Northrop T-38 Talon

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
T-38 Talon
T-38A Talon z Edwardsovy letecké základny
Určenícvičný letoun
VýrobceNorthrop
ŠéfkonstruktérEdgar Schmued
První let10. březen 1959
Zařazeno17. březen 1961
CharakterVe službě
UživatelUSAF
NASA, US Navy, Turecké letectvo
Výroba19591972
Vyrobeno kusů1 187
VariantyNorthrop F-5 Freedom Fighter
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Northrop T-38 Talon je americký nadzvukový proudový cvičný letoun. Byl prvním nadzvukovým cvičným letounem vůbec a stal se v této kategorii i nejrozšířenějším. Letouny T-38 jsou stále provozovány řadou letectev, včetně USA, které jich dosud provozují nejvíce. Z konstrukce T-38 vychází lehké stíhací letouny Northrop F-5 Freedom Fighter a typy z něj odvozené.

V roce 2019 byl T-38 v provozu už více než 50 let u původního operátora, letectva Spojených států.

V září 2018 letectvo oznámilo nahrazení Talonu letounem Boeing T-7 Red Hawk s postupným vyřazováním, které má začít v roce 2023.

Vývoj[editovat | editovat zdroj]

T-38 ve službách NASA

Typ T-38 Talon byl firmou Northrop vyvíjen od poloviny 50. let 20. století jako cvičná varianta lehkého stíhacího letounu označeného N-156. Velení letectva v té době nemělo o lehké stíhací letouny zájem, ale postrádalo náhradu za svůj hlavní cvičný letoun Lockheed T-33 Shooting Star, což o osudu letounu rozhodlo. První ze tří postavených prototypů vzlétl 10. března 1959. Vývoj letounu pokračoval rychle a už v roce 1961 vstoupil typ do služby, kde doplnil letoun pro základní výcvik Cessna T-37. V následujících letech pak bylo postaveno 1 187 sériových kusů T-38. Předpokládá se, že na letounu bylo za dobu jeho služby vycvičeno na 50 000 pilotů. Americké letectvo je jedním z mála, které v současnosti provozuje nadzvukové cvičné letouny.

T-38 má konvenční koncepci s jednoduchou ocasní plochou, malým, tenkým křídlem a příďovým podvozkem. Pilot a instruktor sedí pod společným překrytem v tandemu. Letoun pohánějí dva motory, které mají vstupy vzduchu v kořenech křídla. Pro své vysoké výkony byl letoun přezdíván bílá raketa a v roce 1962 vytvořil několik rekordů ve stoupavosti.

Nejrozšířenější variantou letounu je T-38A, přičemž menší množství jich bylo upraveno pro cvičné střelby. Tyto letouny, označené AT-38B dostaly střelecký zaměřovač a závěšníky pro podvěšení výzbroje.

V roce 2003 americké letectvo stále provozovalo 562 Talonů, které jsou průběžně modernizovány především firmou Boeing na standard T-38C. Počítá se s tím, že budou vyřazeny až někdy okolo roku 2020. T-38C se liší průhledovým displejem (HUD), instalací GPS, Ground Proximity Warning System, TACAN a TCAS. Po této modernizaci, provedené mezi lety 2001 až 2007, byly modernizovány také pohonné jednotky, které ve verzi J85-GE-5R získaly lepší parametry, zejména vyšší maximální tah 14,7 kN. Celkem 456 strojů T-38 získalo v létech 2009 až 2014 nová vystřelovací sedadla Martin-Baker US16T. Strategické letectvo používalo letouny T-38 pro kondiční lety především u druhých pilotů strategických bombardérů.

Dalšími uživateli letounu jsou německá Luftwaffe s 35 letouny T-38C, Portugalské letectvo provozovalo v létech 1977 až 1993 12 kusů, Turecké letectvo v rozmezí let 1979 až 1994 získalo na sedm desítek Talonů z přebytků USAF, Letectvo Korejské republiky používalo v období let 1999 až 2009 30 exemplářů, Letectvo Čínské republiky mělo od USAF pronajatých 40 exemplářů T-38A v období 1995-1998 a US Navy. V roce 2007 se turecké letectvo rozhodlo pro vlastní komplexní modernizaci avionického vybavení, kterou pověřilo domácí společnost Turkish Aerospace Industries. Zahrnovala například integraci HUD a po dvou MFD v každém kokpitu. První modernizovaný stroj označený T-38M byl dodán v dubnu 2012, celý program byl ukončen v roce 2015. Americká NASA a firma Boeing používají T-38 jako pokusný letoun. NASA je používá i k cvičným letům svých astronautů. Malé množství letounů je v soukromých rukou.

Lehká stíhací varianta projektu N-156 byla nakonec také realizována a vznikl tak blízký příbuzný T-38, typ Northrop F-5 Freedom Fighter. Mnoho letounů F-5 bylo po vyřazení zpětně přestavěno na cvičné T-38. Nejpokročilejší variantou typu byl Northrop F-20 Tigershark.

Uživatelé[editovat | editovat zdroj]

X-15 na nosiči B-52 v doprovodu stroje T-38, 1961

Hlavní technické údaje[editovat | editovat zdroj]

Northrop T-38A Talon 3-side view.png
  • Posádka: 2
  • Rozpětí: 7,7 m
  • Délka: 14,14 m
  • Výška: 3,92 m
  • Nosná plocha: 16 m²
  • Hmotnost prázdného letounu: 3270 kg
  • Vzletová hmotnost: 5360 kg
  • Max. vzletová hmotnost: 5670 kg
  • proudový motor s forsáží General Electric J85-GE-5A
    • Tah motoru: 17,1 kN

Výkony[editovat | editovat zdroj]

  • Nejvyšší rychlost: Mach 1,3 (1381 km/h)
  • Dostup: 15 240 m
  • Stoupavost: 170,7 m/s
  • Dolet: 1835 km
  • Plošné zatížení: 340 kg/m²

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku T-38 Talon na anglické Wikipedii.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]