Boeing B-52 Stratofortress

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
B-52 Stratofortress
B-52H
B-52H
Určení Strategický bombardér
Výrobce Boeing
První let 15. dubna 1952
Zařazeno únor 1955
Charakter Operační
Aktivně: 68[1]
Rezerva: 9[1]
Uživatel Letectvo Spojených států
NASA
Výroba 1952-1962
Vyrobeno kusů 744 ks
Cena za kus 53,4 milionu $ v roce 1998

Boeing B-52 Stratofortress je americký strategický podzvukový proudový bombardér dlouhého doletu. Navržen a vyvíjen byl ve firmě Boeing, která dále poskytovala podporu a modernizace. Od padesátých let je ve službě u amerického letectva (USAF). Bombardér je schopen nést až 32 000 kg zbraní a munice,[2] a jeho bojový dolet se pohybuje okolo 14 080 km bez tankování za letu.[3]

Od počátku nabídky úspěšné smlouvy z června 1946 se konstrukce B-52 vyvíjela od letounu s rovným křídlem a šesti turbovrtulovými motory až do konečného prototypu YB-52 s osmi proudovými motory a šípovým křídlem. Zalétán byl v dubnu 1952. Se schopností nést jaderné zbraně pro odstrašující mise v době studené války nahradil stroje Convair B-36. B-52 je také veteránem několika válek a v boji letouny vždy svrhávaly jen konvenční munici. Jeho oficiální název Stratofortress se používá zřídka; neformálně je letoun běžně nazýván jako BUFF (Big Ugly Fat Fucker).[4]

V aktivní službě je B-52 u amerického letectva od roku 1955. V roce 2012 bylo 85 strojů v aktivní službě a devět v rezervě. Bombardéry spadaly pod Strategic Air Command (SAC) až do jeho deaktivace v roce 1992. Poté přešly pod Air Combat Command (ACC); v 2010 byly všechny B-52 převedeny z ACC do nově vzniklého Air Force Global Strike Command (AFGSC). Vynikající výkony při vysokých podzvukových rychlostech a relativně nízké provozní náklady držely B-52 v provozu i přes příchod novějších, vyspělejších letadel, včetně odřeknutého letounu B-70 Valkyrie s rychlostí Mach 3, B-1 Lancer s měnitelnou geometrií křídel a B-2 Spirit se schopnostmi stealth. V roce 2015 B-52 dokončil šedesát let nepřetržité služby u svého původního uživatele. Po modernizacích v letech 2013 a 2015 se očekává jejich služba až roku 2040.[Pozn 1]

Vývoj[editovat | editovat zdroj]

Nákresy modelů 462, 464-29 a 464-35
Modely 464-49, 464-67 a B-52A
Druhý prototyp YB-52 za letu

Začátek vývoje B-52 sahá až do června 1945, kdy stále probíhala válka v Tichomoří. Americká armáda měla stále v čerstvé paměti velké ztráty na životech při obsazování ostrovů plnicích později funkci předsunutých základen pro bombardéry B-29. Proto k základním požadavkům na nový bombardér patřil dostatečně dlouhý dolet, který by umožnil posádce letadla splnit své poslání bez nutnosti mezipřistání na základně v jiné zemi.

23. listopadu 1945 byly vydány požadavky, na základě kterých měl mít bombardér akční rádius 8 000 km a rychlost 480 km/h v nadmořské výšce 10 400 m. Pětičlennou posádku měl doplňovat blíže neurčený počet střelců, kteří by obsluhovali kanóny ráže 20 mm. Pumovnice letadla měla mít nosnost 4 500 kg.

