Northrop T-38 Talon

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
T-38 Talon
T-38A Talon z Edwardsovy letecké základny
Určení cvičný letoun
Výrobce Northrop
Šéfkonstruktér Edgar Schmued
První let 10. březen 1959
Zařazeno 17. březen 1961
Charakter Ve službě
Uživatel USAF
NASA, US Navy, Turecké letectvo
Výroba 19591972
Vyrobeno kusů 1 187
Varianty Northrop F-5 Freedom Fighter
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Northrop T-38 Talon je americký nadzvukový proudový cvičný letoun. Byl prvním nadzvukovým cvičným letounem vůbec a stal se v této kategorii i nejrozšířenějším. Letouny T-38 jsou stále provozovány řadou letectev, včetně USA, které jich dosud provozují nejvíce. Z konstrukce T-38 vychází lehké stíhací letouny Northrop F-5 Freedom Fighter a typy z něj odvozené.

V roce 2019 byl T-38 v provozu už více než 50 let u původního operátora, letectva Spojených států.

V září 2018 letectvo oznámilo nahrazení Talonu letounem Boeing T-7 Red Hawk s postupným vyřazováním, které má začít v roce 2023.

Vývoj[editovat | editovat zdroj]

T-38 ve službách NASA

Typ T-38 Talon byl firmou Northrop vyvíjen od poloviny 50. let 20. století jako cvičná varianta lehkého stíhacího letounu označeného N-156. Velení letectva v té době nemělo o lehké stíhací letouny zájem, ale postrádalo náhradu za svůj hlavní cvičný letoun Lockheed T-33 Shooting Star, což o osudu letounu rozhodlo. První ze tří postavených prototypů vzlétl 10. března 1959. Vývoj letounu pokračoval rychle a už v roce 1961 vstoupil typ do služby, kde doplnil letoun pro základní výcvik Cessna T-37. V následujících letech pak bylo postaveno 1 187 sériových kusů T-38. Předpokládá se, že na letounu bylo za dobu jeho služby vycvičeno na 50 000 pilotů. Americké letectvo je jedním z mála, které v současnosti provozuje nadzvukové cvičné letouny.

T-38 má konvenční koncepci s jednoduchou ocasní plochou, malým, tenkým křídlem a příďovým podvozkem. Pilot a instruktor sedí pod společným překrytem v tandemu. Letoun pohánějí dva motory, které mají vstupy vzduchu v kořenech křídla. Pro své vysoké výkony byl letoun přezdíván bílá raketa a v roce 1962 vytvořil několik rekordů ve stoupavosti.

Nejrozšířenější variantou letounu je T-38A, přičemž menší množství jich bylo upraveno pro cvičné střelby. Tyto letouny, označené AT-38B dostaly střelecký zaměřovač a závěšníky pro podvěšení výzbroje.

V roce 2003 americké letectvo stále provozovalo 562 Talonů, které jsou průběžně modernizovány především firmou Boeing na standard T-38C. Počítá se s tím, že budou vyřazeny až někdy okolo roku 2020. T-38C se liší průhledovým displejem (HUD), instalací GPS, Ground Proximity Warning System, TACAN a TCAS. Po této modernizaci, provedené mezi lety 2001 až 2007, byly modernizovány také pohonné jednotky, které ve verzi J85-GE-5R získaly lepší parametry, zejména vyšší maximální tah 14,7 kN. Celkem 456 strojů T-38 získalo v létech 2009 až 2014 nová vystřelovací sedadla Martin-Baker US16T. Strategické letectvo používalo letouny T-38 pro kondiční lety především u druhých pilotů strategických bombardérů.

Dalšími uživateli letounu jsou německá Luftwaffe s 35 letouny T-38C, Portugalské letectvo provozovalo v létech 1977 až 1993 12 kusů, Turecké letectvo v rozmezí let 1979 až 1994 získalo na sedm desítek Talonů z přebytků USAF, Letectvo Korejské republiky používalo v období let 1999 až 2009 30 exemplářů, Letectvo Čínské republiky mělo od USAF pronajatých 40 exemplářů T-38A v období 1995-1998 a US Navy. V roce 2007 se turecké letectvo rozhodlo pro vlastní komplexní modernizaci avionického vybavení, kterou pověřilo domácí společnost Turkish Aerospace Industries. Zahrnovala například integraci HUD a po dvou MFD v každém kokpitu. První modernizovaný stroj označený T-38M byl dodán v dubnu 2012, celý program byl ukončen v roce 2015. Americká NASA a firma Boeing používají T-38 jako pokusný letoun. NASA je používá i k cvičným letům svých astronautů. Malé množství letounů je v soukromých rukou.

Lehká stíhací varianta projektu N-156 byla nakonec také realizována a vznikl tak blízký příbuzný T-38, typ Northrop F-5 Freedom Fighter. Mnoho letounů F-5 bylo po vyřazení zpětně přestavěno na cvičné T-38. Nejpokročilejší variantou typu byl Northrop F-20 Tigershark.

Uživatelé[editovat | editovat zdroj]

X-15 na nosiči B-52 v doprovodu stroje T-38, 1961

Hlavní technické údaje[editovat | editovat zdroj]

Northrop T-38A Talon 3-side view.png
  • Posádka: 2
  • Rozpětí: 7,7 m
  • Délka: 14,14 m
  • Výška: 3,92 m
  • Nosná plocha: 16 m²
  • Hmotnost prázdného letounu: 3270 kg
  • Vzletová hmotnost: 5360 kg
  • Max. vzletová hmotnost: 5670 kg
  • proudový motor s forsáží General Electric J85-GE-5A
    • Tah motoru: 17,1 kN

Výkony[editovat | editovat zdroj]

  • Nejvyšší rychlost: Mach 1,3 (1381 km/h)
  • Dostup: 15 240 m
  • Stoupavost: 170,7 m/s
  • Dolet: 1835 km
  • Plošné zatížení: 340 kg/m²

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku T-38 Talon na anglické Wikipedii.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]