McDonnell Douglas F-15 Eagle

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
F-15 Eagle
F-15C
F-15C
Určení stíhací letoun pro vybojování vzdušné nadvlády
Výrobce McDonnell Douglas
Boeing IDS
První let 27. červenec 1972
Zařazeno 9. leden 1976
Charakter Ve službě
Uživatel USAF
Izrael
Japonsko
Saúdská Arábie
Cena za kus F-15A/B: US$27,9 mil. (1998)
F-15C/D: US$29.9 mil. (1998)[1]
Varianty F-15E Strike Eagle
F-15SE Silent Eagle
F-15 S/MTD

F-15 Eagle vyráběný firmou Boeing (dříve McDonnell Douglas) je americký stíhací letoun určený k vybojování a udržení vzdušné nadvlády. Byl navržen tak, aby v případě potřeby mohl útočit i na pozemní cíle. První stroje F-15 byly zařazeny do amerického letectva v roce 1976 a v první dekádě 21. století měly být nahrazeny stíhačkami 5. generace F-22 Raptor.[2] Vzhledem k tomu, že letadla Raptor nebyla vyrobena v požadovaném množství, budou stíhačky F-15 definitivně nahrazeny až stroji F-35.[3]

Historie[editovat | editovat zdroj]

První prototyp F-15A (S/N 71-0280) během prvního letu

Práce na nástupci F-4 Phantom II, pracovně pojmenovaném FX (fighter experimental), začaly už v roce 1960. USAF tehdy vydalo směrnici, podle které mohly firmy přicházet se svými návrhy. V roce 1965 si USAF vyžádalo stavbu modelů v plné velikosti. O dva měsíce později USAF vydalo požadavky na Taktický podpůrný letoun (TSA-Tactical Support Aircraft). Od roku 1966 až do podzimu 1967 byly práce na FX minimální. V roce 1967 vydalo USAF pod vlivem MiG-25 nové požadavky, změnu ze TSA na pouhý stíhač. Tím byly firmy McDonnell Douglas a General Dynamics odměněny za své šestiměsíční úsilí. USAF vyžadovalo rychlost Mach 1,5 až 3,0. General Dynamics nabídlo stroj s měnitelnou geometrií křídla i s křídlem pevným, McDonnell Douglas doporučil pevné křídlo, dva motory a jednoho pilota. Vzápětí byly uvolněny finance na vývoj. Soutěže se chtělo účastnit mnoho firem, ale o tři měsíce později byly ve hře už jenom McDonnell Douglas, Fairchild a North American. FX byl přejmenován na F-15. US Navy prosazovalo, aby byla místo F-15 přijata upravená verze F-14, ale nestalo se tak. Roku 1969 byl vybrán McDonnell Douglas.

V červnu 1972 se konal slavnostní Roll-out první F-15. Poté byl prototyp převezen na základnu Edwards AFB, kde byl připravován na první let. V 27. července 1972 se první F-15 vznesla k nebi.

Bylo také uvažováno o námořní verzi F-15; proto byl zesílen trup, aby tato mohla nést střely AIM-54 Phoenix. Nicméně námořní varianta byla přes své kvality (mohla startovat bez pomoci katapultu) odmítnuta z finančních důvodů.

Nakonec se F-15 ukázala být příliš drahá i pro letectvo, takže byla doplněna levnější, ale zato mnohoúčelová F-16. Nicméně, je velmi úspěšná, takže bylo postaveno asi 11 verzí F-15 a stále vznikají další.

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Drak[editovat | editovat zdroj]

F-15 je hornoplošník s dvojitými svislými ocasními plochami. Drak letadla byl zpočátku celokovový, až v osmdesátých letech do něj začaly přidávat titanové komponenty. Křídla jsou tvaru delta se šípovitosti 45° a na odtokové hraně mají umístěny křidélka a jednoduché klapky.

Kokpit[editovat | editovat zdroj]

Kokpit F-15A

Kokpit je vybaven průhledovým displejem (HUD), který se nachází přímo v zorném poli pilota a zobrazuje mu nejdůležitější informace. Viditelnost na displeji je dobrá za jakýchkoliv světelných podmínek, což umožňuje pilotovi sledovat a zničit nepřátelské letadlo, aniž by se musel podívat dolů na ostatní přístroje.

Nejdůležitější ovládací prvky jsou umístěny na plynové a řídicí páce, přesně podle konceptu HOTAS (Hands-On-Throttle-And-Stick). Pilot tak může přepínat mezi zbraňovými systémy a průběžně volit nejvhodnější režim radaru aniž by musel dát ruce pryč z plynové nebo řídicí páky.

