Westland Sea King

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Westland Sea King/Commando
Westland Sea King HAS Mk. 2 Royal Navy
Westland Sea King HAS Mk. 2 Royal Navy
Určení námořní hlídkový a víceúčelový vrtulník
Výrobce Westland Helicopters
První let 8. září 1967[1]
Zařazeno 1969
Charakter ve službě
Uživatel Fleet Air Arm
Indické námořní letectvo
Marineflieger
Norské královské letectvo
Výroba 1969–1995
Vyrobeno kusů 344
Vyvinuto z typu Sikorsky SH-3 Sea King
Varianty Westland Commando

Westland WS-61 Sea King je britský víceúčelový vrtulník vyvinutý v 60. letech 20. století firmou Westland na základě licence amerického typu Sikorsky S-61 Sea King. S ním má společnou konstrukci draku a hlavice rotoru. Dalšími prvky, například konstrukcí rotorových listů, použitými motory Rolls-Royce Gnome,[pozn. 1] avionikou a jiným palubním elektronickým vybavením se od něj podstatně odlišuje.

Základní varianta vznikla jako námořní hlídkový stroj určený především k boji proti ponorkám, ale některé odvozené verze slouží jako pátrací a záchranné anebo stroje včasné vzdušné výstrahy a varování. Podstatně upravená verze Westland Commando byla zkonstruována pro plnění transportních úkolů.

Britskými Fleet Air Arm a Royal Air Force byl typ v různých rolích nasazen v řadě konfliktů, počínaje válkou o Falklandy. Nachází se, nebo se dříve nacházel, i ve stavu ozbrojených sil dalších zemí.

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Westland Sea King je vrtulník celokovové konstrukce konvenčního uspořádání se dvěma turbohřídelovými motory Rolls-Royce Gnome pohánějícími pětilistý hlavní rotor a pětilistý, u pozdějších variant šestilistý, vyrovnávací rotor nesený na konci ocasního pylonu. Ten je možno sklopit a skládací jsou i listy hlavního rotoru, což zmenšuje prostor potřebný pro hangárování, zejména na palubách plavidel. Rotorové listy byly původně celokovové, u pozdějších variant jsou z kompozitních materiálů.

Trup poloskořepinové konstrukce je vodotěsný a ve spodní části tvarovaný jako člun, což stroji umožňuje operovat i z vodní hladiny. Podvozek záďového typu má hlavní zdvojená kola hydraulicky zatažitelná do postranních gondol, které současně obsahují nafukovací vaky a na mořské hladině slouží jako vyvažovací plováky. Ostruhové kolečko je pevné.

Osádka se, v základním protiponorkovém provedení stroje, skládá z pilota a kopilota v pilotním prostoru, a pozorovatele, který je současně velitelem letadla,[pozn. 2] a operátora zbraňových systémů v zadní kabině.

Varianty[editovat | editovat zdroj]

Sea King AEW.2 849. peruti FAA.
Indický Sea King Mk.42B na palubě torpédoborce INS Mumbai v Portsmouthu, 2005.
Egyptský Westland Commando, 1980.
Sea King Mk.50 Australského královského námořnictva při vzletu z HMAS Melbourne, 1980.
Sea King HAS Mk.1
Původní protiponorkové provedení s motory Gnome H.1400 a pětilistými rotory, vybavené sonarem Plessey typ 195 a přehledovým radarem MEL ARI 5995.
Sea King HAS Mk.2
Vylepšená varianta odpovídající australské variantě Mk.50, s šestilistým ocasním rotorem, výkonnějšími motory Gnome H.1400-1, modernizovanou avionikou a novým sonarem typ 2069.
Sea King AEW Mk.2/2A
Stroje včasné vzdušné výstrahy a varování, bez sonaru a vybavené radarem Thorn EMI Searchwater, podobným jako u stroje Hawker Siddeley Nimrod, v hydraulicky sklopném radomu z kevlarové tkaniny na pravoboku.[2] Varianta vznikla po válce o Falklandy konverzí z verzí HAS Mk.1 a 2.
Sea King HAR Mk.3/3A
Pátrací a záchranná varianta vzniklá pro Royal Air Force, s prodlouženou kabinou schopnou pojmout dvanáct pasažérů a tři ležící pacienty na nosítkách.
Sea King HC Mk.4/Commando
Transportní a užitková varianta pro Royal Navy s prodlouženou kabinou, schopná přepravy 28 plně vyzbrojených příslušníků Royal Marines. Podvozek je pevného provedení a postrádá gondoly, ale nafukovací vaky pro případ nouzového přistání na hladinu zůstaly zachovány.[3]
Sea King HAS Mk.5
Modernizovaná protiponorkovaná varianta s prodlouženou a zesílenou kabinou, vybavená modernějším elektronickým vybavením než Mk.2. Nový radar MEL Super Searcher měl téměř dvojnásobný dosah proti dosavadnímu typu, a pasivní akustický systém MIR-2 ESM umožnil shromažďovat a vyhodnocovat data ze sonarových bójí svrhávaných jak vrtulníkem samotným, tak i námořními hlídkovými letouny RAF.[4]
Sea King AEW Mk.5
Modernizovaná varianta stroje včasné výstrahy a varování.
Sea King HAS Mk.6
Modernizovaná protiponorková varianta.
Sea King ASaC Mk.7
Modernizované AEW Mk.2/Mk.5.
Sea King Mk.41
Exportní verze pro Německé námořnictvo, založená na standardu HAS Mk.1, ale bez sonaru a dalšího vybavení pro vedení protiponorkového boje, a s prodlouženou kabinou. Hlavním určením je pátrání a záchrana.
Sea King Mk. 42, 42A, 42B a 42C
Exportní varianty provedení Mk. 1 (Mk. 42) a Mk. 2 (Mk. 42A/B) určené pro Indické námořnictvo a zahrnující některé změny avioniky, motorové instalace, palubního vybavení a výzbroje podle jeho potřeb. Varianta Mk.42C je pátrací a záchranná verze.
Sea King Mk.43
Verze pro Norské královské letectvo odpovídající Mk.41, ale s odlišným radiovým vybavením.
Sea King Mk.45
Verze pro Pákistánské námořnictvo odpovídající standardu Mk.1. Část disponuje možností výzbroje dvěma střelami AM-39 Exocet.
Sea King Mk.47
Verze pro Egyptské námořnictvo odpovídající modifikovanému standardu Mk.2.[5]
Sea King Mk.48
Verze určená jako pátrací a záchranná pro Belgické letectvo založená na variantě Mk.3 s upraveným spojovacím vybavením.
Sea King Mk.50/50A
Modernizovaná varianta pro Australské královské námořnictvo, odpovídající standardu HAS Mk.2 a možností doplňování paliva ve visu z plovoucí lodi.
Sea King Mk.70/Commando Mk.1
Exportní varianta určená pro Egyptské vojenské letectvo, vycházející z varianty HAS Mk.1, ale bez jeho elektronického vybavení a určená jako transportní.
Commando Mk.2
Exportní varianty Westland Commando pro vojenská letectva Egypta a Kataru.
Commando Mk.3
Exportní varianta pro Katarské letectvo se zatahovacím podvozkem stejného provedení jako Sea King, a možností nést střely Exocet a další výzbroj.[6]

