Soest

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Soest

Soest, věže kostelů sv. Petra, dómu a P. Marie
Soest – znak
znak
Soest – vlajka
vlajka
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška 90 m n. m.
Stát Německo Německo
spolková země Severní Porýní-Vestfálsko Severní Porýní-Vestfálsko
vládní obvod Amsberg
zemský okres Soest
Administrativní dělení 10 čtvrtí
Soest
Red pog.svg
Soest
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha 85,81 km²
Počet obyvatel 48 529 (2008)
Hustota zalidnění 565,5 obyv./km²
Správa
Starosta Dr. E. Ruthemeyer
Vznik 1449
Oficiální web www.soest.de
Telefonní předvolba 2921
PSČ 59494
Označení vozidel SO
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Soest je historické okresní město v Porúří, ležící mezi Dortmundem a Paderbornem, asi 50 km východně od Dortmundu. Ve středověku bylo významným hanzovním městem.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Soest se poprvé připomíná k roku 836, archeologové zde však našli zbytky osídlení už z mladší doby kamenné, z doby na počátku letopočtu i z doby merovejské. Přitahovaly zejména slané prameny, z nichž se dlouho dobývala sůl. Město má nejstarší doložené městské právo v Německu (jus Susatense, 1145–1165), jež odtud převzal například Lübeck, Rostock a další. V letech 1445–1449 si měšťané sice vybojovali nezávislost na své vrchnosti, město však začalo ztrácet na významu a chudnout. 1531 přišla do města reformace, město však dále chudlo a mnoho historicky cenných budov bylo zbořeno. V 18. století ztratil Soest svá privilegia a za sekularizace v letech 1808–1812 byly zrušeny zdejší kláštery. Roku 1849 bylo město připojeno k železnici a vzniklo velké seřaďovací nádraží. Kvůli němu byl Soest za války několikrát bombardován, historické jádro však bylo vcelku ušetřeno.

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Historické město si z velké části zachovalo starý ráz s hrázděnými domy, úzkými uličkami a značnou částí městské hradby, po níž dnes vede promenáda. Mezi hlavní historické památky patří:

  • Kapitulní chrám sv. Patrokla, založený 962 a v současné podobě vysvěcený 1162. Románská basilika s mohutnou 80 m vysokou věží v průčelí a patrovou západní předsíní patří mezi nejznámější románské stavby v Německu. Na věži je soubor 10 zvonů, z toho čtyři ze 12. a 13. století. Slavné jsou také zdejší Vestfálské jesličky.
  • Evangelický kostel sv. Petra vedle dómu, založený už kolem 750 a v současné podobě vysvěcený 1150 je románská basilika s gotickým chórem a velmi cennými freskami a vnitřním zařízením.
  • Románský kostel sv. Tomáše, přestavěný na raně gotickou halu, s křivou špicí věže. Z kostela sv. Tomáše pocházejí také jedny z nejstarších zachovaných a funkčních varhan vůbec, z let kolem 1425, nyní ve čtvrti Ostönnen
  • Evangelický, původně poutní kostel P. Marie zur Wiese, halová gotická stavba ze 14.-15. století se dvěma věžemi z 19. století v průčelí. Uvnitř veliká barevná okna ze 16. století a další cenné zařízení.
  • Kaple sv. Mikuláše za dómem, kolem roku 1200 s cennými freskami a obrazy.
  • Kostel P. Marie na výšince (Hohnekirche), románská trojlodní hala z konce 12. století s pozdější věží. V apsidě zachované fresky ze 13. století.

Politika[editovat | editovat zdroj]

Starostové města před rokem 1948[editovat | editovat zdroj]

  • 1440–1441: Johann de Rode
  • 1444–1446: Johann de Rode
  • 1448–1450: Johann de Rode
  • 1457–1486: Wilhelm Schaphusen starší (šestkrát starostou)
  • 1553–1554: Andreas vom Dael
  • 1556–1557: Andreas vom Dael
  • 1605–1617: Goswin Merckelbach (čtyřikrát starostou)
  • 1686–1687: Dietrich Jacobi
  • 1713–1718: Otto Gerhard Glotz
  • 1732–1735: Johannes Arnold Schwackenberg
  • 1744–1746: Johann Friedrich (von) Offerhaus
  • 1750–1752: Johann Friedrich (von) Offerhaus, poslední starosta, který úřadoval podle starého městského nařízení
  • 1837–1857: Heinrich Schulenburg
  • 1858–1890: Otto Coester
  • 1924–1933: Friedrich Kleim


Galerie[editovat | editovat zdroj]

Soest – otonské jádro ohraničeno zeleně. 1) kaple sv. Mikuláše; 2) Dóm sv. Patrokla; 3) Morgnerův dům; 4) místo staré falce; 5) Kostel sv. Petra; 6) radnice.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Ottův slovník naučný, heslo Soest. Sv. 23, str. 593

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]