Bell 360 Invictus

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Bell 360 Invictus
Určeníprůzkumný a bitevní vrtulník
VýrobceBell Helicopter Textron
Charakterve vývoji
Vyrobeno kusů1 prototyp
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bell 360 Invictus je projekt průzkumného a bitevního vrtulníku vyvíjený americkou společností Bell Helicopter Textron v rámci modernizačního programu americké armády Future Attack Reconnaissance Aircraft (FARA).

Vznik a vývoj[editovat | editovat zdroj]

Vrtulník Bell 360 je vyvíjen v rámci amerického armádního modernizačního programu FARA. Vítězný stroj bude náhradou za stávající průzkumně-bojové vrtulníky Bell OH-58D Kiowa Warrior. Plánována je stavba stovek kusů. Požadován je stroj s hmotností 6350 kg, cestovní rychlostí nejméně 180 uzlů (330 km/h) a maximální rychlostí nejméně 200 uzlů (370 km/h). Nový vrtulník musí být schopen operovat na moderním bojišti, včetně městských aglomerací. Proto je kladen důraz na kompaktní rozměry, vysokou cestovní rychlost, výkonné senzory, schopnost spolupráce s drony a novou generaci výzbroje.[1] Nejprve bylo vybráno pět počátečních návrhů (AVX Aircraft + L3 Harris, Bell, Boeing, Karem Aircraft a Sikorsky), které získaly po 15 milionech dolarů na další rozpracování.[2] Roku 2020 byly pro podrobné rozpracování vybrány projekty Bell 360 a Sikorsky Raider X (vycházející z technologického demonstrátoru Sikorsky S-97). Obě společnosti pak získaly prostředky na stavbu prototypů pro porovnávací zkoušky. Bell získal 700 milionů dolarů a Sikorsky 940 milionů dolarů. V jeho případě je částka vyšší, neboť jeho projekt je technologicky náročnější.[1] Jejich hlavním úkolem je vyhledávání a zaměřování pozic protivníka a v případě nutnosti jeho zničení vlastními zbraněmi. Program FARA není prvním pokusem o vývoj náhrady OH-58, neboť v 90. letech byl vyvíjen technologicky pokročilý stealth typ Boeing/Sikorsky RAH-66 Comanche. Tento program však byl zrušen kvůli technologické složitosti a s tím souvisejícím stoupajícím vývojovým nákladům. Zahájení testování prototypů soutěžících v programu FARA je plánováno na konec roku 2022. Roku 2023 mají začít porovnávací zkoušky. Vítězný vrtulník má být do služby přijat roku 2028.[3]

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Vrtulník má klasickou koncepci s jedním čtyřlistým kompozitním hlavním rotorem a zadním vyrovnávacím rotorem. Vyrovnávací rotor je nakloněn o 20°. Velké postranní aerodynamické plochy zlepšují stabilitu vrtulníku a lze je využít k podvěšení výzbroje. Pro usnadnění vývoje a snížení vývojových rizik široce využívá osvědčené a vyzrálé technologie, zejména z civilního typu Bell 525 Relentless. Vrtulník pohání v rámci programu ITEP vyvíjený turbohřídelový motor General Electric T901 o maximálním výkonu 2237 kW (3000 hp). Vpravo od něj je uložen pomocný turbo-hřídelový motor Pratt & Whitney Canada PW200D1 o výkonu 450 kW. Pomocný motor slouží ke startování, výrobě elektrické energie a zvýšení výkonů v mezních letových režimech. Hlavní výzbrojí vrtulníku je trojhlavňový rotační 20mm kanon XM915. Další výzbroj bude umístěna v krytých zbraňových šachtách, popřípadě na závěsnících pod pomocnými křídly.[3]

Specifikace (Bell 360)[editovat | editovat zdroj]

Technické údaje[editovat | editovat zdroj]

Výkony[editovat | editovat zdroj]

  • Maximální rychlost:  km/h

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Program FARA: Finalisty jsou vrtulníky 360 Invictus a Raider X [online]. Armadninoviny.cz, rev. 2020-04-02 [cit. 2021-08-24]. Dostupné online. 
  2. Bojový vrtulník Bell 360 Invictus pro americký program FARA [online]. Armadninoviny.cz, rev. 2019-10-03 [cit. 2021-08-24]. Dostupné online. 
  3. a b Prototyp vrtulníku Bell 360 Invictus získává obrysy [online]. Armadninoviny.cz, rev. 2021-08-18 [cit. 2021-08-24]. Dostupné online. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]