Třída Izumo

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Třída Izumo
IzumoIzumo po spuštění na vodu
Obecné informace
Uživatelé Vlajka Japonské námořní sily sebeobrany
Typ vrtulníkový torpédoborec
Lodě 2
Zahájení stavby
Spuštění na vodu
Uvedení do služby
Osud ve stavbě
Předchůdce třída Hjúga
Následovník {{{následující třída}}}
Technické údaje
Výtlak 19 500 t (standardní)
27 000 t (plný)
Délka 248 m
Šířka 38 m
Ponor 7,5 m
Pohon COGAG
Palivo {{{palivo}}}
Rychlost 30 uzlů
Dosah
Posádka
Výzbroj Phalanx CIWS
RAM
Pancíř
Letadla
Radar
Sonar
Ostatní
Technické údaje {{{podtřída2}}}
Výtlak {{{výtlak2}}}
Délka {{{délka2}}}
Šířka {{{šířka2}}}
Ponor {{{ponor2}}}
Pohon {{{pohon2}}}
Palivo {{{palivo2}}}
Rychlost {{{rychlost2}}}
Dosah {{{dosah2}}}
Posádka {{{posádka2}}}
Výzbroj {{{výzbroj2}}}
Pancíř {{{pancíř2}}}
Letadla {{{letadla2}}}
Radar {{{radar2}}}
Sonar {{{sonar2}}}
Ostatní {{{ostatní2}}}

Třída Izumo (japonsky: いずも型護衛艦, Izumogata Goeikan) je třída víceúčelových vrtulníkových torpédoborců stavěných pro Japonské námořní sily sebeobrany (JMSDF). Fakticky se jedná o nosiče vrtulníků, vzhledem a velikostí však silně připomínají lehké letadlové lodě – Japonsko z nich však plánuje provozovat pouze vrtulníky, vlastnění útočných letadlových lodí mu zakazuje ústava.[1] Jejich primární úlohou je protiponorkové hlídkování, mohou ale plnit i další role, například přepravu výsadku, humanitární mise, či doplňování paliva dalším lodím.[2]

Objednány byly dvě jednotky této třídy. Ve službě nahradí dvojici vrtulníkových torpédoborců třídy Širane. Prototypová jednotka Izumo byla na vodu spuštěna v den 68. výročí svržení atomové bomby na Hirošimu.[2] Třída představuje největší japonské válečné lodě postavené od doby druhé světové války.[1]

Jednotky třídy[editovat | editovat zdroj]

Oba torpédoborce této třídy staví japonská loděnice IHI Marine United ve městě Jokohama.

Číslo Název Zahájení stavby Spuštěna na vodu Uvedena do služby Poznámka
DDH-183 Izumo 2012 6. srpna 2013 2015 (plán) ve stavbě, náhrada za Širane
DDH-184  ? 2014 (plán) 2015 (plán) 2017 (plán) objednána, náhrada za Kurama

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Plavidla mají průběžnou letovou palubu po celé délce s ostrovem na pravoboku. Trup a nástavby mají stealth tvarování. Na letové palubě se nachází pět přistávacích bodů. Je plánováno, že jedna loď běžně ponese sedm protiponorkových a dva záchranné vrtulníky. Skutečná kapacita rozměrných plavidel je ale výrazně větší – cca 30 strojů.[1]

Pro případ nasazení v roli výsadkových plavidel jsou plavidla vybaveny nákladovou palubou přístupnou pomocí ramp. Přepravovat mohou až 500 vojáků a padesát 3,5t vozidel. Nenesou výsadkové čluny.[1]

K vlastní obraně plavidla slouží dva 20mm kanónové komplety blízké obrany Phalanx CIWS a dva raketové komplety RIM-116 RAM, každý nesoucí 21 protiletadlových řízených střel.[1]

Pohonný systém je koncepce COGAG. Tvoří ho čtyři plynové turbíny General Electric LM2500. Lodní šrouby jsou dva. Nejvyšší rychlost dosahuje 30 uzlů.[2]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e Izumo class Helicopter carrier [online]. Military-Today.com, [cit. 2013-10-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b c DDH-183 Izumo 22DDH Class [online]. GlobalSecurity.org, rev. 2013-08-06, [cit. 2013-10-15]. Dostupné online. (anglicky)