Bar (Černá Hora)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Bar
Бар

Letní sídlo krále Nikoly I. v Baru
Bar – znak
znak
Bar – vlajka
vlajka
Poloha
Souřadnice
Stát Černá HoraČerná Hora Černá Hora
Opština Barská opština
Bar
Red pog.svg
Bar
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha 598 km²
Počet obyvatel 13 719 (2003)
Hustota zalidnění 22,9 obyv./km²
Etnické složení Černohorci, Srbové
Náboženské složení Pravoslaví, islám
Správa
Starosta Žarko Pavićević
Oficiální web www.bar.me
Telefonní předvolba +382 32
PSČ 85 330
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bar (v srbské cyrilcii Бар, italsky Antivari, albánsky Tivari) je město na černohorském pobřeží Jaderského moře, v jižní části země. Se svými 13 503 obyvateli patří k větším městům v zemi. Je známé především díky svému přístavu.

Historie[editovat | editovat zdroj]

V 10. století je poprvé připomínán tzv. Stari Bar. Dle Konstantina VII. Porfyrogenneta po výpadu Avarů došlo k devastaci řeckých a římských osad. Ti, kteří přežili, se uchýlili do dobře bránitelných horských oblastí, mezi které patřilo i místo dnešního města Bar. V 11. století se ze Starého Baru stalo hlavní město knížectví Zeta. Od konce téhož století zde potom sídlilo i římskokatolické arcibiskupství. Starý Bar měl tehdy svojí pevnost a podhradí, byl obehnán hradbami. Město se nacházelo zhruba 5 km od jaderského pobřeží, kde se nacházel přístav Pristan.

Starý Bar v pohoří Sozina.

Během středověku byly v Baru raženy měděné mince, tzv. folary. V časech vlády dynastie Balšićů zde byly raženy i stříbrné mince. V polovině 13. století mělo město ve svém čele knížete, (latinsky comes), který byl nositel suverenity města. Ve 14. století zde existovala Velká rada (latinsky Maius et generale consilium), proti níž byla roku 1372 zřízena i Malá rada. Město nejprve patřilo Byzantské říši, později bylo pod správou knížectví Duklja, poté nějaký čas opět bylo v rukách Byzantinců. Roku 1183 se stalo součástí říše Štěpána Nemanji. V letech 1405, 14121421 jej spravovala dynastie Balšićů. V letech 14211441 byl součástí Srbského despotátu. V letech 14411443 připadlo Stefanu Vukčićovi Kosačovi. Až do roku 1571 jej pak spravovala Benátská republika, poté jej dobyla Osmanská říše.

Město Bar však mělo v rámi Turecka zachována četná privilegia, která mu potvrdil sultán Murat III. defnerem, který vydal roku 1583.

Dne 10. ledna 1878 připadl Bar Černé Hoře. Vzhledem k tomu, že Boka Kotorská tehdy byla součástí Rakousko-Uherska, byl Bar jediným větším městem na černohorském pobřeží. Získáním takového města mohla černohorská vláda pomýšlet na zintenzivnění obchodních aktivit. Díky tomu se tak začalo rozvíjet současné město, tzv. Nový Bar, který se nachází přímo na mořském pobřeží.

Byla zde zřízena kapetanie v rámci Přímořské nachie. Po obyvatelstvu muslimského vyznání, které odešlo, přišli kolonisté z jiných částí Černé Hory. Na podzim roku 1878 zde byla otevřena základní škola a o rok později i první pošta. Založena byla také čítárna. Vybudována byla silnice směrem k Virpazaru (Skadarskému jezeru, která byla do roku 1906 prodloužena až do Ulcinje.

Na začátku 20. století byly realizovány některé investice italských firem. Byla podepsána smlouva o výstavbě železnice do Virpazaru (1906). Roku 1912 byl zbudován v Baru moderní přístav, roku 1909 zde byla otevřena první banka a hotel. V roce 1904 zde průkopních technologie rádia, Guglielmo Marconi, uskutečnil první radiové spojení do italského Bari.