Avionika[editovat | editovat zdroj]

Letadla Eagle jsou vybaveny pulsními dopplerovský radary Raytheon AN/APG-63 či Raytheon AN/APG-70. Do prvních letounů F-15C/D byl instalován radar APG-63, který má dosah 160 km, dokáže najednou sledovat 14 cílů a na 6 z nich současně útočit. Později vyrobené verze F-15C/D dostaly modernější APG-70.[4]

Letadlo je dále vybaveno inertním navigačním systémem, komunikačními systémy v pásmu UHF, taktickým navigačnýmm systémem (TACAN), přistávacím systémem ILS (Instrumental Landing System). Souprava ECM zahrnuje radarový výstražný systém, systém automatického odpalování klamných cílů, elektronické rušiče a systém pro identifikaci přítel-nepřítel IFF (Identification Friend or Foe).

Motor[editovat | editovat zdroj]

Ukázka rozmístění protiletadlových řízených střel nesených F-15

Díky výkonným motorem se F-15 Eagle stal prvním letadlem amerického letectva, jehož poměr tahu k hmotnosti byl větší než 1. Motory F100-100 a F100-220 v kombinaci s malým plošným zatížením poskytují stíhačce slušnou akceleraci a dobré manévrovací schopnosti. Od motorů se vyžadovaly vysoké výkony, a proto musely být při jejich konstrukci použity nové materiály. Použití nových technologií, ale i využití plného potenciálu nových motorů piloty způsobovalo zpočátku jejich přetížení a nadměrné opotřebení. Častokrát se stávalo, že přetížený motor v lepším případě zhasl a v horším explodoval. Tímto výpadkem konstruktéři zamezili instalací senzorů snímajících tok vzduchu v motoru, teplotu, či tlak ve spalovací komoře. V současnosti jsou F100-PW-100 považovány za vůbec jedny z nejspolehlivějších proudových motorů.

Výzbroj[editovat | editovat zdroj]

F-15 může být vybavena kombinací protiletadlových raket - střelami krátkého doletu AIM-9L/M Sidewinder nebo střelami středního doletu AIM-7F/M Sparrow a novějšími AIM-120 AMRAAM. Při útocích na pozemní cíle může kromě tzv. "hloupých pum" použít laserem naváděné GBU-10 nebo pumy s GPS naváděním GBU-31.

Výkony[editovat | editovat zdroj]

F-15D při vertikálním letu

F-15 je postavená tak, aby se co nejsnáze udržovala. Proto 53 m² jejího povrchu tvoří přístupové panely a dveře. F-15 je převážně z titanu. Má vynikající aerodynamiku, jediné, co narušuje jinak aerodynamicky čistý rám, je bublinový překryt kabiny. Až do poloviny křídel se táhnou palivové nádrže. F-15A, Streak Eagle, překonal všechny tehdejší rekordy ve stoupavosti. Ve svíčce dokáže zrychlovat až nad rychlost zvuku – F-15 je první západní letadlo, které toho bylo schopné. Jen pro zajímavost, F-15 vystoupá do 15 km rychleji, než raketa Saturn, která poháněla kosmické lodi Apollo na jejich cestě k Měsíci. Jeden z požadavků USAF na F-15 byl, aby pokud možno ve všech ohledech překonávala dosavadní stíhačky Sovětského svazu. Proto dostala F-15 do vínku skvělou manévrovatelnost. V rychlosti 260 Kias dokázala bez jakýchkoli problémů vymanévrovat svého předchůdce, F-4. Jak by také nemohla, když má skoro dvakrát menší poloměr zatáčky. V jiném testu se zase při rychlosti Mach 0.9, poloměru otáčky 7100 stop (asi 2360 m), přetížení 4G na plný plyn, s plným nákladem zbraní a polovinou paliva ve vnitřních nádržích dokázala vyšplhat o 2164 metrů, což je úctyhodné, vezmeme-li v potaz fakt, že při zatáčce každé letadlo, zvláště pak vojenské, velmi rychle ztrácí rychlost. To vše díky svému skvělému poměru váhy a tahu motorů Pratt & Whittney F-100P200 a svému velmi lehkému trupu z titanu. Díky němu se také dokáže odlepit od země s plným nákladem zbraní v konfiguraci CAP, HVA, AA na pouhých 250 metrech.

Verze[editovat | editovat zdroj]

F-15A

Streak Eagle byla zalétána 27. června 1972, čímž vzniklo jedno z nejúspěšnějších letadel a programů v historii USAF. Po tříměsíčním bezproblémovém testovém a vývojovém období bylo 14. listopadu 1974 dodáno USAF první letadlo. V roce 1976 byl dodán první Eagle bojové letce, a to 1. Taktické na Langley AFB, Virginia. Před příchodem verze C bylo postaveno 360 kusů F-15A. Po dvaceti letech služby byly F-15A přemístěny k jednotkám národní gardy – AFRES ve státech Oregon, Missouri, Georgia, Louisiana, Havaj a Massachusetts.

