Lockheed Martin/Boeing F-22 Raptor

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
F-22A Raptor
Určení Stíhací letoun
Výrobce Lockheed Martin
Boeing
První let YF-22: 29. září 1990
F-22: 7. září 1997
Zařazeno 15. prosinec 2005
Uživatel USAF
Výroba 1997–2011
Vyrobeno kusů 195 (8 testovacích a 187 operativních)
Cena za kus 150–412 mil. US$
Varianty X-44 MANTA
FB-22

Lockheed Martin/Boeing F-22A Raptor je americký stíhací letoun používající technologii stealth. Je to aktuálně jedna z nejvyspělejších a nejmodernějších sériově vyráběných stíhaček na světě. Raptor byl vyvíjen především jako letoun pro získání vzdušné nadvlády, ale je schopen i protizemních útoků, elektronického boje a špionážních misí. USAF považuje F-22 Raptor za základní prvek své bojové síly.

Letoun vyvinula společnost Lockheed Martin, která vyrábí trup, kostru letounu, zbraňové systémy a stará se i o kompletaci celého letounu. Partnerem při výrobě typu je Boeing Integrated Defense Systems (divize koncernu Boeing), který vyrábí křídla, ocasní část trupu, dodává avioniku a veškeré vybavení pro výcvik a údržbu letounů. Letoun prošel velice zdlouhavým vývojem, během kterého se měnilo jeho označení: nejprve YF-22, F-22 či F/A-22, až byl nakonec přijat do služby pod souč. názvem.

F-22 Raptor je považován za jeden z nejlepších letounů pro vybojování vzdušné převahy. Na světě není používán stíhací letoun, který by byl srovnatelný s F-22, ovšem vyvíjeny jsou pokročilejší[zdroj?] F-35 a ruský Suchoj T-50.

Poslední F-22 sjel z montážní linky 13. prosince 2011, vyrobeno bylo 195 kusů.

Vývoj[editovat | editovat zdroj]

Schéma různých výrobců na F-22
Nanášení barvy
F-22 během zkušebních letů

V roce 1981 stanovilo americké letectvo požadavky pro vývoj nového stíhacího letounu určeného k získání vzdušné převahy a pro pokročilý taktický stíhací letoun (ATF). Nový typ měl ve službě nahradit letouny typu F-15E. Tento bojový letoun nové generace měl být především protiváhou sovětským stíhacím letounům Suchoj Su-27.

Nový stroj měl využívat řadu technologických novinek, například kompozitní materiály, pokročilý systém řízení fly-by-wire, výkonné motory a prvky technologie stealth. K základním požadavkům, které předložilo americké letectvo, na budoucí stíhačku patřily:

  • Stealth (vlastnosti obtížné zjistitelnosti)
  • Supercruise (schopnost dosažení nadzvukové cestovní rychlosti bez použití přídavného spalování)
  • Vyšší obratnost než má F-15
  • Bojový dolet 1200 - 1500 km
  • Schopnost vzlétnout na drahách dlouhých 600 m
  • Jednodušší obsluha než na F-15

V roce 1986 USAF vyzvalo letecké výrobce k podání nabídek. Své návrhy na konstrukci moderní stíhačky předložilo 7 amerických výrobců letadel. Velení amerického letectva však později rozhodlo, že každá firma má postavit 2 prototypy pro potřeby srovnávacích testů. Finanční náročnost takového projektu přinutila jednotlivé firmy, aby se spojily a náklady si rozdělily mezi sebe. Do čela soutěže se postupně dostali 2 konkurenční skupiny firem, které byly v roce 1987 pověřeny zkonstruováním funkčních prototypů:

V průběhu roku 1990 byly oba prototypy podrobeny sérii zkoušek a již následující rok byl 23. dubna 1991 vybrán vítěz soutěže, kterým se stal projekt skupiny Lockheed-Boeing-General Dynamics. F-22 absolvoval svůj první let 7. září 1997 a od ledna 2003 začaly dodávky prvních strojů pro USAF. Počátečních operačních schopností a zařazení do amerického letectva letadlo dosáhlo v roce 2005. Výroba pokračovala dalších sedm let a 2. května 2012 byl americkému letectvu dodán poslední sériový F-22 Raptor.

