Boeing B-47 Stratojet

B-47 Stratojet
Určení	strategický bombardér/průzkumný letoun
Původ	Spojené státy americké
Výrobce	Boeing
První let	17. prosince 1947
Zařazeno	červen 1951
Vyřazeno	1969, B-47E; 1977, EB-47E
Charakter	Vyřazen
Uživatel	Letectvo Spojených států
Vyrobeno kusů	2 032 ks
Cena za kus	1,9 milionu $ v roce 1955 (17.1 mil. $ pro rok 2018)
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Boeing B-47 Stratojet (tovární označení Model 450) byl americký šestimotorový proudový strategický bombardér středního až dlouhého doletu, určený k letům vysokou podzvukovou rychlostí ve velkých výškách, aby unikl nepřátelským stíhacím letounům. Hlavním úkolem B-47 byl případný jaderný útok na cíle v Sovětském svazu.

Vývoj B-47 lze vysledovat až k požadavku na průzkumný bombardér využívající nově vyvinutý tryskový pohon, který americké letectvo (USAAF) předložilo v roce 1943. Další klíčovou novinkou, která byla přijata během procesu vývoje, bylo šípové křídlo, které čerpalo z německého druhoválečného výzkumu. S motory v gondolách pod křídly představoval B-47 hlavní inovaci v proudových bojových letounech po druhé světové válce a přispěl k vývoji moderních proudových letadel. V dubnu 1946 letectvo objednalo dva prototypy označené „XB-47“ a 17. prosince 1947 provedl první prototyp první let. V soutěži čelil letounům North American XB-45, Convair XB-46 a Martin XB-48. Formální kontrakt na 10 letounů B-47A byl podepsán 3. září 1948. Později následovaly mnohem větší počty.

V roce 1951 vstoupil B-47 do služby u Strategic Air Command (SAC) amerického letectva a do konce padesátých let se rychle stal základem bombardovací síly. Během napětí za studené války vzniklo více než 2000 ks letounů. Jako strategický bombardér byl B-47 v provozu až do roku 1965, kdy byl do značné míry nahrazen modernějšími letadly jako je Boeing B-52 Stratofortress. B-47 byl také upraven k výkonu řady dalších rolí, včetně fotografického průzkumu, elektronického boje a meteorologickým účelům. Zatímco jako bombardéry bojově nasazeny nebyly, průzkumné RB-47 se občas dostaly pod palbu poblíž sovětského vzdušného prostoru nebo uvnitř něj. Typ zůstal v provozu jako průzkumný letoun až do roku 1969; hrstka sloužila jako létající testovací letouny až do roku 1977.

Dva letouny B-47B byly přestavěny pro doplňování paliva za letu, cisternový nesl označení KB-47G a doplňovaný letoun byl přeznačen na YB-47F. Verze B-47E dostala brzdící padák, katapultovací sedadla a kanony místo kulometů do zadní části trupu.

V roce 1956 obdrželo RCAF jeden letoun B-47B (51-2059) ke zkouškám turbokompresorového motoru Orenda Iroquois o tahu 88,90 kN. Úpravu na leteckou zkušebnu provedla firma Canadair Ltd. a létal pod označením CL-52.

Vývoj

B-47 vznikl z neformálního požadavku z roku 1943 na průzkumný bombardér poháněný proudovými motory, který vypracovaly americké armádní letecké síly USA (USAAF), aby přiměl výrobce zahájit výzkum proudových bombardérů. Boeing byl mezi několika oslovenými společnostmi; jeden z jeho návrhů, Model 424, byl v podstatě zmenšená verze pístového letounu B-29 Superfortress vybavená čtyřmi proudovými motory.^[3]^[4] V roce 1944 z tohoto počáteční koncept vznikla formální žádost o návrh na konstrukci nového bombardéru s maximální rychlostí 890 km/h, cestovní rychlostí 720 km/h, doletem 3 500 mil (5 600 km) a dostupem 45 000 stop (13 700 m).^[5]^[6]

