Bell X-1

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Bell X-1
X-1 přezdívaný "Glamorous Glennis"
X-1 přezdívaný "Glamorous Glennis"
Určení experimentální raketoplán
Výrobce Bell Aircraft Corporation
Šéfkonstruktér Robert J. Woods
První let 19. ledna 1946 (bezmotorový let)
Uživatel USAF
NACA

Bell X-1 bylo první letadlo, které překonalo rychlost zvuku vlastní silou ve vodorovném letu. Během tohoto letu letoun dosáhl nejvyšší rychlosti odpovídající Machovu číslu 1,015 (1299 km/h). Tento letoun také založil typovou řadu X, určenou čistě pro experimentální účely, která byla zpočátku utajována. Letoun X-1 byl poháněn raketovým motorem a let zahajoval vypuštěním ze speciálně upraveného bombardéru B-29. Po spotřebování paliva letoun klouzavým letem přistál na letišti, byl však schopen také klasického vzletu z letiště.

Prvním nadzvukovým pilotem se stal Charles "Chuck" Yeager, který s tímto letounem dne 14. října 1947 překonal rychlost zvuku.

5. ledna 1949 Yeager provedl ověření stoupavosti letounu X-1 klasickým vzletem z dráhy a dosažením výšky 7000 m za 90 sekund.


Historie[editovat | editovat zdroj]

Bell X-1A v letu

Vše začalo v roce 1946, kdy dva pokusné letouny XS-1 (později přejmenované na X-1) prováděly experimentální lety na armádní letecké základně Muroc (v současné době Edwards AFB) v Kalifornii pro získání letových dat pro překonání nadzvukové rychlosti. Tyto rané pokusy vyvrcholily prvním řízeným letem rychlejším než 1,0 M, tzn. rychlejším než zvuk.

XS-1 byl první vysokorychlostní letoun, postavený výhradně pro letecký výzkum. Typ nebyl nikdy určen k výrobě. XS-1 byl z velké části navržen v souladu s údaji poskytnutými úřadem NACA (dnes NASA), zaplacen vojenským letectvem a postaven firmou Bell. XS-1 číslo 2 (sériové číslo 46-063) byl testován úřadem NACA, aby poskytl konstrukční údaje pro další produkci letounů o vysokém výkonu.

Tvar trupu XS-1 byl převzat ze střely půlpalcového kulometu Browning, jejíž nadzvuková rychlost byla dobře známa. Trup byl opatřen přímým křídlem o malé ploše a velmi tenkém profilu a ocasem převzatým z britského supersonického letounu Miles M.52. Raketový motor, jehož tah se měnil postupným zapínáním čtyř spalovacích komor, spaloval etylalkohol a kapalný kyslík, jež dodávala turbočerpadla.

Výzkumné metody použité v programu X-1 se staly vzorem pro všechny následující projekty X. Metody a personál NACA, při projektu X-1, také pomohly položit základ americkému vesmírnému programu v 60. letech. Projekt X-1 stanovil a upevnil poválečnou spolupráci mezi potřebami americké armády, průmyslu a výzkumných zařízení. Letové údaje získané úřadem NACA během testů X-1 následné poskytly základ pro leteckou převahu USA v druhé polovině 20. století.

Jako výsledek prvního nadzvukového letu X-1, Národní letecká asociace v roce 1948 hlasovala pro udělení Collier Trophy pro tři hlavní účastníky programu. Prezident Truman v Bílém domě ocenil Larryho Bella za firmu Bell, kapitána Yeagera za pilotování a Johna Stacka za NACA.

Sériová čísla letadel[editovat | editovat zdroj]

Raketový motor XLR-11
X-1 s pozemní obsluhou


Specifikace (X-1)[editovat | editovat zdroj]

X-1

Technické údaje[editovat | editovat zdroj]

  • Posádka: 1
  • Délka: 9,4 m
  • Rozpětí: 8,5 m
  • Výška: 3,3 m
  • Plocha křídel: 12 m²
  • Prázdná hmotnost: 3 174 kg
  • Vzletová hmotnost: 5 555 kg
  • Maximální vzletová hmotnost: 5 557 kg
  • Pohon: raketový motor Reaction Motors XLR11-RM3 o tahu 26,7 kN

Výkony[editovat | editovat zdroj]

  • Maximální rychlost: 1 541 km/h
  • Dolet: vytrvalost motoru 5 minut
  • Dostup: 21 915 m
  • Zatížení křídel: 463 kg/m²
  • Poměr výkonu/hmotnosti: 4,9 kN/kg

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí galerii k tématu