zjednodušený podvozek, posuvné dveře kabiny či prvky proti potopení při přistání na hladině. První prototyp YSH-60 vzlétl 12. prosince 1979. Prototypy byly celkem tři. První sériový vrtulník vzlétl roku 1983.[3] Do služby byly zavedeny roku 1983.[1] Vrtulníky SH-60B primárně operují z křižníků, torpédoborců a fregat.[4]

Dalším vývojem vznikla řada odvozených a modernizovaných variant tohoto stroje. Palubní varianta SH-60F Oceanhawk určená pro ochranu bojových skupin letadlových lodí. Místo systému LAMPS.III dostala jiné vybavení. Např. ponorný sonar Bendix ASQ-13F. První sériový vrtulník SH-60F vzlétl roku 1988. Další verze tohoto vrtulníku byla vyvinta pro americkou pobřežní stráž. Vrtulníky HH-60J Jayhawk byly zavedeny roku 1992.[3]

V průběhu 90. let byl zahájen vývoj nové generace vrtulníků rodiny SH-60, kokrétně modelů MH-60S Knighthawk a MH-60R Romeo, kterými americké námořnictvo nahradilo první generaci těchto vrtulníků.[1] Víceúčelový vrtulník MH-60S Knighthawk byl vyvíjen od roku 1997 jako náhrada vrtulníků CH-46D Sea Knight (vyřazeny 2004). Původně měl sloužit především pro zásobování, čemuž odpovídalo původní označení CH-60S. Během vývoje však byly schopnosti vrtulníků významně rozšířeny (likvidace hladinových cílů a palebná podpora, bojové záchranné mise, likvidace min), takže bylo jejich označení změněno. Prototyp vzlétl v lednu 2000. Typ MH-60S byl zaveden v únoru 2002 a v srpnu 2002 byla zahájena jeho sériová výroba. Do ledna 2011 americké námořnictvo převzalo 154 vrtulníků MH-60S. Jako bojové záchranné vrtulníky od roku 2007 nahradily starší verzi HH-60H Rescue Hawk.[5]

Dvojice vrtulníků MH-60S Knighthawk

Verze MH-60R Romeo byla vyvinuta jako náhrada starších verzí SH-60B a SH-60F. Prototyp verze MH-60R poprvé vzlétl v červenci 2001. Do amerického námořnictva byl zaveden v srpnu 2005.[6] Počátečních bojových schopností dosáhl roku 2006.[1] V rámci tzv. nízkosériové počáteční výroby LRIP (Low Rate Initial Production) byly nejprve na standard MH-60R přestavovány starší vrtulníky SH-60B. První kusy z novovýroby byly dodány v srpnu 2005 a plná sériová výroba vrtulníku byla zahájena v srpnu 2006. První námořní nasazení vrtulník absolvoval v letech 2008–2009.[6]

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Vrtulník SH-60B má možnost doplňovat palivo za letu. Je vybaven vyhledávacím radarem, zařízením ESM v přídi, pylonem pro detektor magnetických anomálií (MAD), závěsníkem pro akustické bóje a dalšími technickými zařízeními. Výzbroj nebo přídavné nádrže mohou být podvěšeny pad dva pylony. Může nést například protiponorková torpéda Mk.46 a Mk.50, protilodní střely AGM-119 Penguin, nebo kulomety. Pohání jej dva turbohřídelové motory General Electric T700-GE-401C, každý o výkonu 1425 kW. Má čtyřlistý hlavní rotor a čtylistý vyrovnávací rotor.[7]

Verze MH-60R má moderní skleněný kokpit Lockheed Martin se čtyřmi velkoplošnými multifunkčními displeji (obdobně je vybavena rovněž verze MH-60S).[2] Vybavení mimo jiné zahrnuje senzorový systém Raytheon AN/AAS-44 (včetně hlavice FLIR s laserovým značkovačem), multifunkční radar Telephonics AN/APS-147, sonar Raytheon AN/AQS-22 ALFS (Airborne active low frequency sonar) a datalink AN/SRQ-4 Hawklink. Paleta výzbroje byla rozšířena o protiponorková torpéda Mk.54 a řízené střely AGM-114 Hellfire.[8]

Verze[editovat | editovat zdroj]

Vrtulník MH-60R vypouští řízenou střelu Hellfire
Vrtulník SH-60F Oceanhawk po přistání na křižníku USS Bunker Hill (CG-52)

Základní verze:

