Bell X-14

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
X-14
X-14 na letištní ploše
X-14 na letištní ploše
Určení experimentální letoun vlastností VTOL
Výrobce Bell Aircraft
Šéfkonstruktér M. McEuen[1]:119
První let 19. února 1957[1]:120
Vyřazeno 29. května 1981
Charakter muzejní exponát
Uživatel NASA
USAF
Vyrobeno kusů 1

Bell X-14 (firemním označením Type 68) byl experimentální letoun vlastností VTOL vzniklý ve Spojených státech v 50. letech 20. století. Hlavním cílem projektu bylo demonstrovat schopnost vektorování tahu při horizontálním i vertikálním startu, visu, přechodu do vodorovného letu a svislém přistání. Jednalo se o první letoun dosahující schopnosti svislého startu a přistání výhradně vektorováním tahu.[2]

Vznik a vývoj[editovat | editovat zdroj]

Společnost Bell zkonstruovala X-14 pro USAF jako celokovový (duraluminový) středoplošník s otevřeným kokpitem. Pohon zajišťovaly dva proudové motory Armstrong Siddeley Viper 8[1] vybavené deflektory tahu v těžišti letadla, umožňujícími přechod z vertikálního do horizontálního letu.[3][4] Při konstrukci byly využity komponenty ze sériově vyráběných letounů firmy Beechcraft: křídla, křidélka a podvozek typu Beechcraft Bonanza a zadní část trupu a ocasní plochy z T-34 Mentor.[5]

Stroj dosahoval maximální rychlosti 180 mph (289,7 km/h) a dostupu 20 000 stop (6 096 m).

Operační historie[editovat | editovat zdroj]

X-14 poprvé vzlétl 19. února 1957 a po svislém vzletu následoval vis, a poté svislé přistání. K prvnímu přechodu do vodorovného letu došlo 24. května 1958.[1]:120 V roce 1959 byly původní motory Viper nahrazeny typem General Electric J85-5.[1]:120 Téhož roku také byl letoun pod označením X-14A předán do Ames Research Center NASA. Jako zkušební letoun sloužil u NASA až do konce své kariéry. Během vývoje britského Hawker Siddeley P.1127 s ním zde létali i zkušební piloti společnosti Hawker Siddeley Bill Bedford a Hugh Merewether, aby se před prvními lety s prototypem P.1127 seznámili s ovládáním proudového letounu se svislým startem a přistáním.[5]

Projekt X-14 vedl k získání velkého objemu dat k vlastnostem letounů této kategorie, jejich pilotování a ovládacích systémech. Kromě toho byl NASA využit i k výzkumu manévrů pro přistání na Měsíci. Řídicí systémy X-14A byly podobné těm navrženým pro Lunární modul a typ jednou pilotoval i Neil Armstrong,[1]:121 později první člověk na povrchu Měsíce.

V roce 1971 byly motory nahrazeny verzí General Electric J85-GE-19 a stroj byl přeznačen na X-14B. Byl mu také instalován palubní počítač a systém řízení fly-by-wire, umožňující simulovat letové vlastnosti jiných letounů VTOL.[1]:121

X-14 byl jako zkušební užíván až do 29. května 1981 kdy byl poškozen při nehodě a následném požáru během přistání.[1]:121 V té době existovaly plány na vývoj variant X-14C s uzavřeným kokpitem a cvičné X-14T, které ale nepřekročily projektové stádium.

Během celé operační kariéru X-14 jej pilotovalo více než 25 pilotů, přičemž nedošlo k žádné závažnější nehodě nebo zranění.[1]:121

Sériová čísla[editovat | editovat zdroj]

Ačkoliv vznikl jen jeden drak, jeho sériové číslo se změnilo po každé významné modifikaci.

  • X-14 - USAF 56-4022
  • X-14A - NASA 234 (imatrikulace N234NA)
  • X-14B - NASA 704 (N704NA).

Zachovaný exemplář[editovat | editovat zdroj]

X-14 v průběhu renovace

X-14 byl do roku 1989 dočasně skladován v Ames Research Center a poté byl předán do depozitáře United States Army Aviation Museum ve Fort Rucker v Alabamě.[1]:121 Odsud jej v roce 1999 získala soukromá sbírka Ropkey Armor Museum v západní Indianě, kde podstoupil renovaci.[6][7]

Specifikace (X-14B)[editovat | editovat zdroj]

Údaje podle[1]

Technické údaje[editovat | editovat zdroj]

  • Osádka: 1
  • Délka: 7,92 m (26 stop)
  • Rozpětí: 17,37 m (33 stop a 9½ palce)
  • Výška: 2,68 m (8 stop a 9½ palce)
  • Nosná plocha: 16,68 m² (179,2 čtverečních stop)
  • Prázdná hmotnost: 1 437 kg (3 173 liber)
  • Vzletová hmotnost: 1 943 kg (4 269 lb)
  • Pohonná jednotka: 2 × proudový motor General Electric J85-GE-19
  • Tah pohonné jednotky: 3 015 lbf (13,41 kN) každý

Výkony[editovat | editovat zdroj]

  • Maximální rychlost: 277 km/h (172 mph)
  • Dolet: 480 km (300 mil)
  • Dostup: 5 500 m (18 000 stop)
  • Stoupavost:

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Bell X-14 na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e f g h i j k Pelletier 1995
  2. Jenkins, Landys a Miller 2003
  3. Bell Aircraft Corporation. Jet Propelled Airplane With Jet Diverter. Spojené státy americké, United States Patent Office. US patent 2879014. 1959-03-24. Dostupné: <online> [cit. 2018-11-08]. (anglicky)
  4. (anglicky) X-14 na www.ropkeyarmormuseum.com
  5. a b Borchers, Franklin a Fletcher 1998
  6. LOWTHER, Scott. Bell X-14 [online]. up-ship.com [cit. 2018-11-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. Bell X-14 [online]. Ropkey Armor Museum [cit. 2018-11-08]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BORCHERS, Paul F.; FRANKLIN, James A.; FLETCHER, Jay W. Flight Research at Ames, 1940-1997, Fifty-Seven Years of Development and Validation of Aeronautical Technology. Washington, D.C.: National Aeronautics and Space Administration: Office of External Relations, 1998. Dostupné online. Kapitola Chapter 8, Boundary Layer Control, STOL, V/STOL Aircraft Research, s. 55-59. (anglicky) 
  • JENKINS, Dennis; LANDYS, Tony; MILLER, Jay. American X-Vehicles: An Inventory—X-1 to X-50. Washington, D.C.: National Aeronautics and Space Administration: Office of External Relations, 2003. Dostupné online. Kapitola X-14, s. 20. (anglicky) 
  • MARKMAN, Steve; HOLDER, William G. Straight Up: A History of Vertical Flight. Atglen, Pennsylvania: Schiffer Publications, 2000. ISBN 0-7643-1204-9. (anglicky) 
  • PELLETIER, A.J. Bell Aircraft since 1935. Annapolis, MD: US Naval Institute Press, 1992. ISBN 1-55750-056-8. Kapitola Model 68 X-14, s. 119-121. (anglicky) 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]