Železniční trať Blansko–Vyškov
Železní trať Blansko–Vyškov je nerealizovaná železniční trať, která byla na začátku 20. století plánována z Blanska přes Jedovnice do Vyškova.
Historie
[editovat | editovat zdroj]V roce 1899 získal inženýr Antonín Nagy od Ministerstva železnice povolení k provedení předběžných technických prací pro železniční trať z Blanska přes Lažánky, Jedovnice, Podomí, Ruprechtov a Račice do Vyškova.[1]
Dne 2. února 1900 byla v Jedovnicích pořádaná první schůze za účelem jednání o zřízení železniční tratě z Blanska do Vyškova.[2] Na této schůzi byli zvoleni členové skupiny, která si dala za úkol realizovat trať z Blanska přes Jedovnice do Vyškova.[3] V té době byly uvažovány dvě varianty tratě – první údolím Rakovce, druhá pak přes obce Senetářov, Podomí a Ruprechtov. Prvním jednatelem se stal Richard Ježek, člen zastupitelstva města Blanska.[3]
Mezi nejvýraznější důvody pro výstavbu tratě byla nedostatečná infrastruktura na Drahanské vrchovině, která nedovolovala využít potenciálu přírodního bohatství. Dalším důvodem byla také doprava zaměstnanců za prací.
Pracovní skupina se spojila s Ing. Nagym ze společnosti Continentale Eisenbahnbau & Betriebs Gesselischaft, aby vypracoval projekt plánované tratě. Ing. Nagy trať přes Ruprechtov označil za finančně nákladnější. Obě varianty byly Ministerstvem železnic označeny jako proveditelné. Přesto byla upřednostňována trať přes Rakovec. V roce 1901 byly náklady na stavbu trati vyčísleny na 3.200.000 K.[2]
V Lidových novinách ze 4. června 1901 článek zmiňuje jednání Železničního výboru ve Vídni, ve kterém moravští poslanci Václav Šílený a Jan Heimrich upozornili na nedostatečnou hustotu železniční tratě na Moravě. Upozorňovali na nedostatečné investice do udržování i rozvoje tratí. Poukázali na potřebu výstavby železničního spoje z Vyškova přes Jedovnice, Blansko do Velké Bíteše a dalších.[4]
V roce 1905 byl vypracován plán tratě,[5] který naznačoval detailnější pohledy na plánovanou dráhu. Ze zákresu lze vyčíst, že obě konečné stanice byly plánovány samostatně, bez napojení na již postavená nádraží v Blansku a Vyškově. Oba konce měly být ale napojeny na tratě Brno – Česká Třebová a Brno–Přerov manipulační kolejí. V této studii je také naplánována zastávka Ruprechtov v údolí mimo obec, v dnešní lesní trati U Zabitého.[6] Od Ruprechtova a Bukovinky byla plánována výstavba příjezdové silnice. Projektová dokumentace však k uvažované trati nebyla nikdy vytvořena, proto chybí detailní informace o technických parametrech.
V roce 1909 vydal stavební rada Samohrd brožuru Železniční projekty a stavby na Moravě. Samohrd v ní upozorňuje na potřebu soustavného řešení železničních otázek celé země. Mezi tratěmi, které jsou v brožuře zmiňovány, coby ty, které jsou v plánu již delší dobu, je také trať o délce 33 km z Blanska do Vyškova.[7] Tuto zmiňovanou považuje za důležitou z toho důvodu, že ulehčí přetížené dopravě na tratích již vystavených.
