Třída Ticonderoga

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Třída Ticonderoga
USS Ticonderoga (CG-47)
USS Ticonderoga (CG-47)
Obecné informace
Uživatelé US Navy
Typ křižník
Lodě postaveno 27
vyřazeno 5
aktivních 22
Osud aktivní (2017)
Předchůdce třída Virginia
Technické údaje (CG-52 až CG-73)
Výtlak 6700 t (standardní)
9410 t (plný)
Délka 172,8 m
Šířka 16,8 m
Ponor 9,5 m
Pohon 4× plynová turbína GE LM 2500
Rychlost 30+ uzlů
Dosah 6000 nám. mil při 20 uzlech
Posádka 30 důstojníků
300 námořníků[1]
Výzbroj 2× 127mm kanón
Boeing Harpoon (2×4)
128×VLS Mk.41
BGM-109 Tomahawk
Standard SM-2 a SM-3
RIM-162 ESSM
RUM-139 VL-ASROC
2× 25mm kanón
2–4× 12,7mm kulomet
2× 20mm Phalanx CIWS
6× 324mm protiponorkový torpédomet (2×3)
Pancíř kevlar
Letadla Sikorsky SH-60B Seahawk
Radar AN/SPY-1

Třída Ticonderoga je lodní třída raketových křižníků námořnictva Spojených států amerických. Jsou to první lodě vybavené zbraňovým systémem Aegis.[2] Jejich hlavním úkolem je protivzdušná obrana svazů letadlových lodí.[3]

Celkem bylo postaveno 27 křižníků této třídy. První pětice byla předčasně vyřazena a námořnictvo si ponechalo zbylých 22 plavidel vybavených vertikálními vypouštěcími sily. V rámci modernizací byla zvýšena bojová hodnota lodí a bylo umožněno jejich fungování v rámci systému protiraketové obrany (Ballistic Missile Defense — BMD). Ve službě zůstává 22 křižníků této třídy.[4]

Lodě třídy Ticonderoga byly původně klasifikovány jako torpédoborce, přičemž jejich trup a pohonný systém byly převzaty z torpédoborců třídy Spruance. Klasifikace lodí byla změněna na křižníky ještě před položením kýlu prvního z nich.[2]

Životnost plavidel byla plánována na 35–40 let, avšak křižníky mají problémy s únavovými trhlinami svých hliníkových nástaveb. Opravy jsou velmi zdlouhavé a nákladné, proto má být až sedm křižníků předčasně vyřazeno ze služby.[5]

Stavba[editovat | editovat zdroj]

Celkem bylo postaveno 27 křižníků této třídy. Hlavními dodavateli se staly loděnice Ingalls Shipbuilding v Pascagoule ve státě Mississippi a loděnice Bath Iron Works v Bathu ve státě Maine. Kýl prvního křižníku USS Ticonderoga byl založen v roce 1980 a samotná loď vstoupila do služby na počátku roku 1983. Jako poslední byl v roce 1994 dokončen křižník USS Port Royal.

Jednotky třídy Ticonderoga:[6][7]

