Cessna A-37 Dragonfly

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
A-37 Dragonfly
Určení lehký útočný letoun
Výrobce Cessna
První let říjen 1964
Uživatel United States Air Force
Letectvo Vietnamské republiky
Kolumbie
Chile
Vyvinuto z typu Cessna T-37

Cessna A-37 Dragonfly (někdy i Super Tweet), je americký lehký bombardovací a bitevní letoun, vyvinutý z cvičného letounu pro základní letecký výcvik Cessna T-37. Stroj, který byl vyráběn v 60. a 70. letech 20. století, se uplatnil především ve válce ve Vietnamu.

Vznik YAT-37D[editovat | editovat zdroj]

Rotační kulomet v přídi letoun A-37B

Rostoucí americká zainteresovanost ve Vietnamském konfliktu počátkem 60. let, vedla k zájmu o lehké útočné letouny označené zkratkou COIN (counterinsurgency-protipovstalecké), které měly sloužit především k blízké podpoře vlastních jednotek a pozorování (předsunutí letečtí návodčí). Proto byly v roce 1962 v USA pro tento účel pokusně upraveny dva cvičné letouny Cessna T-37B.

Zkoušky prorotypů byly slibné, ale letectvo požadovalo značně vylepšený stroj, který by měl větší nosnost, odolnost a lepší vlastnosti při provozu v polních podmínkách. Proto bylo nutné především použít silnější motory. V roce 1963 letectvo odjednalo stavbu prototypu letounu YAT-37D, který se od cvičných T-37 v mnohém lišil. Jednalo se především o pevnější křídlo, větší přídavné nádrže o obsahu 360 l na koncích křídel, šestihlavňový rotační kulomet ráže 7,62 mm General Electric GAU-2B/A Minigun s kadencí 3000 ran za minutu a zásobou 1500 kusů střeliva, který byl instalován v pravé části přídě letounu. Dále letoun dostal lepší avioniku, navigační a komunikačný systémy a také zpevněný podvozek pro operace z polních letišť. Hmotnost letounu se výrazně zvýšila, stejně jako jeho nosnost. Pro udržení dobrých výkonů byly použity nové motory General Electric J85-J2/5 o tahu 10,7 kN, což bylo dvakrát více, než původní motory Continental-Teledyne J69.

Prototyp YAT-37D poprvé vzlétl v říjnu 1964 a o rok později začaly zkoušky i u druhého prototypu. Zatímco první prototyp nesl po třech závěsnících pod každou polovinou křídla, druhý prototyp měl o dva více a první byl na tento standard také upraven. Zkoušky letounu byly úspěšné, ale protože letectvo na nějaký čas ztratilo o letoun tohoto typu zájem, byla realizace projektu odložena na neurčito a druhý prototyp byl dokonce předán do muzea.

Obnovení projektu[editovat | editovat zdroj]

Cessna OA-37B za letu

Válka v jihovýchodní Asii však nadále eskalovala a ztráty letounů Douglas A-1 Skyraider, které tehdy byly hlavním letounem pro operace COIN, narůstaly. Letectvo tedy oprášilo projekt YAT-37D a rozhodlo se, že vhodnost typu ověří přímo v bojových podmínkách.

Firmě Cessna proto byla zadána výroba 39 předsériových kusů YAT-37D, jen mírně se odlišujících od prototypů. Všechny měly být přestavěny ze sériových cvičných T-37B. Letounu bylo původně přiděleno označení AT-37D, které se časem změnilo na A-37A Dragonfly. Součástí testovacího programu bylo znovuobnovení provozu muzeu mezitím předaného druhého prototypu, který byl upraven na standard A-37A.

V srpnu 1967 bylo 25 letounů sloučených do 604. squadrony pokusně nasazeno ve Vietnamské válce. Na základě zkušeností z provozu těchto letounů ve Vietnamu vznikla nová verze A-37B, která měla ještě více zesílený drak. Nově byl na tuto variantu instalován výstražný protisrážkový systém a pevná sonda pro doplňování paliva za letu, umístěná v přední části trupu před pilotním prostorem se dvěma vystřelovacími sedadly s parametry 0-0. Celkem bylo vyrobeno 577 letounů A-37B, jejichž největším uživatelem se stalo letectvo Jižního Vietnamu (VNAF), které převzalo 254 exemplářů. Po skončení války v roce 1975 používalo necelou stovku těchto letounů letectvo Vietnamské socialistické republiky. To poskytlo Polsku a SSSR několik A-37 ke studijním účelům. 16 Dragonfly původně patřících VNAF nacházejících se za hranicemi Vietnamu převzalo letectvo Thajska a 27 Jižní Korea.

