Peter Steffens

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Peter Steffens
Peter Steffens
Peter Steffens

Poslanec Českého zemského sněmu
Ve funkci:
1861 – 1870
Ve funkci:
1872 – 1879

Poslanec Říšské rady
Ve funkci:
1861 – 1865
Ve funkci:
1867 – 1879
Stranická příslušnost
Členství Ústavní strana
ústavověrný velkostatek

Narození 23. března 1818
Cáchy
PruskoPrusko Prusko
Úmrtí září 1879
Maria Enzersdorf
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Commons Kategorie Peter Steffens
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Peter Steffens (23. března 1818 Cáchyzáří 1879 Maria Enzersdorf[1]) byl rakouský a český podnikatel a politik německé národnosti, v 2. polovině 19. století poslanec Českého zemského sněmu a Říšské rady.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Cáchách roku 1818. Jeho otec Peter Steffens byl soukromý fabrikant, matka Rozalie Thermer dcera královského dvorského sedláře z Paříže. Roku 1839 přesídlil s matkou do Čech. Byl tehdy chudý a nezámožný. V září 1842 se oženil s Aloisií, neteří bratrů Jungbauerových, kteří provozovali přádelnu v areálu bývalého kláštera v Zlaté Koruně. Steffens později provoz firmy převzal. Poté, co vyřídil smlouvy o pronájmu areálu, začal v objektu místo nyní zrušené přádelny budovat slévárnu a strojírnu, která byla uvedena do provozu roku 1846 (další továrnu měl Steffens mít přímo v nedalekých Českých Budějovicích). Do sortimentu závodu patřila čerpadla, parní stroje, vodní kola, turbíny, železné a litinové výrobky, hoblovací stroje, pluhy a další zemědělské stroje a zařízení pro různé průmyslové podniky. Steffensova zlatokorunská firma disponovala vodním pohonem o síle 40 koňských sil. K roku 1875 se tu uvádí 12 slevačů, 2 kováři, 14 zámečníků, 7 soustružníků a 2 truhláři. Ročně továrna zpracovala cca 600 metrických centů surového železa, 250 metrických centů kovářského železa, 2,5 metrických centů mědi a po 1 metrickém centu cínu a zinku. Steffensův podnik měl vlastní výstavní stánek na světové výstavě roku 1873 ve Vídni. Mezi dochované výrobky zdejší slévárny patří třeba litinová veranda na zámku v Hluboké nad Vltavou či kovové části schwarzenberské hrobky v Třeboni. Průmyslové aktivity prováděné v areálu středověkého zlatokorunského kláštera ovšem vedly k architektonickému a technickému poškození tohoto komplexu.[1]

Od vzniku obchodní a živnostenské komory v Českých Budějovicích byl jejím členem a zastával v ní vedoucí posty.[1] Po obnovení ústavního života v Rakouském císařství počátkem 60. let 19. století se zapojil i do zemské a celostátní politiky. V zemských volbách v Čechách v roce 1861 byl zvolen v kurii obchodních a živnostenských komor (volební obvod České Budějovice) do Českého zemského sněmu.[2] Mandát obhájil, nyní v kurii venkovských obcí v obvodu Krumlov – Chvalšiny – Planá, i v zemských volbách v lednu 1867[3] a rovněž tak v krátce poté konaných volbách v březnu 1867.[4] Ve volbách roku 1870 se jako poslanec neuvádí, ale křeslo v zemském sněmu získal opětovně ve volbách roku 1872, nyní již za kurii velkostatkářskou (nesvěřenecké velkostatky).[5] Za tuto kurii uspěl i ve volbách roku 1878.[6] Nebyl šlechtického původu, ale jeho majetek mu umožnil získat pasivní i aktivní volební právo mezi velkostatkáři.[1]

V téže době také zasedal i v Říšské radě (celostátní zákonodárný sbor), kam ho vyslal zemský sněm roku 1861 (tehdy ještě Říšská rada nevolena přímo, ale tvořena delegáty jednotlivých zemských sněmů). Zastupoval kurii obchodních a živnostenských komor. Opětovně ho zemský sněm do vídeňského parlamentu delegoval roku 1867, nyní za kurii venkovských obcí. Na 2. schůzi parlamentu 23. května 1867 byl zvolen jedním z pořadatelů Poslanecké sněmovny Říšské rady. Znovu byl delegován do Říšské rady sněmem v roce 1871, tentokrát již za velkostatkářskou kurii (analogicky jako na zemském sněmu). Poslanecký slib složil 7. května 1872. Uspěl i v prvních přímých volbách do Říšské rady roku 1873, kdy získal mandát poslance za velkostatkářskou kurii.[7]

Politicky zastupoval takzvanou Ústavní stranu, respektive (pokud v zákonodárných sborech zastupoval velkostatkáře) Stranu ústavověrného velkostatku, která podporovala centralistický model Rakouska s dominancí německé kultury.[1][8]

Po jeho smrti v září 1879 přešel podnik do rukou bratra Gerharda Steffense a pak na jeho společníka Franze Schullerbauera. Továrna zanikla roku 1908.[1]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f PETER STEFFENS: Moji pánové, mně zajisté nemůžete vyčítat, že bych kdy byl vystoupil proti rovnoprávnosti… [online]. kohoutikriz.org [cit. 2013-08-07]. Dostupné online. (německy, česky) 
  2. Národní listy 22. 3. 1861, http://kramerius.nkp.cz/kramerius/PShowPageDoc.do?it=&id=6086918&picp=&idpi=8401848
  3. http://www.psp.cz/eknih/1867skc/1/stenprot/002schuz/s002002.htm
  4. http://www.psp.cz/eknih/1867_69skc/1/stenprot/001schuz/s001001.htm
  5. http://www.psp.cz/eknih/1872skc/1/stenprot/004schuz/s004001.htm
  6. http://www.psp.cz/eknih/1878skc/1/stenprot/002schuz/s002003.htm
  7. Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
  8. Národní listy 24. 9. 1878, http://kramerius.nkp.cz/kramerius/PShowPageDoc.do?id=5011295&picp=&it=0&s=djvu