Percival Prentice

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Prentice
Prentice T.1 sloužící v roce 1953 u No. 16 Reserve Flying School na letišti Derby
Prentice T.1 sloužící v roce 1953 u No. 16 Reserve Flying School na letišti Derby
Určení vojenský cvičný letoun
Výrobce Percival
První let 31. 3. 1946
Zařazeno listopad 1947[1]: s. 429
Vyřazeno 1956 (RAF)
Charakter vyřazen ze služby
Uživatel Royal Air Force
Argentinské letectvo
Indické letectvo
Výroba 19471949
Vyrobeno kusů přes 370[1]: s. 429
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Percival Prentice[p 1] byl britský vojenský cvičný letoun užívaný Royal Air Force v období těsně po druhé světové válce. Jednalo se o dolnoplošník s pevným záďovým podvozkem. Instruktor a žák v něm seděli vedle sebe, s možností převozu další osoby na sedadle za nimi.

Vznik a vývoj[editovat | editovat zdroj]

Prentice vznikl podle požadavků britského Air Ministry formulovaných ve specifikacích T.23/43, jako první celokovové letadlo vyrobené společností Hunting Percival. Prototyp Percival P.40, sériového čísla TV163, poprvé vzlétl z továrního letiště Percivalu Luton v hrabství Bedfordshire dne 31. března 1946.[1]: s. 429 Rané období jeho zkoušek odhalilo nedostatečnou účinnost směrového kormidla, což vedlo k jeho překonstruování a přidání velkých výřezů ve výškových kormidlech. Později byl stroj vybaven špičkami křídel s výrazným vzepětím.[1]: s. 429 Mezi lety 1947 a 1949 bylo RAF dodáno více než 370 sériových kusů.

Neobvyklým prvkem typu byla instalace celkem tří sedaček v kokpitu. Zatímco instruktor a žák, kteří disponovali zdvojeným řízením, seděli bok po boku v jeho přední části, druhý žák seděl na zadním sedadle bez ovládacích prvků, aby získal „zkušenosti ze vzduchu“. Oba žáci mohli komunikovat s instruktorem. Výcvik v létání bez vidu mohl být prováděn za denního světla s použitím jantarově zbarvených clon na prosklení překrytu a speciálních brýlí. Když nebyly používány, mohly být tyto záclony složeny.[2]

Typ měl při vyšších teplotách nedostatečné výkony s jakoukoliv zátěží, a původní provedení prototypu špatné vlastnosti při vycházení z vývrtky.

RAF objednalo několik set kusů Percivalu Prentice, ale vzhledem k tomu, že kapacita mateřské továrny byla vytížena končící výrobou strojů Proctor a vývojem lehkého transportního typu Merganser, byla sériová výroba strojů Prentice zadána závodu společnosti Blackburn Aircraft v Brough.[2] Čtyřicet dva letadel bylo také postaveno v licenci společností Hindustan Aircraft pro Indické letectvo.[3]: s. 489

Operační historie[editovat | editovat zdroj]

Služba u Royal Air Force[editovat | editovat zdroj]

Po úpravách prototypu začaly být sériové stroje Prentice předávány do služby v RAF, zpočátku aktivním školám leteckého výcviku (Flying Training School, FTS) včetně školy při Royal Air Force College Cranwell kde nahradily zbývající dvouplošné stroje de Havilland Tiger Moth. Pozdější dodávky směřovaly do záložních leteckých škol (Reserve Flying Schools, RFS). Typ byl u Royal Air Force College Cranwell k pilotnímu výcviku užíván do roku 1952, kdy zde byl nahrazen letouny de Havilland Canada Chipmunk, a u dalších pilotních škol až do konce roku 1953 kdy u nich byl nahrazen typem Percival Provost. Typ také provozovaly dvě letecké spojařské školy (Air Signals School, ASS), které jej užívaly k výcviku palubních radistů, a to až do poloviny roku 1956,[4]: s. 61 kdy byly poslední kusy vyřazeny od No.1 ASS na základně RAF Swanton Morley v hrabství Norfolk. Útvary RAF na Středním východě omezený počet strojů užívaly jako lehké kurýrní.[1]: s. 429

Civilní provozovatelé[editovat | editovat zdroj]

Zachovaný Percival Prentice během vyhlídkového letu v roce 2007

252 strojů Prentice vyřazených RAF jako přebytečné bylo v roce 1956 zakoupeno společností Aviation Traders Ltd, vlastněnou Freddiem Lakerem,[5] a skladováno na letištích Stansted a Southend. Většina z nich byla nakonec sešrotována, ale 28 bylo upraveno pro civilní využití se dvěma sedadly a dvěma nouzovými sedátky za sedadly pilotů, oddělenými konstrukcí v níž bylo umístěno původní čtyřkanálové rádio. Tato konverze se čtyřmi cestujícími dosahovala velmi špatných výkonů. Jeden stroj (registrace G-AOKL) byl okolo roku 1963 na letišti Stansted u Londýna používán místním parašutistickým klubem, s kapacitou až tří parašutistů. Jedno letadlo bylo přestavěno na uspořádání se sedmi sedačkami a užíváno pro vyhlídkové lety. Další (imatrikulace G-AOPL) byl v roce 1967 získán od firmy Shackleton Aviation sídlící v Sywellu kapitánem Jonem Cousensem, zpravodajským důstojníkem v pouštní jednotce Trucial Oman Scouts, a přeletěn do Šardžá, odkud později přeletěl do Jižní Afriky, kde zůstal dokud nepřestal létat.