13. února 1946 oslovilo americké letectvo společnosti Boeing, Consolidated Aircraft a Glenn L. Martin Company, aby předložily na základě stanovených technických specifikací své návrhy.[9] Smlouvu na vývoj nového bombardéru získala 5. června 1946 firma Boeing, [10]která přišla s projektem Model 462. Ten představoval letadlo s přímým křídlem, které mělo být poháněno šesti turbovrtulovými motory Wright XT35 Typhoon. Brzy se však ukázalo, že letadlo by bylo příliš velké, drahé a nemělo by dostatečný potenciál na další modernizaci.[11] Společnost Boeing tedy původní návrh přepracovala a přišla s modelem 464-17, jehož pohon měly zajišťovat pouze čtyři turbovrtulové motory Wright XT35. Ten vývojáři dále upravili na model 464-29 se šípovitými křídly, které svíraly úhel 20o. Prvky tohoto návrhu však stále nesplňovaly požadované specifikace, což vedlo k modelu 464-35. Ten počítal s tím, že čtyři turbovrtulové motory budou mít dvojici protiběžných vrtulí.[12] Protože ani jeden z těchto návrhů nedosahoval požadované parametry, dospěli konstruktéři Boeingu a představitelé amerického letectva k rozhodnutí, že nový bombardér bude poháněn osmi proudovými motory a bude mít šípovitost křídel s úhlem 35 o. Prvotním modelem, který reprezentoval tyto specifikace byl 464-49, navržený na základě Boeingu B-47 Stratojet.[13] Jeho zvětšená varianta 464-67 se stala základem pro letadla B-52A. 14. února 1951 byla se společností Boeing podepsána smlouva na výrobu 13 strojů s označením B-52A.

Předtím než začala sériová výroba, byly vyrobeny dva prototypy: XB-52 a později YB-52. XB-52 byl předveden 14. února 1951, ale z důvodu poškození odtokové hrany křídla musel být jeho první vzlet odložen. Předběhl ho tak jeho mladší sourozenec YB-52, který se vznesl k obloze 15. března 1952. Poté, co oba prototypy úspěšně absolvovaly letové zkoušky, byla spuštěna počáteční sériová výroba. První B-52A vzlétl 5. srpna 1954, ale z původně objednaných 13 letadel byly nakonec dodány pouze 3 kusy. Zbývajících 10 strojů bylo vyrobeno ve verzi B-52B, která měla modernější motory, vylepšený navigační a zaměřovací systém.[14] První B-52B se sériovým číslem 52-8711 byl dodán na leteckou základnu Castle v Kalifornii 29. června 1955. 12. března 1956 byla první letka bombardérů B-52 prohlášena za bojeschopnou. Trvalo však více než rok než se konstruktérům podařilo odstranit "dětské nemoci" nového bombardéru. Mezi ně patřily hlavně problémy s palivovým systémem, vstřikovacími čerpadly, vadnými alternátory a také se systémem řízení palby.

Operační nasazení[editovat | editovat zdroj]

Studená válka[editovat | editovat zdroj]

Schéma letů v rámci operace Chrome Dome

Koncem 50. a začátkem 60. let 20. století udržovalo USA nepřetržitě ve vzduchu 12 strategických bombardérů, vyzbrojených jadernými pumami (B28, B36 a B53). Odůvodněním byla obava z potenciálního překvapivého útoku Sovětského svazu, který by mohl zničit velkou část amerického strategického letectva na zemi ještě před tím, než by se dostalo do vzduchu. Proto začal Pentagon s těmito odstrašujícími lety, které byly známy pod různými krycími jmény, jako Head Start, Round Robin a Chrome Dome. Zpočátku absolvovali bombardéry dva lety nad územím Grónska, později kolem celé Kanady. Další trasa mířila na východ přes Španělsko do Středozemního moře, a poslední hlavní trasa z Aljašky přes Pacifik směrem k Japonsku.

Lety byly dokončeny až v roce 1968, kdy jeden z bombardérů B-52, nesoucí 4 atomové pumy, havaroval u dánské základny Thule. Letadlo se zřítilo v zátoce North Star (Grónsko), v důsledku čehož došlok výbuchu konvenčních výbušnin a následně k radioaktivnímu zamoření.[15]

Válka ve Vietnamu[editovat | editovat zdroj]

Sovětští specialisté si prohlíží vrak B-52 sestřeleného poblíž Hanoje 23. prosince 1972