  • SH-60B Seahawk – základní protiponorková verze s radarem APS-124. Operuje z válečných lodí.[4]
  • SH-60F Oceanhawk – palubní protiponorkový vrtulník upravený pro nasazení v rámci bojových skupin letadlových lodí.[7]
  • HH-60J Jayhawk – záchranný vrtulník provozovaný americkou pobřežní stráží.
  • HH-60H Rescue Hawk – bojový záchranný vrtulník pro operace z pevniny i lodí.[7]
  • SH-60J – licenční verze S-70B-3 Seahawk stavěná v Japonsku.[7]
  • SH-60K – modernizovaná verze japonských SH-60J s výkonnějšími motory a modernější avonikou.[7]
  • MH-60R Romeo – druhá generace protiponorkového vrtulníku.
  • MH-60S Knighthawk – víceúčelový vrtulník (zásobování, bojové záchranné mise, likvidace min).
  • MH-60T Jayhawk – modernizované vrtulníky HH-60J pro pobřežní stráž.

Exportní verze:

  • S-70B Seahawk – exportní verze SH-60B.[7]
    • S-70B-1 Seahawk – vrtulníky pro Španělsko.
    • S-70B-2 Seahawk – vrtulníky pro Austrálii.
    • S-70B-3 Seahawk – vrtulníky pro Japonsko.
    • S-70B-6 Seahawk – vrtulníky pro Řecko.
    • S-70B-7 Seahawk – vrtulníky pro Thajsko.
    • S-70B-8 Seahawk – vrtulníky pro Turecko.

Uživatelé[editovat | editovat zdroj]

Řecký vrtulník S-70B-6 Aegean Hawk
Japonský vrtulník SH-60J
Americký vrtulník MH-60T Jayhawk
AustrálieAustrálie Austrálie
BrazílieBrazílie Brazílie
DánskoDánsko Dánsko
IndieIndie Indie
JaponskoJaponsko Japonsko
ŘeckoŘecko Řecko
Saúdská ArábieSaúdská Arábie Saúdská Arábie
SingapurSingapur Singapur
ŠpanělskoŠpanělsko Španělsko
ThajskoThajsko Thajsko
Tchaj-wanTchaj-wan Tchaj-wan
TureckoTurecko Turecko
USAUSA USA
  • Americké námořnictvo – jako hlavní uživatel typu odebralo 181 vrtulníků verze SH-60B, 76 kusů SH-60F, 42 kusů HH-60H, 154 kusů MH-60S a 289 kusů MH-60R.[8]

Hlavní technické údaje (SH-60B)[editovat | editovat zdroj]

SH-60

Citováno dle:[7]

  • Osádka: 4
  • Délka trupu: 15,26 m
  • Délka s rotorem: 19,76 m
  • Výška: 5,18 m
  • Průměr rotoru: 16,36 m
  • Průměr vyrovnávacího rotoru: 3,35 m
  • Hmotnost prázdného vrtulníku: 6191 kg
  • Max. vzletová hmotnost: 9926 kg
  • Pohonná jednotka:turbohřídelový motor General Electric T700-GE-401C
  • Výkon motoru: 1425 kW (3400 shp)

Výkony[editovat | editovat zdroj]

  • Maximální rychlost: 272 km/h
  • Počáteční stoupavost: 3,55 m/s
  • Dolet: 592 km
  • Dostup: 5790 m

Výzbroj[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d MH-60 Sea Hawk Helicopter [online]. US Navy [cit. 2020-06-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b c MH-60R Romeo Seahawk technical review world’s most advanced maritime helicopter [online]. Navyrecognition.com [cit. 2020-06-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. a b WÁGNER, Jirka. Sikorsky SH-60B Seahawk [online]. Military.cz [cit. 2020-06-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. a b SH-60 Sea Hawk [online]. Military.com [cit. 2020-06-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. a b MH-60S Knighthawk (Seahawk) Multimission Naval Helicopter [online]. Naval-technology.com [cit. 2020-06-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. a b c MH-60R Seahawk Multimission Naval Helicopter [online]. Airforce-technology.com [cit. 2020-06-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. a b c d e f g h i j k l m n o SH-60B Seahawk Multimission Naval Helicopter [online]. Airforce-technology.com [cit. 2020-06-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. a b c 21 MH-60R Seahawk Maritime Helicopters on Order for the Indian Navy [online]. Navalnews.com, rev. 2020-05-15 [cit. 2020-06-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. Sikorsky MH-60R Seahawk [online]. Navy.gov.au [cit. 2020-06-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. Lockheed Martin to produce four MH-60R naval helicopters for Greece [online]. Navyrecognition.com [cit. 2020-11-02]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]