Paměť světa

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search

Paměť světa (anglicky Memory of the World, francouzsky Mémoire du monde, španělsky Memoria del mundo, rusky Память мира) je program UNESCO, který byl zahájen r. 1992 jako program ochrany a záchrany světového kulturního dědictví uchovaného v dokumentech (tzv. documentary heritage).

Cíl a historie programu[editovat | editovat zdroj]

Dokumentovým dědictvím se rozumí jakékoli informace zafixované v dokumentech jakéhokoli druhu a mající podobu textů (rukopisy, knihy, noviny, časopisy, plakáty atp.), zvukových záznamů a záznamu pohyblivých obrazů (film, video). Postupem času se k tomu připojilo i původní digitální dědictví (born digital). Od počátku byla záchrana a ochrana dokumentového dědictví spojována s jeho zpřístupněním a značná naděje byla vkládána do digitálních technologií. Právě z tohoto důvodu jako první pilotní projekty vznikly prezentace vzácných dokumentů na CD-ROM. Prvním z těchto projektů byl tzv. Pražský projekt Národní knihovny České republiky a tehdejší společnosti Albertina icome Praha. Po něm následovaly pilotní projekty z dalších zemí a několik dalších projektů Národní knihovny České republiky, která právě ve fázi rozvoje tohoto programu hrála celosvětově velmi významnou roli. Na počest programu byl také v České republice nazván dotační program Ministerstva kultury Memoriae Mundi Series Bohemica, zaměřený na podporu digitalizace rukopisů a starých tisků (vyhlašován každoročně od r. 2000).

V r. 1993 byla ustavena Mezinárodní poradní komise programu (tzv. IAC - International Advisory Committee) a záhy dvě její subkomise: pro marketing a technologii. Subkomise pro technologii (Subcommittee on Technology) hrála v následující dvou desetiletích rozhodují roli, protože její péčí vznikla řada zásadních doporučení, např. k ochraně a záchraně dokumentů všeho druhu, k digitálnímu zpřístupnění, k problematice optických disků a řada dalších. Později se k nim připojila subkomise pro registr a subkomise pro vzdělávání.

Koncem 90. let vznikl celosvětový registr programu Paměť světa, do něhož jsou zapisovány (obdobně jako je tomu u nemovitých památek) ty části dokumentového dědictví, který mají celosvětový význam - Česká republika má dosud pět zápisů, jsou to Sbírka středověkých rukopisů české reformace, Sbírka periodického tisku ruské, ukrajinské a běloruské emigrace, Sbírka 526 univerzitních tezí z let from 1637-1754 (všechny tři z Národní knihovny České republiky), Libri Prohibiti - Sbírka periodik českého a slovenského samizdatu z let 1948 - 1989 a Kinematografická představení Émila Reynauda (Národní technické muzeum, společně s Francií). Nominace do registru se předkládají průběžně cestou národních komisí pro UNESCO, konečné slovo při jejich výběru má Mezinárodní poradní komise, která zasedá každé dva roky a kromě toho udává i hlavní směry rozvoje programu Paměť světa. Tato komise má 14 členů, kteří jsou jmenování generálním ředitelem UNESCO vždy na dvě funkční období (na čtyři roky) a nezastupují žádnou zemi ani organizaci, pouze svou odbornost.

V r. 2004 byla zřízena světová cena programu Paměť světa na základě iniciativy a podpory Korejské republiky. Název ceny je Jikji na počest nejstaršího dochovaného tisku pohyblivou sazbou písmen/znaků, jímž je antologie buddhistických modliteb, vytištěná v r. 1377 v Koreji ve městě Cheongju (tedy několik desítek let před Gutenbergem) a zkráceně nazývaná Jikji. Prvním laureátem ceny Jikji byla v r. 2005 Národní knihovna České republiky za úsilí a úspěchy při záchraně a zpřístupnění dokumentového dědictví.

Členové IAC v letech 2015 - 2018[editovat | editovat zdroj]

  • Boriana Hristova, Bulharsko
  • Lothar Jordan, Německo
  • Adolf Knoll, Česká republika
  • Helen Jarvis, Kambodža
  • Dianne Mackasill, Nový Zéland
  • Vitor Manoel Marques da Fonseca, Brazílie
  • Dietrich Schüller, Rakousko
  • Jussi Nuorteva, Finsko
  • Victoria O'Flaherty, St. Kitts
  • Victoria Okojie, Nigérie
  • Papa Momar Diop, Senegal
  • Hedi Jallab, Tunisko
  • David Fricker, Austrálie
  • Abdullah El Reyes, Spojené arabské emiráty

Držitelé ceny Jikji[editovat | editovat zdroj]

  • 2013 - Iberarchivos: Programme for the Development of Ibero-American Archives (Španělsko)
  • 2013 - Podpora rozvoji archivů a knihoven (Apoyo al Desarrollo de Archivos y Bibliotecas - ADABI, Mexiko)
  • 2011 - Národní archiv Austrálie
  • 2009 - Národní archiv Malajsie
  • 2007 - Fonografický archiv Rakouské akademie věd
  • 2005 - Národní knihovna České republiky

Čeští držitelé certifikátu MoW UNESCO[editovat | editovat zdroj]

2007 Sbírka středověkých rukopisů z dob české reformace (Národní knihovna ČR)

2007 Sbírka periodik ruské, ukrajinské a běloruské emigrace z let 1918 až 1945 (Národní knihovna ČR)

2011 Sbírka 526 tisků univerzitních doktorských tezí z let 1637 až 1754 (Národní knihovna ČR)

2013 „Libri Prohibiti“ – Sbírka časopisů českého a slovenského samizdatu z let 1948 až 1989 (Libri prohibiti)

2015 Světelná pantomima (originální projekční pás) Émila Reynauda k představení Autour d’une Cabine (Okolo kabiny) z roku 1894 (Národní technické muzeum společně s Francií)

2017 Archiv Leoše Janáčka (Moravské zemské muzeum)[1]

2017 Kynžvartská daguerrotypie (Národní technické muzeum/Národní památkový ústav)

2017 Camociovy mapy obléhání Malty (Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy společně s Maltou)[2][3][4]


Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Memory of the World: The Treasures that Record Our History from 1700 BC to the Present Day, Foreword by Irina Bokova, Director-General of UNESCO, Paris, UNESCO, 2012. 608 s. ISBN 978-92-3-1042-37-9

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]