První nálet bombardérů B-52 se konal 18. června 1965 v oblasti jižního Vietnamu. Cílem bylo útočiště Vietcongu, ukryté hluboko v džungli. Výsledek této mise byl rozporuplný, protože dva bombardéry se srazily ještě během letu k cíli a havarovali v Tichém oceánu. Navíc účinek bombardování nemohl být přesně vyhodnocen, protože oblast byla pod kontrolou Vietkongu. Ačkoli používání strojů B-52 bylo médii značně kritizováno, velitelé pozemních jednotek byli ohromeni potenciálem těchto letadel. Hlavním důvodem byl fakt, že předchozí pokusy použít taktické nebo stíhací bombardéry k narušení koncentrace nepřátelských vojsk selhaly. Paradoxně byly stroje B-52 ve Vietnamu nejefektivněji využity v roli taktické podpory pozemních jednotek.

Později začaly B-52 provádět nálety i proti cílům v severním Vietnamu. Bombardéry létaly ze základen v Thajsku a z tichomořských ostrovů, jako je Guam. Primárními cíli na severu byla města Hanoi a Haiphong. [16] Od června 1965 do srpna 1973 absolvovaly tyto bombardéry 124 532 letů, při kterých bombardovali vytýčené cíle. Během tohoto období ztratilo americké letectvo celkem 31 strojů B-52, z čehož 18 bylo sestřeleno nepřítelem nad Severním Vietnamem a 13 havarovalo kvůli technickým problémům.[17]

Operace Pouštní bouře[editovat | editovat zdroj]

Do vzdušných útoků během války v Zálivu se zapojilo i 107 bombardérů B-52, které provedly celkem 1 624 letů. Během těchto náletů shodily 72 000 tun pum, což představuje 38% z celkového množství pum shozených americkými vzdušnými silami v průběhu této války.[18]

Výroba[editovat | editovat zdroj]

Prototyp XB-52
B-52F vypouští náklad na Vietnam
  • XB-52 - první prototyp, vyroben 1
  • YB-52 - druhý prototyp, vyroben 1
  • B-52A - první výrobní typ, vyrobeny 3
  • NB-52A - 1 stroj přestavěn na létající základnu pro pokusný stroj X-15
  • B-52B - 50
  • NB-52B - 1 stroj upraven pro vypouštění experimentálního letounu X-15
  • RB-52B - 27 strojů bylo přestavěno na průzkumné. Dva 20 mm kanóny v zadní střelecké věži byly vyměněny za 4 kulomety ráže 12,7 mm. Původní označení bylo XR-16.
  • B-52C - 35
  • B-52D - 170
  • B-52E - 100
  • B-52F - 89
  • B-52G - 193
  • B-52H - 102
    • Celkem vyrobeno - 744

Uživatelé[editovat | editovat zdroj]

Boeing B-52D-60-BO Stratofortress nad Vietnamem

USA USA

Americké letectvo mělo k prosinci 2015 ve výzbroji 77 strojů B-52H:

Specifikace (B-52D)[editovat | editovat zdroj]

Kokpit stroje B-52D Stratofortress

Technické údaje[editovat | editovat zdroj]

  • Posádka: 2
  • Délka: 49,05 m
  • Rozpětí: 56,39 m
  • Výška: 14,74 m
  • Nosná plocha: 371,60 m²
  • Hmotnost prázdného letadla:
  • Vzletová hmotnost:
  • Maximální vzletová hmotnost: 204 115 kg
  • Pohonná jednotka: 8 × proudový motor J57-P-19W nebo -29W, každý o tahu 53,82 kN s přídavným vstřikováním vody

Výkony[editovat | editovat zdroj]

  • Maximální rychlost: 1 014 km/h
  • Dolet: 9 978 km
  • Dostup: 13 720 m

Výzbroj[editovat | editovat zdroj]

  • 4× kulomet M3 ráže 12,7 mm v zadním střelišti, které bylo ovládáno radarovým systémem řízení palby A-3A nebo MD-9
  • 27 215 kg pum; zpravidla 84 pum po 227 kg nebo 42 pum s hmotností 340 kg uvnitř, které doplňovaly dalších 24 pum po 340 kg, nesených pod křídly na pylonech po dvanácti

Specifikace (B-52H)[editovat | editovat zdroj]

