Chvalšiny
| Chvalšiny | |
 Kostel sv Máří Magdalény od jihu | |
  | |
| znakvlajka | |
| Lokalita | |
|---|---|
| Status | obec |
| LAU 2 (obec) | CZ0312 545546 |
| Pověřená obec a obec s rozšířenou působností | Český Krumlov |
| Okres (LAU 1) | Český Krumlov (CZ0312) |
| Kraj (NUTS 3) | Jihočeský (CZ031) |
| Historická země | Čechy |
| Zeměpisné souřadnice | 48°51′15″ s. š., 14°12′40″ v. d. |
| Základní informace | |
| Počet obyvatel | 1 250 (2020)[1] |
| Rozloha | 27,95 km² |
| Nadmořská výška | 575 m n. m. |
| PSČ | 382 08 |
| Počet částí obce | 4 |
| Počet k. ú. | 4 |
| Počet ZSJ | 7 |
| Kontakt | |
| Adresa obecního úřadu |
Chvalšiny 38 38208 Chvalšiny podatelna@chvalsiny.cz |
| Starosta | Ing. Jiří Borský |
|
Oficiální web: www | |
  Chvalšiny | |
| Další údaje | |
| Geodata (OSM): OSM, WMF | |
 multimediální obsah na Commons | |
 Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Obec Chvalšiny (něm. Kalsching) se nachází v okrese Český Krumlov, kraj Jihočeský. Žije zde přibližně 1 300[1] obyvatel. Od roku 1990 městská památková zóna.
Původ názvu[editovat | editovat zdroj]
Název obce Chvalšiny je od vzniku obce české. Původně se obec jmenovala Chvalšín - tato podoba názvu vznikla z osobního jména Chvališa, což naznačuje i nejstarší poněmčená podoba Qualischingen, později Kalsching.[2]
Historie[editovat | editovat zdroj]
Roku 1263 daroval král Přemysl Otakar II. Chvalšiny cisterciáckému klášteru ve Zlaté Koruně.[3] První písemná zmínka o obci pochází z roku 1281. R. 1293 povýšeny na městečko (tento status si udržely do poloviny 20. století). V témže roce připomíná se Konrád, plebán chvalšinský.[3] Do husitských válek patřily k panství kláštera Zlatá Koruna (z tohoto období pochází také dodnes užívaný znak se symbolem zlaté královské koruny). Později patřily (poté co se jich zmocnil Oldřich z Rožmberka) až do zrušení poddanství k českokrumlovskému panství. Po roce 1848 byly Chvalšiny sídlem okresního soudu.
Muzea[editovat | editovat zdroj]
V obci se nachází Muzeum Schwarzenberského plavebního kanálu ve Chvalšinách (Chvalšiny 124). Budova, ve které se nachází, sloužila původně jako radnice, po roce 1848 jako okresní soud. V muzeu se nachází též expozice věnovaná historii obce.
Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]
Kostel sv. Maří Magdalény se poprvé připomíná v roce 1293, tehdejší budova se však nedochovala, protože byla v letech 1487–1507 nahrazena rozměrnější pozdně gotickou novostavbou. Ta byla posléze vyzdobena nástěnnými malbami, z nichž část se dochovala a byla odkryta při restaurátorských pracích v 90. letech 20. století. Tento kostel se zachoval téměř v původním stavu, mj. se dochoval strmý původní krov. Presbytář je zaklenut síťovou klenbou, loď pak klenbou krouženou s přetínáním žeber. K novějším částem patří vedle vybavení zejména patrová kruchta (spodní úroveň je barokní ze 17. století, horní z roku 1846) a mariánská kaple na kruhovém půdorysu při severní stěně lodi postavená Růžencovým bratrstvem v roce 1760. Kolem kostela býval hřbitov, zrušený před rokem 1838, kdy byla zbořena jeho ohradní zeď.[4] Z církevních památek se dále obci nachází pět výklenkových kapliček a dvě síňové kaple, pranýř se sochou svatého Jana Nepomuckého, křížová cesta s kapličkou a troje boží muka.
