Lockheed T-33 Shooting Star

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
T-33 Shooting Star
Určení cvičný letoun
Výrobce Lockheed
Šéfkonstruktér Clarence Johnson
První let 22. března 1948
Vyřazeno 2017 (Bolívie)
Charakter vyřazen ze služby
Uživatel USAF
US Navy
Viz
Výroba 19481959
Vyrobeno kusů 6557
Vyvinuto z typu Lockheed P-80 Shooting Star
Varianty Lockheed T2V SeaStar
Canadair CT-133 Silver Star

Lockheed T-33 Shooting Star je americký proudový cvičný letoun. Byl vyvinut firmou Lockheed na konci 40. let 20. století a poprvé zalétnut v roce 1948 pilotem Tony LeVierem. Typ je variantou stíhacího letounu Lockheed P-80 Shooting Star. Původně byl označován jako TP-80C/TF-80C, ale později byl definitivně přeznačen na T-33. Jeden z nejrozšířenějších cvičných letounů byl přes svůj věk dlouho provozován řadou letectev.

Vývoj[editovat | editovat zdroj]

T-33 vznikl úpravou stíhacího letounu P-80, oproti kterému má prodloužený trup s druhým sedadlem a ovládacími prvky. Prototyp poprvé vzlétl 22. března 1948. Ještě v témže roce byl přijat do služby a začala sériová výroba. Americké námořnictvo od roku 1949 používalo stroje T-33 jako cvičné letouny při provozu z pozemních základen. Později byla vyvinuta i varianta Lockheed T2V-1/T-1A SeaStar, schopná plného provozu z palub letadlových lodí, nebyla ale sériově vyráběna.

T-33 sloužil především jako cvičný letoun pro pokračovací výcvik, jako letoun pro řízení bezpilotních cílů a také pro vlekání cvičných cílů. Některé letouny byly vybaveny dvojicí kulometů ráže 12,7 mm pro cvičné střelby. Řada zahraničních uživatelů letoun používá jako bojový. Varianta RT-33A byla vyvinuta jako průzkumný letoun pro zahraniční uživatele.

Zahraničních uživatelů T-33 je přibližně 30 a v mnoha malých letectvech letoun stále létá. V Kanadě bylo postaveno 656 licenčních letounů Canadair CT-133 Silver Star a v Japonsku dalších 210 ve firmě Kawasaki.

V 80. letech vznikl projekt na komplexní přestavbu a modernizaci letounu. O modernizovaný letoun, označený jako Boeing Skyfox, však nebyl velký zájem a projekt byl proto zrušen.

Poslední exempláře typu T-33 v aktivní vojenské službě se nacházely u Bolívijského letectva, které je definitivně vyřadilo až 31. července 2017.[1]

Varianty[editovat | editovat zdroj]

USAF[editovat | editovat zdroj]

  • T-33A: Dvoumístný cvičný letoun.
  • AT-33A: Dvoumístný cvičný letoun pro cvičné střelby, modifikace T-33A.
  • DT-33A: T-33A upravené pro řízení bezpilotních cvičných terčů.
  • NT-33A: Letouny verze T-33A různě přestavované pro výzkumné účely.
  • QT-33A: Letouny verze T-33A přestavěné na cvičné terče.
  • RT-33A: Dvoumístný průzkumný letoun. Přestavba z verze AT-33A.

US Navy[editovat | editovat zdroj]

  • TO-1/TV-1: Označení, které US Navy používalo pro cvičné stroje Lockheed P-80C, jež od roku 1949 používalo v počtu 50 kusů pro výcvik. Technicky vzato se nejednalo o T-33 Shooting Star.
  • TO-2: Dvoumístný cvičný letoun pro lety z pozemních základen. Tato verze T-33A byla později přeznačena na TV-2.
  • TV-2KD: Letouny varianty TV-2 upravené pro řízení bezpilotních cvičných terčů.
  • T-33B Nové označení, které bylo variantě TV-2 přiděleno v roce 1962.
  • DT-33B Novější označení pro variantu TV-2KD.

Kanada[editovat | editovat zdroj]

  • CT-133 Silver Star: dvoumístný cvičný letoun kanadského letectva

Uživatelé[editovat | editovat zdroj]

Hlavní technické údaje[editovat | editovat zdroj]

Třípohledový nákres T-33A.
  • Posádka: 2 (instruktor, žák)
  • Rozpětí: 11,5 m
  • Délka: 11,2 m
  • Výška: 3,3 m
  • Hmotnost prázdného letounu: 3775 kg
  • Max. vzletová hmotnost: 6865 kg
  • Nejvyšší rychlost: 970 km/h
  • Dostup: 14 600 m
  • Dolet: 2050 km

Pohonná jednotka[editovat | editovat zdroj]

Výzbroj[editovat | editovat zdroj]

  • 2x 12,7 mm kulomet Browning M3 u varianty AT-33. Zásoba střeliva 350 nábojů na hlaveň.
  • Až 907 kg užitečného zatížení či raket a pum na dvou podkřídelních závěsnících.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku T-33 Shooting Star na anglické Wikipedii.

  1. CICALESI, Juan Carlos. Final military T-33s retired in Bolivia. AirForces Monthly. září 2017, čís. 355, s. 6. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]