Třída Spruance

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Třída Spruance
USS Arthur W. Radford (DD-968) v roce 1990
USS Arthur W. Radford (DD-968) v roce 1990
Obecné informace
Uživatelé Vlajka US Navy
Typ torpédoborec
Lodě 31
Osud vyřazeny
Předchůdce třída Charles F. Adams
Nástupce třída Kidd
Technické údaje
Výtlak 5930 t (standardní)
8050 t (plný)
Délka 171,7 m
Šířka 16,8 m
Pohon COGAG
4× plynová turbína
Rychlost 33 uzlů
Posádka 340
Výzbroj 2× 127mm kanón
Harpoon
Sea Sparrow
ASROC
2× 20mm kanón Phalanx
6× 324mm torpédomet
Letadla vrtulník

Třída Spruance byly raketové torpédoborce námořnictva Spojených států amerických. Tato víceúčelová plavidla byla navržena zejména pro ničení ponorek a doprovod svazů letadlových lodí. Americké námořnictvo je provozovalo v letech 1975–2005. Jako poslední byl dne 21. září 2005 vyřazen torpédoborec USS Cushing.[1]

Podtřídou třídy Spruance jsou čtyři jednotky třídy Kidd, které byly stavěny pro íránského šáha, ovšem po vypuknutí íránské islámské revoluce a svržení šáhova režimu si je USA ponechalo a později byly prodány námořnictvu Čínské republiky.[2] Mírně prodloužený trup třídy Spruance byl rovněž použit pro stavbu křižníků třídy Ticonderoga.

Stavba[editovat | editovat zdroj]

V letech 1972–1983 bylo loděnicí Ingalls Shipbuilding v Pascagoule postaveno celkem 31 jednotek této třídy.

Jednotky třídy Spruance:[3]

Jméno Spuštěna Vstup do služby Status
Spruance (DD-963) 10. listopadu 1973 20. září 1975 Vyřazen 2005.
Paul F. Foster (DD-964) 23. února 1974 21. února 1976 Vyřazen 2003.
Kinkaid (DD-965) 25. května 1974 10. července 1976 Vyřazen 2003.
Hewitt (DD-966) 24. srpna 1974 25. září 1976 Vyřazen 2001.
Elliot (DD-967) 19. prosince 1974 22. ledna 1976 Vyřazen 2003.
Arthur W. Radford (DD-968) 1. března 1975 16. dubna 1977 Vyřazen 2003.
Peterson (DD-969) 21. června 1975 9. července 1977 Vyřazen 2002.
Caron (DD-970) 24. června 1975 1. října 1977 Vyřazen 2001.
David R. Ray (DD-971) 23. srpna 1975 19. listopadu 1977 Vyřazen 2002.
Oldendorf (DD-972) 21. října 1975 4. března 1978 Vyřazen 2003.
John Young (DD-973) 7. února 1976 20. května 1978 Vyřazen 2002.
Comte de Grasse (DD-974) 26. března 1976 5. srpna 1978 Vyřazen 1998.
O'Brien (DD-975) 8. července 1976 3. prosince 1977 Vyřazen 2004.
Merrill (DD-976) 1. září 1976 11. března 1978 Vyřazen 1998.
Briscoe (DD-977) 15. prosince 1976 3. června 1978 Vyřazen 2003.
Stump (DD-978) 29. ledna 1977 19. srpna 1978 Vyřazen 2004.
Conolly (DD-979) 19. února 1977 19. srpna 1978 Vyřazen 1998.
Moosbrugger (DD-980) 23. července 1977 16. prosince 1978 Vyřazen 2000.
John Hancock (DD-981) 29. října 1977 29. března 1979 Vyřazen 2000.
Nicholson (DD-982) 11. listopadu 1977 12. května 1979 Vyřazen 2002.
John Rodgers (DD-983) 25. února 1978 14. července 1979 Vyřazen 1998.
Leftwich (DD-984) 8. dubna 1978 25. srpna 1979 Vyřazen 1998.
Cushing (DD-985) 17. června 1978 21. září 1979 Vyřazen 2005.
Harry W. Hill (DD-986) 10. srpna 1978 10. listopadu 1979 Vyřazen 1998.
O'Bannon (DD-987) 25. srpna 1978 1. prosince 1979 Vyřazen 2005.
Thorn (DD-988) 22. listopadu 1978 12. ledna 1980 Vyřazen 2004.
Deyo (DD-989) 27. ledna 1979 22. března 1980 Vyřazen 2003.
Ingersoll (DD-990) 10. března 1979 12. dubna 1980 Vyřazen 1998.
Fife (DD-991) 1. května 1979 31. května 1980 Vyřazen 2003.
Fletcher (DD-992) 16. června 1979 12. července 1980 Vyřazen 2004.
Hayler (DD-997) 2. března 1982 5. března 1983 Vyřazen 2003.