V prosinci 1944 společnosti North American Aviation, Convair, Boeing a Glenn L. Martin Company předložily návrhy. Testování v aerodynamickém tunelu ukázalo, že odpor u zavěšení motorů u modelu 424 byl příliš vysoký, takže Boeing vstoupil s přepracovaným návrhem, modelem 432, se čtyřmi motory "utopenými" v přední části trupu.^[7]^[6] Letectvo zadalo smlouvy všem čtyřem společnostem a vyžadovalo, aby se v North American a Convair soustředili na čtyřmotorové konstrukce (později B-45 a XB-46), zatímco v Boeingu a Martinu měli stavět šestimotorová letadla (B-47 a XB-48). Pohonnou jednotkou měl být nový proudový motor General Electric TG-180.^[7]

Služba

Dne 1. července 1960 průzkumný letoun RB-47H-1-BW Stratojet (sériové číslo 53-4281) od 38th strategické průzkumné perutě (38th Strategic Reconnaissance Squadron) prováděl elektronický průzkum v mezinárodním vzdušném prostoru nad Barentsovým mořem severně od Murmansku. K této misi odstartoval z britské letecké základny RAF Brize-Norton v hrabství Oxfordshire. Na palubě letounu RB-47 byla šestičlenná posádka: velitel letounu Willard George Palm, druhý pilot a střelec Freeman Bruce Olmstead, navigátor John Richard McKone a tří důstojníci elektronického zpravodajství (electronic intelligence officers, jinak „Ravens“) Eugene E. Posa, Dean Bowen Phillips a Oscar Lee Goforth. Z poloostrova Kola proti letounu odstartoval sovětský stíhací letoun MiG-19, který pilotoval Vasilij Amvrosijevič Poljakov. Poljakov americký letoun dohnal a vyzval jej, aby ho následoval. Když neuposlechl, dostal rozkaz jej setřelit. Při prvním útoku kanóny vyřadil dva motory na levém křídle. Po druhém únoku se posádka bombardéru katapultovala. Opuštěný RB-47 ještě nějaký čas pokračoval v letu. Tato akce je považována za první sestřel dosažený letounem MiG-19. Pouze Olmstead a McKone přežili a byli zajati Sověty. Po inauguraci prezidenta Kennedyho je Nikita Chruščov propustil jako gesto dobré vůle. Do Spojených států se vrátili 27. ledna 1961.^[8]

Varianty

XB-47: Postaveny dva prototypy jako model 450-1-1 a 450-2-2 respektive 46-065 a 46-066, poháněné šesti proudovými motory Allison J35-GE-7 pro první lety. Zálet druhého prototypu se uskutečnil 21. července 1948 s výkonnějšími motory General Electric J47-GE-3 o tahu po 23,11 kN, které v průběhu zkoušek obdržel také první prototyp a takto modifikovaný poprvé vzlétl 7. října 1949.
B-47A: První let 25. června 1950, postaveno 10 sériových strojů s označením B-47A, z nichž první byl dodán v prosinci 1952. Byly vybaveny proudovými motory J47-GE-11, o stejném tahu 5,200 lbf (23 kN) jako dřívější J47-GE-3. U dvou letounů bylo odzkoušeno záďové střeliště s dvojicí kulometů ráže 12,7 mm dálkově ovládaných radiolokačním systémem.
B-47B: 399 ks, po 87 strojích s motory J47-GE-11 naběhla do výroby obměna s výkonnějšími motory J47-GE-23 o tahu po 25,78 kN.
RB-47B: 24 ks, průzkumná verze s osmi kamerami ve vyhřívaném pouzdru v pumovnici.
TB-47B: 62 ks, cvičná varianta se čtvrtým členem osádky – instruktorem.
DB-47B: 4 ks, bez výzbroje s rozšířeným radiovybavením pro řízení a kontrolu bezpilotních prostředků.
WB-47B: meteorologická verze.
YDB-47B: upravený jeden letoun B-47B (51-2186) pro vypouštění protizemní rakety GAM-63A Rascal.
XB-47D: u dvou exemplářů B-47B byly místo čtyř vnitřních proudových motorů instalovány dva turbovrtulové Wright YT49-W-1 se čtyřlistými vrtulemi Curtiss. První let takto upraveného letounu proběhl 26. srpna 1955 a zkoušky probíhaly na základně Larson AFB.
B-47E: 1341 ks, prototyp (51-2357) poprvé vzlétl 20. ledna 1953 s motory J47-GE-25, pokročilejší avionikou a účinnější výzbrojí.
DB-47E: 2 ks letounů pro vypouštění střel Rascal.
EB-47E: 3 ks, varianta pro radioelektronický průzkum.
RB-47E: 240 ks, průzkumná verze se zvětšenou kapacitou trupových palivových nádrží, jejíž první prototyp (51-5258) byl zalétán 3. července 1953.
EB-47H: varianta určená pro radioelektronický boj.
RB-47H: 32 ks, varianta pro optický a speciální radioelektronický průzkum.
ERB-47H: 3 ks
ETB-47E: cvičná verze.
WB-47E: 24 ks pro průzkum počasí.
YDB-47E: 2ks, stejné určení jako YDB-47B a DB-47E.
YB-47J: vznikla zástavbou radiolokačního bombardovacího a navigačního zařízení MA-2.
RB-47K: 15 ks, modifikované letouny RB-47E pro fotoprůzkum a rozbor počasí.
EB-47L: 36 ks B-47E přebudovaných pro systém vzdušného velení v případě nukleární války.

