Boeing X-48
| Boeing X-48 | |
|---|---|
 X-48B | |
| Určení | experimentální bezpilotní letadlo |
| Výrobce | Boeing Cranfieldská univerzita Cranfield Aerospace |
| První let | 20. července 2007 |
| Vyřazeno | 2013 |
| Charakter | vyřazen |
| Uživatel | NASA |
| Vyrobeno kusů | 2 |
| Varianty | X-48A X-48B X-48C |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Boeing X-48 byl experimentální bezpilotní letoun, který byl navržen pro ověření koncepce letounu s hybridním křídlem.[1] Letoun s touto koncepcí má trup, který netvoří samostatnou část, ale přechází plynule v křídlo. Pro tuto konstrukci se používá anglický název Blended Wing Body (BWB). Dalším označením této koncepce je Hybrid Wing-Body (HBW).[2] Její výhodou by mělo být poskytnutí většího prostoru pro náklad a také snížení aerodynamického odporu.[3] Dvojice letounů X-48 byla vyrobena v Cranfield Aerospace podle návrhu společnosti Boeing.[4] Návrh letounu vznikl v oddělení Boeing Phantom Works.[5] Ověření koncepce letounu s hybridním křídlem (BWB) bylo součástí plánů NASA v rámci projektu Environmentally Responsible Aviation (ERA)[6][7], který byl zaměřen na studie letounů, které mají přinést pokrok v úspoře paliva, snížení odporu letadel, snížení hlučnosti a snížení emisí oxidu dusíku.[8]
Konstrukce letonu[editovat | editovat zdroj]
Konstrukce letounu je velice blízká samokřídům. Křídlo letounu má tlustší profil, který se směrem ke koncům zvolna zmenšuje. což by letounu mělo poskytnout větší vztlak, než u letounu klasické koncepce s trupem.[9] Na koncích křídel X-48B se nacházely winglety. K pohonu letounu byla použita trojice proudových motorů JetCat USA P200, které se nacházely na pylonech v ocasní části letounu. Jeho upravená verze X-48C nesla již jen dva proudové motory AMT Titan, jejichž tah byl až 390 N.[10]. Tato verze také přišla o winglety. Místo nich letoun dostal dvojici vertikálních ocasních ploch. Při stavbě letounu byly použity kompozitní materiály.[9] Letoun přistával na pevný tříkolový podvozek příďového typu.
Letové zkoušky[editovat | editovat zdroj]
.jpg)
X-48B zahájil přípravné pozemní pojížděcí zkoušky – taxi testy 23. června 2007. K dalšímu taxi testu došlo ve dnech 25. června a 19. července.[11] První uskutečněný let absolvoval X-48B 20. července 2007. Let trval 31 minut během kterých letoun dosáhl rychlosti 129,6 km/h (70,0 kn) a vystoupal do nadmořské výšky 2 286 m (7 500 ft).[11]
Letoun X-48B strávil ve vzduchu celkem 49 hodin a 56 minut. Během tohoto času prokázal, že je letoun obratný, jeho chování odpovídalo simulacím pro vzlet, let a přistání.[12]
První let upravené verze X-48C proběhl 7. srpna 2012.[2]
Když roku 2013 došlo k ukončení letových zkoušek letounů, měl typ X-48B za sebou 92 letů a typ X-48C 30 letů.[13][6]
Varianty[editovat | editovat zdroj]
.jpg)
- X-48A – plánovaná verze s rozpětím křídel 10,7 m (35 ft).
- X-48B – dálkově řízený model letounu vybavený trojicí motorů. Model letounu byl zmenšen na 8,5 % uvažovaného letounu.[5][14][2]
- X-48C – přestavba X-48B na dvoumotorovou variantu, která byla zaměřena na potlačení hluku. Oproti předchozí variantě postrádá winglety, naopak má dvě svislé ocasní plochy.[5]
Specifikace (X-48B)[editovat | editovat zdroj]
Technické údaje [14]
- Rozpětí: 6,217 m (20,40 ft)
- Plocha křídla: 9,34 m2 (100,5 sq ft)
- Maximální hmotnost: 237 kg
- Pohonná jednotka: 3× proudový motor JetCat USA P200 každý o tahu 240 N
Výkony
- Maximální rychlost 218,54 km/h (118,00 kn)
- Dostup: 3 048 m (10 000 ft)
- Výdrž ve vzduchu: 30 minut + 5 minut rezerva
- Přetížení: -3 g až +4,5 g
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ LARRIMER, Bruce I. Beyond tube-and-wing : the X-48 blended wing-body and NASA's quest to reshape future transport aircraft. Washington, DC: NASA, 2020. 275 s. Dostupné online. ISBN 978-1-62683-060-8. (anglicky)
- ↑ a b c TERDIMAN, Daniel. NASA's futuristic X-48C hybrid wing-body plane takes flight [online]. CNET, 2012-08-07 [cit. 2022-06-11]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (anglicky)
- ↑ TOMANOVÁ, Libuše. Konec výhledů z výšky. Letadla budoucnosti nemají okna a už se testují [online]. iDnes, 2012-08-13 [cit. 2022-06-08]. Dostupné online.
- ↑ X-48 Referenced in NASA Takes Next Step in Green Aviation X-planes Plan [online]. Cranfield Aerospace, 2016-10-13 [cit. 2022-06-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2022-05-22. (anglicky)
- ↑ a b c GIBBS, Yvonne. X-48 Hybrid / Blended Wing Body [online]. 2014-02-28, rev. 2017-07-06 [cit. 2022-06-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2022-06-11. (anglicky)
- ↑ a b GIPSON, Lillian. X-48 Research: All good things must come to an end [online]. NASA, 2013-08-17, rev. 2017-08-07 [cit. 2022-06-11]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Meet the X-48: Could Boeing’s Blended Wing-Body Plane Be the Future of Flight? [online]. The National Interest [cit. 2022-06-11]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ KRIGSVOLD, Kevin. NASA X- Environmentally Responsible Aviation-End of an ERA Pt.2 [online]. NASA, 2015-11-24 [cit. 2022-06-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2022-06-11. (anglicky)
- ↑ a b DIAZ, Jesus. First Flight of X-48B Blended Wing Body Aircraft Prototype [online]. 2007-07-28 [cit. 2022-06-11]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Larrimer 2020, s. 187.
- ↑ a b Larrimer 2020, s. 213.
- ↑ Larrimer 2020, s. 185–186.
- ↑ Larrimer 2020, s. 213–220.
- ↑ a b Larrimer 2020, s. 148.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- LARRIMER, Bruce I. Beyond tube-and-wing : the X-48 blended wing-body and NASA's quest to reshape future transport aircraft. Washington, DC: NASA, 2020. 275 s. Dostupné online. ISBN 978-1-62683-060-8. (anglicky)
- GORN, Michael H.; DE CHIARA, Giuseppe. X-planes from the X-1 to the X-60 : an illustrated history. Cham, Switzerland: Springer, 2022. 374 s. ISBN 978-3030863975. (anglicky)
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Boeing X-48 na Wikimedia Commons - První let verze X-48C (video)
- Galerie letounu na stránkách výrobce Boeing
