Fairchild A-10 Thunderbolt II

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Na tento článek je přesměrováno heslo OA-10. Tento článek pojednává o bitevním letounu USAF. O obojživelném průzkumném stroji užívaném USAAF pojednává článek Consolidated PBY Catalina.
A-10 Thunderbolt II
Určení letoun přímé palebné podpory
Výrobce Fairchild-Republic
První let 10. květen 1972
Zařazeno březen 1977
Vyřazeno asi 2025 (náhrada F-35)
Charakter Ve službě
Uživatel Letectvo Spojených států
Výroba 1972–1984[1]
Vyrobeno kusů 716 ks
Cena za kus 9,8 milionu $ v roce 1998

Fairchild-Republic A-10 Thunderbolt II je americký vojenský jednomístný, dvoumotorový proudový letoun určený k poskytování přímé palebné podpory (Close Air Support, CAS) jednotkám pozemních sil (ničení tanků, obrněných vozidel a dalších pozemních cílů). Rovněž může působit jako předsunutý letecký návodčí a navádět jiné letouny na pozemní cíle.

Je to první typ letounu letectva USA od počátku navržený pro plnění úkolů přímé palebné podpory. Oficiální bojové jméno je odvozeno od letounu z druhé světové války P-47 Thunderbolt, který byl velmi efektivní při plnění stejných úkolů. V letectvu je ale častěji neoficiálně označován jako Warthog (prase bradavičnaté) nebo jednoduše jen Hog (prase). Stroje A-10 sloužící v americkém letectvu ve funkci předsunutých leteckých návodčí nosí oficiální označení OA-10.

Modernizační programy by měly zajistit, že budou letouny A-10 součástí amerického letectva až do roku 2022. Poté by je měly nahradit stealth stíhačky F-35, které budou mít mnohem větší šance na přežití v prostředí s vyspělou protivzdušnou obranou. Americké letectvo však uvažuje i o nízkonákladové alternativě A-10 v podobě letadla Scorpion od firmy Textron AirLand nebo AT-6 od společnosti Beechcraft.[2]

Vznik a vývoj[editovat | editovat zdroj]

Kockpit stroje A-10A Thunderbolt II
Rotační kanón GAU-8
Vnitřní uspořádání letounu A-10

Během války ve Vietnamu se ukázalo, jak zranitelná jsou dobová americká letadla poskytující pěchotě blízkou palebnou podporu. Američané ztratili v této válce stovky letadel A-1 Skyraider, ale i moderních vrtulníků AH-1 Cobra. Většinu ztrát si připsalo ne severovietnamské letectvo, ale jejich protivzdušná obrana. A mnohdy nešlo jen o sofistikované systémy jakým byl sovětský S-75 Dvina. Smrtelné byly i rakety 9K32 Strela-2 odpalované z ramene a vysoké nebezpečí představovala i "obyčejná" střelba z ručních zbraní. Americké letectvo proto požadovalo těžce vyzbrojené letadlo, které by mohlo rychle reagovat na výzvu o pomoc. Mělo mít také schopnost ničit tanky, dělostřelecké baterie a různé typy nepřátelských opevnění. Klíčová nebyla ani tak rychlost letadla jako dobrá manévrovatelnost a schopnost hlídkovat nad bojištěm co nejdéle. K dalším požadavkům patřila nízká cena letadla, snadná údržba a vysoká schopnost přežití v nepřátelské palbě ze země. Letadlo bylo určeno pouze pro denní operace v pěkném počasí.

Všechny tyto požadavky byly 6. března 1967 zaslány do 21 firem, které měly předložit své návrhy na nové letadlo. Program dostal označení A-X (Attack-Experimental), což byla zkratka pro projekt "útočně-experimentálního" letadla. V následujících letech byly požadavky ještě upravovány, na základě čeho předložilo v roce 1970 své návrhy 6 společností. Do užšího výběru se nakonec dostali firmy Fairchild-Republic a Northrop, které získaly zakázku na stavbu prototypů.

Northrop přišel s prototypem YA-9A a letadlo Fairchild-Republic neslo označení YA-10A. Letové zkoušky prototypů byly zahájeny v květnu 1972 a oba stroje prošly také důkladnými testy údržby. Prohlášením amerického letectva ze dne 10. ledna 1973 se vítězem soutěže nakonec stal stroj společnosti Fairchild-Republic.

Sériová výroba letadel A-10 byla zahájena v říjnu 1975 a dodávka prvních strojů se uskutečnila v březnu 1976. Produkce pokračovala až do roku 1984, přičemž základní konstrukce draku zůstala po celou dobu nezměněna. Celkem bylo vyrobeno 715 letadel, z toho 2 prototypy a jedna upravená verze s tandemovým uspořádáním sedadel.[3]

Od roku 1987 byla podpora a modernizace letadel A-10 zajišťována firmou Northrop Grumman. V březnu 2005 byla s firmou Lockheed Martin uzavřena smlouva na modernizaci letadel Thunderbolt II do úrovně A-10C. Předmětem modernizačního balíčku bylo hlavně integrace přesných zbraní, jako jsou pumy JDAM a hloubková modernizace kabiny pilota. V červnu 2007 získala společnost Boeing zakázku v hodnotě 2 mld. USD, na jejímž základě má do roku 2018 dodat 242 náhradních křídel.

Operační nasazení[editovat | editovat zdroj]

A-10 nad Afghánistánem, 2011
A-10 připravený svhrnout pumy Mark 82 v oblasti Yukon Command Training Site v roce 1988.