Uživatelé[editovat | editovat zdroj]

Vojenští uživatelé Westlandu Sea King. Modře současní, červeně bývalí.

Současní[editovat | editovat zdroj]

Bývalí[editovat | editovat zdroj]

Specifikace (Sea King HAS Mk.1)[editovat | editovat zdroj]

Třípohledový nákres.

Údaje podle publikace Westland Aircraft since 1915[7]

Technické údaje[editovat | editovat zdroj]

  • Osádka: 2-4 (pilot, kopilot, pozorovatel-velitel a operátor zbraňových systémů)
  • Délka:
    • Celková délka: 22,15 m (72 stop a 8 palců)
    • Délka trupu: 17,02 m (55 stop a 10 palců)
    • Délka při sklopení trupu a rotoru: 15,09 m (47 stop a 3 palce)
  • Výška: 5,13 m (16 stop a 10 palců)
  • Průměr hlavního rotoru: 18,9 m (62 stop)
  • Plocha hlavního rotoru: 280 m² (3019 čtverečních stop)
  • Průměr vyrovnávacího rotoru: 3,15 m (10 stop a 4 palce)
  • Prázdná hmotnost: 5520,2 kg (12 170 lb)
  • Maximální vzletová hmotnost: 9752,2 kg (21 500 lb)
  • Pohonná jednotka: 2 × turbohřídelový motor Gnome H.1400
  • Výkon pohonné jednotky: 1 400 shp (1043,9 kW)

Výkony[editovat | editovat zdroj]

  • Maximální rychlost: 225,3 km/h (140 mph) na úrovni mořské hladiny
  • Cestovní rychlost: 202,7 km/h (126 mph)
  • Stoupavost: 4,1 m/s (808 stop za minutu)
  • Dolet: 962,4 km (598 mil)[8]
  • Vytrvalost: 4 hodiny[8]
  • Dostup: 3 200 m (10 500 stop)[8]

Výzbroj[editovat | editovat zdroj]

nebo

nebo

  • 1 × jaderná hlubinná puma

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Vzniklými vývojem z amerického typu General Electric T58.
  2. Uspořádání osádky se v tomto odchyluje od originálu firmy Sikorsky, v němž je velitelem letadla pilot. To je dáno jak zvyklostmi Fleet Air Arm, tak odlišnou doktrínou nasazení, neboť Royal Navy předpokládá větší nezávislost operací protiponorkového vrtulníku na mateřském plavidle, a velitel stroje se tak musí soustředit zejména na řešení taktických problémů, nikoliv na pilotování.
  3. Indické námořnictvo současně provozuje i menší množství strojů Sikorsky SH-3 Sea King americké výroby.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Thetford 1991, s. 373
  2. James 1991, s. 383
  3. James 1991, s. 385-386
  4. James 1991, s. 387-388
  5. James 1991, s. 394
  6. James 1991, s. 396
  7. James 1991, s. 396-399
  8. a b c Thetford 1991, s. 374

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • JAMES, Derek N. Westland Aircraft since 1915. 1. vyd. London : Putnam Aeronautical, 1991. ISBN 0-85177-847-X. Kapitola Sea King, s. 376-399. (anglicky)  
  • THETFORD, Owen. British Naval Aircraft since 1912. 6. vyd. London : Putnam Aeronautical, 1991. ISBN 1-55750-076-2. Kapitola Westland Sea King HAS.1, s. 373-374. (anglicky)  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]