F-15B

F-15C USAF (86-0175/LN) na letišti v britském Fairfordu v roce 2006
Dvoumístná cvičná verze F-15A (předtím nazývaná TF-15A) byla zalétána v červnu 1973. První stroj byl doručen k útvaru v listopadu 1974, a to na 58. cvičnou letku na Luke AFB, Arizona, kde se piloti seznamovali s F-15. Piloti sedí v tandemu. Při návrhu F-15A se počítalo s druhým místem v kokpitu, takže pro konverzi na dvoumístný stroj bylo nutno jen trochu upravit bublinový překryt kabiny a elektroniku posunout dozadu za cenu snížení množství paliva. Zadní sedadlo F-15B není vybaveno ovladači zbraňových systémů, proto často létají s prázdným zadním sedadlem.

F-15C

F-15C je vylepšená verze původního F-15A. Bylo zvýšeno množství neseného paliva (900 kg) a zvýšena maximální vzletová váha, byla vylepšena avionika a možnost použít nádrže FAST pack. Jednosedadlové F-15C přicházely k jednotkám od roku 1979. Vnější rozdíly mezi verzemi A a C jsou téměř nerozeznatelné. F-15C je primární stíhačka pro vzdušnou nadvládu, která bude nahrazena až stroji F-22A Raptor. U jednotek USAF je asi 300 F-15C.

F-15D

Dvoumístná cvičně bojová verze odvozená z F-15C. Uchovává si bojové parametry jednomístné varianty s výjimkou kratšího doletu a vyšší hmotnosti způsobené instalací druhého kokpitu pro instruktora.

F-15E Strike Eagle

F-15E
Přestože původní F-15 byla ryze stíhačka pro vzdušné souboje (oficiální heslo USAF "Not a pound for air-to-ground", tj. ani libra váhy pro protizemní výzbroj"), v F-15 byl rozpoznán potenciál pro útoky na pozemní cíle. Proto postavil McDonnell Douglas na vlastní náklady verzi E, ve které bylo za sedadlo pilota přidáno místo zbraňového operátora. To vytvořilo z F-15 bombardér pro hloubkové nálety, který McDonnell Douglas nabídl USAF. F-15E je schopná provádět nálety za jekéhokoli počasí a doby. Je schopná provádět všechny druhy útoků: nálet, strategický útok, OCA a DCA. Strike Eagly jsou vybavené navigačním a zaměřovacím systémem LANTIRN. Přestože je F-15E koncipován k útokům na pozemní cíle, zůstaly mu manévrovací schopnosti F-15C, takže se dá použít i ke vzdušnému boji. V soutěži pořádané USAF zvítězila F-15E nad F-16XL firmy General Dynamics.

F-15SE Silent Eagle

F-15I Ra'am 69. peruti Izraelského letectva během cvičení Red Flag 04-3, v USA.
Verze vycházející z F-15E, nesoucí rysy bojových letounů páté generace. Letoun využívá technologie stealth - zbraně jsou primárně umístěny ve vnitřních šachtách na bocích trupu, povrch je tvořen materiálem pohlcujícím radarové vlny (RAM - Radar Absorbent Materials), vertikální ocasní plochy uzavírají 15 stupňový úhel a také avionika a elektronické systémy jsou kompletně vyměněny. F-15SE bude vyzbrojen radarem Raytheon AESA a novým systémem pro vedení elektronické války od BAE Systems. Letoun byl poprvé představen veřejnosti 17. března 2009 a společnost Boeing ho oficiálně začala nabízet k mezinárodnímu prodeji. Letoun je určen hlavně na export do zemí jako je Izrael, Saúdská Arábie, Japonsko a Jižní Korea - které v dnešní době využívají starší verze F-15.

Technologie stealth dosahuje úrovně jakou dovoluje vláda USA pro export.

F-15I

Izraelská verze vycházející z bitevní verze F-15E ve kterém byly použity některé palubní systémy domácí provenience.

F-15J Peace Eagle

Verze F-15 pro Japonsko vycházející z F-15C ve kterém byly použity některé palubní systémy domácí provenience.

F-15S Peace Sun IX

Verze pro Saúdskou Arábii vycházející z draku F-15E. Saúdská Arábie si vyžádala zjednodušení avioniky a odebrání částí draku tak, aby se ocitl přibližně na úrovni F-15A/C. Celkem bylo odebráno 72 kusů.

F-15F

Jednomístná projektovaná/zvažovaná verze F-15E s radarem AESA určená k vybojování vzdušné nadvlády a k doplnění F-22A.

