Boeing B-47 Stratojet

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
B-47 Stratojet
NNSA-NSO-990.jpg
Určení strategický bombardér/průzkumný letoun
Výrobce Boeing
První let 17. prosince 1947
Zařazeno červen 1951
Vyřazeno 1969, B-47E
1977, EB-47E
Charakter Vyřazen
Uživatel Letectvo Spojených států
Vyrobeno kusů 2 032 ks
Cena za kus 1,9 milionu $ v roce 1955[1] (17.1 mil. $ pro rok 2018)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Boeing B-47 Stratojet (tovární označení Model 450) byl americký šestimotorový proudový strategický bombardér středního až dlouhého doletu, určený k letům vysokou podzvukovou rychlostí ve velkých výškách, aby unikl nepřátelským stíhacím letounům. Hlavním úkolem B-47 byl případný jaderný útok na cíle v Sovětském svazu.

Vývoj B-47 lze vysledovat až k požadavku na průzkumný bombardér využívající nově vyvinutý tryskový pohon, který americké letectvo (USAAF) předložilo v roce 1943. Další klíčovou novinkou, která byla přijata během procesu vývoje, bylo šípové křídlo, které čerpalo z německého druhoválečného výzkumu. S motory v gondolách pod křídly představoval B-47 hlavní inovaci v proudových bojových letounech po druhé světové válce a přispěl k vývoji moderních proudových letadel. V dubnu 1946 letectvo objednalo dva prototypy označené „XB-47“ a 17. prosince 1947 provedl první prototyp první let. V soutěži čelil letounům North American XB-45, Convair XB-46 a Martin XB-48. Formální kontrakt na 10 letounů B-47A byl podepsán 3. září 1948. Později následovaly mnohem větší počty.

V roce 1951 vstoupil B-47 do služby u Strategic Air Command (SAC) amerického letectva a do konce padesátých let se rychle stal základem bombardovací síly. Během napětí za studené války vzniklo více než 2000 ks letounů. Jako strategický bombardér byl B-47 v provozu až do roku 1965, kdy byl do značné míry nahrazen modernějšími letadly jako je Boeing B-52 Stratofortress. B-47 byl také upraven k výkonu řady dalších rolí, včetně fotografického průzkumu, elektronického boje a meteorologickým účelům. Zatímco jako bombardéry bojově nasazeny nebyly, průzkumné RB-47 se občas dostaly pod palbu poblíž sovětského vzdušného prostoru nebo uvnitř něj. Typ zůstal v provozu jako průzkumný letoun až do roku 1969; hrstka sloužila jako létající testovací letouny až do roku 1977.

Dva letouny B-47B byly přestavěny pro doplňování paliva za letu, cisternový nesl označení KB-47G a doplňovaný letoun byl přeznačen na YB-47F. Verze B-47E dostala brzdící padák, katapultovací sedadla a kanony místo kulometů do zadní části trupu.

V roce 1956 obdrželo RCAF jeden letoun B-47B (51-2059) ke zkouškám turbokompresorového motoru Orenda Iroquois o tahu 88,90 kN. Úpravu na leteckou zkušebnu provedla firma Canadair Ltd. a létal pod označením CL-52.

Vývoj[editovat | editovat zdroj]

B-47E při startu s pomocnými raketami

B-47 vznikl z neformálního požadavku z roku 1943 na průzkumný bombardér poháněný proudovými letouny, který vypracovaly americké armádní letecké síly USA (USAAF), aby přiměl výrobce zahájit výzkum proudových bombardérů. Boeing byl mezi několika oslovenými společnostmi; jeden z jeho návrhů, Model 424, byl v podstatě zmenšená verze pístového letounu B-29 Superfortress vybavená čtyřmi proudovými motory.[2][3] V roce 1944 z tohoto počáteční koncept vznikla formální žádost o návrh na konstrukci nového bombardéru s maximální rychlostí 890 km/h, cestovní rychlostí 720 km/h, doletem 3 500 mil (5 600 km) a dostupem 45 000 stop (13 700 m).[4][5]

V prosinci 1944 společnosti North American Aviation, Convair, Boeing a Glenn L. Martin Company předložily návrhy. Testování v aerodynamickém tunelu ukázalo, že odpor u zavěšení motorů u modelu 424 byl příliš vysoký, takže Boeing vstoupil s přepracovaným návrhem, modelem 432, se čtyřmi motory "utopenými" v přední části trupu.[6][5] Letectvo zadalo smlouvy všem čtyřem společnostem a vyžadovalo, aby se v North American a Convair soustředili na čtyřmotorové konstrukce (později B-45 a XB-46), zatímco v Boeingu a Martinu měli stavět šestimotorová letadla (B-47 a XB-48). Pohonnou jednotkou měl být nový proudový motor General Electric TG-180.[6]

Varianty[editovat | editovat zdroj]

