Lockheed F-117 Nighthawk

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search
F-117 Nighthawk
Určení Útočný letoun se stealth vlastnostmi
Výrobce Lockheed Corporation
Šéfkonstruktér Clarence L. "Kelly" Johnson / Skunks Works
První let 18. června 1981
Zařazeno 15. října 1983
Vyřazeno 22. dubna 2008
Uživatel Letectvo Spojených států
Vyrobeno kusů 64 ks (5 YF-117A, 59 F-117A)
Cena za kus 45 milionů $ v roce 1983
Vyvinuto z typu Lockheed Have Blue

Lockheed F-117 Nighthawk je americký jednomístný, dvoumotorový útočný letoun. Jde o první letoun, který je zkonstruován s využitím technologie stealth. Byl vytvořen pouze pro americké letectvo na základě poznatků a zkušeností z projektu Have Blue. Bylo vyrobeno celkem 64 strojů F-117, z toho 5 bylo prototypů a 59 sériových.

Ve známost vešel F-117 díky své roli během války v Zálivu v roce 1991. Ačkoli je zařazen dle značení USAF jako stíhač (F), jedná se o striktně útočný letoun. F-117 se také zúčastnily konfliktu v Jugoslávii, kde byl jeden z nich v roce 1999 sestřelen raketou země-vzduch. Šlo o jediný případ, kdy byl F-117 v boji ztracen. Americké letectvo F-117 v roce 2008 vyřadilo, především kvůli příchodu strojů F-22 Raptor.

Vznik a vývoj[editovat | editovat zdroj]

Kokpit
F-117 v letu

Původně na vývoji nezachytitelného letadla pracovalo několik firem General Dynamics, Northrop, McDonnell Douglas, Grumman a Boeing. V roce 1973 v Lockheed Corporation ve zvláštním oddělení Skunk Works začaly práce na letadle, které by bylo obtížné zachytit radarem. Prototyp Have Blue vzlétl v roce 1977. Během vývoje konstruktéři použili hranaté tvary z důvodů tehdejších omezení výpočetní techniky, letoun byl navržen a konstruován klasicky na výkrese a na počítači byla jen ověřována velikost RCS.[1] V nových strojích byly použity jak zcela nově navržené komponenty, tak z důvodů úspory existující součástky z jiných letadel. V letounu byly z úsporných důvodů použity následující součásti z jiných strojů:

  • F-16: systém řízení fly-by-wire, avionika 3x počítače Delco M362 F,
  • T-18: motory, generátory elektrické energie,
  • A-10: podvozek,
  • F-15: systém brzd,
  • C-130: klimatizace.[1]

Kromě samotného designu celého letounu se na vlastnostech stealth podílí také protiradarový nátěr, který pohlcuje radarové vlny. Stroj neemituje ani příliš silné tepelné záření, neboť plyny z jeho motorových trysek jsou efektivně ochlazovány proudy nasávaného vzduchu a zvláštními křemíkovými destičkami.

Demonstrátor konceptu Have Blue vzlétl v roce 1977 a první prototyp FSD-1 (později přeznačený na YF-117A) 18. června 1981. Po následujících čtyřech prototypech byl 20. dubna 1982 zalétán první sériový stroj. Ten však byl kvůli špatnému zapojení ocasních ploch zničen již při prvním letu. Roku 1983 byly první stroje zařazeny do výzbroje amerického letectva. Původně mělo být letadlo označené F-19. Označení F-117A bylo pravděpodobně použito pouze kvůli svému zvláštnímu postavení a zmatení, které u zvědavců mohlo vyvolat. Původně mělo být postaveno 100 těchto strojů, ale jejich vysoká cena nakonec vyústila k výrobě pouze 57 ks a dvou náhradních kusů za dva stroje zničené při haváriích. Obě se staly při výcviku letců. K první došlo 11. června 1986, zahynul při ní pilot Ross Mulhare. Druhá nehoda se stala 10. října 1987 a zahynul při ní pilot Michael Stuart. Americké letectvo až do 10. listopadu 1988 popíralo jakoukoli existenci tohoto stroje. Teprve 21. dubna 1990 byl na základně Nellis představen veřejnosti.

K výcviku letců na tomto typu byli vybíráni pouze piloti s 1000 a více odlétanými hodinami. Pilotáž těchto strojů je totiž poměrně obtížná, zejména kvůli nestabilitě. Pro výcvik byly používány hlavně letecké trenažéry, stroje A-7D Corsair II a až v poslední fázi i samotné F-117. Existence dvoumístné verze totiž dodnes nebyla potvrzena.

Schopnosti stealth[editovat | editovat zdroj]

Nátěr s motivem americké vlajky.

Letoun F-117 se od následujících letounů USAF využívajících technologii Stealth, např. B-2 a F-22, vizuálně odlišuje především ostrými lomenými tvary. Při zrodu letounu v 70. letech nebylo technicky možné vytvořit model letounu oblejších tvarů vzhledem k nedostatku výpočetního výkonu počítačů a s tím související omezení programů, jež měli tehdy projektanti k dispozici.

Přesto se tvar letounu, spolu s technologiemi snižujícími radarové, tepelné (infračervené) a zvukové vyzařování na minimální zjistitelnou úroveň, významným způsobem podílí na celkových schopnostech stealth tohoto letounu.