Operační nasazení[editovat | editovat zdroj]

F-15 při odpalu střely AIM-7 Sparrow

V letech 1979-81 sestřelily izraelské F-15A třináct syrských MiGů-21 a dva MiGy-25. Sýrie tvrdí, že přišla o 13 letadel a sestřelila 5 stíhaček F-15.[5] 7. června 1981 izraelské F-15A/B doprovázely stíhačky F-16, které bombardovaly iráckou jadernou elektrárnu Osirak u Bagdádu v rámci Operace Opera.

V roce 1982 během války v Libanonu izraelská letadla F-15 sestřelila 23 MiGů-21, 17 MiGů-23 a 1 vrtulník Aérospatiale Gazelle. Syrské záznamy uvádějí osm sestřelených F-15.

Navzdory nekterým spekulativním tvrzením,nebylo nikdy prokázáno jediné sestřelení F-15 jiným letadlem a tím nadále zústává nejúspěšnejším stíhacím letadlem všech dob.

První bombardování letadly F-15 se uskutečnilo 1. října 1985 v Tunisku během operace Dřevěná noha. Na velitelství OOP shodilo šest izraelských F-15D naváděné pumy GBU-15 a dvě F-15C ukončily misi použitím nenavádzaných pumy Mk-82. Saudskoarabské F-15C sestřelily 5. června 1984 dvě íránské stíhačky F-4 Phantom II poté, co narušily jejich teritoriální vody.[6]

V roce 1991 během operace Pouštní bouře zaznamenaly americké F-15C 34 sestřelů (5x MiG-29, 2x MiG-25, 8x MiG-23, 2x MiG-21, 2x Su-25, 4x Su-22, 1x Su-7, 6x Mirage F1, 1x Il-76, 1x Pilatus PC-9, 2x vrtulníky Mi-8).[7] Saudskoarabské F-15 sestřelily dvě iracké Dassault Mirage F1. V roce 1999 během Války v Kosovu americké F-15C sestřelily 4 jugoslávské MiGy-29 použitím raket AIM-120 AMRAAM.

Bojové výsledky a srovnání s jinými letadly - USAF má F-15C poměr vítězství:ztráty 100:0

Izrael vlastní letouny F-15 ve verzích F-15 A/B, C/D a I. Na těchto verzích dosáhli Izraelci mnoha sestřelů (do dnešního dne asi 56), mimo jiné i tří syrských MiGů-25.

Uživatelé[editovat | editovat zdroj]

Izrael Izrael

Izraelské vojenské letectvo k roku 2015 disponovalo 42 stroji F-15A/C, 16 stroji F-15B/D a 25 stroji F-15I.

Japonsko Japonsko

Japonské vzdušné síly sebeobrany k roku 2015 disponovaly 154 letouny F-15J.

Saúdská Arábie Saúdská Arábie

Saudskoarabské královské letectvo k roku 2015 disponovalo 70 letouny F-15C.

USA Spojené státy

United States Air Force v roce 2015 disponovalo 159 stroji F-15C.
United States Navy

Specifikace (F-15C Eagle)[editovat | editovat zdroj]

McDonnell F-15A DraftSight.svg

Technické údaje[editovat | editovat zdroj]

  • Osádka: 1
  • Délka: 19,44 m
  • Rozpětí: 13 m
  • Výška: 5,6 m
  • Nosná plocha: 56,5 m²
  • Profil křídla: NACA 64A006.6 u kořene, NACA 64A203 na konci křídla
  • Hmotnost (prázdný): 12 700 kg
  • Hmotnost (naložen): 20 200 kg
  • Maximální vzletová hmotnost: 30 845 kg
  • Pohonná jednotka: 2 × dvouproudový motor Pratt & Whitney F100-PW-220 nebo 229
  • Tah pohonné jednotky: 77,62 kN
  • Tah s forsáží: 111,2 kN – 220; 129 kN – 229

Výkony[editovat | editovat zdroj]

F-15C při vzletu na maximální výkon
  • Maximální rychlost:
    • Nízko:1 450 km/h
    • Vysoko:2 655 km/h
  • Přeletový dolet: 5 600 km s přídavnými nádržemi
  • Dostup: 20 200 m
  • Stoupavost: 255 m/s
  • Plošné zatížení: 358 kg/m²
  • Tah/Hmotnost: 1,12 (220), 1,30 (229)

Výzbroj (různé varianty)[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku McDonnell Douglas F-15 Eagle na slovenské Wikipedii.

  1. http://www.nationalmuseum.af.mil/factsheets/factsheet.asp?id=621
  2. F-22A Raptor Advanced Tactical Fighter, United States of America
  3. New report claims F-35 outclassed by 40 year-old F-16, government disagrees
  4. AN/APG-70 Radar System
  5. IAF Aircraft Inventory: McDonnell Douglas F-15 Eagle
  6. The Gulf: Pushing the Saudis Too Far
  7. Coalition Air-to-Air Victories in Desert Storm

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]