Technické údaje[editovat | editovat zdroj]

Nákres
  • Posádka: 5 (pilot, druhý pilot, bombometčík, navigátor a důstojník pro elektronický boj; původně byla posádka šestičlenná, ale stroje, které nyní zůstávají ve službě, mají osádku pětičlennou – z letounů byl odstraněn kanón)
  • Rozpětí: 56,39 m
  • Délka: 48,56 m
  • Výška: 12,29 m
  • Nosná plocha křídla: 371,61 m²
  • Max. plošné zatížení: 595,6 kg/m²
  • Profil křídla: NACA 63A219.3 mod (u kořene), NACA 65A209.5 (na koncích)
  • Hmotnost prázdného letounu: 83 914 kg
  • Maximální vzletová hmotnost: 221 353 kg
  • Nosnost:32 tun leteckých pum
  • Pohonná jednotka: 8× dvouproudový motor Pratt & Whitney JT3D, každý o tahu 75,64 kN (při vzletu)
  • Geometrická štíhlost křídla: 8,556
  • Maximální zásoba paliva: 181 606 l (podle jiných pramenů 179 414 l), z toho 30 000 l rezerva

Výkony[editovat | editovat zdroj]

  • Maximální rychlost: 1024 km/h ve výšce 6309 m
  • Minimální rychlost: 272 km/h
  • Vzletová dráha: 2475 m
  • Operační dostup: 15 408 m
  • Počáteční stoupavost: 31,85 m/s
  • Akční rádius (bojový poloměr): 7 241 km
  • Maximální dolet (předávací): 15 633 km

Výzbroj[editovat | editovat zdroj]

  • Kanóny: verze B-52H nesla v zadním střelišti jeden 20mm rotační kanón M61 Vulcan (v současnosti bombardéry již vlastní hlavňové zbraně nenesou)
  • Pumy: 32 000 kg pum

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Mezi další letouny s obdobně dlouho dobou služby patří English Electric Canberra, Tupolev Tu-95, Lockheed C-130 Hercules, Boeing KC-135 Stratotanker, Lockheed P-3 Orion a Lockheed U-2.[5][6][7][8]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Boeing B-52 Stratofortress na anglické Wikipedii a Boeing B-52 Stratofortress na slovenské Wikipedii.

  1. a b Rolfsen, Bruce. "B-52 squadrons trim planes, swap missions." Air Force Times, 22 January 2009. Retrieved: 9 July 2010.
  2. "Fact Sheet: B-52 Superfortress." Minot Air Force Base, United States Air Force, October 2005. Retrieved: 12 January 2009.
  3. B-52 Stratofortress [online]. U.S. Air Force, [cit. 2016-01-18]. [1]. (anglicky) 
  4. Discovery Channel, Wings, episode Instant Thunder (B-52 Stratofortress)
  5. "Возвращение летающего медведя (Return of the Flying Bear) in Russian." Lenta. 3 November 2009.
  6. "RAAF C-130 Hercules – 50 Years of Outstanding Service." defenseworld.net, 3 November 2008.
  7. Lombardi, Michael. "The first KC-135 tanker aircraft rolled out 50 years ago this month." Boeing, July 2006.
  8. Karl, Jonathan. "So high, so fast." ABC News, 17 August 2007. Retrieved: 3 November 2009.
  9. STUNNING! Inside the B-52 Stratofortress in 52 high-res images
  10. Aircraft History of the B-52 Stratofortress
  11. Boeing B-52 Stratofortress
  12. Boeing B-52 Stratofortress High-Altitude, Long-Range Strategic Heavy Bomber (1955)
  13. PETRESCU, Relly Victoria / Florian Ion. The Aviation History Or New Aircraft I Color. [s.l.] : CreateSpace Independent Publishing Platform, 2013. ISBN 1482777061, 9781482777062. Kapitola 1, s. 27. (Anglický)  
  14. B-52 Stratofortress Historical Snapshot
  15. The Airborne Alert Program Over Greenland
  16. The air war in Vietnam
  17. B-52 Bomber
  18. Defenders of Liberty

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]