Mezi prvky těchto technologií patří:

  • materiály, použité při stavbě draku (absorbují přijímané radarové paprsky),
  • absence aktivního radiolokátoru (zamezuje hrozbě zachycení letounem vysílaných radarových paprsků),
  • pohonné jednotky bez přídavného spalování (omezení tepelného a zvukového vyzařování),
  • výzbroj ukrytá ve vnitřních prostorech, namísto zavěšená pod křídly (nenarušuje tak radarový profil letounu),
  • vstupy vzduchu klínového tvaru (zabraňuje dopadu radarových paprsků na lopatky dmychadel pohonných jednotek),
  • úzké štěrbinové výstupní trysky (míchající horké výstupní plyny s okolním studeným vzduchem)

a některé další.

Nasazení[editovat | editovat zdroj]

F-117 během cvičení s laserem naváděnou pumou GBU-27
Část F-117 sestřeleného nad Srbskem v březnu 1999 v muzeu v Bělehradě

První jednotkou vyzbrojenou těmito stroji byla 4450. taktická skupina, která byla později přejmenována na 37. taktické stíhací křídlo. Jednotka spadala pod působnost 554. operačného podpůrného křídla a oficiálně sídlila na letišti AFB Nellis v Nevadě, ale reálně se nacházela na letišti Tonopah, které bylo zvlášť vystavěno pro tuto jednotku, aby byly stroje chráněny před pozorováním špionážními satelity.

Poprvé byly stroje nasazeny během americké invaze do Panamy v roce 1989. Zde však šlo pouze o jeden nálet uskutečněný dvěma stroji. Později se stroje F-117 zúčastnily války v Zálivu, kde odlétaly 1 300 bojových misí často v silné protiletecké obraně nepřítele. Jejich prvním cílem bylo 17. ledna 1991 telekomunikační centrum v Bagdádu. Stroje byly nasazovány výhradně v noci a v boji letadla neutrpěla žádné ztráty. Velmi důležité byly nálety na odpalovací stanoviště raket Scud- B. Později byly stroje použity během války v Kosovu v roce 1999. 27. března 1999 se během této operace podařilo Srbské protivzdušné obraně letoun sestřelit. Letoun byl krátce zachycen radarem řízení střelby jugoslávské varianty protiletadlového systému S-125 Něva, podle velitele Zoltána Daniho pravděpodobně při otevírání dveří pumovnice (v této situaci se zvětšuje radarový profil letounu). Jedna ze dvou raket SA-3 vystřelených v těsném sledu explodovala v blízkosti cíle. K zásahu výrazně přispěla schopnost plk. Daniho uchránit svou jednotku před likvidací - své radary chránil před zaměřením častými přesuny a omezením radiolokační aktivity na krátké nepravidelné intervaly.[2] Srbská rozvědka navíc dané noci předala informace naznačující pravděpodobnou činnost bombardérů v oblasti. Bombardéry byly nasazeny v operaci Spojenecká síla od 24. března do 10. června, ale k dalšímu sestřelu nedošlo.[3] Jaké radarové zařízení bylo použito není zcela jisté. Podle některých zdrojů mohly Srbové použít české radiolokační zařízení Tamara. Podle zpráv velitele NATO Wesleyho Clarka však Srbové použili standardní radary, které však pracovaly na velmi dlouhé frekvenci a na určitou dobu mohly "nezachytitelné" stroje lokalizovat. Sestřelený pilot přežil a byl později zachráněn jednotkami NATO. F-117 byly později použity i při operaci Iraqi Freedom v roce 2003 v Iráku.

Vyřazení[editovat | editovat zdroj]

V roce 2006 bylo rozhodnuto o postupném vyřazování tohoto letadla z výzbroje v následujících letech. Ke konci tohoto roku byly rozpuštěny letky určené k výcviku a k určení operačního nasazení F-117. 12. března 2007 bylo přelétnuto prvních 6 kusů na základnu Tonopah ve státě Nevada k dlouhodobému uskladnění. Letouny F-117 neprošly klasickým procesem likvidace z důvodu utajení některých konstrukčních částí a použitých technologií. Proces ukončení provozu F-117 byl dokončen podle plánu v říjnu roku 2008.

Specifikace (F-117 Nighthawk)[editovat | editovat zdroj]

Schéma

Technické údaje[editovat | editovat zdroj]

  • Posádka: 1
  • Rozpětí: 13,20 m
  • Délka: 20,08 m
  • Výška: 3,78 m
  • Nosná plocha: 73 m²
  • Hmotnost prázdného stroje: 13 380 kg
  • Vzletová hmotnost: 23 814 kg
  • Pohonné jednotky: 2× dvouproudový motor General Electric F404-F1D2, každý o tahu 48 kN

Výkony[editovat | editovat zdroj]

  • Maximální rychlost: Mach 0,92 (617 mph, 993 km/h)
  • Cestovní rychlost: Mach 0,92
  • Dolet: 1 720 km
  • Dostup: 13 716 m
  • Plošné zatížení: 329 kg/m²
  • Poměr tah/hmotnost: 0,40

Výzbroj[editovat | editovat zdroj]

Dvě vnitřní pumovnice s jedním úchytným bodem (celkem tedy 2 zbraně). F-117 může nést tyto zbraně:

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b CRICKMORE, Paul. F-117 NightHawk. první. vyd. Praha: Jan Vašut, 2004. 95 s. ISBN 80-7236-333-6. (česky) 
  2. Who shot down F-117? (anglicky)
  3. Údery proti Jugoslávii - Fakta a postřehy

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]