Fairchild A-10 Thunderbolt II

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Na tento článek je přesměrováno heslo OA-10. Tento článek je o bitevním letounu USAF. O obojživelném průzkumném stroji užívaném USAAF pojednává článek Consolidated PBY Catalina.
A-10 Thunderbolt II
A-10 Thunderbolt II In-flight-2.jpg
Určeníletoun přímé palebné podpory
VýrobceFairchild-Republic
První let10. květen 1972
Zařazenobřezen 1977
Vyřazenopředpoklad 2035
CharakterVe službě
UživatelLetectvo Spojených států
Výroba1972–1984[1]
Vyrobeno kusů716 ks
Cena za kus18.8 milionu $ v roce 1998[zdroj?!]
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Fairchild-Republic A-10 Thunderbolt II je americký vojenský jednomístný, dvoumotorový proudový letoun určený k poskytování přímé palebné podpory (Close Air Support, CAS) jednotkám pozemních sil (ničení tanků, obrněných vozidel a dalších pozemních cílů). Rovněž může působit jako předsunutý letecký návodčí a navádět jiné letouny na pozemní cíle.

Je to první typ letounu letectva USA od počátku navržený pro plnění úkolů přímé palebné podpory. Oficiální bojové jméno je odvozeno od letounu z druhé světové války P-47 Thunderbolt, který byl velmi efektivní při plnění stejných úkolů. V letectvu je ale častěji neoficiálně označován jako Warthog (prase bradavičnaté) nebo jednoduše jen Hog (prase). Stroje A-10 sloužící v americkém letectvu ve funkci předsunutých leteckých návodčí nosí oficiální označení OA-10.

Modernizační programy by měly zajistit, že budou letouny A-10 součástí amerického letectva minimálně do roku 2035. Podle modernizační iniciativy A-10 Common Fleet Initiative získají A-10 schopnost provádět operace proti cílům chráněných moderní PVO. Klíčem bude zejména zavedení nové munice dlouhého dosahu a vylepšená taktika nasazení (například lepší součinnost s jinými leteckými platformami). Po vyřazení nepřátelské PVO může A-10 provádět klasické útoky, například pomocí svého výkonného kanonu nebo munice blízkého dosahu (Paveway). V rámci nové taktiky letectvo počítá s nočními operacemi ve velmi nízké letové hladině. V takových situacích pilot A-10 ocení nové brýle pro noční vidění i head-up displej Scorpion. Nízký let dovolí letounu držet se pod horizontem radarů PVO protivníka a zkrátí čas vystavení A-10 palbě ze země.  Nově se také počítá s nasazením A-10 proti námořním cílům, a to pomocí laserem naváděných střel AKWPS. Tyto střely lze použít také proti vzdušným cílům, jako jsou drony, vrtulníky nebo pomalu letící letadla. 

Část jejich úkolů přebírají stealth stíhačky F-35, které budou mít mnohem větší šance na přežití v prostředí s vyspělou protivzdušnou obranou. Americké letectvo však uvažuje i o nízkonákladové alternativě A-10 v podobě letadla Scorpion od firmy Textron AirLand nebo AT-6 od společnosti Beechcraft.[2]

Vznik a vývoj[editovat | editovat zdroj]

Kockpit stroje A-10A Thunderbolt II
Rotační kanón GAU-8
Vnitřní uspořádání letounu A-10

Během války ve Vietnamu se ukázalo, jak zranitelná jsou dobová americká letadla poskytující pěchotě blízkou palebnou podporu. Američané ztratili v této válce stovky letadel A-1 Skyraider, ale i moderních vrtulníků AH-1 Cobra. Většinu ztrát si připsalo ne severovietnamské letectvo, ale jejich protivzdušná obrana. A mnohdy nešlo jen o sofistikované systémy jakým byl sovětský S-75 Dvina. Smrtelné byly i rakety 9K32 Strela-2 odpalované z ramene a vysoké nebezpečí představovala i "obyčejná" střelba z ručních zbraní. Americké letectvo proto požadovalo těžce vyzbrojené letadlo, které by mohlo rychle reagovat na výzvu o pomoc. Mělo mít také schopnost ničit tanky, dělostřelecké baterie a různé typy nepřátelských opevnění. Klíčová nebyla ani tak rychlost letadla jako dobrá manévrovatelnost a schopnost hlídkovat nad bojištěm co nejdéle. K dalším požadavkům patřila nízká cena letadla, snadná údržba a vysoká schopnost přežití v nepřátelské palbě ze země. Letadlo bylo určeno pouze pro denní operace za dobrého počasí.

