LTV A-7 Corsair II

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
A-7 Corsair II
A-7E U. S. Navy z útočné letky 46 (VA-146)
A-7E U. S. Navy z útočné letky 46 (VA-146)
Určeníbitevní letoun
VýrobceLing-Temco-Vought
První let26. září 1965 v letectví
Zařazenoúnor 1967
Vyřazeno1991 (USAF, USN); 1993 (ANG)
1999 (Portugalsko)
2014 (Řecko)
Charaktervyřazen ze služby
UživatelUS Navy (dříve)
USAF (dříve)
Portugalsko (dříve)
Řecko (dříve)
Výroba1965–1984
Vyrobeno kusů1 569 ks
Cena za kus2,86 mil. USD
Vyvinuto z typuVought F-8 Crusader
Další vývojVought YA-7F
Některá data mohou pocházet z datové položky.

LTV A-7 Corsair II byl podzvukový lehký útočný letoun, schopný provozu na letadlové lodi, vyráběný společností Ling-Temco-Vought.

Původně měl u US Navy nahradit stroje Douglas A-4 Skyhawk. Jeho konstrukce byla odvozena z letounu Vought F-8 Crusader, ale ve srovnání s F-8 byl A-7 menší a omezený na podzvukové rychlosti. Jeho drak byl jednodušší a levnější z hlediska výroby. Následně po nabídce do soutěže na požadavek amerického námořnictva VAL (Heavier-than-air, Attack, Light) byla počáteční smlouva na tento typ vystavena 8. února 1964. Vývoj šel rychle - k prvnímu vzletu došlo 26. září 1965, do služby u námořnictva letoun nastoupil 1. února 1967 a ještě do konce roku byly A-7 nasazeny ve Vietnamu.

A-7 byl původně určet pro námořnictvo, ale osvědčil se i jinde. Brzy jej přijalo americké letectvo a letecká národní garda (ANG) a začal nahrazovat letouny Douglas A-1 SkyraiderNorth American F-100 Super Sabre. Byly by vyvinuty vylepšené modely A-7, obvykle s výkonnějšími motory a lepší avionikou. Americké A-7 byly nasazeny v různých hlavních konfliktech, včetně invaze na Grenadu, operace El Dorado Canyonválky v Zálivu. Dále byl používán 4450. taktickou skupinou pro krytí letky vybavené letouny Lockheed F-117 Nighthawk. Jejich údajné použití jako testovacích letounů pro vývoj avioniky F-117 byla krycí zástěrka[1].

V 70. letech byl také exportován do Řecka a na konci 80. let i do Portugalska. Americké letectvo a námořnictvo se rozhodly vyřadit své zbývající letouny v roce 1991, v roce 1993 následovala letecká garda a portugalské letectvo v roce 1999. A-7 byl z velké části nahrazen stíhači nové generace jako General Dynamics F-16 Fighting FalconMcDonnell Douglas F/A-18 Hornet. Poslední provozovatel - řecké letectvo - stáhl z provozu poslední A-7 během roku 2014.[2]

Specifikace (A-7E)[editovat | editovat zdroj]

Třípohledový nákres

Hlavní technické údaje[editovat | editovat zdroj]

  • Osádka: 1 (pilot)
  • Rozpětí: 11,81 m
  • Délka: 14,06 m
  • Výška: 4,90 m
  • Nosná plocha: 34,8 m²
  • Hmotnost prázdného stroje: 8 840 kg
  • Maximální vzletová hmotnost: 19 050 kg
  • Pohonná jednotka: 1 × dvouproudový motor Allison TF41-A-2
    • Tah: 64,5 kN

Výkony[editovat | editovat zdroj]

  • Maximální rychlost: 1 111 km/h
  • Dostup: 13 000 m
  • Dolet: 1 127 km
  • Přeletový dolet: 2 485 km s přídavnými nádržemi
  • Plošné zatížení: 378 kg/m2
  • Tah/Hmotnost: 0,50

Výzbroj[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku LTV A-7 Corsair II na anglické Wikipedii.

  1. ROGOWAY, Tyler. The F-117 Stealth Fighter Program Actually Had A 'Klingon Cloaking Device' [online]. Jalopnik1, 2016-02-18 [cit. 2022-07-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. CENCIOTTI, David. World's Last A-7 Corsair II attack aircraft retired from active service in Greece [online]. theaviationist, 2014-10-27 [cit. 2022-07-28]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]