Počáteční požadavek představoval objednávku 750 letadel, primárně určených k vybojování vzdušné nadvlády. Avšak po ukončení studené války a škrtech v rozpočtu ministerstva obrany byl počet letounů snižován na 648 kusů, 438 kusů v roce 1994, 339 kusů v roce 1997, 277 kusů v roce 2003 a 183 plánovaných vyrobených kusů v roce 2004. Nakonec bylo vyrobeno jen 195 letounů F-22. Z tohoto počtu je 187 strojů schopných bojového nasazení a 8 kusů je testovacích.[1] 9. července 2009 generál James Cartwright (místopředseda sboru náčelníků štábů) před senátním výborem pro ozbrojené síly Spojených států amerických přednesl důvody pro ukončení produkce F-22 s tím, že je třeba soustředit se na výrobu F-35.[2] V roce 2011 byl vyroben 195. kus, který byl poslední. Celkové náklady na vývoj a pořízení stíhacích letounů páté generace byly v březnu 2012 vyčísleny na 66,7 miliardy amerických dolarů. Jednotkové náklady stíhačky F-22 Raptor tak činily asi 355 milionů amerických dolarů.[3] V březnu 2012 GAO zvýšily celkové odhadované náklady 412 mil. dolarů za letadlo. F-22 se tak stal jedním z nejdražších letounů v historii.[2]

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Drak[editovat | editovat zdroj]

F-22 je vyroben zejména z titanových slitin (39%) a kompozitních materiálů (24%). 16% hmotnosti letadla tvoří hliníkové slitiny, 1% termoplasty a 20% jiné materiály. Kvůli snížení radarového odrazu byly použity materiály pohlcující radarové záření. Kromě těchto materiálů se k dosažení vlastností stealth podílí i speciální tvar draku stroje. Toto tvarování zajišťuje, že zpět k radaru se odrazí minimum vln dopadajících na povrch letadla. Životnost draku F-22 by měla být 8000 hodin.[4]

Kokpit[editovat | editovat zdroj]

Kokpit letadla F-22

Kokpit je vybaven 6 víceúčelovými barevnými displeji, které jsou dobře čitelné i na přímém slunečním světle. Průhledový displej (HUD) od firmy BAE Systems poskytuje nejdůležitější informace o zbraních a okolních cílech. Součástí kokpitu je i videokamera, která zaznamenává údaje pro analýzu po skončení mise. Aby se minimalizoval reakční čas pilota při náročných bojových podmínkách, v kokpitu je využit koncept HOTAS (Hands-On-Throttle-And-Stick), tj. nejdůležitější ovládací prvky jsou umístěny na plynové a řídicí páce.[5] Velkou slabinou kokpitu je absence senzorů, které by snímaly pohyby hlavy pilota. Po úspěšném integrovaní soustavy těchto senzorů by mohl pilot používat přilbový zaměřovač, který by mu umožnil i odpalování nejmodernějších raket tzv. "přes rameno".[6]

Avionika[editovat | editovat zdroj]

AESA radar AN/APG-77

Raptor je vybaven radarem AN / APG-77 typu AESA[7], schopný najít nepřátelské letouny na vzdálenost větší než 193km. Radar má průměr 1m a skládá se ze soustavy 1956 přijímacích a vysílacích modulů, schopných okamžitě pokrýt 120° horizontálně i vertikálně. Jen pro srovnání, radar F-15 potřebuje na stejné pokrytí 14 sekund. AN/APG-77 je schopen měnit frekvenci radarového paprsku více než 1000 krát za sekundu, takže dokáže získat cílové data a zároveň minimalizovat možnost, že bude radarový signál někým zachycen nebo sledovaný.[8] Radar je spolehlivější, snadněji opravitelný a méně náročný na údržbu než jeho předchůdci ve starších bojových letadlech. Nové technologie použité v AN/APG-77 byly následně aplikovány i v radarech APG-80 (F-16E/F) a APG-81 (F-35).[9] Radar byl původně konstruován pro mise typu vzduch-vzduch, ale po modernizaci Block 3.1 získal schopnost vyhledávat a identifikovat pozemní cíle a také schopnost vést elektronický boj.[10]

AN/ALR-94 je pasivní radarový detektor od společnosti BAE Systems. Skládá se z více než 30 antén umístěných v křídlech a trupu letadla pro všestranné pokrytí. Jejich dosah je větší než dosah radaru AN/APG-77 a údajně překračuje 402 km. Tento obranný systém sleduje okolí a v závislosti na typu hrozby vyzve pilota na zahájení potřebného protiopatření (např. vystřelení světlic nebo hliníkových pásků).

AN/AAR-56 je varovný systém před letícími raketami skládající se ze 6 infračervených a několika ultrafialových senzorů. Tento systém vyvinul Lockheed Martin a chrání F-22 i před raketami typu vzduch-vzduch, i země-vzduch.