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Na leteckém snímku torpédoborce USS Paul Foster je zřetelně vidět rozmístění výzbroje – za příďovým 127mm kanónem je osminásobný kontejner střel ASROC, střely Harpoon jsou umístěny za prvním komínem a konečně střely Sea Sparrow mezi přistávací plošinou a záďovým kanónem.

Třída Spruance měla oproti předchozím třídám výrazně větší výtlak a velikostí se blížila spíše tehdejším křižníkům. Modulární konstrukce lodí usnadnila jejich pozdější modernizace. Na protiponorkový boj zaměřená plavidla zpočátku postrádala účinné vybavení k boji proti pozemním cílům a jejich protiletadlové střely byly pouze krátkého dosahu. Při pozdějších modernizacích ale byla většina lodí vybavena vertikálním vypouštěcím silem pro protizemní střely Tomahawk, což jejich bojovou hodnotu výrazně zvýšilo.[1]

Po dokončení tvořily hlavňovou výzbroj dva 127mm kanóny v jednohlavňových věžích a dva 20mm kanónové systémy blízké obrany Phalanx. Lodě dále nesly osminásobné vypouštěcí zařízení protiletadlových střel krátkého dosahu Sea Sparrow, dvě čtyřnásobná vypouštěcí zařízení protilodních střel Harpoon. Protiponorkovou výzbroj tvořilo osminásobné vypouštěcí zařízení raketových torpéd ASROC a dva trojhlavňové 324mm protiponorkové torpédomety. Z paluby na zádi mohly operovat až dva vrtulníky — obvykle typu SH-60B LAMPS Mk III (Light Airborne Multi-Purpose Systems). Celá třída byla vybavena kevlarovým pancéřováním.[4]

V 80. a 90. letech bylo 24 lodí modernizováno. Kontejner raketových torpéd ASROC byl demontován a na jeho místě bylo instalováno vertikální vypouštěcí silo s kapacitou 61 střel. V něm bylo obvykle neseno 45 střel s plochou dráhou letu Tomahawk a 16 raketových torpéd ASROC (zbývajících sedm torpédoborců bylo přednostně vyřazeno v roce 1998).[5] Část lodí byla vybavena systémem RAM, sloužícím primárně k obraně proti protilodním střelám.[1]

Pohonný systém koncepce COGAG tvořily čtyři plynové turbíny typu General Electric LM2500. Poprvé tak americký torpédoborec nesl plynové turbíny. Lodní šrouby byly dva. Při zapojení všech čtyř turbín mohly dosáhnout maximální rychlosti 33 uzlů.[2]

Operační nasazení[editovat | editovat zdroj]

Interiér torpédoborce USS Fife

Třída Spruance byla nasazena v řadě operací, například ve válce v Zálivu. Během operace Pouštní bouře bylo z těchto torpédoborců odpáleno celkem 112 střel s plochou dráhou letu Tomahawk.[5] Střely Tomahawk později odpalovaly též na cíle v Bosně.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c DD-963 SPRUANCE-class [online]. Globalsecurity.org, rev. 2007-09-02, [cit. 2010-02-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 5 – Amerika, Austrálie, Asie od roku 1945. Praha : Naše vojsko, 1994. ISBN 80-206-0414-6. S. 64. (česky)  [Dále jen Pejčoch, Novák, Hájek (1994)]
  3. Class Spruance Destroyer [online]. Worldwarships.com, [cit. 2017-03-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. Pejčoch, Novák, Hájek (1994), s. 63.
  5. a b DD-963 SPRUANCE-class Design [online]. Globalsecurity.org, rev. 2005-10-01, [cit. 2010-02-20]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]