Adolf Knoll

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Adolf Knoll
Mgr. Adolf Knoll (2017)
Narození 23. března 1954 (64 let)
Náchod
Povolání knihovník, výzkumný pracovník
Národnost česká
Vzdělání vysokoškolské
Alma mater Universitatea din București
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Adolf Knoll (* 23. března 1954 Náchod) je český výzkumný pracovník, knihovník, pověřený po listopadu 1989 řízením Národní knihovny České republiky.

Byl pověřen řízením dnešní Národní knihovny České republiky v prosinci 1989 s úkolem převést ji do nového období a předat ji stabilizovanou novému definitivnímu řediteli, který nastoupil v dubnu 1990. Nový ředitel vzešel z výběrového řízení a byl jím Vojtěch Balík. Z téhož výběrového řízení byl určen jeho zástupcem i Adolf Knoll. Jako zástupce generálního ředitele pracoval do roku 2011. Od té doby je tajemníkem pro vědu, výzkum a mezinárodní vztahy. V Národní knihovně pracuje od roku 1979 – do roku 1989 v oblasti akvizice zahraniční literatury.

Život[editovat | editovat zdroj]

Vyrůstal v Hronově, vystudoval náchodské (dnešní Jiráskovo) gymnázium. Je absolventem Univerzity v Bukurešti (1975 – 1979), obor rumunština – francouzština, později se zaměřením na teorii literatury a literární komparatistiku (jeho diplomová práce byla věnována dílu Franze Kafky a Alberta Camuse), v letech 1974 – 1975 studoval na Univerzitě Babeș-Bolyai v Kluži (Cluj-Napoca) a po nástupu do tehdejší Státní knihovny ČSR absolvoval postgraduální studium knihovnictví a vědeckých informací na Karlově Univerzitě v Praze (1983-1985).

Odborná činnost[editovat | editovat zdroj]

V 80. letech se jako řešitel dílčího úkolu projektu výzkumu a vývoje věnoval automatizaci knihovnických procesů, výsledkem byla první linka automatizovaného zpracování a první formát elektronického popisu dokumentu. Od počátku 90. let stál v čele projektů digitalizace knihovních sbírek. Spolu se Stanislavem Psohlavcem je považován za průkopníka nasazení této technologie v knihovnách přinejmenším v evropském měřítku. Je spoluautorem prvního úspěšně nasazeného komplexního formátu pro digitalizované rukopisy, staré tisky a posléze i noviny (formát DOBM na platformě SGML), je autorem nového komplexního formátu (r. 2002) na platformě XML pro digitalizovaná periodika a moderní monografie – tento formát používaly některé instituce do cca. r. 2015 – díky tomuto formátu a související systémové analýze bylo možno položit základy digitální knihovny Kramerius. Je též spoluautorem dalších řešení v oblasti digitalizace a dodnes je členem týmu rozvoje digitální knihovny Manuscriptorium, u jehož základů také stál. Vedl řadu výzkumných projektů v této oblasti a za Národní knihovnu se účastnil řady projektů evropských.

Díky odborným a jazykovým znalostem působil řadu let jako expert pro různé organizace: podílel se např. na zpracování manuálu UNESCO a FAO o digitalizaci, v r. 1996 byl členem ad hoc pracovní skupiny Evropské komise pro spolupráci knihoven západní a východní Evropy. S jeho zaměřením souvisí bohatá publikační, přednášková a školící činnost. V průběhu 90. let zastupoval několikrát Českou republiku na jednáních Rady Všeobecného informačního programu UNESCO. Z pověření Open Society Fund školil digitalizaci knihovních sbírek v mnoha zemích světa (mj. Mongolsko, Kazachstán, Ukrajina, Moldávie, Lotyšsko, Litva, Srbsko); v ČR proškolil stovky pracovníků knihoven. Rozhodujícím způsobem se podílel na tom, že se Národní knihovna v r. 2005 stala první nositelkou prestižní světové Ceny UNESCO – Jikji (Paměť světa).

V 90. letech byl členem vědecké rady Slovenské národní knihovny v Martině a v prvním desetiletí 21. století vědecké rady Národní knihovny Lotyšska v Rize; je nositelem ocenění Národní knihovny Rumunska, Národní knihovny Moldávie a pracoviště Rumunské akademie věd v Kluži.

V letech 2006 - 2009 byl členem poradního orgánu evropské komisařky pro informační společnost a média, tzv. Vysoké komise expertů v oblasti digitálních knihoven (High Level Expert Group of Digital Libraries). Mj. byl v letech 2009 – 2012 členem Řídící rady Evropské knihovny TEL. V letech 1997 – 2000 a znovu od r. 2013 - 2017 byl členem Mezinárodního poradního výboru programu Paměť světa UNESCO, v letech 1995 – 2012 byl členem její subkomise pro technologii; v letech 2013 - 2018 byl také členem vědecké rady francouzského programu digitálního zpřístupnění historických fondů Biblissima.

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

  • Medaile Z. V. Tobolky (2005)
  • Cena Ministerstva kultury ČR za přínos k rozvoji české kultury, konkrétně za přínos k zapojení České republiky do mezinárodních programů v oblasti kultury, zejména digitalizace písemného kulturního dědictví (2007 jako první laureát v historii)

Reference[editovat | editovat zdroj]