Národní fronta osvobození Jižního Vietnamu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Na tento článek je přesměrováno heslo Vietcong. Možná hledáte: počítačovou hru Vietcong.


Národní fronta osvobození Jižního Vietnamu
Mặt trận Dân tộc Giải phóng miền Nam Việt Nam
Účast na válce ve Vietnamu

vlajka Vietkongu

vlajka Vietkongu
Základní info
Aktivní 1954–1976
Vznik jako Viet Minh
Operační 
území
Indočína se zaměřením na Jižní Vietnam
Ideologie komunismus, marxismus-leninismus, nacionalismus
Velitel různí
Spojenci Severní Vietnam, Sovětský svaz, Čína
Oponenti Jižní Vietnam, Spojené státy americké

Národní fronta osvobození Jižního Vietnamu (vietnamsky Mặt trận Dân tộc Giải phóng miền Nam Việt Nam), též známá jako Việt Cộng (česky Vietkong) byla komunisticky orientovaná politická organizace vedoucí během vietnamské války partyzánský i konvenční boj proti vládě Vietnamské republiky. Byla podporována a doplňována zbraněmi i vojenskými odborníky z Vietnamské demokratické republiky, ačkoliv většinu jejích stoupenců tvořili státní příslušníci Vietnamské republiky. Její ozbrojená složka se nazývala Lidové osvobozenecké ozbrojené síly. Američtí vojáci organizaci nazývali V-C nebo Victor Charlie podle hláskovací tabulky NATO, jejím příslušníkům pak říkali Charlie.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Spálené tělo ženy, jedné z 252 obětí, zavražděných při masakru v Dak Son spáchaného během války ve Vietnamu příslušníky ozbrojených sil Vietkongu
Štítek na zahalených pozůstatcích neidentifikovaných až 6000 obětí, zavražděných při masakru v Hue, spáchaného během války ve Vietnamu příslušníky ozbrojených sil Vietkongu a Vietnamské lidové armády
Slzy na tváři malého tříletého Dieu Do, zasaženého plamenometem Vietkongu, nyní bez domova a sirotka.

Národní fronta osvobození Jižního Vietnamu vznikla 29. prosince 1960 z rozhodnutí severovietnamské komunistické strany z kádrů Národní fronty osvobození Vietnamu (Việt Minh), a postupně zahájila protivládní vojenské operace s cílem spojení Vietnamu pod nadvládou komunistické Hanoje. Její ozbrojené síly se členily na lokální jednotky (tzv. vesnické odbojové buňky) a jednotky určené čelit pravidelné armádě (dělené dále na Teritoriální ozbrojené oddíly, operující v menších skupinách a praktikující metody partyzánské války, a Hlavní ozbrojené síly, členěné dle klasické armádní struktury do pluků a divizí), jejichž počet se s postupem doby zvětšoval. Zatímco lokální jednotky (jak vesnické odbojové buňky, tak Teritoriální ozbrojené síly), byly cvičeny na území Jižního Vietnamu, Hlavní ozbrojené síly, ačkoliv z větší části tvořené občany jižního Vietnamu, byly cvičeny na území severního Vietnamu. Postupem války ve Vietnamu ale klesala vojenská role Vietkongu, zejména po jeho oslabení v průběhu ofensivy TếtOperace Phoenix americké Ústřední zpravodajské služby a naopak sílil podíl pravidelné severovietnamské armády na válečných operacích proti armádám Vietnamské republiky a USA, zatímco Vietkong se stával spíše organizací politickou. 8. června 1969 ustavil tzv. Prozatímní revoluční vládu Vietnamské republiky, která byla brzy uznána státy socialistického bloku. Již předtím udržovala Národní fronta osvobození Jižního Vietnamu diplomatické styky se socialistickými státy a od února 1965 i s Francií. Po takzvaném Velikonočním vpádu jednotek Vietnamské lidové armády na území Vietnamské republiky ustoupily ozbrojené síly Vietkongu na poli vojenských operací zcela do pozadí. V roce 1975, po pádu Saigonu tato vláda formálně přejímá správu země a stává se aktérem sjednocení Vietnamu pod nadvládou komunistického severu, ve skutečnosti byla pouze zástěrkou vlády severního Vietnamu na území Vietnamské republiky.

Masakry[editovat | editovat zdroj]

  • Masakr v Hue, Vietkong a armáda Severního vietnamu povraždili 2800-6000 civilistů, včetně žen, dětí, kojenců a zajatců.[1]
  • Masakr v Dak Son, Vietkong srovnal vesnici se zemí a povraždil asi 252 obyvatel, včetně žen a dětí.
  • Masakr v Phuoc-vinh, Vietkong usekal hlavy obránců města a nabodal je na zašpičatělé kůly táhnoucí se v dlouhých řadách.[2]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Anderson, David L. The Columbia Guide to the Vietnam War. 2004, page 98-9
  2. http://www.vietnam.psyo.cz/cz/fotogalerie/vietnam_19641975/valka_ve_vietnamuii

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]