Ve fikci[editovat | editovat zdroj]

Tři civilní Percivaly Prentice se objevily v pozdějších vydáních[p 2]Černého ostrova“, sedmého svazku komiksové série Tintinova dobrodružství belgického autora Hergého, kde jsou užívány penězokazci k letům nad Sussexem a Skotskem.

Varianty[editovat | editovat zdroj]

Prentice T.1
Standardní cvičný letoun určený pro službu Royal Air Force i na export, s motorem Gipsy Queen 32 o výkonu 251 hp (187 kW).[3]: s. 487
Prentice T.2
Jeden[3]: s. 489 prototyp s motorem Gipsy Queen 51 o výkonu 296 hp (221 kW).[3]: s. 487
Prentice T.3
62 sériových kusů s motorem Gipsy Queen 70-2[3]: s. 487 o výkonu 345 hp (257 kW).[3]: s. 489

Uživatelé[editovat | editovat zdroj]

Zachované kusy[editovat | editovat zdroj]

Letuschopné exempláře[editovat | editovat zdroj]

Spojené království[editovat | editovat zdroj]

Statické exponáty[editovat | editovat zdroj]

Argentina[editovat | editovat zdroj]

Prentice T.1 v argentinském leteckém muzeu

Indie[editovat | editovat zdroj]

Nový Zéland[editovat | editovat zdroj]

Spojené království[editovat | editovat zdroj]

Spojené státy americké[editovat | editovat zdroj]

Specifikace (Prentice T.1)[editovat | editovat zdroj]

Třípohledový nákres Prentice T.1

Údaje podle[1]: s. 430

Technické údaje[editovat | editovat zdroj]

Výkony[editovat | editovat zdroj]

  • Maximální rychlost: 230 km/h (124 uzlů, 143 mph) ve výši 1 500 m (5 000 stop)
  • Cestovní rychlost: 218,8 km/h (118 uzlů, 136 mph)
  • Pádová rychlost: 91 km/h (49 uzlů, 56,6 mph)[10]
  • Dolet: 637 km (344 nm, 396 mil)
  • Praktický dostup: 5 490 m (18 000 stop)
  • Stoupavost: 3,3 m/s (653 stop za minutu)[10]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Učedník
  2. Sešit poprvé vyšel již v roce 1937, ale jeho poválečné reedice byly podstatně překresleny.[6]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Percival Prentice na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e f Thetford 1976
  2. a b MARSH, Jeff. Percival Prentice T.1 [online]. Air Atlantique Classic Flight Project, 2005-09-20 [cit. 2019-07-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. a b c d e f g h Birtles 1975
  4. Sturtivant 1997
  5. Jackson 1974
  6. LES AVIONS DANS LES AVENTURES DE TINTIN [online]. Modelstories [cit. 2019-07-27]. Dostupné online. (francouzsky) 
  7. Halley 1985
  8. Aircraft Listing [online]. Midland Air Museum [cit. 2019-07-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. Aircraft List [online]. Newark Air Museum [cit. 2019-07-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-12-28. (anglicky) 
  10. a b c d Bridgman 1951

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BIRTLES, Philip J. The Percival Prentice. Aircraft Illustrated. Prosinec 1975, roč. 8, čís. 12, s. 487–493. (anglicky) 
  • BRIDGMAN, Leonard. Jane's All the World's Aircraft 1951–52. London: Sampson Low, Marston & Company, Ltd, 1951. S. 70c–71c. (anglicky) 
  • ELLISON, Norman H. Percivals Aircraft (The Archive Photographs Series). Chalford, Stroud, UK: Chalford Publishing Company, 1997. ISBN 0-7524-0774-0. (anglicky) 
  • HALLEY, J.J. Royal Air Force Aircraft SA100-VZ999. Tonbridge, Kent, UK: Air-Britain (Historians) Ltd., 1988. ISBN 0-85130-136-3. (anglicky) 
  • JACKSON, A.J. British Civil Aircraft since 1919. Svazek Volume 3. London: Putnam, 1988. ISBN 0-85177-818-6. S. 429–430. (anglicky) 
  • SILVESTER, John. Percival Aircraft 1933–1954 (Parts 1–4). Aeroplane Monthly. Leden–duben 1983, roč. 11, čís. 1–4. (anglicky) 
  • STURTIVANT, Ray. Royal Air Force Flying Training and Support Units. Tonbridge, Kent, UK: Air Britain (Historians) Ltd., 1997. ISBN 0-85130-252-1. (anglicky) 
  • THETFORD, Owen. Aircraft of the Royal Air Force since 1918. 7. vyd. London: Putnam & Company, 1979. ISBN 9780370301860. Kapitola Percival Prentice. (anglicky) 
  • Prentice in the Air. Flight. 1948. Dostupné online. (anglicky) 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Letadla srovnatelného období, konfigurace a určení

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]