V Lidových novinách uveřejnil 25. ledna 1910 František Hodáč článek s bližšími informacemi o plánované trati Blansko–Vyškov. Trať měla začínat odbočkou u nosálovického skladiště ve Vyškově z trati Brno–Přerov. Poté měla pokračovat se stanicemi Drnovice, Račice, Ruprechtov-Bukovina, z části údolím potoka Rakovec k Jedovnicím, odtud pak přes Lažánky a podél Rudice do Blanska.[8]
Do vypuknutí první světové války se však nic z výše plánovaného nestihlo realizovat. Další pokusy o vybudování trati proběhly po vzniku Československa. V říjnu 1920 proběhlo v plánovaném prostoru provedeno šetření Ředitelstvím československých drah v Brně. Zde bylo zjištěno, že dráhu by využívalo 39 tisíc lidí. Po šetření byly náklady na stavbu tratě vyčísleny na 40.625.000 Kč.[9]
V roce 1922 byla formulována obcemi Moravského krasu petice za postavení trati Blansko–Vyškov. Petice se také postavila proti plánované dráze Líšeň – Křtiny – Jedovnice – Ostrov – Sloup. V průběhu 20. let 20. století však postupně byly z důvodu nedostupných finančních kapacit snahy o výstavbu tratě utlumeny.[10] Posledním pokusem bylo jednání z 22. března 1927, kdy s ministerským radou Ing. Čechem z Ministerstva železnic jednali zástupci stavbou dotčených obcí.[11] Skutečnost, že se jednalo o místní dráhu, právě stavělo obce do pozice, že by si musely vytvořit projekt z vlastních finančních zdrojů, protože ministerstvo na projektech místních drah nepracovalo.[10]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Železniční výbor. Lidové noviny. 8. 1899, roč. 7, čís. 195, s. 2. Dostupné online. ISSN 1802-6265.
- ↑ a b Železniční výbor. Moravská orlice. 2. 1904, roč. 42, čís. 31, s. 5. Dostupné online. ISSN 1803-117X.
- ↑ a b KOVÁŘ, Daniel. Nepostavené železniční tratě do Moravského krasu. Brno, 2013 [cit. 2022-01-25]. 61 s. Bakalářská diplomová práce. Masarykova univerzita. Vedoucí práce Mgr. Jiří Němec, Ph.D.. s. 20. Dostupné online.
- ↑ Železniční výbor. Lidové noviny. 6. 1901, roč. 9, čís. 128, s. 4. Dostupné online. ISSN 1802-6265.
- ↑ KOUDELKA, Milan. Blansko a Vyškov měla spojovat trať. Blanenský deník [online]. 2011-05-31 [cit. 2022-01-27]. Dostupné online.
- ↑ KOVÁŘ, Daniel. Nepostavené železniční tratě do Moravského krasu. Brno, 2013 [cit. 2022-01-25]. 61 s. Bakalářská diplomová práce. Masarykova univerzita. Vedoucí práce Mgr. Jiří Němec, Ph.D.. s. 26. Dostupné online.
- ↑ HODÁČ, František. O železničních potřebách Moravy. Lidové noviny. 4. 1909, roč. 17, čís. 114, s. 17. Dostupné online. ISSN 1802-6265.
- ↑ HODÁČ, František. O železničních potřebách Moravy. Lidové noviny. 1. 1910, roč. 18, čís. 24, s. 9. Dostupné online. ISSN 1802-6265.
- ↑ KOVÁŘ, Daniel. Nepostavené železniční tratě do Moravského krasu. Brno, 2013 [cit. 2022-01-25]. 61 s. Bakalářská diplomová práce. Masarykova univerzita. Vedoucí práce Mgr. Jiří Němec, Ph.D.. s. 29. Dostupné online.
- ↑ a b KOUDELKA, Milan. Železnice Blansko-Vyškov ztroskotala. Blanenský deník [online]. 2011-06-13 [cit. 2022-01-27]. Dostupné online.
- ↑ KOVÁŘ, Daniel. Nepostavené železniční tratě do Moravského krasu. Brno, 2013 [cit. 2022-01-25]. 61 s. Bakalářská diplomová práce. Masarykova univerzita. Vedoucí práce Mgr. Jiří Němec, Ph.D.. s. 33. Dostupné online.