Bojové stroje měly nosnost až 1200 kg zbraní a jelikož u nich bylo zachováno zdvojené řízení, bylo je i možné používat k operačnímu výcviku. Pokud letoun prováděl misi předsunutého leteckého návodčího, seděl na druhém sedadle pozorovatel, zatímco když se jednalo o přímou podporu jednotek, letěl se strojem pouze pilot a ušetřená hmotnost druhého člena posádky umožnila nést více zbraní.

Varianty[editovat | editovat zdroj]

  • YAT-37D – prototypy přestavěné z letounu Cessna T-37B.[1]
  • YA-37A – nové označení pro předchozí variantu
  • A-37A – sériová varianta, upravené stroje T-37B[1], vybavené novými motory J85, novým křídlem s 8 pylony a rotačním kanónem.
  • A-37B[1] – motory J85 výkonnější varianty, nástavec pro doplňování paliva za letu, zvýšená kapacita palivových nádrží a zpevněná konstrukce letounu.
  • OA-37B - 130 kusů přestavěných z varianty A-37B s avionikou upravenou pro předsunuté řízení operací USAF.[1]

Uživatelé[editovat | editovat zdroj]

Cessna A-37B Dragonfly
Cessna A-37B Dragonfly (s/n 68-7961) jednotky 71st Special Operations Squadron na Grissom Air Force Base, Indiana, USA, 13. května 1971

Specifikace[editovat | editovat zdroj]

Údaje platí pro verzi OA-37B[1]

Třípohledový nákres.

Hlavní technické údaje[editovat | editovat zdroj]

  • Posádka: 2
  • Rozpětí: 10,93 m
  • Délka: 8,62 m
  • Výška: 2,80 m
  • Nosná plocha: 17,09 m²
  • Hmotnost prázdného letounu: 2817 kg
  • Max. vzletová hmotnost: 6350 kg
  • Pohonná jednotka:proudový motor General Electric J85-GE-17A
    • Tah pohonné jednotky: 12,68 kN

Výkony[editovat | editovat zdroj]

  • Maximální rychlost: 843 km/h
  • Cestovní rychlost: 480 km/h
  • Dostup: 12 730 m
  • Stoupavost: 2130 m/min
  • Dolet s max. nákladem: 740 km

Výzbroj[editovat | editovat zdroj]

  • 1 x 7,62 mm rotační kulomet GAU-2B/A v přídi letounu
  • až 1200 kg výzbroje na 8 pylonech:

Možnosti podvěsu výzbroje[editovat | editovat zdroj]

  • 30mm kanón DEFA-553
  • 20mm kanón GPU-2/A
  • 7,62 mm rotační kulomet SUU-11/A
  • Raketomet LAU-32A pro 19 neřízených střel
  • Pumy Mk.82
  • Kontejnery s napalmem
  • Kontejnery na submunici SUU-14
  • Řízené střely AIM-9 Sidewinder

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku A-37 Dragonfly na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e f g h i j k l m n o DONALD, David. Kapesní encyklopedie Vojenská letadla. 1. vyd. Praha: Ottovo nakladatelství, 2002. ISBN 80-7181-701-5. S. 51. 
  2. Cessna A-37/T-37 Dragonfly [online]. Wings Palette [cit. 2017-11-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. Cessna A-37/T-37 Dragonfly [online]. Wings Palette [cit. 2017-11-30]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • DONALD, David. Kapesní encyklopedie Vojenská letadla. 1. vyd. Praha: Ottovo nakladatelství, 2002. ISBN 80-7181-701-5. S. 51. 
  • PELIKÁN, Michal. A-37 Dragonfly. Letectví a kosmonautika. 1998, roč. LXXIV., čís. 19, s. 59 a 60. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]