XB-47D
Stroje EB-47E amerického námořnictva, 1971.
Poslední let B-47 v roce 1986; 52-0166 byl restaurován a převezen na základnu Castle AFB
  • XB-47 – Postaveny dva prototypy jako model 450-1-1 a 450-2-2 respektive 46-065 a 46-066, poháněné šesti proudovými motory Allison J35-GE-7 pro první lety. Zálet druhého prototypu se uskutečnil 21. července 1948 s výkonnějšími motory General Electric J47-GE-3 o tahu po 23,11 kN, které v průběhu zkoušek obdržel také první prototyp a takto modifikovaný poprvé vzlétl 7. října 1949.
  • B-47A – První let 25. června 1950, postaveno 10 sériových strojů s označením B-47A, z nichž první byl dodán v prosinci 1952. Byly vybaveny proudovými motory J47-GE-11, o stejném tahu 5,200 lbf (23 kN) jako dřívější J47-GE-3. U dvou letounů bylo odzkoušeno záďové střeliště s dvojicí kulometů ráže 12,7 mm dálkově ovládaných radiolokačním systémem.
  • B-47B: 399 ks, po 87 strojích s motory J47-GE-11 naběhla do výroby obměna s výkonnějšími motory J47-GE-23 o tahu po 25,78 kN.
  • RB-47B: 24 ks, průzkumná verze s osmi kamerami ve vyhřívaném pouzdru v pumovnici.
  • TB-47B: 62 ks, cvičná varianta se čtvrtým členem osádky – instruktorem.
  • DB-47B: 4 ks, bez výzbroje s rozšířeným radiovybavením pro řízení a kontrolu bezpilotních prostředků.
  • WB-47B: meteorologická verze.
  • YDB-47B: upravený jeden letoun B-47B (51-2186) pro vypouštění protizemní rakety GAM-63A Rascal.
  • XB-47D: u dvou exemplářů B-47B byly místo čtyř vnitřních proudových motorů instalovány dva turbovrtulové Wright YT49-W-1 se čtyřlistými vrtulemi Curtiss. První let takto upraveného letounu proběhl 26. srpna 1955 a zkoušky probíhaly na základně Larson AFB.
  • B-47E: 1341 ks, prototyp (51-2357) poprvé vzlétl 20. ledna 1953 s motory J47-GE-25, pokročilejší avionikou a účinnější výzbrojí.
  • DB-47E: 2 ks letounů pro vypouštění střel Rascal.
  • EB-47E: 3 ks, varianta pro radioelektronický průzkum.
  • RB-47E: 240 ks, průzkumná verze se zvětšenou kapacitou trupových palivových nádrží, jejíž první prototyp (51-5258) byl zalétán 3. července 1953.
  • EB-47H: varianta určená pro radioelektronický boj.
  • RB-47H: 32 ks, varianta pro optický a speciální radioelektronický průzkum.
  • ERB-47H: 3 ks
  • ETB-47E: cvičná verze.
  • WB-47E: 24 ks pro průzkum počasí.
  • YDB-47E: 2ks, stejné určení jako YDB-47B a DB-47E.
  • YB-47J: vznikla zástavbou radiolokačního bombardovacího a navigačního zařízení MA-2.
  • RB-47K: 15 ks, modifikované letouny RB-47E pro fotoprůzkum a rozbor počasí.
  • EB-47L: 36 ks B-47E přebudovaných pro systém vzdušného velení v případě nukleární války.

Celkem vyrobeno 2 032 kusů

Specifikace (B-47E)[editovat | editovat zdroj]

Technické údaje[editovat | editovat zdroj]

Schema bombardéru
  • Osádka: 3
  • Rozpětí: 35,4 m
  • Délka: 32,6 m
  • Výška: 8,5 m
  • Nosná plocha: 132,7 m²
  • Plošné zatížení: 454,8 kg/m²
  • Profil křídla: NACA 64A (0,225) 12 mod root and tip
  • Hmotnost prázdného stroje: 35 867 kg
  • Vzletová hmotnost: 60 341 kg
  • Maximální vzletová hmotnost: 100 000 kg
  • Pohonné jednotky: 6× turbokompresorový proudový motor General Electric J47-GE-25, každý o tahu 32 kN
  • Zero-lift drag coefficient: 0,0148 (odhad)
  • Plocha čelního odporu: 21,13 ft² (1,96 m²)
  • Štíhlost křídla: 9,42

Výkony[editovat | editovat zdroj]

Start bombardéru (0:32 min)
  • Maximální rychlost: 977 km/h
  • Cestovní rychlost: 896 km/h
  • Bojový rádius: 3 240 km s nákladem 9 000 kg pum
  • Přeletový dolet: 6 494 km
  • Dostup: 12 300 m
  • Počáteční stoupavost: 23,7 m/s
  • Plošné zatížení: 454,8 kg/m²
  • Tah/Hmotnost: 0,22
  • Lift-to-drag ratio: 20 (odhad)

Výzbroj[editovat | editovat zdroj]

  • Kanóny: 2× 20 mm M24A1
  • Pumy: do 11 000 kg výzbroje, zahrnující:
  • atomová puma nebo
  • 28× 230 kg konvenční munice

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Knaack 1988, p. 142.
  2. Peacock 1989, p. 31.
  3. Gunston and Gilchrist 1993, pp. 38–39.
  4. Knaack 1988, p. 101.
  5. a b Gunston and Gilchrist 1993, p. 39.
  6. a b Peacock 1989, p. 33.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]