Mo i Rana

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Mo i Rana
Måahvie
Mo i Rana Norwegen.JPG
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška26 m n. m.
StátNorskoNorsko Norsko
Mo i Rana
Mo i Rana
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha11,9 km²
Počet obyvatel18 899 (2019)[1]
Hustota zalidnění1 589,5 obyv./km²
Správa
Vznik1997
Oficiální webwww.rana.kommune.no/Modules/Default.aspx
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Mo-i-rana moholmen.jpg

Mo i Rana je město v Norsku v regionu Helgeland v kraji Nordland, 80 km před severním polárním kruhem, v závěru zátoky Ranfjord. Má téměř 19 000 obyvatel a je střediskem obce Rana, což je rozlohou čtvrtá největší obec v Norsku (4460 km²). Město je významným dopravním uzlem, z norské páteřní silnice E6 zde odbočuje silnice E12 do švédského Umeå. Je zde též železniční stanice na trati Nordlandsbanen a v nedaleké vesnici Røssvoll je letiště.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Obec byla založena u ústí řeky Ranelva do Ranfjordu. Vznikla okolo statku nazývaného Mo (z výrazu móar, který znamená slatiniště). Protože jméno Mo je mezi norskými sídly značně rozšířené, byl k němu časem pro rozlišení přidán název okolního kraje Rana (prudká voda). Obec byla centrem obchodu se Švédy a Sámy, obyvatelé žili z lovu a výroby dřevěných lodí. Rozvoj začal na konci 19. století, kdy byla v okolí objevena ložiska železné rudy a město se stalo centrem těžkého průmyslu v severním Norsku, továrny využívaly elektrickou energii z okolních řek. Po druhé světové válce byla založena státní firma Norsk Jernverk, počet obyvatel se zvýšil ze 1300 v roce 1930 na 25 tisíc. Od konce osmdesátých let došlo k útlumu výroby, areál závodu byl proměněn v průmyslový park, kde sídlí více než stovka menších firem. Mo bylo známo jako „město železa“, později začalo používat přezdívku „město polárního kruhu“.[2]

Na místním hřbitově je pochováno množství sovětských zajatců, kteří zahynuli za druhé světové války. V roce 1951 rozhodly úřady o odvezení ostatků, ale kvůli protestům místních obyvatel k tomu nedošlo.[3]

Přírodní podmínky[editovat | editovat zdroj]

Město je obklopeno jehličnatými lesy, leží mezi mořem a pohořím Saltfjellet. Má subpolární podnebí, které zmírňuje Golfský proud. Letní teploty dosahují až 30 °C, v zimě klesají pod —30 °C. Vzhledem k blízkosti polárního kruhu existují velké rozdíly v délce dne mezi létem a zimou. Častým jevem je v zimě polární záře.

Kultura a pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Mo i Rana je vedle metropole Oslo jedním ze dvou sídel Norské národní knihovny. Turistickými atrakcemi jsou dřevěný kostel Mo kirke z roku 1724 a jedenáct metrů vysoká žulová socha Havmann stojící ve vodách zálivu, jejímž autorem je Antony Gormley. Jsou zde dvě muzea, etnografické a přírodopisné, vychází deník Rana Blad. Město je východištěm značené turistické trasy zvané Modrá cesta, která vede severní Skandinávií do ruského města Pudož.

Partnerská města[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Mo i Rana na anglické Wikipedii.

  1. Tettsteders befolkning og areal. Dostupné online.
  2. Archivovaná kopie. the-richeys.com [online]. [cit. 2016-02-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04. 
  3. http://www.dagbladet.no/2013/07/04/kultur/meninger/hovedkronikk/kronikk/krigsfanger/28032175/

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]