Ulcinj

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Ulcinj
MN, Ulcinj 017.jpg
Ulcinj – znak
znak
Poloha
Souřadnice
Stát Černá HoraČerná Hora Černá Hora
Ulcinj
Red pog.svg
Ulcinj
Rozloha a obyvatelstvo
Počet obyvatel 19 921 (2011)
Správa
Oficiální web www.komunaeulqinit.com
PSČ 85360
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ulcinj (albánsky Ulqin, italsky Dulcigno) je město na jihu Černé Hory, blízko Skadarského jezera a hranic s Albánií. Leží na jaderském pobřeží a má 10 828 obyvatel. Ve městě žije velká albánská komunita (cca 60 % obyvatel).

Historie[editovat | editovat zdroj]

Ulcinj - staré město

Historici odhadují, že bylo město založeno před 2 500 lety – jedná se tedy o jedno z nejstarších měst v Černé Hoře. Založili jej kolchidští kolonisté, což dosvědčuje tehdejší název Colchidium. Ve městě se pak vystřídali Řekové a Římané; druzí uvedení jej obsadili roku 163 př. n. l. V antické době bylo známé jako centrum pirátů, jímž se stalo i v dobách středověku.

V roce 444 bylo zničeno zemětřesením, ale bylo brzy znovu obnoveno. Poté patřilo Byzantské říši, následně středověkému Srbsku. Srbové jej obsadili roku 1183 během vlády Štěpána Nemanji. Jistou dobu patřil také knížectví Zeta. Pro místní vládce byl Ulcinj oblíbeným výletním místem. Po pádu Zety na začátku 14. století se stalo město součástí Benátské republiky. Vlivným rodem, který v Ulcinji také působil, byli Balšićové.

Po porážce Benátské republiky u Lepanta roku 1571 obsadili město piráti původem z dnešního Alžírska, a formálně spadalo pod Osmanskou říši. V 16. století žil v Ulcinji také Miguel de Cervantes.

Osmanská říše od pirátů doufala, že svojí přítomností ve městě zamezí rozpínavosti Benátské republiky. Jejich přítomnost nicméně znamenala úpadek námořní tradice i významu města (po Benátské republice a Dubrovnické republice mělo město Ulcinj třetí největší loďstvo na Jaderském moři.[zdroj?]) S piráty se nakonec turečtí správci vypořádali; skadarský vezír Mehmet Bushatlliu ve snaze zastavit nekontrolovatelné vpády nechal potopit všechny ulcinjské lodě. Následně místní obyvatelstvo uznalo tureckou správu.

V roce 1880 připadlo město na základě výsledků Berlínského kongresu Černé Hoře, a stalo se po Podgorici, Nikšići, Cetinji, Baru a Plavu) šestým největším v zemi. V té době zde bylo registrováno cca 100 lodí.

Během první světové války obsadily Ulcinj jednotky Rakousko-uherské armády. Na Velikonoce v roce 1979 postihlo Ulcinj, stejně jako většinu černohorského pobřeží, ničivé zemětřesení (stupeň 7,0 z Richterovy škály) s epicentrem 15 km od pobřeží mezi městy Bar a Ulcinj. Trvalo 10 sekund a stálo život více než 100 lidí. Do konce roku proběhlo na 90 dalších otřesů o síle nad 5 stupňů. Následovala pětiletá obnova historického centra města, kde byla zničena řada významných století starých budov. Zemětřesení o síle 4,8 stupňů Richterovy stupnice bylo zaznamenáno i v srpnu 2009.

V roce 2006 hlasovala drtivá většina obyvatel Cetinje za vystoupení ze státní unie Srbska a Černé Hory. Pro odtržení byli především místní Albánci, kteří tvoří většinu obyvatel.

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Ulcinj je spolu s ostrovem Ada Bojana nejjižnějším bodem Jadranské magistrály, která město spojuje s dalšími známými černohorskými letovisky a přístavy (Budva, Sutomore, Petrovac). Rovněž je dostupné silniční spojení do nedaleké Albánie (přes hraniční přechod Sukobin/Muriqan. Železniční spojení město nemá; nejbližší nádraží se nachází v přístavu Bar a nejbližší mezinárodní letiště pak v letovisku Tivat. Ulcinj rovněž nemá i moderní přístav.

Turistika[editovat | editovat zdroj]

Dvě městské pláže (Mala plaža/Plazhi i Vogël a Velika plaža/Plazhi i Madh) představují hlavní atrakci Ulcinje. Velkou pláž ve směru od města do značné vzdálenosti k albánské hranici lemují bary, hotely a restaurace.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]