Jméno Loděnice Spuštěna Vstup do služby Status
USS Ticonderoga (CG-47) Ingalls SB 25. dubna 1981 22. ledna 1983 Vyřazen 2004.
USS Yorktown (CG-48) Ingalls SB 17. ledna 1983 4. července 1984 Vyřazen 2004.
USS Vincennes (CG-49) Ingalls SB 14. ledna 1984 6. července 1985 Vyřazen 2005.
USS Valley Forge (CG-50) Ingalls SB 23. června 1984 11. ledna 1986 Vyřazen 2004.
USS Thomas S. Gates (CG-51) Bath Iron Works 14. prosince 1985 22. srpna 1987 Vyřazen 2005.
USS Bunker Hill (CG-52) Ingalls SB 11. března 1985 20. září 1986 Aktivní.
USS Mobile Bay (CG-53) Ingalls SB 22. srpna 1985 21. února 1987 Aktivní.
USS Antietam (CG-54) Ingalls SB 14. února 1986 6. června 1987 Aktivní.
USS Leyte Gulf (CG-55) Ingalls SB 20. června 1986 26. září 1987 Aktivní.
USS San Jacinto (CG-56) Ingalls SB 14. listopadu 1986 23. ledna 1988 Aktivní.
USS Lake Champlain (CG-57) Ingalls SB 3. dubna 1987 12. srpna 1988 Aktivní.
USS Philippine Sea (CG-58) Bath Iron Works 25. dubna 1987 18. března 1989 Aktivní.
USS Princeton (CG-59) Ingalls SB 2. října 1987 11. února 1989 Aktivní.
USS Normandy (CG-60) Bath Iron Works 19. března 1988 9. prosince 1989 Aktivní.
USS Monterey (CG-61) Bath Iron Works 22. října 1988 16. června 1990 Aktivní.
USS Chancellorsville (CG-62) Ingalls SB 15. července 1988 4. listopadu 1989 Aktivní.
USS Cowpens (CG-63) Bath Iron Works 11. března 1989 9. března 1991 Aktivní.
USS Gettysburg (CG-64) Bath Iron Works 22. července 1989 22. června 1991 Aktivní.
USS Chosin (CG-65) Ingalls SB 1. září 1989 12. ledna 1991 Aktivní.
USS Hué City (CG-66) Ingalls SB 1. června 1990 14. září 1991 Aktivní.
USS Shiloh (CG-67) Bath Iron Works 14. července 1990 18. července 1992 Aktivní.
USS Anzio (CG-68) Ingalls SB 2. listopadu 1990 2. května 1992 Aktivní.
USS Vicksburg (CG-69) Ingalls SB 2. srpna 1991 14. listopadu 1992 Aktivní.
USS Lake Erie (CG-70) Bath Iron Works 13. července 1991 24. července 1993 Aktivní.
USS Cape St. George (CG-71) Ingalls SB 10. ledna 1992 13. dubna 1993 Aktivní.
USS Vella Gulf (CG-72) Ingalls SB 30. května 1992 12. července 1993 Aktivní.
USS Port Royal (CG-73) Ingalls SB 20. listopadu 1992 9. července 1994 Aktivní.

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Skupina osmi osminásobných vertikálních vypouštěcích sil Mk.41 na palubě křižníku USS San Jacinto
127mm kanón křižníku USS Chancellorsville

Křižníky jsou vybaveny zbraňovým systémem Aegis. První pětice lodí (CG-47 až CG-51) nesla dvě dvojitá odpalovací zařízení Mk.26 s kapacitou 88 střel moře-vzduch Standard SM-2 (nemohly odpalovat protizemní střely Tomahawk). Na zbylých 22 jednotek (CG-52 až CG-73) již byla instalována moderní vertikální odpalovací zařízení Mk.41 s mnohem větší variabilitou výzbroje. Jedna skupina osmi Mk.41 se nachází na přídi a druhá na zádi lodí. Celkem obsahují 128 buněk. Ve vertikálních vypouštěcích silech mohou být umístěny střely s plochou dráhou letu BGM-109 Tomahawk, protiponorkové střely VL-ASROC a střely moře-vzduch Standard verzí SM-2 a SM-3 (použitelné proti balistickým raketám krátkého a středního dosahu). Do jedné buňky sila lze vložit také pouzdro se čtyřmi menšími střelami RIM-162 ESSM, sloužícími k obraně vůči protilodním střelám. Křižníky dále nesou osm protilodních střel Boeing Harpoon a jsou rovněž vybaveny šesti 324mm torpédomety, ze kterých jsou vypouštěna lehká protiponorková torpéda Mk.46. Hlavňovou výzbroj představují dva 127mm kanóny o délce hlavně 54 ráží a dva systémy blízké obrany Phalanx CIWS (později výzbroj doplnilo několik 12,7mm kulometů a dva 25mm kanóny).[3]

