Páni ze Stráže

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Páni ze Stráže
Erb pánů ze Stráže tvoří pětilistá růže, stejně jako u ostatních Vítkovců
Erb pánů ze Stráže tvoří pětilistá růže, stejně jako u ostatních Vítkovců
Země České království
Mateřská dynastie Páni z Hradce
(Vítkovci)
Zakladatel Sezema z Kosové Hory
Mýtický zakladatel Vítek I. z Prčice
Rok založení 1267
Vymření po meči 1476
Poslední vládce Jiřík ze Stráže

Páni ze Stráže byli stará česká panská rodina, která pocházela z rozrodu Vítkovců, v jehož rámci se odštěpila od pánů z Hradce. Po větší část své existence tento rod patřil k „chudým příbuzným“ ve srovnání s většinou jiných Vítkovců, až ve zmatcích husitské revoluce se jim podařilo vyšvihnout mezi přední rody království, ale dlouho jim toto postavení nevydrželo. Po meči vymřeli již v polovině sedmdesátých let 15. století, po přeslici roku 1495.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Zámek (původně hrad) ve Stráži nad Nežárkou, rodové sídlo

Tuto odnož pánů z Hradce založil okolo roku 1267 Sezema z Hradce, který nechal postavit hrad Stráž nad Nežárkou v jižních Čechách a roku 1284 se psal s predikátem „ze Stráže“.[1] Jeho potomci vedli spory s Rožmberky, bojovali proti nim v řadách táborských vojsk, i mezi sebou vedli sváry o majetek.

Nejvýznamnějším členem rodu se stal Jindřich ze Stráže († 1466), který se přes svou katolickou víru spojil s husity, s nimiž se účastnil výpravy do Rakous. Uznal nakonec Zikmunda za českého krále a posléze se postavil na stranu jeho zetě, krále Albrechta. Později ovšem podporoval Jiřího z Poděbrad při jeho obsazení Prahy (1448) i při volbě krále, Jiřík jej za odměnu jmenoval nejvyšším hofmistrem. Ve Starých letopisech českých je k roku 1478 uvedena zajímavá zpráva, že totiž Jindřich se vrátil z Jeruzaléma – kde na byl na pouti k Božímu hrobu – a cestou prý rozmlouval s tureckým sultánem (dobově žoldánem)[pozn. 1] o otázce přijímání u křesťanů, načež mu sultán údajně řekl: „Já bych raději sloužil tomu bohu, který dává jíst a pít, než tomu, který dává jen jíst a nedává pít.“ Jindřicha, do té doby přesvědčeného jednušku (= přijímajícího podjednou) to podnítilo, aby přešel na stranu podobojí, v čemž vytrval až do své smrti.[2][pozn. 2]

Jindřich měl z prvního manželství dva syny, Michala († 1470) a Jiříka († 1476), dále dvě dcery, Kateřinu (1447–1481) a Johanku († 1495).[pozn. 3] Michal po Jindřichovi zdědil Řečici a Jiří, jenž v letech 1472–1474 působil jako nejvyšší zemský sudí, obdržel Přerov nad Labem a Stráž nad Nežárkou. Dcery Kateřina s Johankou po smrti bratrů přinesly své dědictví do rodin manželů, tj. Šelmberkům a pánům z Donína (tito dostali do vlastnictví i rodový hrad ve Stráži).

Erb[editovat | editovat zdroj]

Ve zlatém štítě nosili modrou růži.

Příbuzenstvo[editovat | editovat zdroj]

Spojili se s Slavaty, Šelmberky, Mansfeldy, pány z Donína či z Hrádku.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Tehdy vládl Mehmed II. (1451–1481)
  2. Vzhledem k chybné dataci události (Jindřich byl tehdy již 12 let mrtev), pozdnímu zapsání (tato pasáž je z rukopisů, pocházejících až ze 17. století) a celkovým okolnostem se zpráva nepovažuje za věrohodnou.
  3. A. Sedláček tuto Johanku v OSN XXIV, str. 209, heslo ze Stráže, považuje za Jindřichovu vnučku (dceru Jiřího)

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého. Budějovicko. Svazek III. Praha: Jiří Čížek – ViGo agency, 2000. 294 s. Kapitola Stráž hrad, s. 269–271. 
  2. Ze starých letopisů českých. Příprava vydání PORÁK, Jaroslav a KAŠPAR, Jaroslav. Praha: Svoboda, 1980. S. 231. Odstavec č. 600. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • HALADA, Jan. Lexikon české šlechty. Praha: Akropolis, 1992. ISBN 80-901020-3-4. Kapitola ze Stráže, s. 150–151. 
  • JŮNA, Jan. Vítkovci a jejich rod : studie z listinných a jiných dochovaných pramenů. 1. vyd. Svazek II. Páni ze Stráže 1267–1474. Jindřichův Hradec: Martin Jůna, 2014. ISBN 978-80-88015-90-1. 
  • ŠŤASTNÝ, Petr. Jindřich ze Stráže: Itinerář cesty na vrchol moci a slávy (1450–1460). In: Vlastivědný sborník Dačicka, Jindřichohradecka a Třeboňska 20. Jindřichův Hradec: Muzeum Jindřichohradecka, 2008. ISBN 978-80-86227-32-0. ISSN 1801-3759. S. 5–17.
  • ŠŤASTNÝ, Petr. Jindřich ze Stráže: Vzestup jihočeského feudála do r. 1450. In: Vlastivědný sborník Dačicka, Jindřichohradecka a Třeboňska 17. Jindřichův Hradec: Muzeum Jindřichohradecka, 2005. ISBN 80-86227-23-5. S. 34–46.
  • ŠŤASTNÝ, Petr. Jindřich ze Stráže, jihočeský šlechtic doby husitské a poděbradské. Brno, 2006 [cit. 2017-12-05]. 95 s. Diplomová práce. Filozofická fakulta Masarykovy univerzity. Vedoucí práce Tomáš Borovský. Dostupné online.

Související články[editovat | editovat zdroj]