Všechny tyto požadavky byly 6. března 1967 zaslány do 21 firem, které měly předložit své návrhy na nové letadlo. Program dostal označení A-X (Attack-Experimental), což byla zkratka pro projekt "útočně-experimentálního" letadla. V následujících letech byly požadavky ještě upravovány, na základě čeho předložilo v roce 1970 své návrhy 6 společností. Do užšího výběru se nakonec dostali firmy Fairchild-Republic a Northrop, které získaly zakázku na stavbu prototypů.

Northrop přišel s prototypem YA-9A a letadlo Fairchild-Republic neslo označení YA-10A. Letové zkoušky prototypů byly zahájeny v květnu 1972 a oba stroje prošly také důkladnými testy údržby. Prohlášením amerického letectva ze dne 10. ledna 1973 se vítězem soutěže nakonec stal stroj společnosti Fairchild-Republic.

Sériová výroba letadel A-10 byla zahájena v říjnu 1975 a dodávka prvních strojů se uskutečnila v březnu 1976. Produkce pokračovala až do roku 1984, přičemž základní konstrukce draku zůstala po celou dobu nezměněna. Celkem bylo vyrobeno 715 letadel, z toho 2 prototypy a jedna upravená verze s tandemovým uspořádáním sedadel.[3]

Od roku 1987 byla podpora a modernizace letadel A-10 zajišťována firmou Northrop Grumman. V březnu 2005 byla s firmou Lockheed Martin uzavřena smlouva na modernizaci letadel Thunderbolt II do úrovně A-10C. Předmětem modernizačního balíčku bylo hlavně integrace přesných zbraní, jako jsou pumy JDAM a hloubková modernizace kabiny pilota. V červnu 2007 získala společnost Boeing zakázku v hodnotě 2 mld. USD, na jejímž základě má do roku 2018 dodat 242 náhradních křídel.

Operační nasazení[editovat | editovat zdroj]

A-10 nad Afghánistánem, 2011
A-10 připravený svhrnout pumy Mark 82 v oblasti Yukon Command Training Site v roce 1988.

K prvnímu nasazení strojů A-10 došlo v roce 1991 během operace Pouštní bouře (Operation Desert Storm). Letadla A-10 "Warthog" nalétala celkem 8100 misí, vystřelila 90% raket AGM-65 Maverick a zaznamenala 95,7 procentní úspěšnost při plnění úkolů. Během svého působení zničila 987 tanků, 926 dělostřeleckých baterií, 501 obrněných transportérů, 72 bunkrů a množství jiných pozemních cílů. Naopak irácké protivzdušné obraně se podařilo sestřelit čtyři americké A-10, dvě letadla po zásahu raketou země-vzduch havarovala během přistávání a několik jich bylo vyřazeno v důsledku velkého poškození.[4]

Následně se letadla A-10 zúčastnila všech konfliktů, ve kterých se angažovalo americké letectvo. V roce 1995 se zapojila do operací proti Srbům, v roce 2001 proti jednotkám Talibanu v Afghánistánu, od roku 2003 byla nasazena v Iráku, v roce 2011 se zúčastnila útoků na pozemní jednotky Kaddáfího v Libyi a od září 2014 se podílejí i na bojích proti organizaci Islámský stát. Jejich význam a nasazení však postupně klesá, a to i z důvodu, že piloti A-10 jsou na moderním bojišti vystaveni mnohem většímu riziku než posádky jiných letadel. Dokonce i protivník bez vyspělé protivzdušné obrany, který používá jen raketový komplet odpalování z ramene (jako např. Igla nebo Stinger), je v současnosti pro stroje A-10 velkou hrozbou. Z tohoto důvodu byly letouny A-10 "Warthog" od roku 2001 nasazeny pouze na 20% všech misí přímých podpor pozemních sil. Zbývajících 80% útoků provedly stíhačky F-15E, F-16 a F/A-18 nebo strategické bombardéry, jako jsou B-52 a B-1B.[5][6] Právě tato letadla mohou díky moderním zaměřovačům a přesné, laserem nebo GPS naváděné munici, zajistit blízkou palebnou podporu i v budoucnu. A navíc jsou vystavena mnohem menšímu riziku, protože jsou schopna letět rychleji a útočit z větších výšek.