K prvnímu nasazení strojů A-10 došlo v roce 1991 během operace Pouštní bouře (Operation Desert Storm). Letadla A-10 "Warthog" nalétala celkem 8100 misí, vystřelila 90% raket AGM-65 Maverick a zaznamenala 95,7 procentní úspěšnost při plnění úkolů. Během svého působení zničila 987 tanků, 926 dělostřeleckých baterií, 501 obrněných transportérů, 72 bunkrů a množství jiných pozemních cílů. Naopak irácké protivzdušné obraně se podařilo sestřelit čtyři americké A-10, dvě letadla po zásahu raketou země-vzduch havarovala během přistávání a několik jich bylo vyřazeno v důsledku velkého poškození.[4]

Následně se letadla A-10 zúčastnila všech konfliktů, ve který se americké letectvo angažovalo. V roce 1995 se zapojila do operací proti Srbům, v roce 2001 proti jednotkám Talibanu v Afghánistánu, od roku 2003 byly nasazeny v Iráku, v roce 2011 se zúčastnila útoků na pozemní jednotky Kaddáfího v Libyi a od září 2014 se podílejí i na bojích proti organizaci Islámský stát. Jejich význam a nasazení však postupně klesá a to i z důvodu, že piloti A-10 jsou na moderním bojišti vystaveni mnohem většímu riziku než posádky jiných letadel. Dokonce i protivník bez vyspělé protivzdušné obrany, který používá jen raketový komplet odpalování z ramene (jako např. Igla nebo Stinger), je v současnosti pro stroje A-10 velkou hrozbou. Z tohoto důvodu byly letouny A-10 "Warthog" od roku 2001 nasazeny pouze na 20% všech misí přímých podpor pozemních sil. Zbývajících 80% útoků provedly stíhačky F-15E, F-16 a F/A-18 nebo strategické bombardéry, jako jsou B-52 a B-1B.[5][6] Právě tato letadla mohou díky moderním zaměřovačům a přesné, laserem nebo GPS naváděné munici zajistit blízkou palebnou podporu i v budoucnu. A navíc jsou vystavena mnohem menšímu riziku, protože jsou schopna letět rychleji a útočit z větších výšek.

Americké letectvo proto plánovalo v letech 2015 až 2019 postupně vyřadit všechna letadla A-10C. Hlavním argumentem bylo, že by se tak podařilo jen za dané období ušetřit 3,7 mld. USD. Uspořené prostředky by mohly být použity na financování nových stíhaček F-35A Lightning II, které by měly být zařazeny do výzbroje letectva již koncem roku 2016. V únoru 2016 však Kongres schválil rozpočet na následující období a prodloužil financování letadel A-10C až do roku 2022.[7]

Varianty[editovat | editovat zdroj]

  • YA-10A – první dva prototypy
  • A-10A – jednomístná verze pro přímou leteckou podporu
  • OA-10A – jednomístná verze pro úkoly předsunutých leteckých návodčí
  • Night/Adverse Weather A-10 – dvoumístná experimentální verze pro operace v noci a za zhoršeného počasí, později přeznačená na YA-10B, postaven byl jen jeden kus
  • A-10C – modernizovaná verze A-10 se „skleněným kokpitem“ a schopností používat „inteligentní“ zbraňové systémy

Uživatelé[editovat | editovat zdroj]

Americké letectvo k prosinci 2015 disponovalo 291 stroji A-10C.

Specifikace[editovat | editovat zdroj]

Fairchild A-10 Thunderbolt.svg

Technické údaje[editovat | editovat zdroj]

  • Posádka: 1
  • Rozpětí: 17,53 m
  • Délka: 16,26 m
  • Výška: 4,47 m
  • Nosná plocha: 47 m²
  • Zátěž křídel: 482 kg/m²
  • Hmotnost prázdného stroje: 11 321 kg
  • Vzletová hmotnost: 13 782 kg
  • Maximální vzletová hmotnost: 23 000 kg
  • Pohonné jednotky: 2× General Electric TF34-GE-100A
  • Tah pohonné jednotky: 40,32 kN
  • Tah/Hmotnost: 0,36

Výkony[editovat | editovat zdroj]

  • Maximální rychlost: 704 km/h
  • Dostup: 13 700 m
  • Stoupavost: 30 m/s
  • Dolet: 4150 km

Výzbroj[editovat | editovat zdroj]

A-10 Thunderbolt II v letu s plnou výzbrojí

Obrana[editovat | editovat zdroj]

  • pancíř, odolnost proti střelám do 37 mm
  • neprůstřelné sklo, odolnost proti střelám do 23 mm
  • ECM, rušení zaměřovacího paprsku
  • kontejnery se světlicemi a staniolovými pásky

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Spick 2000, pp. 17, 52.
  2. 5 Attack Here are the aircraft that could replace the A-10 Warthog in the CAS mission
  3. A-10/OA-10 Thunderbolt II
  4. A-10 COMBAT LOSSES IN DESERT STORM 1991
  5. Sen. McCain: B-1s Really Do CAS!
  6. A-10: Close Air Support Wonder Weapon Or Boneyard Bound?
  7. Pentagon budget 2017: USAF postpones retirement of 'devastating' A-10

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Pavel Týc: Ilustrovaná historie letectví, Iljušin Il-2, Junkers J.I, Fairchild A-10 Thunderbolt II. Naše vojsko, 1990, ISBN 80-206-0092-2

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]