Rockwell HiMAT

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Rockwell HiMAT
HiMAT po přistání
HiMAT po přistání
Určeníexperimentální bezpilotní letadlo
PůvodUSA Spojené státy americké
VýrobceRockwell International
První let27. července 1979[1]
Zařazeno1979
Vyřazeno1983
Charaktervyřazeny, zachovány jako muzejní exponáty
UživatelNASA
USAF Flight Dynamics Laboratory
Vyrobeno kusů2
Cena za kus8,65 milionů USD[2]
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Rockwell HiMAT (Highly Maneuverable Aircraft Technology) bylo americké nadzvukové bezpilotní experimentální letadlo vyrobené společností Rockwell International v 70. letech 20. století. Cílem projektu v němž se angažovala organizace NASA a americké letectvo, bylo vyvinout technologie pro supermanévrovatelná letadla, která by mohla sloužit jako prototypy pro vývoj nových vojenských letadel.

Rockwell HiMAT byl speciálně navržen pro demonstraci vysoké manévrovatelnosti a obratnosti. Byl poháněn proudovým motorem a měl jednoduchou konstrukci, která umožňovala snadné úpravy a výměnu součástek. Výzkumný tým také vyvinul nové systémy pro řízení letu a navigaci.

Rockwell HiMAT se stal významným průlomem v oblasti letectví a poskytl mnoho užitečných informací pro vývoj nových letadel. Některé technologie a systémy, které byly vyvinuty pro Rockwell HiMAT, byly později použity u mnoha jiných letadel.

Vývoj[editovat | editovat zdroj]

V průběhu 70. let. 20. století se američtí výrobci letadel snažili vyvinout nové koncepty pro stíhací letadla, která by oproti předchůdcům byla svižnější a poskytovaly letounům lepší obratnost.[3][4] Příčinou těchto snah byly zkušenosti z války ve Vietnamu, kdy piloti řady letounů navržených v průběhu let 1960 až 1970 ztráceli kontrolu nad řízením při letech pod vysokým úhlem náběhu.[5][pozn. 1] V prosinci roku 1971 byla uspořádána konference Stall/Post-Stall/Spin Symposium, která se zaměřila na tuto problematiku a z níž vzešly návrhy a požadavky na další generace stíhacích letounů, které by měly větší obratnost a zachovávaly si svou ovladatelnost i při vyšších úhlech náběhu.

K řešení problémů s ovladatelností a obratností přispěl rozvoj výpočetní techniky a systém fly-by-wire (FBW), které umožnily návrh letounů s přirozenou nestabilitou. Mezi testovací letouny patřil HiMAT nebo upravený BAe Jaguar Active Control Technologies.[pozn. 2]

Program Highly Maneuverable Aircraft Technology byl zahájen v roce 1973.[2] Za program letounu zodpovídalo Drydenovo letecké výzkumné středisko (později přejmenované na Armstrongovo).[1] V srpnu roku 1975 získala společnost Rockwell kontrakt v hodnotě 17,3 milionů dolarů na stavbu dvou dálkově ovládaných letounů.[3][6] Na vývoji podílelo také Amesovo výzkumné centrum.[2] Rockwell měl postavit letoun, který dokáže delší dobu letět v zatáčce s přetížením až 8G při rychlosti Mach 0,9 ve výšce 30 000 stop (9 100 m) s rádiusem mise 300 námořních mil (560 km).[6]

Jedním z vedlejších cílů programu HiMAT bylo použití výpočetních a simulačních nástrojů pro aerodynamický a strukturální návrh letounu s cílem redukovat množství nákladných testů v aerodynamických tunelech.[6] Jako součást vývoje letounu vznikl také testovací autopilot FTMAP pro řízení letounu při provádění kritických manévrů.[7]

Letouny byly dodány do Drydenu v březnu a červnu 1978.[6] Letoun HiMAT absolvoval svůj první let 27. července 1979.[2]

Do svého vyřazení v roce 1983 absolvovaly letouny HiMAT 26 letů.[2][8]

Pořízení letounů HiMAT vyšlo na 17,3 milionů USD, náklady na předletovou přípravu prvního letounu stály 4 miliony USD u druhého letounu 2 miliony USD.[9]

Přínos[editovat | editovat zdroj]

Vývoj letounu měl vliv na systémy řízení fly-by-wire a o digitálním řízení.[4][2] Pomohl také získat zkušenosti s aplikací kompozitních materiálů ze skelných a uhlíkových vláken, které zpevnily konstrukci letounu, což umožnilo dosahovat manévrů s větším přetížením. Získané znalosti měly další vliv na výzkum a vývoj těchto materiálů.[2][4] Přínosem programu byla data zaměřená na zkoumání aeroelasticity. Letoun poskytl data o vlivu wingletů a kachních ploch umístěných blízko sebe.[4] Na program HiMAT navázaly další programy. Například Advanced Design Composite Aircraft (ADCA), Advance Fighter Technology Integration (AFTI) nebo třeba Advanced Tactical Fighter, z něhož později vzešel stíhací letoun pro vybojování vzdušné nadvlády Lockheed Martin/Boeing F-22 Raptor.[3]