Na zádi se nachází přistávací plocha a hangár pro dva vrtulníky. První čtyři křižníky nesly dva stroje SH-2F Sea Sprite (LAMPS I) a ostatní modernější Sikorsky SH-60B Seahawk (LAMPS III).[8]

Pohonný systém tvoří čtyři plynové turbíny General Electric LM2500 o celkovém výkonu 80 000 shp. Lodní šrouby jsou dva, kormidla jsou zdvojená. Nejvyšší rychlost přesahuje 30 uzlů.[1] Dosah je 6000 námořních mil při ekonomické rychlosti 20 uzlů. Důležitá místa chrání pancíř z kevlaru.[4]

Operační nasazení[editovat | editovat zdroj]

Uvnitř bojového řídícího centra (CIC) křižníku Vincennes

Křižník USS Vincennes je znám sestřelením civilního íránského dopravního letounu Airbus A300B2 letu Iran Air 655Hormuzském průlivu dne 3. července 1988. Kapitán křižníku íránský letoun považoval za útočíci íránskou stíhačku F-14 Tomcat. Na palubě letounu tehdy zahynulo 290 osob.[9]

Jedenáct křižníků třídy Ticonderoga bylo nasazeno ve válce v Zálivu, přičemž USS Princeton zde byl poškozen výbuchem dvou min.[10] Dále operovaly například v Bosně a válce v Iráku.

V únoru 2008 křižník USS Lake Erie s pomocí upravené řízené střely Standard SM-3 úspěšně sestřelil vyřazený americký satelit USA 193 letící ve výšce 247 kilometrů nad Pacifikem.[11]

Křižníky USS Ticonderoga, USS Yorktown, USS Vincennes, USS Valley Forge a USS Thomas S. Gates již byly vyřazeny, protože jejich zastaralá odpalovací zařízení snižovala jejich bojovou hodnotu. V aktivní službě naopak zůstává všech dvacet dva jednotek vybavených vertikálními vypouštěcími sily VLS. U nich bylo rozhodnuto provést v letech 2006–2014 rozsáhlou modernizaci, která má zvýšit jejich bojovou hodnotu. Lodě pak mají být rovněž schopné fungování jako součást protiraketové obrany (Ballistic Missile Defense — BMD). První modernizovanou lodí je křižník USS Cape St. George.[2]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Cruisers - CG [online]. US Navy, [cit. 2017-07-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b c The Ticonderoga (CG 47) - Class [online]. Navysite.de, [cit. 2009-12-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. a b PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 5 – Amerika, Austrálie, Asie od roku 1945. Praha : Naše vojsko, 1994. ISBN 80-206-0414-6. S. 53.  
  4. a b Ticonderoga Class Guided-Missile Cruisers, USA [online]. Naval-technology.com, 2009, [cit. 2009-12-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. Předčasný konec křižníků USN. ATM. 2012, roč. 44, čís. 3, s. 73. ISSN 1802-4823.  
  6. Class Ticonderoga Guided Missile Cruiser [online]. Worldwarships.com, [cit. 2017-07-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. Class Bunker Hill Guided Missile Cruiser [online]. Worldwarships.com, [cit. 2017-07-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. Pejčoch, Novák a Hájek, 1994, s. 54.
  9. KASÍK, Pavel. Proč Američané sestřelili dopravní letadlo s 290 lidmi na palubě [online]. Technet.cz, rev. 2008-01-22, [cit. 2009-12-28]. Dostupné online. (česky) 
  10. CG-47 Ticonderoga-class [online]. Globalsecurity.org, [cit. 2009-12-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. Američané sestřelili nebezpečný špionážní satelit [online]. Aktuálně.cz, rev. 2008-02-21, [cit. 2009-12-28]. Dostupné online. (česky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • CHANT, Chris. Válečné lodě současnosti. Praha : Deus, 2006. ISBN 80-86215-81-4. S. 240. (česky)  
  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 5 – Amerika, Austrálie, Asie od roku 1945. Praha : Naše vojsko, 1994. ISBN 80-206-0414-6. S. 389. (česky)  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]