Motor[editovat | editovat zdroj]

F-22 je poháněn dvěma proudovými motory Pratt & Whitney F119-PW-100 s přídavným spalováním, z nichž každý poskytuje tah 156 kN. Díky těmto motorům je letadlo schopno letět rychlostí 1963 km/h bez použití přídavného spalování a s přídavným spalováním až 2 410 km/h. Motory mají měnitelný vektor tahu ve vertikální rovině, čímž se zvyšuje ovladatelnost a obratnost letadla. Trysky mohou měnit směr nahoru a dolů o 20°, což zlepšuje schopnost letadla zatáčet až o 50%.[11]

Výzbroj[editovat | editovat zdroj]

GBU39B (vlevo) a AIM-120 (vpravo) zavěšené ve vnitřné šachtě
F-22 při odpalu rakety AIM-120 AMRAAM
Otevřená pumovnice F-22

V stealth konfiguraci nese Raptor všechny zbraně ve 3 vnitřních šachtách. Největší šachta se nachází ve střední části trupu a mohou v ní být zavěšeny radarem naváděné rakety typu vzduch-vzduch AIM-120 AMRAAM. Kromě nich může F-22 nést uvnitř přesně naváděné bomby JDAM (Joint Direct Attack Munition) a GBU-39 SDB (Small Diameter Bomb). Napravo a nalevo od centrální šachty jsou 2 menší šachty a v každé z nich je umístěna tepelně naváděná raketa vzduch-vzduch AIM-9 Sidewinder. Typická výzbroj letounu F-22, vyslaného na vybojování vzdušné nadvlády, zahrnuje 6 raket dlouhého dosahu AIM-120 AMRAAM a 2 rakety krátkého dosahu AIM-9 Sidewinder. Na misi, zaměřenou na ničení pozemních cílů, jsou Raptor obvykle vybaveny 2 bombami JDAM nebo 8 menšími GBU-39. Pro svou vlastní ochranu před nepřátelským letectvem si nesou po dvou raketách AIM-120 AMRAAM a AIM-9 Sidewinder.

Křídla letadla jsou vybaveny 4 externími závěsy, na kterých může být připevněných až 8 raket AIM-120 AMRAAM. Tato konfigurace samozřejmě zvyšuje radarový odraz letadla a riziko dřívějšího odhalení nepřátelským radarem.

Z celkového počtu 183 letadel neprošlo 34 strojů nejnovější modernizací a v současnosti slouží pouze pro výcvik pilotů. Zbývajících 149 letadel má za sebou modernizaci Block 3.1, vrámci něhož byly integrovány pumy typu JDAM a SDB. V současnosti disponuje F-22 střelami typu vzduch-vzduch AIM-120C-7 a AIM-9M. Modernizace Block 3.2B, plánovaná na roky 2016 až 2020, přinese integraci vylepšených verzí AIM-120D a AIM-9X.

S integrací raket krátkého dosahu se začalo v květnu 2012, kdy došlo k prvnímu testovacímu výstřelu AIM-9X v podzvukové rychlosti. Odpal v nadzvukové rychlosti nenechal na sebe dlouho čekat a už 30. července 2012 byla další raketa vystřelena při rychlosti Mach 1,2.[12] 26. února 2015 se uskutečnil sestřel dronu BQM-34 raketou AIM-9X. O dva měsíce později se konal další ostrý odpal této tepelně naváděné rakety a tentokrát byl zakončen úspěšným sestřelit dronu BQM-74.[13]

Operační nasazení[editovat | editovat zdroj]

F-22 doprovází ruský Tupolev Tu-95 poblíž Aljašky.
F-22 při tankování paliva za letu před misí v Sýrii, září 2014

Na své první bojové nasazení musel F-22 Raptor čekat celých 9 let od zavedení do amerického letectva během americké intervence v Sýrii. Ironií osudu bylo, že první misí této stealth stíhačky, určené hlavně na vybojování vzdušné nadvlády, se stalo bombardování pozic Islámského státu. Dne 23. září 2014 shodilo několik strojů F-22 pumy s GPS naváděním na předem určené pozemní cíle. Letadla F-22 byla součástí druhé fáze útoku, které se zúčastnili i stíhačky F-15E Strike Eagle, F-16 a bombardér B-1B Lancer. Tomuto leteckému bombardování předcházela první fáze útoku, která sestávala z odpálení 40 střel s plochou dráhou letu Tomahawk. Rakety byly vystřeleny z lodí USS Arleigh Burke a USS Philippine Sea.[14] Od té doby se letouny F-22 zúčastnily podobných misí vícekrát, avšak jejich podíl činil do ledna 2015 pouze 3% na celkovém americkém bombardování.[15] Hlavním úkolem Raptorů se staly průzkumné mise, na které je předurčují moderní senzory a avionika.[16] Přesto za prvních 10 měsíců svého působení v Sýrii letouny F-22 uskutečnily 204 bojových letů, při nichž shodily 270 pum na 60 cílů.[17]

Havárie[editovat | editovat zdroj]

Dosud byly zničeny čtyři stroje při haváriích:

  • První F-22 se zřítil 20. prosince 2004 na nevadské Nellis Air Force Base, pilot se katapultoval.[18]
  • Druhý stroj havaroval 25. března 2009 v kalifornské Mohavské poušti blízko Edwards Air Force Base. Při katastrofě zahynul pilot David Cooley.[19]
  • Třetí stroj havaroval při nočním výcvikovém letu 16. listopadu 2010 ze základny JB Elmendorf-Richardson. Pilot, kapitán Jeffreye A. Haney při havárii zahynul.[20]
  • Čtvrtý stroj havaroval 15. listopadu 2011 poblíž letecké základny Tyndall na Floridě. Pilot se stihl katapultovat.[21]

Uživatelé[editovat | editovat zdroj]

Vývoz letadla F-22 Raptor podléhá zákazu na základě federálního zákona H.AMDT.295, přijatého ještě v roce 1997. Zákon byl přijat kvůli ochraně stealth technologie a hi-tech vlastností, integrovaných do této stíhačky, a proto je USA jediným uživatelem F-22 na světě.[22] V roce 2009 vyzval americký senát, aby začalo s vývojem exportní verze F-22, o kterou projevily zájem Japonsko, Izrael a Austrálie.[23] V prosinci 2011 byl však vyroben 195. kus F-22 určený pro americké letectvo a výroba byla definitivně ukončena.

USA USA
Americké letectvo mělo k září 2015 k dispozici 183 sériově vyrobených letadel.[24]

Specifikace[editovat | editovat zdroj]

Zdroje:F-22 Raptor Team web site,[25] Lockheed Martin[26]

F22a3view.png

Technické údaje[editovat | editovat zdroj]

  • Posádka: 1
  • Rozpětí: 13,56 m
  • Délka: 18,9 m
  • Výška: 5,08 m
  • Nosná plocha: 78,04 m²
  • Hmotnost prázdného stroje: 19 700 kg
  • Vzletová hmotnost: 29 300 kg
  • Maximální vzletová hmotnost: 38 000 kg
  • Pohonná jednotka: 2× dvouproudový motor Pratt & Whitney F119
    • Suchý tah: 104 kN každý
    • Tah s forsáží: nad 156 kN každý
  • Zásoba paliva: 8 200 kg ve vnitřních nádržích, 11 900 kg s dvěma přídavnými nádržemi

Výkony[editovat | editovat zdroj]

  • Maximální rychlost:
    • V letové hladině: 2 410 km/h
    • Supercruise: 1 963 km/h
  • Dostup: 19 812 m
  • Akční rádius: 759 km
  • Maximální dolet: 3219km
  • Přeletový dolet: 9050 km
  • Plošné zatížení: 375 kg/m²
  • Poměr tah / hmotnost: 1,26 se vzletovou hmotností a 50% paliva

Výzbroj[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Lockheed Martin/Boeing F-22 Raptor na slovenské Wikipedii.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku F-22 Raptor na anglické Wikipedii.

  1. Lockheed Martin: F-22 Raptor
  2. a b Lockheed na lopatkách F-35 aneb spirála smrti armádních výdajů
  3. Analysis of the Fiscal Year 2012 Pentagon Spending Request
  4. F-22 Raptor
  5. F-22 Raptor Cockpit
  6. Why It's Sad That The F-22 Just Fired Its First Guided AIM-9X Sidewinder
  7. AN/APG-77 AESA Radar
  8. AN/APG-77
  9. Deagel: AN/APG-77
  10. AESA radars for fighters. Brief review.
  11. How F/A-22 Raptors Work
  12. First Raptor Supersonic AIM-9X Launch
  13. USAF test fired two guided AIM-9X Sidewinder missiles from F-22 Raptor
  14. F-22’s Takes First Shot Against Ground, Not Air, Target
  15. A-10 Performing 11 Percent of Anti-ISIS Sorties
  16. F-22 Continuing Operations in Syria
  17. F-22 Raptor Ensures other War-Fighting Aircraft Survive Over Syria
  18. http://www.air-attack.com/news/article/374/FA-22-Crashes-at-Nellis-AFB-Pilot-Ejected-Safely.html
  19. http://www.foxnews.com/story/0,2933,510588,00.html
  20. http://technet.idnes.cz/superstihacka-f-22-raptor-nekdy-otravi-sveho-pilota-f8q-/vojenstvi.aspx?c=A120307_164748_tec_technika_rja
  21. http://zpravy.ihned.cz/c1-58590950-americka-stihacka-f-22-raptor-havarovala-stroj-dopadl-na-dalnici-na-floride
  22. Bill Summary & Status 105th Congress (1997 - 1998) H.AMDT.295
  23. Senate panel seeks end to F-22 export ban
  24. Bill Summary & Status 105th Congress (1997 - 1998) U.S. Air Force: F-22 Raptor
  25. "Flight Test Data." F-22 Raptor team. Retrieved: 18 April 2006.
  26. "F-22 Raptor Specifications." Lockheed Martin. Retrieved: 24 September 2010.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]