Marineflieger

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Marineflieger
(Námořní letectvo)
Odznak Marineflieger
Odznak Marineflieger
Země NěmeckoNěmecko Německo
Vznik 1956
Typ námořní letectvo
Funkce letecká podpora námořních sil
Velikost 39 strojů[1]
Posádka Nordholz (stanoviště velitelství)
Velitelé kapitán Matthias Michael Potthoff[2]
Nadřazené jednotky Námořní vlajka Německa Německé námořnictvo
Účast
Mise OEF-HOA[3]
operace Atalanta[3]
Insignie
Znak
Letecký výsostný znak
Znak na SOP
Znak na svislé ocasní ploše
Letouny
Průzkumné P-3C Orion
Do 228
Bezpilotní Camcopter S-100
Vrtulníky
Víceúčelové Sea Lynx Mk. 88A
Sea King Mk. 41

Marineflieger (Námořní letectvo) je označení letecké složky německého námořnictva. V současné době provozuje jak vrtulníky na palubách fregat, tak námořní hlídkové a průzkumné letouny operující z pozemních základen.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Námořní letectvo Kaiserliche Marine bylo založeno roku 1913, a byly mu podřízeny jak jednotky letounů, tak námořní Vzducholodní oddíl.

Za první světové váky početně znatelně vzrostlo, a podílelo se na vedení bojů převážně nad Severním a Baltským mořem, ale také na flanderském pobřežním úseku západní fronty, a jeho hydroplány a vzducholodi podnikaly již od přelomu let 1914 a 1915 nálety na Velkou Británii.

Po válce bylo Německu veškeré vojenské letectví zakázáno Versailleskou smlouvou a námořní letectvo tak bylo tak omezeno jen na tajné ilegální experimenty s plovákovými letouny a létajícími čluny.

Poté co započalo znovuvyzbrojování Německa po uchopení moci nacisty, byly jednotky námořního letectva Kriegsmarine zprvu obnoveny, ale jejich existence byla vystavena tlaku ze strany nově vzniklého nezávislého letectva, Luftwaffe, které samostatné jednotky námořní aviatiky považovalo za tříštění sil na poli letectví, a od ledna 1939 tak byly všechny letecké jednotky námořnictva převedeny do podřízenosti Luftwaffe.

Po skončení druhé světové války, vstupu Spolkové republiky Německo do NATO a vzniku ozbrojených sil Spolkové republiky Německo bylo roku 1956 založeno i námořní letectvo, jakožto složka určená k vzdušné podpoře operací Bundesmarine. Na jeho výstavbě se coby poradci zpočátku podílela i řada důstojníků Fleet Air Arm Royal Navy.

V době studené války bylo jeho předpokládaným úkolem především protiponorkové hlídkování a ochrana baltského pobřeží SRN proti případným vyloďovacím operacím ozbrojených sil států Varšavské smlouvy. Na vrcholu svého početního stavu tak mimo dalších typů letounů provozovalo až 120 stíhacích bombardérů typů Hawker Sea Hawk, Lockheed F-104G a Tornado IDS.

Po skončení studené války a sjednocení Německa bylo námořní letectvo, včetně převzatých jednotek námořního letectva NDR, omezeno na dvě eskadry (Geschwader), a jeho proudové stíhací bombardéry převedeny k Luftwaffe.

V současné době se tak německé námořní letectvo skládá z Marinefliegergeschwader 3 „Graf Zeppelin“ vybavené hlídkovými letadly Lockheed P-3 Orion a Dornier Do 228, a Marinefliegergeschwader 5, která provozuje vrtulníky Westland Sea King a Sea Lynx, včetně strojů operujících z palub fregat tříd Bremen, Brandenburg, Sachsen a korvet třídy Braunschweig.

Přehled letecké techniky[editovat | editovat zdroj]

Tabulka obsahuje přehled letecké techniky německého námořního letectva v roce 2017 podle Flightglobal.com.[1]

Název Původ Určení Verze Ve službě Poznámky
Letouny
Dornier Do 228 Německo lehký námořní hlídkový letoun Do 228/NG 2 Stroje se nacházejí ve vlastnictví Spolkového ministerstva dopravy a digitální infrastruktury a slouží především k monitorování ekologických škod v Severním a Baltském moři.[3]
Lockheed P-3 Orion USA námořní hlídkový letoun P-3C CUP 8 Původem z výzbroje Nizozemského námořního letectva. Stroje od července 2015 postupně procházejí programem modernizace, který má zajistit prodloužení doby životnosti do r. 2035.[3]
Vrtulníky
NHIndustries NH90 EU palubní transportní a víceúčelový vrtulník NH90-NTH Sea Lion 0 Objednáno 18 kusů.
Westland Lynx Spojené království víceúčelový námořní vrtulník Lynx Mk. 88 6
Westland Sea King Spojené království víceúčelový vrtulník/pátrání a záchrana Sea King Mk. 41 21
Cvičná letadla
Eurocopter EC 135 EU cvičný vrtulník H135 2

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b HOYLE, Craig, et al. World Air Forces 2017 [online]. London: Flightglobal, 2016-12-06. S. 10. Formát PDF. Dostupné online. (anglicky) 
  2. (německy) Wechsel an der Spitze der Marineflieger
  3. a b c d VAN DER MARK, Kees. Orions going through MLU. AirForces Monthly. Září 2017, čís. 355, s. 6. (anglicky) 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]