Z vývoje letounu HiMAT také těžil letoun Grumman X-29.[2]

Společnost Rockwell spolu se společností MBB spolupracovala s firmou Saab na návrhu stíhacího letounu JAS-39 Gripen. Společnost Rockwell se zaměřovala na návrh konfigurace křídla, které vycházelo ze zkušeností s letounem HiMAT.[10]

Současné umístění[editovat | editovat zdroj]

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Letouny HiMAT byly postaveny jako modely letadel zmenšených na přibližně 44 % velikosti letounu F-16.[3][6] HiMAT byl navržen jako středoplošník, který byl poháněn proudovým motorem General Electric J85-21, jehož vstup vzduchu se nacházel na spodní straně trupu letadla, zhruba na úrovni naznačeného kokpitu. Vyústění motoru mělo trysku kruhového průměru, ale uvažovalo se také o experimentech s vektorováním tahu k čemuž u letounu HiMAT měl posloužit 2D systém vektorování tahu. Tento experiment nebyl realizován, došlo jen k vytvoření makety systému. Konfigurace letounu se mohla přizpůsobovat experimentům například se počítalo se záměnou šípových křídel za křídla s negativním šípem. Letoun byl také vybaven kachními plochami a dvojicí svislých ocasních ploch. Nebyl vybaven klasickým kolovým podvozkem, ale zatahovacím lyžinovým podvozkem. Byl vypouštěn ze závěsníku z letounu NB-52B.[8]

Letoun byl řízen dálkově z pozemní stanice a pro případ ztráty spojení s pozemní stanicí bylo možné převzít řízení letounu ze zadního sedadla stíhacího letounu TF-104G.[13][14]

Specifikace[editovat | editovat zdroj]

Rozměry letounu pochází z technického memoranda NASA 86725[15]

Nákres letounu

Technické údaje

Výkony

  • Maximální rychlost: Mach 1,4[1]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

  • Letoun HiMAT zavěšený na závěsníku pod křídlem letounu NB-52B před vypuštěním ke zkušebnímu letu.
    Letoun HiMAT zavěšený na závěsníku pod křídlem letounu NB-52B před vypuštěním ke zkušebnímu letu.
  • HiMAT zachycený za letu poblíž letecké základny Edwards
    HiMAT zachycený za letu poblíž letecké základny Edwards
  • Pozemní řídící stanoviště letounu HiMAT
    Pozemní řídící stanoviště letounu HiMAT
  • Syntetický vizuální displej letounu HiMAT. Jedná se o syntetický pohled z 3D perspektivy ven z kokpitu vytvořený pomocí vizuálního displeje. Objekt v popředí je 3D model pitotovy trubice letounu HiMAT a v dálce je zobrazen terén a ranvej.
    Syntetický vizuální displej letounu HiMAT. Jedná se o syntetický pohled z 3D perspektivy ven z kokpitu vytvořený pomocí vizuálního displeje. Objekt v popředí je 3D model pitotovy trubice letounu HiMAT a v dálce je zobrazen terén a ranvej.
  • HiMAT s maketou 2D vektorování tahu
    HiMAT s maketou 2D vektorování tahu


Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Za války ve Vietnamu bylo ztraceno přes 100 letounů F-4 Phantom v důsledku ztráty řízení při vysokém úhlu náběhu. USAF rovněž ztratilo na 147 letounů různých typů při podobných incidentech v rozmezí let 1966-1970[5]
  2. ↑ V přibližně ve stejné době vznikal letoun F-16, který je rovněž vybaven systémem FBW a je navržen s přirozenou nestabilitou. Byl, ale vybaven omezovačem úhlu náběhu.[5]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ a b c d NASA HISTORICAL DATA BOOK vol 3, s. 286.
  2. ↑ a b c d e f g h i j GIBBS, Yvonne. NASA Dryden Fact Sheet - Highly Maneuverable Aircraft Technology [online]. NASA, 2015-08-06 [cit. 2023-03-31]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-06-21. (anglicky) 
  3. ↑ a b c d LANDIS, Tony R. A look back....Rockwell Highly Maneuverable Aircraft Technology [online]. Air Force Materiel Command History Office, 2023-02-23 [cit. 2023-03-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ a b c d e f GIBBS, Yvonne. Experimental HiMAT Has New Home at NASA Armstrong [online]. NASA, 2015-03-05 [cit. 2023-03-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2023-03-31. (anglicky) 
  5. ↑ a b c Flying beyond the stall : the X-31 and the advent of supermaneuverability, s. 3.
  6. ↑ a b c d e NASA Technical memorandum 85923 Closing the Design Loop on HiMAT (Highly Maneuverable Aircraft Technology), s. 3.
  7. ↑ NASA Technical memorandum 85923 Closing the Design Loop on HiMAT (Highly Maneuverable Aircraft Technology), s. 12.
  8. ↑ a b Flying beyond the stall : the X-31 and the advent of supermaneuverability, s. 7.
  9. ↑ NASA Technical Memorandum 86725 HiMAT Flight Program: Test Results and Program Assessment Overview, s. 19.
  10. ↑ Flying beyond the stall : the X-31 and the advent of supermaneuverability, s. 8.
  11. ↑ HiMAT (Highly Maneuverable Aircraft Technology) in Beyond the Limits [online]. [cit. 2023-03-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. ↑ CARLISLE, Mark. Aviation Photo Search [online]. 2010-12-26 [cit. 2023-03-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. ↑ NASA Technical Paper 2822 Flight control systems development and flight test experience with the HiMAT research vehicles, s. 4.
  14. ↑ NASA Technical Memorandum 86725 HiMAT Flight Program: Test Results and Program Assessment Overview, s. 4.
  15. ↑ NASA Technical Memorandum 86725 HiMAT Flight Program: Test Results and Program Assessment Overview, s. 20.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • JOYCE, Douglas A. Flying beyond the stall : the X-31 and the advent of supermaneuverability. Washington, DC: NASA, 2015. 427 s. Dostupné online. ISBN 978-1626830196. S. 3. (anglicky) 
  • ARONSTEIN, David C. Advanced tactical fighter to F-22 raptor : origins of the 21st century air dominance fighter. Reston, Va.: American Institute of Aeronautics and Astronautics, 1998. 308 s. ISBN 9781600867903. (anglicky) 
  • NASA HISTORICAL DATA BOOK vol 3. [s.l.]: NASA 123 s. Dostupné online. Kapitola AERONAUTICS AND SPACE RESEARCH AND TECHNOLOGY. (anglicky) 
  • JOHNSEN, Frederick A. Sweeping forward : developing & flight testing the Grumman X-29A Forward Swept Wing Research Aircraft. Washington, DC: NASA, 2013. 337 s. Dostupné online. ISBN 978-1626830080. (anglicky) 
  • KEMPEL, Robert W.; EARLS, Michael R. NASA Technical Paper 2822 Flight control systems development and flight test experience with the HiMAT research vehicles. [s.l.]: NASA, 1988. 88 s. Dostupné online. (anglicky) 
  • DEETS, Dwain A.; DEANGELIS, V. Michael; LUX, David P. NASA Technical Memorandum 86725 HiMAT Flight Program: Test Results and Program Assessment Overview. [s.l.]: Ames Research Center, 1986. 30 s. Dostupné online. (anglicky) 
  • PUTNAM, Terril W.; ROBINSON, M.R. NASA Technical memorandum 85923 Closing the Design Loop on HiMAT (Highly Maneuverable Aircraft Technology). [s.l.]: NASA Ames Research Center, Rockwell International, 1984. Dostupné online. (anglicky)  Archivováno 23. 5. 2023 na Wayback Machine.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Americké experimentální letouny
1–25
X-1 • X-2 • X-3 • X-4 • X-5 • X-6 • X-7 • X-8 • X-9 • X-10 • X-11 • X-12 • X-13 • X-14 • X-15 • X-16 • X-17 • X-18 • X-19 • X-20 • X-21 • X-22 • X-23 • X-24A/B • X-25
26–50
X-26 • X-27 • X-28 • X-29 • X-30 • X-31 • X-32 • X-33 • X-34 • X-35 • X-36 • X-37 • X-38 • X-39 • X-40 • X-41 • X-42 • X-43 • X-44 MANTA • X-44 (UAV) • X-45 • X-46 • X-47A/B/C • X-48 • X-49 • X-50
nad 50
X-51 • X-52* • X-53 • X-54 • X-55 • X-56 • X-57 • X-58** • X-59 • X-60 • X-61 • X-62 • X-63** • X-64** • X-65 • X-66
Související
D-558-1 • D-558-2 • M2-F1 • M2-F2 • M2-F3 • HL-10 • AD-1 • HiMAT • XQ-58 • ANCILLARY • Liberty Lifter • SPRINT
* nebylo přiřazeno kvůli možné záměně s B-52, ** nebylo přiřazeno
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Rockwell_HiMAT&oldid=23465112“