Třída Izumo

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Třída Izumo
Izumo (DDH-183)
Izumo (DDH-183)
Obecné informace
Uživatelé Vlajka Japonské námořní sily sebeobrany
Typ vrtulníkový torpédoborec
Lodě 2
Osud aktivní (2016)
Předchůdce třída Hjúga
Technické údaje
Výtlak 19 500 t (standardní)
27 000 t (plný)
Délka 248 m
Šířka 38 m
Ponor 7,5 m
Pohon COGAG
Rychlost 30 uzlů
Výzbroj Phalanx CIWS
RAM

Třída Izumo (japonsky: いずも型護衛艦, Izumogata Goeikan) je třída víceúčelových vrtulníkových torpédoborců stavěných pro Japonské námořní sily sebeobrany (JMSDF). Fakticky se jedná o nosiče vrtulníků, vzhledem a velikostí však silně připomínají lehké letadlové lodě a existují spekulace, zdali z nich budou moci operovat letouny VSTOL. Japonsko z nich však plánuje provozovat pouze vrtulníky, vlastnění útočných letadlových lodí mu zakazuje ústava.[1] Jejich primární úlohou je protiponorkové hlídkování, mohou ale plnit i další role, například přepravu výsadku, humanitární mise, či doplňování paliva dalším lodím.[2]

Objednány byly dvě jednotky této třídy. Ve službě nahradí dvojici vrtulníkových torpédoborců třídy Širane. Prototypová jednotka Izumo byla na vodu spuštěna v den 68. výročí svržení atomové bomby na Hirošimu.[2] Třída představuje největší japonské válečné lodě postavené od doby druhé světové války.[1]

Jednotky třídy[editovat | editovat zdroj]

Oba torpédoborce této třídy staví japonská loděnice IHI Marine United ve městě Jokohama.

Jednotky třídy Izumo:

Název Zahájení stavby Spuštěna na vodu Uvedena do služby Poznámka
Izumo (DDH-183) 27. ledna 2012 6. srpna 2013 25. března 2015 náhrada za Širane
Kaga (DDH-184) 7. října 2013 27. srpna 2015[3] 2017 (plán) ve stavbě, náhrada za Kurama

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Pohled z levoboku
Detail můstku

Plavidla mají průběžnou letovou palubu po celé délce s ostrovem na pravoboku. Trup a nástavby mají stealth tvarování. Na letové palubě se nachází pět přistávacích bodů. Je plánováno, že jedna loď běžně ponese sedm protiponorkových a dva záchranné vrtulníky. Skutečná kapacita rozměrných plavidel je ale výrazně větší – cca 30 strojů.[1] Nesené vrtulníky jsou typu SH-60J/K a AW101 Merlin.

Pro případ nasazení v roli výsadkových plavidel jsou plavidla vybaveny nákladovou palubou přístupnou pomocí ramp. Přepravovat mohou až 500 vojáků a padesát 3,5t vozidel. Nenesou výsadkové čluny.[1]

K vlastní obraně plavidla slouží dva 20mm kanónové komplety blízké obrany Phalanx CIWS a dva raketové komplety RIM-116 RAM, každý nesoucí 21 protiletadlových řízených střel.[1]

Pohonný systém je koncepce COGAG. Tvoří ho čtyři plynové turbíny General Electric LM2500. Lodní šrouby jsou dva. Nejvyšší rychlost dosahuje 30 uzlů.[2]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e Izumo class Helicopter carrier [online]. Military-Today.com, [cit. 2013-10-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b c DDH-183 Izumo 22DDH Class [online]. GlobalSecurity.org, rev. 2013-08-06, [cit. 2013-10-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. Japan Named and Launched its 2nd Izumo Class Helicopter Destroyer DDH-184 "Kaga" [online]. Navyrecognition.com, rev. 2015-08-27, [cit. 2015-08-31]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ZAJAC, Ivan. Izumo: Kontroverzní nosič vrtulníků. ATM. květen 2015, roč. 47, čís. 5, s. 82 až 87. ISSN 1802-4823.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]