Dalšími pamětihodnostmi obce je např. radnice na náměstí (nyní muzeum; nynější budova obecního úřadu byla před rokem 1900 školou). Na náměstí je rovněž fara renesančního původu, později přestavovaná. Několik domů si navzdory četným požárům dodnes zachovalo pozdně gotické portály a jádra ze začátku 16. století. Na rodném domě Josefa Rosenauera je umístěna pamětní deska v německém jazyce (po roce 1945 sejmuta, po roce 1989 vrácena a doplněna deskou v češtině).
Chráněné části přírody[editovat | editovat zdroj]
- Chráněná krajinná oblast Blanský les
- Přirodní památka Hejdlovský potok
- Přirodní památka Provázková louka
- Přírodní památka Svatý Kříž, lokalita kriticky ohroženého rostlinného poddruhu hořečku mnohotvarého českého.
Pověsti[editovat | editovat zdroj]
Zvon z kostela sv. Maří Magdalény byl podle pověsti nalezen na louce u obce, kde jej vyryl obecní býk.
Infrastruktura[editovat | editovat zdroj]
Inženýrské sítě[editovat | editovat zdroj]
V obci je vodovod, kanalizace a je plně plynofikována.
Škola[editovat | editovat zdroj]
V obci se nachází základní škola s 1. až 9. třídou.
Internet[editovat | editovat zdroj]
Obec je pokryta připojením Wi-Fi, dále je zde dostupné ADSL a GPRS. V místní knihovně je též možno za drobný poplatek surfovat po internetu.
Části obce[editovat | editovat zdroj]
- Chvalšiny (k. ú. Chvalšiny, Okrouhlík a Střemily)
- Borová (k. ú. Borová u Chvalšin)
- Červený Dvůr (k. ú. Chvalšiny)
- Hejdlov (k. ú. Chvalšiny)
Fotogalerie[editovat | editovat zdroj]
Závěr presbytáře kostela ve Chvalšinách od severovýchodu
Rosenauerův rodný dům na západní straně náměstí
Část západní strany náměstí jižně od muzea
Dům číslo 112 na náměstí
Dveře domu č. 112 na náměstí ve Chvalšinách
Stará pumpa (či hydrant vodovodu) na náměstí ve Chvalšinách
Část západní strany náměstí s muzeem
Muzeum Schwarzenberského plavebního kanálu ve Chvalšinách (kdysi radnice)
Střední část západní strany náměstí
Dům číslo 5 na západní straně náměstí
Horní část západní strany náměstí
Severozápadní kout náměstí ve Chvalšinách
Vrata domu číslo 32
Část východní strany náměstí
Část východní strany náměstí – pohled zdola (od jihu až jihozápadu)
Dům číslo 48 na náměstí s pozdně gotickým portálem
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích - k 1.1.2020. Praha. 30. dubna 2020. Dostupné online. [cit. 2020-05-01]
- ↑ POKORNÝ, Ludvík. Místní jména v Jižních Čechách (kapitola v Jihočeské vlastivědě: Jazyk). Příprava vydání František Cuřín a kol.. [s.l.]: Jihočeské nakladatelství České Budějovice, 1986. S. 90.
- ↑ a b Katalog diecéze českobudějovické [online]. [cit. 2019-10-10]. Dostupné online.[nedostupný zdroj]
- ↑ Záloha, Jiří, Odložil, Petr: Chvalšiny; vydal Obecní úřad Chvalšiny, první vydání 1998, ISBN nepřiděleno
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- HŮLKA, Josef. Farní chrám sv. Maří Magd. ve Chvalšinách. IN: Method 1880, str. 13–18.
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Chvalšiny ve Wikimedia Commons - Územně identifikační registr ČR. Obec Chvalšiny v Územně identifikačním registru ČR [online]. Dostupné online.
- Oficiální web obce
- Informace o obci
- Galerie Chvalšiny ve Wikimedia Commons
