Lockheed T-33 Shooting Star

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
T-33 Shooting Star
Určení cvičný letoun
Výrobce Lockheed
Šéfkonstruktér Clarence Johnson
První let 22. března 1948
Uživatel USAF
US Navy
Viz
Výroba 19481959
Vyrobeno kusů 6557
Varianty Lockheed P-80 Shooting Star
Lockheed T2V SeaStar
Canadair CT-133 Silver Star

Lockheed T-33 Shooting Star je americký proudový cvičný letoun. Byl vyvinut firmou Lockheed na konci 40. let 20. století a poprvé zalétnut v roce 1948 pilotem Tony LeVierem. Typ je variantou stíhacího letounu Lockheed P-80 Shooting Star. Původně byl označován jako TP-80C/TF-80C, ale později byl definitivně přeznačen na T-33. Jeden z nejrozšířenějších cvičných letounů je přes svůj věk dodnes provozován řadou letectev.

Vývoj[editovat | editovat zdroj]

T-33 vznikl úpravou stíhacího letounu P-80, oproti kterému má prodloužený trup s druhým sedadlem a ovládacími prvky. Prototyp poprvé vzlétl 22. března 1948. Ještě v témže roce byl přijat do služby a začala sériová výroba. Americké námořnictvo od roku 1949 používalo stroje T-33 jako cvičné letouny při provozu z pozemních základen. Později byla vyvinuta i varianta Lockheed T2V-1/T-1A SeaStar, schopná plného provozu z palub letadlových lodí, nebyla ale sériově vyráběna.

T-33 sloužil především jako cvičný letoun pro pokračovací výcvik, jako letoun pro řízení bezpilotních cílů a také pro vlekání cvičných cílů. Některé letouny byly vybaveny dvojicí kulometů ráže 12,7 mm pro cvičné střelby. Řada zahraničních uživatelů letoun používá jako bojový. Varianta RT-33A byla vyvinuta jako průzkumný letoun pro zahraniční uživatele.

Zahraničních uživatelů T-33 je přibližně 30 a v mnoha malých letectvech letoun stále létá. V Kanadě bylo postaveno 656 licenčních letounů Canadair CT-133 Silver Star a v Japonsku dalších 210 ve firmě Kawasaki.

V 80. letech vznikl projekt na komplexní přestavbu a modernizaci letounu. O modernizovaný letoun, označený jako Boeing Skyfox, však nebyl velký zájem a projekt byl proto zrušen.

Varianty[editovat | editovat zdroj]

USAF[editovat | editovat zdroj]

  • T-33A: Dvoumístný cvičný letoun.
  • AT-33A: Dvoumístný cvičný letoun pro cvičné střelby, modifikace T-33A.
  • DT-33A: T-33A upravené pro řízení bezpilotních cvičných terčů.
  • NT-33A: Letouny verze T-33A různě přestavované pro výzkumné účely.
  • QT-33A: Letouny verze T-33A přestavěné na cvičné terče.
  • RT-33A: Dvoumístný průzkumný letoun. Přestavba z verze AT-33A.

US Navy[editovat | editovat zdroj]

  • TO-1/TV-1: Označení, které US Navy používalo pro cvičné stroje Lockheed P-80C, jež od roku 1949 používalo v počtu 50 kusů pro výcvik. Technicky vzato se nejednalo o T-33 Shooting Star.
  • TO-2: Dvoumístný cvičný letoun pro lety z pozemních základen. Tato verze T-33A byla později přeznačena na TV-2.
  • TV-2KD: Letouny varianty TV-2 upravené pro řízení bezpilotních cvičných terčů.
  • T-33B Nové označení, které bylo variantě TV-2 přiděleno v roce 1962.
  • DT-33B Novější označení pro variantu TV-2KD.

Kanada[editovat | editovat zdroj]

  • CT-133 Silver Star: dvoumístný cvičný letoun kanadského letectva

Uživatelé[editovat | editovat zdroj]

Dva bolivijské T-33

Hlavní technické údaje[editovat | editovat zdroj]

  • Posádka: 2 (instruktor, žák)
  • Rozpětí: 11,5 m
  • Délka: 11,2 m
  • Výška: 3,3 m
  • Hmotnost prázdného letounu: 3775 kg
  • Max. vzletová hmotnost: 6865 kg
  • Nejvyšší rychlost: 970 km/h
  • Dostup: 14 600 m
  • Dolet: 2050 km

Pohonná jednotka[editovat | editovat zdroj]

Výzbroj[editovat | editovat zdroj]

  • 2x 12,7 mm kulomet Browning M3 u varianty AT-33. Zásoba střeliva 350 nábojů na hlaveň.
  • Až 907 kg užitečného zatížení či raket a pum na dvou podkřídelních závěsnících.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku T-33 Shooting Star na anglické Wikipedii.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí galerii k tématu