Saint-Avold
| Saint-Avold | |
|---|---|
.jpg) Náměstí Place de la Victoire s opatstvím | |
 Znak | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 49°6′15″ s. š., 6°42′29″ v. d. |
| Nadmořská výška | 215–383 m n. m. |
| Stát |  Francie |
| Region | Grand Est |
| Departement | Moselle |
| Arrondissement | Forbach-Boulay-Moselle |
| Kanton | Saint-Avold |
  Saint-Avold | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Rozloha | 35,48 km²[1] |
| Počet obyvatel | 14 755 (2023)[2] |
| Hustota zalidnění | 415,9 obyv./km² |
| Správa | |
| Starosta | René Steiner (2020–2026) |
| Oficiální web | www |
| courrier | |
| PSČ | 57500 |
| INSEE | 57606 |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Saint-Avold (výslovnost [sɛ̃t‿avɔl]IPA; německy Sankt Avold; alemansky Sänt Avor, Sänt Avuur) je francouzská obec, která se nachází v departementu Moselle, v regionu Grand Est. Rozkládá se 45 km východně od Met a 20 km jihozápadně od německého Saarbrückenu.
Nejvyšší bod obce, která má rozlohu 35,48 km2, leží 383 m nad mořem, nejnižší bod pak 215 m nad mořem.[3]
Etymologie názvu obce
[editovat | editovat zdroj]Roku 587 se obec nazývala Hilariacus viculus. Ve 12. století již podle zasvěcení kostela a opatství přijala jméno světce „Sanctus Nabor“, které se krátilo a foneticky přizpůsobilo lotrinskému dialektu na „Santerfor“, později se ve francouzštině změnilo na „Saint-Avaux“. Od roku 1750 byla oficiálně přijata forma „Saint-Avold“.
Historie
[editovat | editovat zdroj]Oblast kolem Saint-Avoldu byla hraničním územím, a proto trpěla v minulosti častými nepřátelskými vpády a od 19. století byla pod střídavou správou německých a francouzských úřadů. Nejstaršími doklady osídlení jsou římské kameny silnice, která tudy vedla z Paříže (Lutecia) do Mohuče (Mogontiacum). Stavěli ji Galové, po nichž se dochovaly také další archeologické nálezy z počátků našeho letopočtu. Iro-skotské křesťanské misie se datují do 5.–6. století.
V roce 509 postavil irský mnich Fridolin ze Säckingenu v místech dnešního Saint-Avoldu malý kostel Hilariacum, zasvěcený franskému biskupovi Hilariovi z Poitiers. Roku 720 zde métský biskup Sigebald založil opatství benediktinů svatého Nabora, do něhož dal roku 765 métský arcibiskup Chrodegang převézt ostatky svatých římských vojáků Nabora a Felixe. Ve vrcholném středověku se toto opatství, latinsky Monasterium Sancti Naboris stalo poutním místem, a vyrostlo kolem něj městečko.
Od roku 1163 patřil Saint-Avold k saarbrückenskému hrabství a prosperoval jako obchodní centrum. V roce 1300 tu byl postaven gotický kostel, roku 1313 první špitál. V roce 1327 bylo městečko opevněno.
V roce 1534 obdržel Saint-Avold městská práva. Od roku 1581 do roku 1766 přináleželo město k lotrinskému vévodství. Za třicetileté války se počet obyvatel snížil z 1800 na pouhých 18 v roce 1656.
V 18. století byl kostel přestavěn a povýšen na baziliku. Během Velké francouzské revoluce byly opatství i kostel značně poškozeny. V roce 1814 se zde ubytoval maršál Blücher. Až do roku 1818 byl pak Saint-Avold obsazen jednotkami armády bavorského vévodství.
V 19. století město těžilo z rozvoje průmyslové výroby, přesto zažilo díky epidemiím a hladomoru několik vystěhovaleckých vln do Ameriky, zejména v letech 1818, 1849 a 1866. Roku 1851 byla otevřena železniční trať do Met a roku 1852 do Saarbrückenu. V letech 1910–1944 jezdila ve městě tramvaj.
Od roku 1871 do roku 1918 byl Saint-Avold součástí Německého císařství a spadal pod správu provincie Alsasko-Lotrinsko. Po celý čas byl posádkovým městem pruské armády. V roce 1910 měl Saint-Avold 6400 obyvatel, z toho bylo 2500 vojáků.
Také v roce 1918 zůstal Saint-Avold posádkovým městem. Po roce 1928 začala být v jeho bezprostřední blízkosti budována Maginotova linie. Vstup jednotek Pattonovy 3. armády 27. listopadu 1944 znamenal pro město konec 2. světové války. Při bombardování na konci války značně utrpělo i zdejší opatství.
Po roce 1945 zažilo město díky nedalekým nalezištím černého uhlí rychlou obnovu. V období let 1945–1966 vzrostl počet jeho obyvatel ze 7000 na 18 000. V nedalekém Carlingu vyrostla kromě petrochemického průmyslu v roce 1948 uhelná elektrárna Emile Huchet s výkonem 1873 MW, v níž byly nainstalovány i dva plynové elektrárenské bloky.[4]. Od roku 2010 byl provoz této největší elektrárny ve Francii pro velké znečištění prostředí a snižující se rentabilitu postupně utlumován, v roce 2015 byla zcela uzavřena. Bylo propuštěno 2000 zaměstnanců, což se projevilo mj. snížením počtu obyvatel města.