Americké letectvo proto plánovalo v letech 2015 až 2019 postupně vyřadit všechna letadla A-10C. Hlavním argumentem bylo, že by se tak podařilo jen za dané období ušetřit 3,7 mld. USD. Uspořené prostředky by mohly být použity na financování nových stíhaček F-35A Lightning II, které by měly být zařazeny do výzbroje letectva již koncem roku 2016. V únoru 2016 však Kongres schválil rozpočet na následující období a prodloužil financování letadel A-10C až do roku 2022.[7]

Varianty[editovat | editovat zdroj]

  • YA-10A – první dva prototypy
  • A-10A – jednomístná verze pro přímou leteckou podporu
  • OA-10A – jednomístná verze pro úkoly předsunutých leteckých návodčí
  • Night/Adverse Weather A-10 – dvoumístná experimentální verze pro operace v noci a za zhoršeného počasí, později přeznačená na YA-10B, postaven byl jen jeden kus
  • A-10C – modernizovaná verze A-10 se „skleněným kokpitem“ a schopností používat „inteligentní“ zbraňové systémy

Uživatelé[editovat | editovat zdroj]

Americké letectvo k prosinci 2015 disponovalo 291 stroji A-10C.

Specifikace[editovat | editovat zdroj]

Fairchild Republic A-10 Thunderbolt II 3-view.svg

Technické údaje[editovat | editovat zdroj]

  • Posádka: 1
  • Rozpětí: 17,53 m
  • Délka: 16,26 m
  • Výška: 4,47 m
  • Nosná plocha: 47 m²
  • Zátěž křídel: 482 kg/m²
  • Hmotnost prázdného stroje: 11 321 kg
  • Vzletová hmotnost: 13 782 kg
  • Maximální vzletová hmotnost: 23 000 kg
  • Pohonné jednotky: 2× General Electric TF34-GE-100A
  • Tah pohonné jednotky: 40,32 kN
  • Tah/Hmotnost: 0,36

Výkony[editovat | editovat zdroj]

  • Maximální rychlost: 704 km/h
  • Dostup: 13 700 m
  • Stoupavost: 30 m/s
  • Dolet: 4150 km

Výzbroj[editovat | editovat zdroj]

A-10 Thunderbolt II v letu s plnou výzbrojí

Obrana[editovat | editovat zdroj]

  • pancíř, odolnost proti střelám do 37 mm
  • neprůstřelné sklo, odolnost proti střelám do 23 mm
  • ECM, rušení zaměřovacího paprsku
  • kontejnery se světlicemi a staniolovými pásky

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Spick 2000, pp. 17, 52.
  2. 5 Attack Here are the aircraft that could replace the A-10 Warthog in the CAS mission
  3. A-10/OA-10 Thunderbolt II
  4. A-10 COMBAT LOSSES IN DESERT STORM 1991. www.2951clss-gulfwar.com [online]. [cit. 14-05-2016]. Dostupné v archivu pořízeném dne 28-04-2015. 
  5. Sen. McCain: B-1s Really Do CAS!
  6. A-10: Close Air Support Wonder Weapon Or Boneyard Bound?
  7. Pentagon budget 2017: USAF postpones retirement of 'devastating' A-10. www.janes.com [online]. [cit. 2016-05-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-05-22. 

https://www.armadninoviny.cz/bitevni-letoun-a-10-warthog-zustava-a-dostane-nove-zbrane.html

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Pavel Týc: Ilustrovaná historie letectví, Iljušin Il-2, Junkers J.I, Fairchild A-10 Thunderbolt II. Naše vojsko, 1990, ISBN 80-206-0092-2

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]