Celkem vyrobeno 2 032 kusů

Specifikace (B-47E)

Technické údaje

Osádka: 3
Rozpětí: 35,4 m
Délka: 32,6 m
Výška: 8,5 m
Nosná plocha: 132,7 m²
Plošné zatížení: 454,8 kg/m²
Profil křídla: NACA 64A (0,225) 12 mod root and tip
Hmotnost prázdného stroje: 35 867 kg
Vzletová hmotnost: 60 341 kg
Maximální vzletová hmotnost: 100 000 kg
Pohonné jednotky: 6× turbokompresorový proudový motor General Electric J47-GE-25, každý o tahu 32 kN
Zero-lift drag coefficient: 0,0148 (odhad)
Plocha čelního odporu: 21,13 ft² (1,96 m²)
Štíhlost křídla: 9,42

Výkony

Start bombardéru (0:32 min)

Maximální rychlost: 977 km/h
Cestovní rychlost: 896 km/h
Bojový rádius: 3 240 km s nákladem 9 000 kg pum
Přeletový dolet: 6 494 km
Dostup: 12 300 m
Počáteční stoupavost: 23,7 m/s
Plošné zatížení: 454,8 kg/m²
Tah/Hmotnost: 0,22
Lift-to-drag ratio: 20 (odhad)

Výzbroj

Kanóny: 2× 20 mm M24A1
Pumy: do 11 000 kg výzbroje, zahrnující:
2× atomová puma nebo
28× 230 kg konvenční munice

Odkazy

Reference

↑ Tegler 2000, s. 11–12.
↑ Knaack 1988, p. 142.
↑ Peacock 1989, p. 31.
↑ Gunston and Gilchrist 1993, pp. 38–39.
↑ Knaack 1988, p. 101.
↑ ^a ^b Gunston and Gilchrist 1993, p. 39.
↑ ^a ^b Peacock 1989, p. 33.
↑ 1 July 1960 [online]. This Day in Aviation, 2025-07-01 [cit. 2025-07-05]. Dostupné online. (anglicky)

Literatura

TEGLER, Jan, 2000. B-47 Stratojet: Boeing's Brilliant Bomber. New York, New York: McGraw Hill. 168 s. (Walter J. Boyne Military Aircraft Series). Dostupné online. ISBN 0-07-135567-7. (anglicky)

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Boeing B-47 Stratojet na Wikimedia Commons
(anglicky) Handbook Flight Operating Instructions USAF Series B-47A Aircraft^{[nedostupný zdroj]}
(anglicky)(1950) (Part II) AN 01-20ENA-1 Handbook Flight Operating Instructions USAF Series B-47A Aircraft^{[nedostupný zdroj]}
FlakAlley: The B-47s Fatal Flaw na YouTube (anglicky)
The History Guy: B-47 over the USSR na YouTube (anglicky)

[FOOTNOTETegler200011–12-1] Tegler 2000, s. 11–12.

[2] Knaack 1988, p. 142.

[Peacock_AE_p31-3] Peacock 1989, p. 31.

[gungil_389-4] Gunston and Gilchrist 1993, pp. 38–39.

[Knaack_p101-5] Knaack 1988, p. 101.

[gungil_39-6] Gunston and Gilchrist 1993, p. 39.

[Peacock_AE_p33-7] Peacock 1989, p. 33.

[rb-47-8] 1 July 1960 [online]. This Day in Aviation, 2025-07-01 [cit. 2025-07-05]. Dostupné online. (anglicky)

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

[8]