Obyvatelstvo
[editovat | editovat zdroj]K 1. lednu 2023 činil počet obyvatel města 14 755.
Vývoj počtu obyvatel
[editovat | editovat zdroj]
Památky
[editovat | editovat zdroj]- Klášterní kostel sv. Nabora, románská stavba z 11. století byla obnovena v letech 1515–1520, dochovala se ve zdivu základů a závěru chóru, přestavěna byla v pozdně barokním až klasicistním stylu v letech 1754 až 1769; uvnitř se dochovalo renesanční sousoší Ukládání Krista do hrobu, dva oltářní obrazy a klasicistní socha sv. Nabora.
- Bazilika Panny Marie Dobré pomoci (Basilique Notre-Dame-de-Bon-Secours, monumentální novogotická až novobarokní stavba, dokončená v roce 1902, stojí na místě legendárního nálezu mariánské sochy, kterou našli benediktinští mniši v křoví při cestě z Valmontu do Fürstu. Když ji odnesli do kláštera, zmizela a vrátila se do křoví. Mniši na místě zázraku postavili Valmontskou kapli, jež je v základech dnešní baziliky. Jde o největší kostel ve městě. Na kupoli býval vztyčen lotrinský kříž, symbol Lotrinska.
- Protestantský kostel (Temple protestant) postaven v roce 1889 podle plánů architekta Conrada Wahna, založili jej němečtí protestanty po příchodu do St. Avold po francouzsko-pruské válce.
- Radnice – původně zámek zvaný Henrietty Lotrinské, stavba z počátku 18. století pro knížata z Henninu, v letech 1817 až 1824 adaptována, od roku 1965 slouží jako radnice, v přízemí dochována stará kaple.
- Kasárna (Caserne Ardant du Picq) – cihlové baráky užitkového charakteru, z roku 1896
- Synagoga z let 1959–1960, moderní budova postavena podle plánů metského architekta Rogera Zoncy, nahradila starší synagogu, zničenou nacisty.
- Maginotova linie: ruiny betonové konstrukce se dochovaly nedaleko města v lesním porostu při silnici D 72, upravený vstup do jednoho bunkru je na louce při silnici D 633.
- Přírodní památky: Arboretum v místní části Oderfang; Vrch Felsenberg – nyní turistický cíl a sídlo campingu
Americký vojenský hřbitov
[editovat | editovat zdroj]Na severovýchodním konci města se rozkládá největší americký vojenský hřbitov v Evropě, o rozloze 46 hektarů. Jsou tam pochovány pozůstatky 10 489 amerických vojáků, kteří padli za 2. světové války při dobývání Rýna. Většina z nich položila život během operace, při níž se americké jednotky snažily vytlačit Němce z opevněného města Mety směrem k Siegfriedově linii a k Rýnu. Vojáci patřili převážně k pěchotě, motorizovaným a obrněným jednotkám Sedmé armády Spojených států amerických.[5]
Kultura, slavnosti a sport
[editovat | editovat zdroj]- Dům mladých a kultury (postaven roku 1948), Kulturní centrum Pierra Messmera (Centre culturel Pierre Messmer). Každoročně se v centru města na Náměstí Vítězství (Place de la Victoire), v kostelech a na hřbitovech pořádají vzpomínkové slavnosti na památku osvobození města od nacismu, účastní se jich americká delegace partnerského města Fayetteville ze Severní Karolíny.
- Sportu slouží 6 stadionů, především fotbalu, rugby a atletice, 6 tenisových kurtů, kde se pořádají i mezinárodní tenisové turnaje, a plavecký stadion.
Slavní rodáci
[editovat | editovat zdroj]- Joseph Melling (1724–1796), francouzský malíř
- Adrienne Thomasová (1897–1980), původním jménem Hertha Strauch, spisovatelka
- Florent Emilio Siri (* 1965), scenárista a filmový režisér
- Henrietta Lotrinská (1605–1660), princezna z Phalsburgu et Lixheimu, žila zde ve svém zámku, byla lotrinskou patriotkou
Galerie
[editovat | editovat zdroj]
Kostel sv. Nabora
Chór kostela sv. Nabora
Varhany v kostele sv. Nabora
Bazilika Notre Dame
Protestantský kostel
Radnice
Synagoga
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byly použity překlady textů z článků Saint-Avold na anglické Wikipedii a Saint-Avold na německé Wikipedii.
- ↑ répertoire géographique des communes. Institut national de l'information géographique et forestière. [cit. 2015-10-26].
- ↑ Populations de référence 2023. INSEE. 18. prosince 2025. Dostupné online.
- ↑ Répertoire Géographique des Communes [online]. Institut national de l'information géographique et forestière (IGN) [cit. 2015-09-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-05-02. (francouzsky)
- ↑ Informace E.ON France k Elektrárně Emile Huchet; přístup 26. dubna 2011. www.eon-france.com [online]. [cit. 2021-01-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2012-08-18.
- ↑ "Lorraine American Cemetery and Memorial", American Battle Monument Commission
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Saint-Avold na Wikimedia Commons 
Encyklopedické heslo Saint Avold v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