Střed města.

Po vypuknutí první světové války byl v přístavu v Baru obsazen rakousko-uherský lehký křižník SMS Zenta francouzskými jednotkami. Následně byl v námořní bitvě potopen. Město se nachází 180 km od Otrantskéo průlivu, a proto mělo strategický význam pro přístup Rakousko-Uherska k Středozemnímu moři.

Během meziválečného období se rozvíjel turistický potenciál města. Vznikly zde další dva hotely – Dekleva a Jugoslavija.

13. července 1941 vypuklo v Baru povstání komunistických partyzánů proti italským fašistům, kteří okupovali černohorské pobřeží. Přesto se však partyzánům hned napoprvé získat Bar nepodařilo.[1]

Během války se v Baru nacházel tábor pro válečné zajatce.[2]

Po bojích byl Bar značným způsobem poničen.

Město bylo následně obnoveno během existence socialistické Jugoslávie. Byla zde vybudována moderní trať do Bělehradu (která zahájila provoz v 50. letech, a roku 1976 byla napojena na celojugoslávskou síť), v centru města bylo vybudováno sídliště s vysokými obytnými domy. Roku 1979 poničilo město zemětřesení.

Ekonomika[editovat | editovat zdroj]

Město je jedním z hlavních přístavů Černé Hory na jaderském pobřeží. Slouží jak pro osobní, tak ale převážně i pro nákladní dopravu. Samotný přístav zabírá celkem 3,1 km mořského pobřeží, má rozlohu 800 ha a lodě kotví na ploše o rozloze 200 ha. Ročně je zde přeloženo 5 milionů tun zboží.

Jedním z hlavních zaměstnavatelů v Baru a okolí je potravinářský podnik Primorka, který vyrábí olivový olej a ovocné džusy. V okolí města se nachází rozsáhlé plantáže olivovníků a citrusů.

V okolí města Baru se nachází 22 pláží s celkovou délkou 9 km. Bar je (stejně jako valná většina černohorského pobřeží) vhodný pro turistiku. Turistická sezóna zde trvá od poloviny května do konce října, kdy se teplota mořské vody stále drží na 26 °C.

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Osobní terminál přístavu v Baru.

Do Baru vede železniční trať z Bělehradu a denně sem přijede mnoho dálkových vlaků z Podgorici a Bělehradu. V letní sezóně sem mimochodem jezdí přímé vlakové spojení z Prahy, a to přímým lůžkovým vozem. Přímé vozy do Baru jsou také vypravovány z Budapešti a Moskvy.

Město nachází také v jižní části bývalé Jadranské magistrály. Prochází ním silniční tah, který vede z města Ulcinj u hranice s Albánií dále na sever k Petrovaci a pohoří Sozina. 

Z přístavu v Baru vyplouvají trajekty směrem do Itálie, a to do přístavů Bari a Ancona. Nejbližší letiště se nachází ve 40 km vzdálené Podgorici.

Sport[editovat | editovat zdroj]

Ve městě je aktivních okolo padesáti sportovních klubů a organizací. V centru města se nachází Sportovně-rekreační centrum; pro zájemce poté slouží i řada dalších sportovišť, které se nacházejí v několika hotelích nebo školách.

Bar je také znám díky svému šachovému klubu.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. PETRANOVIĆ, Branko. ISTORIJA JUGOSLAVIJE, knjiga II - NARODNOOSLOBODILAČKI RAT I REVOLUCIJA. [s.l.] : [s.n.]. S. 121. (srbochorvatština)  
  2. PETRANOVIĆ, Branko. ISTORIJA JUGOSLAVIJE, knjiga II - NARODNOOSLOBODILAČKI RAT I REVOLUCIJA. [s.l.] : [s.n.]. S. 407. (srbochorvatština)  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Bar ve Wikimedia Commons